Na pravou míru

19. 10. 201216:36

Nezaměstnaných Romů je méně, než tvrdí deník Právo

Dnes (tj. v pátek 19. října 2012) byl v deníku Právo a na serveru Novinky.cz publikován článek o zaměstnanosti Romů v České republice. Jako hlavní zdroj je zde uvedena Agentura pro sociální začleňování.

S vyzněním článku zásadně nesouhlasíme a uvádíme k němu následující upřesnění:

Data uvedená v článku pochází z materiálu Světové banky Šance na zlepšení zaměstnanosti Romů (nejde tedy o výzkumy Agentury). Světová banka však prováděla své šetření jen v obcích s vyloučenými lokalitami. Ve vyloučených lokalitách přitom žije maximálně polovina romské populace v ČR. Data se netýkají ostatních Romů v ČR, což je minimálně polovina romské populace.

Vztahovat data z materiálu Světové banky na celou romskou populaci v ČR je tedy nepřípustné.

V článku uvedená statistická data se tedy vztahují pouze na obyvatele vyloučených lokalit.

I v tomto případě jsou však nepřípustně zjednodušující. Ve studii Světové banky se mj. uvádí, že „zhruba tři ze čtyř mužů a polovina žen říká, že nejsou součástí pracovních sil z toho důvodu, že nemohli najít zaměstnání. To znamená, že mnoho Romů, kteří nejsou účastníky pracovního trhu, jsou tzv. demotivovaní pracovníci, tzn. nezaměstnaní, kteří po marném úsilí přestali hledat práci."

Ztráta motivace hledat zaměstnání je úzce spojena s celkovou situací lidí ve vyloučených lokalitách – ti se opakovaně setkávají s neúspěchem při snaze získat práci, často byli při hledání práce odmítnuti z různých důvodů, a to nejen kvůli své etnické příslušnosti, ale především proto, že pochází z vyloučené lokality, což zaměstnavatelé často považují za problematické.

Opakovaný neúspěch při hledání zaměstnání bývá důvodem k rezignaci na hledání zaměstnání. Řada lidí přijímá nelegální práce, neboť se v jejich situaci jedná o jediný možný způsob zajištění příjmu.

Opakovaná přímá zkušenost z terénu naopak svědčí o tom, že řada lidí ve vyloučených lokalitách usiluje o zaměstnání. Říci, či z kontextu naznačit, že Romové nechtějí pracovat, je nejen nepřípustné zjednodušení a paušalizace, ale především lež.

V tomto kontextu je třeba sledovat i to, že řádově tisícovky Romů z vyloučených lokalit se účastní tzv. veřejné služby, jež je podmínkou k výplatě některých sociálních dávek. Zde se v podstatě jedná o bezplatnou práci ve veřejném zájmu, jejíž odmítnutí znamená vyřazení uchazeče z evidence Úřadu práce, ztrátu podpory v nezaměstnanosti a další sankce. Veřejná služba, je-li doprovázena komplexní poradenskou prací s uchazečem o zaměstnání (dluhové poradenství, pracovní poradenství, poradenství v otázkách bydlení apod.), a je-li zajištěna prostupnost na volný trh práce, může být opatřením aktivizujícím a vedoucím k obnově pracovních návyků dlouhodobě nezaměstnaných Romů.

Ve zprávě Světové banky se dále k průměrné výši výdělků u Romů uvádí: „Výdělky Romů jsou velmi nízké a existuje mezi nimi velká mzdová nerovnost. Průměrný romský pracovník vydělává cca 40% celostátní průměrné mzdy a o něco více než minimální mzdu. Řádně zaměstnané osoby vydělávají cca o 35% více než je minimální mzda, ale stále pouze zhruba polovinu celostátní průměrné mzdy.“

Nelze však přehlédnout fakt, že Česká republika má v Evropě jednu z nejvyšších měr nezaměstnanosti mladých lidí do 26 let. Je zřejmé, že do budoucna je nezbytné sladit potřeby trhu práce a středního a vysokého školství a intenzivně rozvíjet podporu vzdělávání dětí ze sociálně vyloučených lokalit, které se po skončení vzdělávání téměř neprosazují na trhu práce.

Agentura pro sociální začleňování pomáhá v obcích zavádět programy na podporu zaměstnanosti, mj. pracovní a kariérové poradenství, rozvoj sociálního podnikání či zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných obyvatel ve veřejných zakázkách. Výsledky těchto programů jsou jedním z dokladů, že také Romové z vyloučených lokalit chtějí a přes značné obtíže mohou pracovat.