Tiskové konference

12. 5. 202013:55

Tisková konference ministra životního prostředí Richarda Brabce a ministra zemědělství Miroslava Tomana, 12. května 2020

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Dámy a pánové, dobré odpoledne, vítám vás na tiskovém brífinku, který se koná po jednání Národní koalice pro boj se suchem. Vítám zde ministra životního prostředí Richarda Brabce, ministra zemědělství Miroslava Tomana a panu ministrovi Brabcovi předávám slovo.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Děkuji za slovo, dámy a pánové, dobrý den. Děkuji za váš zájem o toto téma. My jsme si zrovna s panem kolegou Tomanem dnes říkali, že vždycky, když chystáme nějakou tiskovku o suchu, tak začne pršet. Takže jsme se zároveň domluvili, že podobné tiskovky budeme pořádat každý týden nebo možná každých čtrnáct dní, abychom vás úplně neudolali, protože bychom skutečně potřebovali, aby pršelo co nejčastěji.

Ti z vás, kteří si možná myslí, že ten včerejší nádherný déšť, který včera přišel a byl několikahodinový na většině území České republiky, vyřeší problém se suchem, tak ti budou určitě zklamáni, protože nevyřeší. To, co samozřejmě pomohlo, jednoznačně, pomůže to zemědělcům minimálně krátkodobě v rámci zemědělského sucha, ale dnes na Národní koalici pro boj se suchem i páni profesoři, profesor Trnka a profesor Sklenička, profesor Janský a další se shodli na tom, že čelíme opravdu bezprecedentnímu období z hlediska délky i intenzity období sucha, kdy, jak už jsme říkali opakovaně, sucho je tady šestým rokem.

Po těch velmi suchých letech 2015, 2018 rok 2020, bohužel, vypadá zatím, že bude v té řadě zatím pokračovat. Říkám, pokud by pršelo tak jako včera, pršelo měsíc v kuse, omlouvám se za ten lidový výraz, tak by nám to asi významně pomohlo. Na to ale spoléhat nemůžeme. Pan ředitel Rieder z ČHMU dnes informoval, že výhled je mírně optimistický z hlediska třeba srážek na květen nebo na červen, ale samozřejmě je to věštění z křišťálové koule, a ten deficit je tak obrovský za těch šest let, že skutečně v řadě oblastí přesahuje 1 000 litrů na m2, deficit za posledních šest let, což je skutečně samozřejmě bezprecedentní a už dnes, respektive už v dubnu začalo omezení u řady obcí z hlediska používání vody.

My jsme dnes na Národní koalici pro boj se suchem i za účasti pana premiéra, který se účastnil celou tu dobu, ty dvě hodiny, omlouváme se za mírné zpoždění, tak jsme se bavili o klíčové věci. Opatření proti suchu jsou skládačka. Jsou skládačkou tisíce konkrétních opatření a vy jste historicky vždycky slýchali, jak se někdo hádá, jestli se mají stavět přehrady víc, nebo jestli se mají obnovovat mokřady víc, nebo rybníky.

My říkáme s panem ministrem Tomanem, a já snad mohu mluvit i za něj, on se k tomu určitě za chvilku vyjádří: My prostě musíme dělat všechno. Všechno najednou. Něco trvá šest měsíců, nějaké opatření trvá 10 let nebo 15 let z hlediska, protože ta příprava je složitá. Musíme mít tisíce konkrétních projektů ve všech oblastech – v zemědělství, v zadržování vody v krajině, v zadržování vody ve městech. A my je dnes máme a realizujeme je. Dnes jsme o nich informovali Národní koalici.

Já, když dovolíte, jenom krátce některé náměty a nové návrhy, pak rád předám slovo panu ministru Tomanovi za jeho část. Já bych chtěl říct, že my jsme dnes diskutovali mimo jiné i docela zásadní změnu, kterou bychom rádi, máme ji předběžně předjednanou s Ministerstvem pro místní rozvoj.

My bychom rádi významným způsobem od příštího roku v rámci změny nebo novely vodního zákona a také rekodifikace stavebního práva zpřísnili podmínky pro hospodaření s dešťovou vodou u nových staveb. Ať už se jedná o průmyslové areály, ať už se jedná o nové haly, pokud už se tedy tady vůbec musí stavět, nebo obchodní domy, prostě komerční výstavba, ale pro většinu výstavby bychom chtěli zpřísnit opatření.

Jak bychom to chtěli udělat? Prostě změnou vodního zákona a příslušných vyhlášek v rámci stavebního práva. Prostě preferovat daleko více než dnes zadržování vody, akumulace, popřípadě její zásak, a teprve pokud ta opatření nepůjdou technicky, tak potom třeba realizovat možnost odvodů dešťové vody do kanalizace. Ale opravdu jenom v případě, kdy nebude možné jiné řešení technické, například na nádrž na dešťovou vodu nebo na nějaký průleh nebo na zásak.

Prostě my jsme se shodli i se Svazem měst a obcí a s dalšími organizacemi na tom, co víme už dlouho: Jsou obrovské rezervy ve využívání srážkové vody i v té, řekněme, sféře urbánní, ve městech, obcích. A proto chceme tuto změnu legislativy. My vidíme celou řadu projektů, které už dnes tato opatření dělají automaticky. Že už je dělají v rámci svých projektů. Dokonce už jsou i developerské bytové projekty, nové, které zcela standardně využívají nejenom srážkovou vodu, ale i tzv. šedou vodu, což je další velká zajímavá zóna. Tedy voda, která odchází z našich koupelen a je velmi zjevně znečištěná, ale lze ji využít třeba opět na splachování toalet. To jsou miliony a miliony kubíků ročně pitné vody, kterou je možno znovu využít, lépe s ní hospodařit.

V této souvislosti jsme informovali i Národní koalici o dalším projektu, který ale vy znáte, a my jsme se domluvili se Svazem měst a obcí, a byl jsem rád, že se k tomu vyjádřilo i Sdružení místních samospráv dnes na koalici, že velký potenciál vidíme ve Velké dešťovce. To znamená, to jsou projekty pro města, obce, kraje, školy, úřady, nemocnice, jakým způsobem zadržet dešťovou vodu, srážkovou vodu, opět miliony kubíků. To znamená nádrže, vodu propustné povrchy a celou řadu dalších objektů samozřejmě přírodě blízkých, které dnes můžeme udělat.

Já chci znovu zopakovat, že těch projektů společně s Ministerstvem zemědělství děláme mnoho tisíc ročně. My jsme jenom za uplynulý rok za Ministerstvo životního prostředí udělali 4 600 konkrétních projektů, dvanáct denně, na zadržení vody, ať už tedy v přírodě – tedy remízků, tůní, mokřadů, rybníků. Další stovky rybníků, o tom, bude mluvit pan ministr Toman, dělá Ministerstvo zemědělství.

Ale samozřejmě jsou to i projekty typu Dešťovka – Velká dešťovka, Malá dešťovka. Prostě dešťovou vodu, která na naše území stále padá v miliardách kubíků ročně, tak nenechat tak rychle odtéct. V ideálním případě pomoct přírodě, aby se ta voda zasákla, nebo ji využít znovu, například na zálivku. My jsme v rámci těch opatření a dalších námětů připravili i další zvýhodnění.

