Od Pražského jara do Revoluce 1989

Bezprostředně po příchodu okupačních vojsk a následných moskevských jednáních nejvyšších státních a stranických činitelů začaly první vynucené personální změny, které se nevyhnuly ani vládě. Z progresivních komunistů museli odejít nejprve tři. Již 30. srpna opustil post ministra vnitra někdejší interbrigadista, velitel Lidových milicí v únoru 1948, který byl ve vykonstruovaném procesu roku 1953 odsouzen k 25 letům vězení a posléze rehabilitován – Josef Pavel.

Čtyři dni po něm opustil kabinet místopředseda vlády Ota Šik, reformní ekonom, který byl zároveň stále ředitelem Ekonomického ústavu ČSAV. Posledním pak byl ministr zahraničních věcí Jiří Hájek, někdejší představitel sociálně demokratické inteligence, poté komunistický diplomat a několikanásobný ministr, který v OSN protestoval proti okupaci Československa. Řízení jeho resortu se poté ujal sám premiér Černík.

Ve stejný den, kdy vládu opustil Jiří Hájek, tj. 19. září 1968, byl ze své funkce odvolán i představitel té části KSČ, která se od počátku rozhodla spolupracovat s okupačními silami, ing. Karel Hoffmann, zastávající tehdy funkci ředitele Ústřední správy spojů. Ten nechal v kritické chvíli vypnout rozhlasové vysílání, které poté fungovalo po sedm dní z náhradní sítě vysílaček. Hoffmann byl odvolán oficiálně z toho důvodu, že se v kritických srpnových dnech neúčastnil bez omluvy ani práce ve svém úřadě ani na vládě. Pod jeho odvoláním se skví podpisy premiéra Černíka, i všech čtyř místopředsedů vlády, tj. Petra Colotky, Františka Hamouze, Gustáva Husáka a Lubomíra Štrougala.

Vláda zřídila pro komunikaci s okupačními silami svou operativní skupinu, vedenou místopředsedou F. Hamouzem. Hlavním úkolem bylo přispět k normalizaci poměrů v republice a „celým zaměřením a činností vytvářet předpoklady odchodu vojsk pěti zemí států Varšavské smlouvy z ČSSR“. V říjnu 1968 bylo konstatováno, že se v metodách práce skupiny velmi osvědčilo každodenní seznamování sovětské strany s politickými událostmi v republice, se stanovisky státních a stranických představitelů. Tato operativní skupina řešila řadu praktických problémů, které vyplývaly z pobytu okupačních vojsk, jako např. uvolnění rozhlasu a televize, k čemuž došlo 2. září, posléze i uvolnění redakcí a tiskáren, letišť atd.

Pokračování v příloze ke stažení.