Aktuálně

18. 5. 201411:02

Projev na vzpomínkové slavnosti Terezínská tryzna


Projev předsedy vlády ČR Bohuslava Sobotky v sobotu 17. května 2014 na vzpomínkové slavnosti Terezínská tryzna.

Vážení bývalí terezínští vězni,
vážení ústavní činitelé,
vážení členové diplomatického sboru,
vážené dámy, vážení pánové,

pokud zajdete do místního muzea Ghetta, můžete si zde prohlédnout vystavená čísla časopisu Vedem. Psali ho a kreslili třinácti až šestnáctiletí chlapci, které nacistická mašinérie vytrhla z jejich dětství, označila žlutou hvězdou a následně vyvrhla v nepřirozeném prostředí terezínského ghetta.

Nic lépe nevystihne syrovou realitu Terezína válečných let než řádky těchto nadaných dětí. Nic není dojemnější.

Ta troška špíny v špinavých zdech
a kolem ta trocha drátu
a 30 000, kteří spí.
Kteří se jednou probudí
a kteří jednou uvidí
rozlitu svoji vlastní krev.

To mládí toužilo pro jiné světy.
Nejsem již dítětem – viděl jsem nach,
teď jsem již dospělým, poznal jsem strach,
krvavé slovo a zabitý den.

Tuto báseň napsal Hanuš Hachenburg, zavražděný 10. července 1944 v plynových komorách Osvětim - Birkenau. Bylo mu 15 let.

Terezín si v době II. světové války vysloužil označení „předpeklí“. Právě tady občanky a občané židovské národnosti čekali na transport do vyhlazovacích táborů v nacisty okupované východní Evropě. Právě tady byli vězněni a mučeni čeští vlastenci, kteří se odvážně vzepřeli nacistické okupaci.

Pevnostní město, dokončené v roce 1790, našlo během období protektorátu nové strašné využití. V červnu 1940 byla v Malé pevnosti zřízena věznice gestapa. V listopadu roku 1941 vzniklo v Hlavní pevnosti židovské ghetto.

Ghettem prošlo během války neuvěřitelných 155 tisíc lidí. Byli zde vězněni nejen Češi, ale i Němci, Rakušané, Nizozemci, Dánové, Maďaři a Slováci. 118 tisíc jich válku nepřežilo. Z 87 tisíc lidí, kteří odjeli v 63 transportech do vyhlazovacích táborů na východ, se jich zachránilo jen 3600.

V Malé pevnosti bylo za okupace vězněno celkem 32 tisíc lidí. 2600 z nich jich zde zahynulo v důsledku týrání, hladu a nemocí. 300 vlastenců bylo popraveno. Další zemřeli v nacistických věznicích a koncentračních táborech, kam byli z Terezína deportováni. Šlo o odbojáře z Obrany národa, Petičního výboru Věrni zůstaneme, Úvodu, ilegálních organizací komunistické strany, funkcionáře Sokola nebo členy partyzánských oddílů.

Tady v Malé pevnosti se chladnokrevně popravovalo až do samého konce války. Ještě 2. května 1945 zde zastřelili 52 vězněných bojovníků proti nacismu. Pouhých 6 dnů před osvobozením Terezína.

Terezín nebyl jen místem shromažďování obětí nelidské nacistické vyhlazovací mašinérie. Byl také místem cynické lži a předstírání vůči světu. Byl zde natočen propagandistický film o tom, jak Hitler údajně daroval Židům město.

Uprostřed odjíždějících transportů zde v roce 1944 proběhla kontrola Mezinárodního červeného kříže, pro jejíž oklamání tu bylo učiněno s nacistickou důkladností vše. Byly nacvičovány scény z jakoby běžného života, vybudovány kulisy s obchody, bankou a kavárnou. Nic nemohlo být vzdálenější realitě terezínského ghetta, než pečlivě režírovaný obraz, který uviděli a popsali tři členové mezinárodního výboru Červeného kříže během své návštěvy v Terezíně.

Terezín je pro nás místem, kde každý rok vzpomínáme na hrůzy II. světové války. Je to místo, kde uctíváme české oběti holocaustu a uvědomujeme si evropský rozměr Šoa. Je památníkem, kde si připomínáme statečný český odboj.

Terezín je vykřičníkem, který upozorňuje na to, kam až mohou zajít jinak civilizované a vzdělané evropské společnosti, když snahu o společenskou soudržnost a mezinárodní spolupráci vymění za nekontrolovatelné nacionální bujení, nenávist a průmyslové vyvražďování.

Máme obrovské štěstí, že můžeme žít v době, v níž evropská integrace umožnila vytěsnit běsy, které ve dvacátém století vyvolávaly krvavé konflikty mezi evropskými národy. Pevně věřím, že tak jako my, budou moci i naše děti díky Evropské unii prožívat své životy v míru a svobodě.

Bez ohledu na to vše ale máme trvalou povinnost si civilizační selhání, které přinesl německý nacismus, připomínat. Stejně tak je důležité stavět se proti všem dnešním projevům rasismu, nenávisti, antisemitismu a xenofobie.

Je nutno vystupovat proti těm, kdo ve snaze získat politickou či ekonomickou moc záměrně rozeštvávají lidi mezi sebou a staví populismus nad demokracii a dodržování lidských práv.

Nesmíme opakovat chyby, které vedly ke vzniku totalitních režimů a ničivých národnostních a sociálních konfliktů.

Naším úkolem je aktivně hájit a prosazovat hodnoty tolerance, humanismu a demokracie.

Chci to zdůraznit právě tady, nad terezínskými hroby, tady ve stínu terezínských valů, které budou navždy připomínat hrůzy holocaustu.

Terezínské oběti nesmí být zapomenuty. Jejich utrpení a smrt nebyly zbytečné.
Věnujme jim prosím společnou vzpomínku.
Na začátku jsem mluvil o pozoruhodném dětském časopisu Vedem. Otištěna v něm byla také tato báseň S tebou matko:

Ve špíně, kalu a hladu zde trpíme,
vhozeni v propast tmy, nesčetných bolů,
pod rukou pánů a bezprávím úpíme,
matko má, navždy my půjdeme spolu!

Půjdeme za sluncem, třebaže znaveni,
půjdeme statečně stopami bratrů svých,
půjdeme, třebaže ranami zmámeni,
půjdeme k východu v krvavých kalužích.

Daleko dojdeme, tam někam za hory,
do světa čistého, do světa rovnosti.
Ve světě kde vlají svobody prapory,
kde se již nemyslí na dávné bolesti.

Autor této básně, Zdeněk Ornest, Osvětim přežil. Vážené dámy, vážení pánové děkuji za vaši pozornost.