S panem ministrem zemědělství jsme se bavili i o možnosti, protože je to společný projekt s Ministerstvem zemědělství, jak zvýhodnit podporu zelených střech na komerčních budovách, což znamená změnu vyhlášky, která se váže na zákon o vodovodech a kanalizacích, o tzv. průtokových součinitelích. To by mělo podpořit investory, aby více budovali zelené střechy i na komerčních budovách. My jsme zároveň rozhodli o zvýšení dotační podpory na realizaci zelených střech u rodinné a bytové výstavby z 500 korun na 800 korun za m2, protože víme, že investoři mají o to čím dál tím větší zájem.

Jenom v průběhu dubna jsem podepsal dalších asi 220 projektů na zadržení vody v krajině celkem za miliardu korun, právě těch nejrůznějších drobnějších projektů. To je samozřejmě zase odpověď těm, kteří říkají, že chceme dělat jenom umělá opatření. Vůbec ne. Děláme opravdu tisíce a dnes už si troufám říct desetitisíce opatření úplně všude.

My jsme, to řeknu závěrem, je tady ještě prostor ještě pro celou řadu dalších, ale chci dát slovo panu ministru Tomanovi. Děkuji za to, že je tady dneska se mnou, jsme spolupředsedové Národní koalice boje proti suchu. A my jsme se dnes také s panem ministrem zemědělství dohodli, že bychom chtěli, aby od začátku příštího roku začala platit protierozní vyhláška. Souvislost je tam jednoznačná. Od letošního roku platí už omezení velikosti půdního bloku maximálně 30 hektarů na erozně ohrožených půdách a od 1. ledna příštího roku tato povinnost bude platit pro všechnu zemědělskou půdu. A v té souvislosti je tam jasná návaznost na protierozní vyhlášku a její platnost a chceme, aby skutečně začala platit od 1. ledna příštího roku.

Děkuji vám.

Miroslav Toman, ministr zemědělství: Takže jestli mohu navázat. Děkuji panu ministrovi za svolání té Národní koalice a musím říct, že ve většině věci nacházíme shodu. Některé věci jsou předmětem konzultací, ale věřím, že se shodneme prakticky na všem, co pomůže zadržet vodu v krajině a pomůže to celé České republice i obyvatelům.

Jestli dovolíte, tak já bych nejprve shrnul aktuální hydrologickou situaci. K dnešnímu dni ten stav podzemních vod zůstává silně podnormální. Zhoršil se stav v povodí Bečvy, a to ze silně na mimořádně podnormální. Ke zlepšení, pouze drobnému, došlo v povodí Jizery, kde jsme se dostali na podnormální stav, nebo respektive na silně podnormální a i to už považujeme za zlepšení.

Takže my to sledujeme. Já můžu říci, že ve všech povodích jsou výrazně nízké stavy průtoku ve vodních tocích. Ty se pohybují v rozmezí 9 až 46 procent toho dlouhodobého průměru pro květen. Myslím si, že to je velmi alarmující zpráva, protože v tomto období bývá obvykle v řekách vody nejvíce, a bohužel situaci nezmění ani těch pár deštivých dnů, které nás zaplaťpánbůh potkaly.

Zásoby v rozhodujících přehradních nádržích v povodí Vltavy jsou mezi 70 až 93 procenty, což je způsobeno opravami a technickými zásahy. Nicméně, teď se to postupně doplňuje a nádrže ale v ostatních povodích mají plné nebo téměř plné zásobní prostory, to znamená, pohybují se od těch 93 do 100 procent.

V České republice máme již nyní 49 míst, kde dochází k omezenému užívání vody z vodovodu anebo k omezení odběru z vodních zdrojů, a těchto míst bude pravděpodobně přibývat. V době, kdy se na našem území opakovaně od roku 2014 vyskytuje sucho a nedostatek vody, tak je zajímavé se podívat na využívání vodních zdrojů v jednotlivých státech Evropy a porovnat s Českou republikou.

Z aktuální studie Evropské environmentální agentury vyplývá, že Česká republika jednoznačně patří mezi země ohrožené vodním stresem, to znamená nedostatkem vody. V posledních 28 letech jsme dvanáctkrát patřili mezi pět evropských zemí, konkrétně: Kypr, Malta, Turecko, Řecko, Španělsko, které využívají nejvyšší podíl ze svých vodních zdrojů. Od roku 2014 je průměrné čerpání našich vodních zdrojů na úrovni 22 procent, což je již zmíněná situace vodního stresu.

Vzhledem k tomu, že z našeho území prakticky veškerá voda odtéká a jsme závislí výhradně na atmosférických srážkách, nikoho nepřekvapí, že jsme z hlediska vodních zdrojů ve skupině států jižní Evropy s historickým nedostatkem vody. Za povšimnutí také stojí skutečnost, že zemědělství v rámci celé Evropy představuje největšího odběratele vody v Evropě. Je to více než 50 procent, což je důsledek využívání závlah v jihoevropských státech. Ale u nás v České republice je spotřeba vody v zemědělství na úrovni dvou až tří procent.

My přijímáme mnoho opatření, kterým jsme se taky minulé pondělí věnovali na samostatné tiskové konferenci a stejně jako včera jsme informovali, že jen současné vodní zdroje nepostačí, a proto je nutné rozšířit ten seznam území pro možné stavby vodních nádrží. Původní seznam vhodných lokalit generelu území chráněných pro akumulaci povrchových vod obsahoval 486 míst a postupně byl omezován následkem námitek obcí, měst a orgánů ochrany přírody na současných 65 a ty byly schváleny v roce 2011.

Před rokem jsme na základě třetího jednání Národní koalice pro boj se suchem navrhli rozšířit počet lokalit generelů, neboť bez akumulace vody ve vodních nádržích nelze zajistit dostatečné vodní zdroje v České republice, a to zejména pro budoucí generace. Na jednání s obcemi a krajskými úřady bylo schváleno a podpořeno navýšení generelu o 31 lokalit, které teď projednáváme s možností zařadit. Probíhá projednávání s Ministerstvem životního prostředí o nových lokalitách a bavili jsme se o tom s panem ministrem Brabcem i dnes. Shodli jsme se, že velká část lokalit má v generelu své místo. Samozřejmě, mohou tam být výjimky, ale myslím, že na technické úrovni, a my ke konci května, začátkem června nějakým způsobem dospějeme k závěru, co tam bude, a musím říct, že budeme respektovat ty připomínky Ministerstvo životního prostředí.

Chci zdůraznit, že nejde o místa, kde aktuálně plánujeme stavbu přehrad, ale o místa která musíme chránit pro případné rozšíření našich omezených vodních zdrojů v budoucnu. Je potřeba si také uvědomit, že naše podzemní zdroje vody se neobnovují dostatečně a není jisté, zda vůbec dosáhnou historické úrovně, protože z podzemních zdrojů vody jsme zajišťovali 48 procent pitné vody.

Nedostatek vod již nyní pociťují hlavně obce, které mají individuální nedostačující zdroj této vody, a mnohé obce již musí pitnou vodu dovážet, a proto by měly začít uvažovat o napojení na veřejné vodovody a na vodárenské soustavy, které mají dostatečnou kapacitu a udržitelný zdroj vody, tedy vodárenské nádrže a z nich v současnosti je vyráběno 52 procent pitné vody a zřejmě bude třeba kapacitu navýšit, aby výpadek podzemních vod pokryly zejména v budoucnosti.

Těm zmíněným vodárenským soustavám věnujeme velkou pozornost. Pan ministr Brabec už tady o tom mluvil. My jsme letos spustili nový program na jejich propojování a bylo již zahájeno prvních sedm projektů s odhadovanými náklady 700 milionů korun. A tyto projekty zlepší dodávky pitné vody pro více než jeden milion obyvatel. Připraveno máme i pokračování tohoto programu, kdy jde o 15 dalších projektů, kde jsou odhadované náklady 2,5 miliardy korun, a díky těmto projektům zlepšíme dodávky pitné vody pro více než dva a půl milionu obyvatel.

