Aktuality

30. 10. 201916:48

Rada pro lidská práva doporučila vládě přijmout kroky nutné ke zřízení lidskoprávní instituce

V úterý 29. října proběhlo třetí zasedání Rady vlády pro lidská práva („Rada“) v tomto roce pod vedením místopředsedkyně Rady a zmocněnkyně pro lidská práva Heleny Válkové. Rada mj. vládě doporučila vytvořit v České republice národní lidskoprávní instituci a přijala usnesení k výkonu ústavní a ochranné výchovy v České republice.

Zřizování národních institucí na ochranu a podporu lidských práv doporučuje svým členským státům OSN již od roku 1993. Standardy jsou obsažené v tzv. Pařížských principech, které byly schváleny Valným shromážděním OSN. Česká republika společně s Estonskem, Rumunskem, Maltou a Itálií patří k posledním zemím, které tuto instituci ještě nezřídily.

Podle Pařížských principů mají státy zřídit nezávislou odbornou instituci, která by se mohla zabývat lidskoprávními otázkami v celé jejich šíři, zkoumat dodržování lidských práv a dávat doporučení k jejich zlepšení.  Od roku 1993 zřídilo takovouto instituci více jak 120 zemí světa. Česká republika se tak stává jednou z mála zemí, které v tomto směru dosud žádné kroky nepodnikly.  Úřad veřejného ochránce práv, který v České republice existuje od roku 1999, je vázán na konkrétní témata stanovená zákonem. Proto nemohl být mezinárodně akreditován jako oficiální lidskoprávní instituce. 

Z tohoto důvodu Rada ve svém usnesení „doporučila vládě v návaznosti na usnesení vlády č. 118 z 21. 2. 2018 rozšířit do 31. 12. 2020 kompetence veřejného ochránce práv tak, aby mohl být akreditován jako národní lidskoprávní instituce v souladu s Pařížskými principy. Tento postup je přitom z hlediska systémového i nákladového nejjednodušší."

Další usnesení přijala Rada k realizaci ústavní a výkonu ochranné výchovy. Jak upozornil Výbor pro práva dítěte, který je jedním z pěti výborů Rady, v České republice je výkon ústavní a ochranné výchovy upraven souběžně v jednom předpise, a to v zákoně č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči.

Ústavní výchova je přitom jednou z jiných forem péče o dítě, tedy opatřením rodinného práva, jehož smyslem je ochrana dítěte, které nemůže z objektivních příčin být vychováváno ve vlastní nebo cizí rodině.

Naproti tomu ochranná výchova je jednou z opatření trestního práva ukládaným tehdy, spáchal-li nezletilý, byť i trestně neodpovědný, společensky škodlivý skutek, jehož podstata je vyjmenována v trestním zákoníku.

Děti jsou v praxi umístěny spolu ve stejném zařízení, přičemž takovou úpravu lze přirovnat k situaci, kdy by kupříkladu pravidla pobytu v azylovém domě byla upravena společně s výkonem vazby nebo trestu odnětí svobody.

Rada proto konstatovala,„ že platná právní úprava výkonu ústavní a ochranné výchovy může vést k porušování práv dětí a mladistvých, a je proto věcně i systematicky nevhodná; a doporučila vládě České republiky, aby uložila Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy v součinnosti s Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem práce a sociálních věcí předložit návrh legislativního a technického provedení oddělení realizace ústavní výchovy od výkonu ochranné výchovy; žádá také  předsedu Rady, aby v souladu s článkem 2, odstavcem 4 statutu Rady podnět předložil vládě ČR a na jejím příštím zasedání informoval o krocích učiněných k implementaci.“