Aktuality
8. 10. 201916:42
TZ: Obavy z Istanbulské úmluvy se v ostatních státech nenaplňují
Praha, 8. října 2019 – Českou republiku čeká v nejbližších měsících projednávání ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí – tzv. Istanbulské úmluvy. U této příležitosti uspořádal dne 7. října 2019 Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR konferenci pod názvem „Evropské zkušenosti s Istanbulskou úmluvou“. Účastnice a účastníci této mezinárodní konference promluvili o symbolickém i mezinárodním smyslu úmluvy a o jejích praktických dopadech na zlepšení postavení obětí domácího a sexuálního násilí.
V úvodním projevu zdůraznila Gabriella Battaini-Dragoni, zástupkyně generální tajemnice Rady Evropy, potřebu šířit ve veřejné debatě fakta a vyvracet mýty. Istanbulská úmluva podle ní vychází z předpokladu, že ženy a muži by si měli být ve společnosti rovni. Je to závazek vlády a občanské společnosti, aby spolupracovaly a společně bořily stereotypy, které příliš často vymezují ženám určitou úlohu, narušují jejich sebeúctu, snižují důstojnost a tiše budují cestu k domácímu násilí.
Co je a co není Istanbulská úmluva
Zástupkyně generální tajemnice Rady Evropy na úvod zmínila pár příkladů opatření ze zemí, které Istanbulskou úmluvu již naplňují. Mezi nimi například přijetí legislativy, která vymezuje stalking a sexuální obtěžování. „Oběti násilí nachází pomoc u multidisciplinárních týmů, k dispozici jsou linky pomoci, které fungují nepřetržitě, a v neposledním řadě azylové domy, které jsou veřejně financované. Kromě toho se o problematice násilí na ženách a domácím násilí hovoří v rámci školních osnov. Zajištuje se také potřebné odborné vzdělávaní státních zástupců a zástupkyň, soudců a soudkyň,“ uvedla Gabriella Battaini-Dragoni.
Zástupkyně generální tajemnice Rady Evropy také reagovala na některé mýty o Istanbulské úmluvě. „Někdy se říká, že by měla rozvracet rodinné tradice, zvyky. To není pravda. Istanbulská úmluva neobsahuje žádnou definici rodiny, nevyžaduje po vládách, aby měnily rodinnou legislativu a politiku. Nepožaduje změnu legislativy, která se týká manželství. Jediná zmínka o manželstvích v úmluvě je ve vztahu k zákazu nucených sňatků. Nepředstavuje tedy žádnou hrozbu pro tradici a rodinné vztahy,“ vysvětlila Gabriella Battaini-Dragoni.
Domácí a sexuální násilí je reálným a přetrvávajícím problémem české společnosti
Podle expertů a expertek reaguje Istanbulská úmluva na reálný a palčivý problém naší společnosti. „Rozhodně neplatí, že by český systém pomoci obětem byl v praxi dokonalý. O tom ostatně svědčí i to, že se nám jen v tomto roce nepodařilo zabránit přinejmenším dvěma případům domácího násilí, které skončily tragicky,“ uvedla zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková. Zároveň zmínila statistiky spojené s domácím a sexuálním násilím, podle kterých je u nás každoročně vykázáno přibližně 1500 osob z důvodu domácího násilí, policii ohlášeno 600 znásilnění a každý rok rukou svých partnerů umírají desítky žen.
Istanbulská úmluva podle slov Heleny Válkové, stejně jako všechny ostatní mezinárodní úmluvy, nepředstavuje všespásný dokument. Dnem její ratifikace u nás sám o sobě nevzroste počet azylových domů pro oběti, nevymizí případy znásilnění a nevzniknou automaticky nové specializované policejní týmy. „Úmluva ale představuje nástroj pro všechny ty, kteří se snaží v oblasti domácího a sexuálního násilí prosazovat pozitivní změny,“ dodala Helena Válková.
Aby Česko nadále patřilo k zemím, které své závazky plní
Ambasadorka OSN pro cíle udržitelného rozvoje Taťána Gregor Brzobohatá doplnila, že Česká republika se s ratifikací úmluvy přiřadí k zemím, které berou tyto formy násilí vážně a které mají vůli zlepšovat nejen legislativu, ale celý systém pomoci obětem domácího násilí. Zároveň vyjádřila lítost, že se u nás úmluva stala předmětem snahy odklonit Česko z prozápadního a hlavně lidskoprávně orientovaného směrování. „Na většinu mýtů spojených s Istanbulskou úmluvou existují věcné protiargumenty, ty ovšem nezní tak lákavě jako katastrofické scénáře o kradení dětí, o otázkách genderu a hrozbách rozpadu tradiční rodiny. O to důležitější je, abychom my všichni tyto mýty trpělivě vyvraceli. Ostatně úmluvu dodnes ratifikovalo 34 států Rady Evropy a v žádné z těchto zemí se ony katastrofické scénáře nenaplňují,“ konstatovala Taťána Gregor Brzobohatá.