Samozřejmě podporujeme také výstavbu vodovodů a kanalizací. Od ledna loňského roku jsme podpořili 171 projektů částkou 2,1 miliardy korun a tyto projekty nově zajistily nebo vylepšily zásobování pitnou vodou zhruba půl milionu obyvatel.

Co se týká dalších věcí, tak s dohledem na vývoj počasí a stále větší dopady sucha chceme také urychlit přípravu některých projektů. A my proto budeme žádat o navýšení rozpočtu Ministerstva zemědělství o eventuálně další dvě dvě a půl miliardy korun právě na ty vodohospodářské stavby.

Z nich chceme necelých 100 milionů korun využít na urychlení výstavby těch vodních nádrží Kryry, Senomaty a Šanov. Na zmíněné propojování vodárenských soustav potřebujeme letos, abychom mohli zahájit stavbu a velmi rychle to ukončit, tři čtvrtě miliardy korun a za dalších řádově 1,2 miliardy bychom chtěli realizovat tři stovky menších projektů, které máme připraveny, jako jsou obecní rybníky eventuálně nějaké malé vodovody v malých obcích a tak dále.

Chceme také navýšit rozpočet na realizaci pozemkových úprav, kdy jsme v předchozích letech investovali zhruba dvě miliardy ročně a minimálně stejnou částku bychom chtěli dát i letos tak, aby se ty projekty urychlily. V minulosti se víc projektovalo, méně realizovalo, takže my chceme ty projekty samozřejmě pokračovat v tom dál a nechceme, aby nám ty projekty ležely v šuplíku x let, ale chceme, aby se to projevilo už v té realizaci, aby starostové a další nečekali deset a více let na vlastní realizaci.

Chci zdůraznit, že jsme změnili metodiku a my se samozřejmě nově více zaměřujeme na dlouhodobou akumulaci vody v krajině. To znamená, jak jsem řekl, my více než v minulosti dáváme více peněz, větší podíl peněz, do samotných realizací na úkor pouhého projektování a jenom od roku 2018 jsme v rámci pozemkových úprav vybudovali více než 135 hektarů vodohospodářských opatření, 46 nádrží, 58 hektarů protierozních opatření, 137 hektarů ekologických opatření a 400 hektarů tzv. polních cest, to znamená podél kterých je stromořadí tak, abychom zadržovali vodu na polích atd., abychom rozdělovali velká pole.

Na závěr mi dovolte, a o těch polích nechci mluvit, protože těch 30 hektarů tady zmiňoval pan ministr Brabec a už jsme o tom mluvili víckrát, takže se tomu nebudu teď věnovat, případně, že budou otázky, tak odpovím samozřejmě. A co se týká legislativních opatření: Takže aktuálně ve druhém čtení se projednává novela vodního zákona. Jejím cílem je nastavení operativního řízení při zvládání sucha a stavu nedostatku vody po vzoru těch povodňových komisí. To znamená, zavádí komise pro zvládání sucha a plán pro zvládání sucha na krajské a celostátní úrovni. Ten zákon je ve shodě Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství, takže jsem tomu velmi rád a děkuji za to.

Samozřejmě dalším společným krokem je legislativní opatření – ústavní zákon o ochraně vody a po více než čtyřech kulatých stolech a individuálních konzultacích, které jsme svolali, jsme shromáždili a postupně vypořádali připomínky. Text je připravený po všech konzultacích a chceme teď ho projednat, aby byl rozeslán předsedům parlamentních stran a předsedům výborů těchto stran s žádostí o jeho projednání tak, abychom tento ústavní zákon mohli odsouhlasit. Východiskem a obsahem tohoto ústavního zákona je nadřazení veřejného zájmu na zajištění dostatku a dostupnosti pitné vody pro obyvatele. A neméně důležitý je také zákon číslo 416, to jsou ty tzv. liniové stavby, který je nyní ve Sněmovně, a ten by nám pomohl také při výstavbě vodárenských propojení, vodárenských soustav, rybníků a nádrží.

Tolik tedy úvodem a ještě jednou bych chtěl poděkovat všem, kteří se zúčastnili dnešního jednání. A chci potvrdit jednu věc, že řešení oblasti sucha je komplexní záležitost. Že my nemůžeme vytrhávat jednotlivá opatření, a proto jsem velmi rád, že s Ministerstvem životního prostředí jsme našli ten průsečík a shodujeme se, že musíme udělat od mokřadů, remízků, zadržování vody v půdě až po ty vodárenské nádrže, a záměrně říkám vodárenské nádrže, tak abychom zajistili pitnou vodou obyvatelům a budoucím generacím.

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Děkuji panu ministru Tomanovi a předávám ještě slovo panu ministru Brabcovi.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Děkuji, já opravdu jen pár poznámek k tomu, co jsem si teď uvědomil, že jsem trochu pozapomněl, a díky panu ministru Tomanovi, který mě tam zpátky navedl.

Mimo jiné i ten zákon, ta velká novela vodního zákona, která obsahuje právě řešení sucha, podobně jako jsme úspěšně řešili v těch minulých letech povodně, tak ona obsahuje, a to jsem dnes vyzval i další velmi důležitý subjekt, a to jsou kraje. Jednotlivé kraje, které musí hrát významnou roli v rámci zvládání sucha, protože mají tu nadregionální úroveň. Je to úroveň, kdy už nejsou třeba schopny obce ta jednotlivá opatření dělat.

A mimo jiné z té novely vodního zákona také vyplývá, že do dvou let od účinnosti toho zákona, což, věřím, bude začátek příštího roku, mají kraje povinnost připravit své krajské plány na zvládání sucha, a případně i nedostatku vody. Samozřejmě tam významnou roli hraje prevence. A přirozeně je budou dělat společně se správou povodí, s oběma našimi rezorty-Takže kraje jsme dnes také vyzvali k daleko širší spolupráci a samozřejmě i obce.

Nikdy těch projektů není dost. Znovu říkám: Pokud v každé, i malé obci, protože dnes máme projekty v obcích do 100 obyvatel, i tam lze udělat projekt na zadržení vody. O to lépe to samozřejmě mohou zvládat města.

Další jenom poznámka, taky o ní pan ministr Toman hovořil. My dnes společně děláme velkou spoustu opatření na zajištění pitné vody. Díky kapacitní vodárenské soustavě, kterou máme historicky, jsme schopni zvládat ten stav, o kterém pan ministr hovořil. Jestli jste dobře poslouchali, ty státy, se kterými jsme v té skupině vodního stresu, všechny ty ostatní státy mají moře. To je samozřejmě docela zásadní, protože ony mohou v nejhorším případě odsolovat, což dnes je třeba případ Izraele, a nejenom Izraele.

U nás to moře už asi za našich životů nebude, i když tady párkrát bylo, zase tady třeba jednou bude, ale pravděpodobně se toho nedožijeme ani ve funkci a ani fyzicky, někteří z nás tedy. Myslím, že ti starší určitě ne. A teď nechci prorokovat nějakou biblickou potopu, ale tady jasně vidíte, že ten vodní blahobyt, ve kterém jsme vlastně dlouho žili, tak on už byl tak trochu na dluh, a je to opravdu o tom, jaké množství vody jsme tady schopni udržet.

