Archiv zpráv pracovních a poradních orgánů vlády
25. 9. 20138:56
Daniel Münich: Aby stát fungoval
Sliby pružné státní správy bývají pořádně duté.
Politici se v předvolební kampani předhánějí v řečech o dobře fungujícím státu, ale když se nakonec dostanou k moci, na svá předsevzetí rychle zapomenou. Zdá se, že špatně připravených zákonů si užijeme ještě dost a dost.
Přísloví říká, že chybami se člověk učí. Ale učí se chybami i stát? Toť velká otázka v Česku, kde je špatné fungování státu brzdou rozvoje. Ukazují to mezinárodní srovnání a vidíme to sami. Začínají si toho všímat i politické strany. Heslem ODS bylo a možná stále bude: „Malý a efektivní stát.“ Sociální demokraté mají heslo: „Dobře fungující stát!“ KDU-ČSL operuje „Efektivním, nestranným a vlídným státem“. Na podstatě hesel se tedy politici shodnou. Je však za floskulemi povědomí o tom, co bude třeba pro lepší fungování státu udělat?
Když zákonodárci nemyslí
Fungování státu má mnoho aspektů. Pominu teoretické samozřejmosti jako funkční soudy, policie, školy. Stačí se podívat, jak u nás vznikají zákony. Připomeňme si několik případů: ekonomicky zhoubné dotování fotovoltaiky zakotvené v zákoně; nepřehledná změť daňových změn; nesmyslně nastavené státní maturity, opět zákonem; paragrafy zákona o zprostředkování zaměstnání soukromými agenturami, které jsou v praxi nepoužitelné; záplatovaný cizinecký zákon, který slušné cizince odrazuje a šikanuje, lumpům nevadí a korupčníkům vyhovuje; v předlouhém školském zákoně aby člověk špendlíčkem hledal, kdo je zodpovědný za kvalitu výsledků vzdělávání; novela zákonů na podporu zdravotně znevýhodněných, která jim uškodila; zákon o dětské skupině, který neřešil nedostatek školek.
Rozkazy shora
Dosud bylo běžné, že i ulítlý nápad z politické kuchyně dostanou úředníci za úkol přepsat do zákona. To ještě není nic strašného. Špatné je, že k zákonu již ministerstva nejsou, až na výjimky, schopna a ochotna zpracovat nestrannou analýzu jeho dopadů. Často by se totiž ukázalo, že nápad je nefunkční nebo existují lepší alternativy. Politická zadání se prostě na ministerstvech příliš často berou jako slovo boží. Svou roli hraje nejen přirozená lidská pohodlnost, ale i nedostatek profesionality a strach o úřednické místo v systému bez funkčního zákona o státní službě.
Kuchařka na přípravu zákonů
Co dělat a nedělat, aby vznikaly dobré zákony? Vždy je třeba začít pečlivou analýzou a popisem problému, který má nový zákon řešit. Realita je však taková, že jediným důvodem pro vznik nového zákona je často jen vládní úkol.
V dalším kroku by měly být posouzeny možné varianty řešení. V praxi je však běžné, že úředníci o rozumných variantách neuvažují. I proto se u nás zákony řeší i to, co by šlo řešit bez nich. Následně by ministerstvo mělo konzultovat variantní řešení s těmi, kterých se dotknou. Mezi sebou se však zpravidla baví pouze ministerstva, která si do zelí moc nelezou, pokud není zrovna ohrožen jejich vlastní rozpočet a pravomoci. Firmám a občanům se v lepším případě pouze sdělí, co je čeká, v horším případě ani to.
Následovat by mělo posouzení všech pro a proti a výběr nejlepší varianty. Pokud to jen trochu jde, měla by se navíc její funkčnost předem vyzkoušet. U nás se však každý ztřeštěný nápad hned tesá do zákona. Korunu všemu dávají poslanci. Často pod vlivem lobbistů navrhnou změnu, která staví původní záměry na hlavu. Nikdo jim neupírá práva zákonodárců, ale každý návrh by měl být podroben řádnému zhodnocení dopadů. Dnes se to nedělá.
Můžete namítnout, že uvedená pravidla nejsou nic objevného? Nejsou a již léta jejich dodržování požadují i vládní usnesení. Avšak pro většinu úředníků i politiků zůstávají španělskou vesnicí. Ti švejkují nebo je rafinovaně obcházejí.
Ptejme se, jak toho dosáhnou
Naše státní správa je celkem schopna rutinního chodu zavedených agend. Má však obrovské problémy v přípravě a zavádění změn a reforem. Noví politici, kteří chtějí změnit věci k lepšímu, to mají těžké. Elán nové vládní garnitury po volbách chladne v okamžiku, když se příprava a implementace reforem ukážou jako složitější, než se to jevilo z volebních plakátů. Reformy se poté omezí na změny parametrů nebo se na ně potichu zapomene. Anebo se politici rozhodnou pravidla přípravy zákonů obejít a změny prosadí narychlo a silou mnohým navzdory. Výsledky bývají tristní.
Jde o jeden ze závažných důsledků velmi nezodpovědného odkládání přijetí zákona o státní službě. Nízkou kvalitu vznikajících zákonů a regulace lidé sledují a zažívají na vlastní kůži. Bezmoc je štve a podrývá to už i důvěru v demokratický systém.
Proto se nenechme opít předvolebními floskulemi o fungujícím, efektivním a přátelském státě a ptejme se, jak konkrétně toho chtějí politici dosáhnout.
Publikováno v MF Dnes, 25.9.2013