Právě dialog se státy, které úmluvu již ratifikovaly, představuje podle Heleny Válkové účinnou možnost, jak na obavy z Istanbulské úmluvy reagovat. „Proto jsme se rozhodli do Prahy pozvat zástupce řady zemí, které úmluvu už pět let naplňují. Pozvali jsme také zástupkyni monitorovacího orgánu GREVIO a zástupkyně Rady Evropy, které nám mohou blíže osvětlit okolnosti vzniku a účel úmluvy. Ráda bych totiž, aby obě komory parlamentu o ratifikaci rozhodovaly na základě faktů, a nikoli pouhých představ, pocitů a dezinformací,“ řekla zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková a zároveň dodala, že ve vztahu k mezinárodnímu společenství ratifikace potvrdí, že Česko nadále patří k zemím, které své závazky plní.
Na politický rozměr Istanbulské úmluvy upozornil na konferenci i Pavel Šturma z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Podle jeho slov netřeba zapomínat, že se jedná o mnohostrannou mezinárodní smlouvu, která od států předpokládá přijetí určitých legislativních a dalších opatření k zajištění prevence, vyšetřování, trestání a také odškodňování činu násilí, které je pácháno nestátními aktéry. „Nejedná se ale o smlouvu, která by byla přímo použitelná (self-executing), tedy použitelná bez toho, aby byla doplněna zákonnými ustanoveními. Ta ustanovení jsou formulována tak, že nebudou přímo působit, ale záleží právě na jednotlivých státech, jaké opatření vnitrostátně přijmou,“ upřesnil Pavel Šturma.
Dopady ratifikace Istanbulské úmluvy v zahraničí
Zkušenosti ze Srbska, které implementovalo úmluvu před pěti lety, zprostředkovala Ljiljana Loncar, poradkyně místopředsedy vlády pro rovnost žen a mužů. Uvedla, že v Srbsku vnímají úmluvu jako něco, co udělali sami pro sebe, a ne jako nahlížení přes rameno na to, co v zemi dělají. Ratifikace úmluvy podle slov poradkyně pomohla zvýšit povědomí o tom, že se násilí odehrává nejenom v soukromí, doma pod pokličkou, ale že se jedná o společenský problém, nepřijatelný nikde. „Setkáváme se se zvýšeným hlášením případů domácího násilí v Srbsku. Rovněž trestněprávní řízení je díky Istanbulské úmluvě efektivnější. Dochází k vyšší míře usvědčovaní těchto případů. Na jednu stranu se může zdát, že se počet případů zvýšil, ale tak to není. Jenom jsou teď případy více nahlašovány. Navíc jsou teď v systému vzdělávaní obsažena všechna témata zabývající se diskriminací, prevencí násilí, genderovými stereotypy. Jsme totiž přesvědčeni, že je přínosné děti od raného věku vzdělávat a říkat jim, že násilí v jakékoli formě není tolerováno,“ zmínila Ljiljana Loncar.
V Srbsku se dle poradkyně před ratifikací Istanbulské úmluvy nezdvihla žádná vlna opozice. Podobnou zkušenosti mají i v Portugalsku, Německu, Rakousku či ve Francii. „Díky Istanbulské úmluvě se daří posilovat ochranu žen i stíhaní útočníků. Francie realizovala několik kampaní na prevenci sexuálního obtěžování, například ve veřejné hromadné dopravě. Nedůležitější ale je, že jsme zavedli linku pomoci pro oběti násilí a posílili její roli. V minulém roce se zvýšily trestní sazby za násilí páchané na ženách,“ komentoval Martin Szcrupak, vládní kancelář pro rovnost žen a mužů.
Podle Heleny Válkové by opatření, která by přinesla ratifikace Istanbulské úmluvy, mohla České republice pomoct. Ratifikace by byla i vzkazem, že vláda a parlament podniknou vše nezbytné k ulehčení situace obětí domácího a sexuálního násilí, do které se až na výjimky dostaly bez vlastního zavinění.