Ty nové zdroje pitné vody děláme vždycky v nějakém vzájemném souladu. Tady je potřeba říci, že celá řada těch menších obcí neměla historicky zájem připojit se na nějakou kapacitní vodárenskou soustavu, protože to prostě bylo dražší. Dnes v souvislosti se suchem vysychají v stovkách obcí studně. My je prohlubujeme, děláme nové vrty, byli jsme tak schopni zajistit našimi projekty více než 280 000 lidí za poslední dva roky, že mají nové zdroje pitné vody z projektů MŽP a samozřejmě z projektů MZE.

Ale je tady třeba říct, že si tímto způsobem kupujeme čas, protože my stejně budeme muset v nějaké blízké budoucnosti i tyto obce postupně napojit právě na ty kapacitní soustavy, protože jestliže před deseti lety, patnácti lety bylo běžné čerpat 100 200 let vodu ze studní, které byly hluboké pět metrů, deset metrů, nebo dokonce v zářezech v lese, kde mnohé obce jsou závislé na zářezech v lese ještě z doby první republiky, tak dnes se už hloubí, vrtá do 50 metrů, do 100 metrů, a pokud to tak bude pokračovat, tak ta voda za pět deset let může být mnohem hlouběji.

A samozřejmě my geologicky máme na většině území tzv. vodu puklinovou. Ta tam bude masivně docházet. To jenom pro ilustraci, že jsme v krizovém režimu, řešíme krizový stav u celé řady obcí, ale tou budoucností je napojovat je potom na ty kapacitní vodárenské soustavy a k tomu samozřejmě potřebujeme zadržet vodu ve všech oblastech.

A poslední jenom mi dovolte, protože si myslím, že to možná ještě nepadlo a je to škoda, my jsme se na tom s panem ministrem také shodli. Je potřeba poděkovat provozovatelům vodárenských soustav za to, jak zvládli pandemii. My jsme se bavili o celé řadě lidí z té první linie, ale považovali jsme za samozřejmé, že fungovaly vodárny, že fungovalo čištění odpadních vod.

Vy víte, že my se zabýváme také, jako Výzkumný ústav vodohospodářský, právě výzkumem, respektive určitými studiemi výskytu covidu v odpadních vodách. Ty nálezy tam jsou, takže je jasné, že i tohle bude téma do budoucnosti, které budeme muset zvažovat. Ale ještě jednou určitě děkujeme všem provozovatelům, a jsou jich tisíce v České republice, kteří tuto mimořádnou situaci zvládli, a nebyla ohrožena dodávka pitné vody ani čištění odpadních vod. Děkuji.

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Já děkuji pánům ministrům a poprosím o první dotazy prosím ČTK.

Jan Drahorád, ČTK: Já bych se chtěl zeptat na nějaké věci, které vlastně už zazněly před rokem na posledním jednání koalice pro boj se suchem a ještě se nezrealizovaly a to je například změna financování státních podniků Povodí. To se, pokud se nepletu, zmiňovalo i na tripartitě. Tak vlastně kde po roce jednání tady v tom jsme a jestli se tam něco bude měnit? A potom jsem se chtěl zeptat na to, jestli má pan Brabec spočítáno, kolik vody se podařilo zadržet už za ty roky fungování Malé dešťovky, případě i Velké dešťovky, aby se už dalo dělat nějaké porovnání. Včera jsme už slyšeli na tiskovce Ministerstva zemědělství, kolik mají případně zadržet potenciální nádrže, které se budou zařazovat do generelu LAPV. Tak abychom se na to mohli podívat. A pak bych se chtěl zeptat, jestli ten návrh na vsakování a retenční nádrže u nových staveb, tak jestli se nějakým způsobem budete podílet i v rámci toho komunistického návrhu od paní poslankyně Pěnčíkové, který byl už odsouhlasen výborem pro životní prostředí ve Sněmovně, a jestli je to ono, nebo je to nějaký připravovaný návrh, který se bude teď předkládat a bude se projednávat v rámci tady té velké novely vodního zákona, a jak to teda bude legislativně vypadat? Děkuju.

Miroslav Toman, ministr zemědělství: Tak já asi začnu možná tou první otázkou, jestli dovolíte, k financování Povodí. My jsme o tom mluvili, ale ta debata neskončila, protože my to tam musíme spojit se spoustou dalších věcí. My musíme začít spočítat, kolik potřebujeme retenčních nádrží pro průmysl, protože to navazuje vlastně, že se bude snižovat odběr vody, aby se dalo financovat.

Další věc je, my se musíme podívat také na ceny vody. Je potřeba si uvědomit, že v dnešní době ta spodní voda je daleko levnější než povrchová, což nevím, jestli je dobře, nebo špatně. Musíme si dát tyto věci dohromady. To rozhodnutí o tom, že to odněkud vezmeme a pošleme někam peníze, to nechci velmi urychlit, nechci urychlit, protože to musím projít velmi pečlivou debatou.

Opatření na Povodí, musíme si říci, jak budeme čerpat evropské peníze, co čekáme do budoucna. Musíme to dělat ve spolupráci s průmyslem a zemědělstvím a dalšími. Samozřejmě, my jsme díky úsporným opatřením a dalším věcem zatím ta Povodí financujeme. Ale z hlediska budoucnosti se zvyšujícími se nároky, to znamená budování vodárenských nádrží, zadržování vody, správou atd. ty náklady budou narůstat. Ale nechceme to teď uzavírat předčasně, protože je tam spousta návrhů.

Zatím Povodí fungují, máme nějakou perspektivu, není to otázka roku nebo dvou, ale nechceme zase do budoucna, aby deset let ty podniky byly podfinancované. V tuto chvíli to nehrozí. My jsme to právě začali řešit a tu debatu jsme jakoby přerušili, nebo respektive přerušili jsme projednávání, aby ty debaty mohly probíhat na té mezirezortní úrovni, protože je to vlastně ve správě, Povodí, Ministerstva zemědělství, ale velkou část vody také obhospodařuje Ministerstvo pro životní prostředí, mají tam i podíl kraje.

Takže to všechno musíme spojit dohromady a říci si quo vadis a vlastně si říci, jak budeme pokračovat. Takže ta debata nepřestala, budeme to řešit do budoucna, ta debata není uzavřena a teď nechci říkat nějaké předběžné závěry, abychom to nenarušili.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Děkuji, já na to navážu. Tak jak říkal pan ministr Toman, průmysl, a dnes tam byl zástupce Svazu průmyslu, oni jsou členy Národní koalice, v průmyslu jsou velké rezervy. Ale průmysl to ví, on zase nečeká na to, jak se nějaké věci rozhodnou. Za prvé se celá řady průmyslových podniků už dostala v těch minulých letech 2015 a 2018 do situace, kdy měly omezeny odběry od podniků Povodí, popřípadě od Vodoprávního úřadu, měly omezeny odběry pro chlazení, popřípadě pro technologické procesy ve svých podnicích. Historicky ty velké fabriky se samozřejmě stavěly na vodě nejenom kvůli dopravě, ale také kvůli chlazení pro technologické procesy.

Jaké je řešení? Jednoznačné. Ostrovní provozy, nahrazovat průtočné chlazení vodními věžemi nebo vodárenskými věžemi, a tedy jiným způsobem chlazení, čímž se dá snížit spotřeba vody o skutečně desítky, možná stovky milionů kubíků, minimálně té průtočné vody. Protože my se musíme připravit na situaci a tu už dneska zažíváme, že ty menší toky můžou klidně vyschnout. To se prostě děje. Větší toky, které jsou samozřejmě někde na přehradách, přehradních nádržích, tak jsou nadlepšovány v průběhu.

My jsme se dnes bavili i o minimálně zůstatkových průtocích. Nicméně ten průmysl dnes by chtěl jednat. My už jsme o tom s panem ministrem mluvili a dnes se nabízejí velmi zajímavé možnosti jednání o určité motivaci pro ty podniky, aby v době vodnosti, zvýšené vodnosti řek si tu vodu mohly odebírat za zvýhodněných podmínek tak, aby ta voda zbytečně neodtékala, aby si tedy udělaly vlastní velké retenční nádrže, které by pak využily v době sucha.

Tak se už chová celá řada podniků a my bychom chtěli, aby se z toho stal prostě trend. To znamená, že i průmysl je dalším velkým segmentem, který se dnes musí připravit a připravuje se na sucho, a tam je obrovská možnost právě spolupráce s podniky Povodí.

K té vaší otázce z hlediska zadržení vody. Já řeknu teď a určitě se nespletu, jsou to řádově miliony kubíků ročně, které se díky Velké a Malé dešťovce dnes zadrží. Ono se to dá docela snadno spočítat samozřejmě tím, když si vezmete kolik těch projektů je a kolikrát se asi ta voda tam obrátí.

A znovu říkám, my těch velkých, protože těch projektů jsou dneska tisíce, těch menších je zhruba šest sedm tisíc, další děláme každým dnem. Je tady 120 velkých projektů na zadržení vody, které samozřejmě drží stovky kubíků vody. Je ale potřeba si říci, že to není někdy ani o tom, kolik ta voda stojí a kolik se jí zadrží, ale že se vůbec něco zadrží. Protože v řadě případů, tam kde prostě prší málo, a znovu říkáme: Pokud by ten včerejší intenzivní déšť, kdy napršelo určitě miliony kubíků nebo možná desítky milionů kubíků, určitě desítky milionů kubíků na území České republiky, a uměli jsme je zadržet v dílčím množství, uměly zadržet obce těch opatřeních, tak jsme si mohli naplnit nádrže k prasknutí. Teď nemyslím ty vodní, tam to probíhá, ale třeba i ty umělé, a nebavíme se o tzv. o betonu, bavíme se o průlezích, o různých rybníčcích, které se ve městech dají krátkodobě vybudovat, a těch projektů bychom rádi tisíce. My bychom rádi, aby každá obec, každé město měly nějaký projekt a my ty peníze máme, my je nabízíme. Vyzívám všechny, aby je využili.

Z hlediska řešení hospodaření s dešťovou vodou pro ty komerční subjekty, ale v zásadě pro všechny stavby, tak v této chvíli je to v situaci, kdy my to máme už řešeno ve vodním zákoně, v té novele vodního zákona. Momentálně s MMR spolupracujeme na tom, abychom v návaznosti na změnu novely vodního zákona, ale především na rekodifikaci stavebního práva změnili ty příslušné vyhlášky. Tam jsou konkrétně dvě vyhlášky, na kterých teď už pracujeme, ale je jasné, že to může být platné až ve chvíli, kdy vstoupí v účinnost právě vodní zákon. To je ta první část a tam už jsou jasné preference z hlediska využití vody.

Ty konkrétní projekty, těch je dnes obrovská spousta a můžou už sloužit jako pilotní projekty, jak developeři, když chtějí, tak jak jsou schopni nabídnout i v těch městských podmínkách velmi zajímavé projekty na zadržení dešťové vody, ať už podzemní dotací do nějakých nádrží nebo nadzemním způsobem. Říkám znovu, je tam obrovská rezerva a chceme ji využít. Děkuju.

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Poprosím další dotazy, poprosím tamtu dámu.

Izabela Niepřejová, Česká televize: Vy jste tady mluvili o té skládačce. Asi se shodneme, že jednou z nejvýznamnějších částí je půda a její stav a kvalita. Někteří odborníci proto volají po tom, aby zemědělské dotace, které jsou nyní aktuálně na plochu, byly podmíněny kvalitní starostí a péčí o půdu. Je tohle možná podle vás cesta? Chystáte něco takového, aby tam byly jasně dané podmínky, jak zkrátka člověk, který tu dotaci dostane, jak má s tou půdou hospodařit? Děkuju.

Miroslav Toman, ministr zemědělství: Za tuto otázku děkuji, protože poslední dobou se říká, že změna hospodaření zemědělců stačí a tím se vyřeší celý problém sucha. Dnes na té Koalici proti suchu vystoupil pan profesor Trnka a další a potvrdili, že to opatření u zemědělců rozhodně nestačí a je třeba zachytit tu vodu v nádržích, která by z krajiny odtekla, a musíme dělat veškerá opatření, to znamená i na té půdě.

Já to tady zdůrazňuji úvodem, než vám odpovím na otázku, protože já trvám na tom, že za sucho nemůžou zemědělci, ale primárně klimatická změna, kdy se zvyšuje teplota, zvyšuje se odpar a další věcí.

Teď k té vaší otázce: Samozřejmě, my se snažíme dělat veškerá opatření, aby půda byla v dobrém stavu, ale já si myslím, že převážná část nebo většina zemědělců je velmi moudrých, mají selský rozum a oni ví, že půda je jejich výrobní prostředek. To znamená, že převážná většina se o půdu stará dobře.

Samozřejmě, my je musíme motivovat, aby dodávali dostatečné množství organické hmoty, a to ať jsou to statková hnojiva, nebo meziplodiny a další věci. Co se týká meziplodin, tak dnes tam už je ten dotační titul. Jsou tam dělicí pásy minimálně 22 metrů, takzvaný, v tom greeningu je spousta opatření.

Ale souhlasím s vámi, že do budoucna bude potřeba udělat v rámci dotací takový krok, který by napomáhal a odměňoval zemědělce, kteří se o tu půdu a tu krajinu starají lépe. Určitě se na tom shodneme. Samozřejmě je otázka potom debaty, co je účinnější, co je míň účinnější.

A nesmíme zapomenout na jednu věc: Ministerstvo zemědělství, respektive Česká republika je lídrem v tzv. agroforestry. To znamená stromy v krajině, kdy my na to vytváříme nový program. Sídlo této organizace, dobrovolného sdružení, je v České republice. Děláme to ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou a chceme podporovat výsadbu stromů v krajině na zemědělské půdě.

A další věc je, že tato vláda už snížila daně, aby se neplatily vysoké daně, což tam bylo u remízků a u těchto dalších ostatních ploch, takzvaných, se to snížilo. To je potřeba taky zdůraznit. Je potřeba zdůraznit, taky to tady říkal pan ministr Brabec, že Ministerstvo zemědělství už de facto 25 procent orné půdy, těch erozně ohrožených, zařadilo do toho programu, že maximální výměra je 30 hektarů. Od 1. 1. příštího roku, také už tady bylo řečeno, tam bude zařazená veškerá orná půda v České republice.

Myslím si, že to jsou poměrně silná opatření, a my také podporujeme, jako Česká republika, tzv. zelená opatření v té budoucí společné zemědělské politice. Ale to znamená, to jsou ta opatření vůči krajině, to znamená, my zároveň říkáme: Dejme zemědělcům peníze za to, že se o tu krajinu starají, že uvádějí ta opatření v život, a myslím si, že tady nejsme s nikým v rozporu, a vždycky se nám někdo snaží dávat, že podporujeme něco jiného.

Samozřejmě, je to nějaké období, které teď končí. Bude další programové období. Myslím si, že ta politika zemědělská musí být udržitelná. Nicméně na jedné straně musíme dát zemědělcům také možnost v tom podnikat, protože zemědělství je podnikání, specifické, ale podnikání jako každé druhé.

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Má někdo další dotaz, prosím? Pan Votruba.

Viktor Votruba, Hospodářské noviny: Dobrý den. Já mám otázku zejména na pana ministra Tomana. Týká se to také tématu zadržování vody v krajině a jsou to meliorace, které poslední dobou jsou hodně často kritizované z toho důvodu, že podle řady odborníků zbytečně odvádí vodu ze zemědělské půdy. Chci se zeptat, zda toto téma budete nějakým způsobem řešit a jestli je něco pravdy na tom, že Ministerstvo zemědělství má už nějakou studii, která tvrdí, že meliorace nejsou problém a že v podstatě nefungují.

Miroslav Toman, ministr zemědělství: To je taková ta druhá otázka, takové Radio Jerevan. Pravda na tom je, že my studii máme. Ale není pravda, že by se tam jednoznačně řeklo, že se nic neděje. My máme několik studií. Jednak se dělaly studie v minulosti, bohužel se dělaly jenom studie, na závlahové systémy, zmapování, analýza těch věcí atd. Bohužel se nepřijala opatření. Ale zároveň tam máme zmapované meliorace, ve které jsou oblasti, to znamená, třicet z nich jak je funkčních.

Ale je potřeba zdůraznit jednu věc. Meliorace nerovná se odvodnění. Meliorace můžou sloužit jak k zavodnění, tak k odvodnění. To znamená, my s tím musíme pracovat. Dnes jsme o tom také mluvili na Národní koalici proti suchu s panem profesorem Skleničkou. Dělají projekt tzv. Chytrá krajina. Využili část těch meliorací, která se používá právě na zavodnění krajiny, takže tam zůstávají hradítka a další a další věci. Ale jenom chci říci, abychom nespojovali meliorace a odvodnění.

Odvodnění je jedna věc, zavodnění druhá. Je to nějaký balík, ale to by někteří jiní rofesoři vysvětlili lépe než já. Ano, myslím, že na přelomu května a června dáme dohromady jak závlahy, kde je možnost, tak těchto melioračních systémů, budu říkat, tak, aby se daly využít na zadržení vody. To znamená tak, aby ta voda nám z kraje neodtékala, ale aby nám tam zůstala.

Také je potřeba říci jednu věc, že ty odvodňovací systémy, které pravděpodobně máte na mysli, jsou staré 30 50 let. Bavím se nyní o těch, co se dávaly do země, nebavím se o těch zavodňovacích nebo odvodňovacích příkopech, které tady jsou od roku 1800 1900, a o tom bude mluvit možná víceméně pan ministr Brabec, na Šumavě a v dalších oblastech, které teď budou sloužit k zadržování vody. Ale ty systémy, které se už neudržují 30 40 let, které tam byly dány, jsou nefunkční a pouze určitou část, maximálně do objemu 30 procent, chceme využít, ty, které ještě tak nějak fungují, abychom tu vodu zadržovali.

Takže takhle to je v tuto chvíli a počítáme s tím, že to využijeme a použijeme na zadržení vody v krajině.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Jenom využiji této možnosti. Já jsem dnes informoval, a děkuji panu ministrovi Tomanovi za tady ten oslí můstek, který mi tam udělal na věc, kterou jsem také informoval, je… prosím bez poznámek… a to jsou dva strašně zajímavé projekty v národních parcích. Jeden je v Krkonoších v KRNAP a druhý je na Šumavě.

V obou národních parcích už máme konkrétní zkušenost, že při uzavírání, teď záměrně nebudeme záměrně říkat meliorace, ale těch odvodňovacích systémů, které, přesně jak říkal pan ministr Toman, některé už jsou z konce 19. století, třeba na Šumavě, tak jsou jich tam tisíce hektarů. My máme projekt, který už jsme rozjeli v obou parcích, že dva tisíce hektarů v tom každém parku chceme uzavřít, respektive uzavřít ty odvodňovací systémy. 600 nebo 700 hektarů už je hotovo na Šumavě.

A mohu informovat, že okamžitě v horizontu měsíců, vidíte, jak obrovskou roli to hraje, že prostě uzavření toho odvodňovacího systému, kde některé ty příkopy byly až dva metry hluboké, aby odvodňovaly ty mokřady. Prostě měli jsme pocit… Asi se nemůžeme se na ty naše předky zlobit, protože oni opravdu žili v době vodního blahobytu, kdy daleko více pršelo. Ta země, tak Šumava samozřejmě, byla nacucaná houba vodou. A dnes tam, kde by vás už dnes nikdo nikdy nenašel, protože byste se propadli do slatí, tak dnes přejdete v teniskách suchou nohou.

Takže tam uzavíráme. Máme na to velké projekty, které jsou spolufinancovány i z Evropské unie. Máme třeba společný projekt s Bavorskem právě na Šumavě. Je to fantastický projekt, kde chceme uzavřít během tří čtyř let více než dalších 2 000 hektarů odvodňovacích kanálů, a vrátíme tak milion kubíků vody zpátky do té houby, která potom sytí přes Vidru, Otavu, Vltavu samozřejmě velkou část české země. Děkuju.

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Ještě nějaký dotaz z Hospodářských novin.

Viktor Votruba, Hospodářské noviny: Byl tady zmiňován jako odborník pan bioklimatolog Trnka. Vy jste, pane ministře, říkal, že teda sám říkal, že zemědělci za sucho nemůžou. On také mimo jiné ale říká, že za sucho může klimatická změna a že to, co my tady v České republice děláme, je jen takové záplatování. Ale že to podstatné, což je ta klimatická změna, a tedy uhlíková neutralita, tak v tom že jsme pomalí a možná až příliš skeptičtí, a co týče třeba Evropské unie, tak Zelená dohoda pro Evropu, tam my docela dost kopeme. Nejsme tady v tom opravdu trochu jako slepí?

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Tak na to zase odpovím já. Shodou okolností pan profesor Trnka je členem Národní koalice, dnes tam byl. Je tam i pan rektor Petr Sklenička z České zemědělské univerzity, je tam i pan profesor Jánský z Přírodovědecké fakulty, objevitel pramenů Amazonky. Máme tam opravdu celou řadu velmi schopných akademiků.

Určitě máte pravdu, že pan profesor Trnka o tom hovoří. Náš postoj k Zelené dohodě pro Evropu není ten, že by se měla pozastavit. Hovořím za Ministerstvo životního prostředí. My jsme jasně řekli, že princip uhlíkové neutrality do roku 2050 je něco, co stále držíme, že Česká republika se k tomu přihlásila. Česká republika také říká, že jako průmyslová země, samozřejmě, že z toho budou vyplývat naprosto enormní náklady. Jasná je dekarbonizace ekonomiky, není pochyb o tom, že prostě ta uhelná doba končí a skončí. To jsou všechno ty klíčové věci.

My jsme jenom řekli, že ve chvíli, kdy jsme dnes jako celý svět, a bavme se o Evropě, zásadním způsobem postiženi pandemickou krizí, kde státy ještě sčítají, lížou si rány, ještě ty rány se ještě jaksi ani nezahojily, a přemýšlí o tom, co vůbec budou dělat dál, jaké budou priority, tak že v této chvíli chceme jen mluvit o tom načasování těch kroků.

A ano, také jsme řekli, že nechceme teď slepě začít se hlásit k nějakým úsporám do roku 2030 větším, než které dnes Evropa přijala, to znamená čtyřicetiprocentní snížení emisí CO2, kdy víme, že celá řada států neplní ani ty, není to Česká republika, ta to plní, neplní svoje závazky do roku 2020, ale o to nadšeněji se hlásí k závazkům do roku 2030.

A tady my říkáme, my prostě chceme jasně říci: Ano, my se hlásíme k našim závazkům, ale ve chvíli, kdy chceme snížit emise o 40 procent, možná se nám to podaří o něco víc možná o 43 45 procent.. Ale někdo dnes říká: Tak proč 45, tak klidně 55! A já říkám: Z čeho to vyplývá? Nejsou žádné dopadové studie, ty ještě se nezpracovaly, Evropská komise chce tyto studie.

Takže to není profesionální nebo univerzální skepse. To je prostě jen o tom, že my považujeme za odpovědné i vůči občanům říci, že samozřejmě jsou tady nějaké věci, které musíme řešit teď, dnes, zítra, za týden, za měsíc, a v rámci toho se můžeme za tři, za šest měsíců, až budou ty dopadové studie, vrátit k cílům Evropské zelené dohody.

Takhle jsme o tom informovali i Evropu. Nejsme jediný stát, který se na to takto dívá. A i Franz Timmermans řekl, že napřed chce vidět to, jak dopadla ta pandemická krize, jaké jsou konkrétní dopady. Nechci ho tady samozřejmě parafrázovat, četl jsem nějaké jeho vyjádření. A že Evropská komise chce na základě toho případně říct, zda ten scénář, ten harmonogram je rychlý, nebo pomalý.

My prostě teď se hlavně chceme nejdříve vypořádat s obrovskými dopady, i ekonomickými dopady samozřejmě toho, co bylo naprosto bezprecedentní, tedy s dopadem pandemie. Děkuju.

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Viděla jsem dvě poslední ruce. Pan Marek z Nedej se.

Martin Marek Česká televize: Já mám otázku na pana ministra Brabce. Vy jste tu posledně oznámil čísla, že za loňský rok se revitalizovalo 19 kilmetrů vodních toků s tím, že podle odborníků je u nás uzavřeno do regulovaných betonových břehů zhruba 21 000 kilometrů toků. To znamená, že tímhle tempem bychom to dělali zhruba 1 100 let. A druhá věc se týká mokřadů, kdy vlastně je to tam podobné, kdy tvorba mokřadů – kdy do roku 1948 zmizelo na našem území 950 000 hektarů mokřadů, tůní a rybníků. A v roce 2019 jich bylo obnoveno jen sto. Moje otázka vlastně zní: Zda by nebylo vhodné to tempo zrychlit, protože u těch mokřadů bychom se vraceli do toho normálu, který tady byl v roce 48 zhruba 9 000 let. U těch vodních toků je to 1 100 let zhruba. Tak jestli to tempo není vhodné zrychlit a jestli máte nějaký plán, jakým způsobem to vlastně udělat nebo jestli mám čekat na ty kosmetické úpravy, které probíhají doteďka, i nadále.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Tak toto je asi naše společné téma s panem ministrem Tomanem ze dvou důvodů. Za prvé: My bychom je velmi rádi zrychlili a my na to dokonce máme i ty peníze z operačního programu Životní prostředí. Problém je hlavní a to jsou majetkoprávní vypořádání, protože vy tam, když chcete dělat, ale to už nechám prostor pro pana ministra Tomana.

My jsme na tom domluveni, my máme řadu vzorových projektů, kde se to skvěle povedlo. Povodí to prostě dělají, ale to je pak věc urychlení výstavby, možnost využití třeba možná 416, i když to je spíš pro ty vodárenské nádrže, než jako u tohoto. Narážíme tam na to, že podél těch vodních toků jsou stovky a někdy tisíce vlastníků, a ten státní podnik, vlastně Povodí, musí vypořádat ty vlastníky, aby s tím souhlasili, že ten narovnaný tok zmeandrujeme a roztáhneme do toho.

To znamená, za nás, samozřejmě, a to se určitě shodneme, my bychom rádi daleko víc těch projektů, my bychom rádi stovky kilometrů. Ono to potom se právě brzdí na tom majetkoprávním, což objektivně, určitě musím říct, je složité. Takže i ty peníze máme, budeme tam mít i nadále z operačního programu Životní prostředí. To samé u těch mokřadů.

Miroslav Toman, ministr zemědělství: Já jenom, jestli mohu, tak já bych to potvrdil, protože největší problém je vypořádání těch majetkovlastnických vztahů, těch vlastnických vztahů podle řek. Potvrzuji to, že vlastně Povodí to dělají, mají dostatek peněz na to z Ministerstva životního prostředí, aby to mohly udělat, ale je tam problém vyrovnání pozemků, výkupu pozemků a dohody s majiteli. Takže to je jedna věc.

Co se týká těch mokřadů, potvrzuji, co řekl pan ministr, ale nicméně jenom řeknu zjednodušeně, že zemědělec, když má mokřad na svém pozemku, tak na to dostává stejnou, minimálně stejnou dotaci, jako když na tom hospodaří. To znamená, že když ho tam zachová, nemusí na tom nic dělat, dostane stejné peníze, jako kdyby tam hospodařil, zjednodušeně řečeno.

Takže my se snažíme ty mokřady jakoby chránit a je to jak v prvním, tak ve druhém pilíři. Je to poměrně složité, je to i v rámci těch DZESů takzvaných, té sedmičky. To je ta dobrá zemědělská environmentální praxe. To znamená, že my to podporujeme naopak při zachování. Je tam i šetrná senoseč v případě, že by se mělo sekat jenom ručně a tak dále. Takže my ty věci děláme. Samozřejmě souvisí to s tím, co jsme tady říkali před chvilkou: Musíme zadržovat vodu v krajině, aby ty mokřady měly šanci žít, a pokud nebude pršet, tak jak je trošku problém.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Já jenom, omlouvám se, vy jste uvedl, pane Marku, takový teoretický příklad co by kdyby. Ale já bych se skutečně vsadil, že takhle to ale v té budoucnosti určitě nebude. My se nemůžeme vrátit tam, kde jsme byli už z logiky věci. Tady srážkově to prostě bude vypadat úplně jinak, ten výpar vypadá jinak, to je to, co pan profesor Trnka, Czechglobe, já jsem si to s dovolením převzal, to pro někoho možná patetické – nejhorší sucho za 500 let. Ale to nebylo někde vytrženo nebo vytaženo prostě z nějakého kontextu. To je kombinace množství srážek a té evapotranspirace, kdy samozřejmě vidíme daleko větší výpar, což je taky příčinou.

Jinými slovy, jestliže skutečně se tak jako traduje, a ono to určitě bude pravda, že za těch posledních zhruba sto let se odvodnilo milion hektarů mokřadů, tak samozřejmě na velké části mokřadů je zemědělská půda, jako dnes. A ono to určitě nebude tak, že se vracíme zpátky, že budeme mít milion hektarů mokřadů. I kdybychom chtěli, tak tam ta voda nebude, protože prostě samozřejmě bude méně srážek, ten mokřad se tam neobnoví.

Ale my jsme těch mokřadů, tůni, rybníků opravdu společně udělali několik tisíc za posledních řekněme šest let, kdy já jsem se tím suchem začal zabývat v roce 2014, začali jsme připravovat ty programy. A já dnes vidím, to vidím tu změnu, že u nás žádá celá řada zemědělců, soukromých zemědělců, samozřejmě, žádá o programy, respektive využívá naše programy. To, co ještě před pěti lety nebylo, to byly výjimky, ale dnes oni opravdu vidí, protože jak tady bylo řečeno – ten sedlák je prostě buď dobrej, anebo skutečně skutečně blbej. A já se omlouvám za to slovo, tady to asi, tady to asi prostě asi špatný je i slabý slovo. A jenom ten druhej tedy tak dopustí, aby si zničil zemědělskou půdu, kde ten jeden centimetr ornice se prostě pak tvoří 100 nebo i více let.

To znamená, znovu, máme na to ty peníze. Dnes premiér znovu zopakoval klíčovou věc, kterou my mu určitě rádi připomeneme s panem ministrem Tomanem, že bude dost peněz na investiční projekty, i na ty projekty v přírodě. Já jsem byl rád, že premiér Babiš dnes tam slyšel i od kolegů, že se dělají stovky projektů obnovení, respektive návratu vody do krajiny.

To zdaleka není o těch přehradách, o kterých se samozřejmě mluví hodně. Je to i pro vás atraktivní téma, mediální samozřejmě, ale vedle toho jedou další tisíce projektů opravdu návratu vody do krajiny. A znovu říkám, pokud bude každé město, každá obec, kraje a další využívat naše programy, a my ty peníze máme, budeme je mít i z příštího operačního programu Životní prostředí, protože Evropská unie nebo Evropská komise má zájem investovat dál do opatření boje proti suchu, takže tam máme vyjednáno další minimálně stejné množství, spíš větší peněz do boje se suchem, než je dnes. Tak ty projekty budou, budou připraveny, ale potřebujeme i ty investory. Ten stát to nemůže všude investovat sám. Potřebujeme právě tu pomoc z té municipality. Omlouvám se, že jsem byl košatý.

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Já poprosím o poslední dotaz a pak bude ještě možnost pro individuální dotazy.

Martin Marek Česká televize: Já se omlouvám, ještě doplnění. Otázku k té protierozní vyhlášce. Ta situace vlastně, že by měla být přijata, tady byla v roce 2017. To nedopadlo. Tak jestli opravdu bude přijata a kdy je očekáváno, že ji opravdu schválíte, protože ta situace tady byla před třemi lety a nic se od té doby nestalo.

Miroslav Toman, ministr zemědělství: Já to jen doplním. My jsme se s panem ministrem dohodli, že to, co tady řekl na začátku, já to jenom zopakuju, od 1. 1. 2021 by měla platit souběžně s tím, že bude platit omezení výměry jedné plodiny na 30 hektarů. To tady bylo řečeno na začátku a to se teď stane.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Stane. Z toho nás teda zkoušejte potom. A určitě bude ta protierozní vyhláška, to už dnes víme, v tom je shoda, založena na tzv. monitoringu eroze. Protože existuje funkční monitoring erozních případů, kterých jsou samozřejmě stovky v České republice, každý rok. Ty jsou sledovány, jsou popsány, z toho to prostě bude vycházet.

A řeknu to na rovinu: Byla to a je to stále debata mezi zemědělci prostě o tom, aby ta protierozní vyhláška nebyl byrokratický nástroj, který by postihoval ty, kteří hospodaří dobře, který by je zatěžoval, který by opravdu postihl, a tady je ta shoda s Ministerstvem zemědělství i s Agrární komorou, Zemědělským svazem, Asociací soukromých zemědělců, kde všechny ty organizace říkají: Chceme něco, co postihne ty, kteří prostě se k té půdě, když to řeknu slušně, chovají macešsky a pak se jim stávají erozní události.

Někteří ovšem dělají protierozní opatření, která jsou známá, jsou známá samozřejmě desítky let, a přesto nastane erozní případ. A to bylo prostě potřeba rozlišit. Takže ten termín 1. ledna 2021, všechno budeme směřovat k tomu, aby tato změna, bude to určitě připraveno dřív. Má to nějakou návaznost na zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a chceme, aby byla platná a účinná od 1. ledna. Děkuji.

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Prosím, poslední dotaz.

Janetta Roubková, Český rozhlas: Dobrý den, já bych se chtěla zeptat na podzemní zdroje vod, protože každý rok se za velké odběry vody vybere zhruba miliarda korun. Ty peníze se potom používají zpátky na různé projekty, opatření. Uvažujete ale o tom, že by se nějak změnily podmínky tak, aby se ty peníze používaly cíleněji na nějaká konkrétní opatření, třeba právě na ochranu, možná i rozšiřování těch pramenů, které ty peníze pak generují?

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Já bych chtěl říct především, že ta částka jedné miliardy korun je opravdu jenom zlomek toho, co oba rezorty dávají do boje se suchem. Když dáme dohromady jenom evropské, ale samozřejmě i národní zdroje, tak tam tečou desítky miliard korun ročně. Nebo řekněme určitě více než deset miliard korun ročně.

To znamená, vždycky tam dáváme, protože ty peníze jsou částečně využity Státním fondem životního prostředí a Státní fond dává daleko víc, než získá z odběrů. Dává minimálně dvakrát víc, dává ze svých zdrojů ještě do boje se suchem. Právě třeba do nových zdrojů podzemní vody, do ochrany atd.

Tady je ta debata, o které hovořil už pan ministr Toman, jakým způsobem více chránit podzemní vodu, zdůrazňuji, aniž by se to projevilo na ceně vody pro obyvatele. Protože my nechceme zvedat ceny vody. Víte, že vláda se rozhodla snížit DPH na vodné a stočné z 15 na 10 procent, a my si nemyslíme, že voda je levná v České republice. V řadě oblastí už vodné a stočné dohromady přesahuje částku 100 korun za kubík.

Ale voda je velmi vzácná a určitě souhlasím s tím, že dnes právě řešíme to, jakým způsobem, protože je pravda, že cena podzemní vody je dvě až tři koruny za kubík, to znamená za 1 000 litrů, jak všichni dobře víte, zatímco cena povrchové vody od jednotlivých povodí se liší a může být někde 4 nebo pod 4 koruny za kubík, někde až 7,50, jestli se nemýlím. To znamená, ten rozdíl tady je.

Ale my nechceme, znovu zdůrazňuji, prosím, nechceme zdražit vodu pro obyvatele, protože i ti jsou napojeni na zdroje podzemní vody, a chceme motivovat, a to je třeba i role vodoprávních úřadů, protože v budoucnu, ve velmi blízké budoucnosti či už se to děje, a to jsou i komise sucha a samozřejmě role vodoprávních úřadů, bude docházet k tomu, že vodoprávní úřady a ty komise sucha budou rozhodovat o tom, kdo kolik dostane.

Jsou tady jasné priority: pitná voda, voda pro technickou infrastrukturu – ty mají absolutní přednost, pitná voda pro obyvatelstvo. A pak je další použití vody pro zemědělství, průmysl. A prostě stalo se už v nedávné minulosti, rok 2015, rok 2018, že se samozřejmě limitovaly některé odběry. To se nepochybně bude dít. A máte pravdu, ta podzemní voda, tu tam máme v kasičce, někde se doplňuje půl roku, někde pár měsíců, ale některé ty hluboké vody se doplňují i tisíce let. To znamená, to je taková ta naše železná rezerva, na kterou bychom velmi, velmi neradi sahali, protože to by byla voda skutečně pro ty nejkrizovější scénáře.    

Petra Roubíčková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí: Takže já vám pro tuto chvíli děkuji. Děkuji, že jste přišli, děkuji pánům ministrům a těším se někdy příště na shledanou. Samozřejmě je ještě možnost na individuální dotazy.

Miroslav Toman, ministr zemědělství: Děkujeme, nashledanou.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Děkujeme a zase něco brzy svoláme, ať zaprší.