Tiskové konference

20. 9. 202114:19

Tisková konference po jednání tripartity, 20. září 2021

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Dobrý den, vítejte na tiskové konferenci po jednání tripartity. Jako první požádám o slovo paní vicepremiérku a ministryni financí Alenu Schillerovou, ale budeme se muset střídat takhle u toho prostředního pultíku.

Jana Maláčová, ministryně práce a sociálních věcí: Možná jestli dovolíte, já bych jako místopředsedkyně tripartity začala. Vím, že paní vicepremiérka má na vládě vyšší postavení, nicméně z hlediska těch kompetencí sociálních dialogů jsem to já, kdo by měl zahájit tuto tiskovou konferenci. Já vás srdečně zdravím. Krátce informace o tom, jak probíhala pravděpodobně poslední řádná tripartita do voleb.

Co se týká vyhodnocení těch zasedání, tak bych ráda zkonstatovala, že od října roku 2017 řádná tripartita, ta plenární schůze, zasedala dvacetkrát, čtyřikrát došlo k mimořádnému jednání a myslím si, že je to dobře, jedenkrát došlo ke společnému zasedání krajských tripartit a 97krát zasedání krajských tripartit.

To znamená, že už z tady těchto statistik, které vám pravděpodobně nic neřeknou, tak je jasné, že naše vláda byla velmi aktivní v sociálním dialogu. Já si myslím, že to je nesmírně dobře, protože můžeme mít odlišné názory, můžeme mít odlišná stanoviska, ale důležité je si sednout ke společnému jednacímu stolu a o těch věcech se bavit. Skutečně chci všem zúčastněným poděkovat co nejsrdečněji za to, že se do sociálního dialogu zapojili. Myslím si, že výsledek je dobrý, že i během pandemie odbory i zástupci zaměstnavatelů s námi velmi dobře komunikovali a bylo to ku prospěchu všech.

Já jenom krátce a pak dám slovo paní ministryni financí, protože ten hlavní bod byl státní rozpočet na příští rok, co se týká platů ve veřejné sféře, tak závěr za mě je takový, tak jak jsem si to jak už z toho ranního jednání s odbory, vláda a odbory, odnesla, tak z toho jednání tripartity jako takového, že v příštích dnech si budeme srovnávat čísla, protože máme různé analytické podklady, tak abychom se dostali na stejnou základnu, tak abychom mohli nejpozději příští pondělí, kdy se bude schvalovat státní rozpočet, tak abychom konečně se mohli dohodnout.

Za sociální demokracii a za Ministerstvo práce a sociálních věcí trváme na tom požadavku 3 000 korun pro všechny státní zaměstnance a ty důvody jsou následující: Za prvé se domnívám, že reálná inflace je šest procent a nikoliv 3,5 procenta, a tudíž považuji za chybné, abychom navyšovali státním zaměstnancům platy o 3,5 procenta, když víme, že ta inflace je šest procent.

Druhá věc: Pro nás je důležité na základě zkušeností z minulých let, aby všichni státní zaměstnanci dostali pevnou částku, a to do tarifů. To je jediný způsob, jak zajistit, že ty slíbené peníze od vlády všichni zaměstnanci státu dostanou. Třetí věc, a to je ten důležitý argument, pro nás je klíčové, aby to byly 3 000, protože chceme pomoci zejména těm nízkopříjmovým zaměstnancům státu. O ty skutečně jde, a ačkoliv se nám dařilo společnými silami v minulých letech platy ve veřejné sféře, ale i minimální mzdu navyšovat, tak stále si myslím, že máme v té oblasti nízkopříjmových zaměstnanců státu velké rezervy.

Dám vám příklady: Jsou to zejména ošetřovatelky, pečovatelky v sociálních službách, jsou to hasiči-začátečníci, jsou to policisté, víte, že tam dochází k velké fluktuaci, jsou to ale také nepedagogičtí zaměstnanci ve školství atd. atd. O tyto státní zaměstnance nám jde. Ti stáli během pandemie v první linii, ti mají za sebou nesmírně těžký rok a půl a ti, ačkoliv chodí do práce, dělají všechno správně, plní si své povinnosti, odvádějí skvělou práci, všichni jim děkujeme, všichni se před nimi skláníme, tak stále mají po výplatě velké problémy a nezřídka si chodí žádat i o sociální dávky.

Poslední bod: My jsme také jednali o navýšení minimální mzdy k příštímu roku, a tak jak já jsem si vzala ten výsledek, tak jsme se neshodli, neposunuli jsme se. Sociální demokracie trvá, a já jako ministryně práce a sociálních věcí, na navýšení na 18 000 k 1. lednu příštího roku. Tak jak jsem to vnímala, tak zaměstnavatelé se posunuli o pár desítek korun, tam je návrh 550 nově, odbory víceméně stojí za tím návrhem sociální demokracie, ale pan předseda Středula to pravděpodobně upřesní, a budeme nadále o tomto jednat.

Za mě je důležité, aby platilo, že člověk, který pracuje, tak se má ze své mzdy uživit. Proto minimální mzda 18 000. V tuto chvíli nás předhonilo Polsko i Slovensko, i když jsou to méně výkonné ekonomiky, tak polští i slovenští podnikatelé to určitě zvládli a není důvod pochybovat o tom, že by čeští podnikatelé navýšení minimální mzdy na 18 000 nezvládli. Upozorňuju také, že máme na stole návrh Evropské komise, která říká, že by průměrná mzda nebo minimální mzda měla být padesát procent průměrné a podle těch aktuálních čísel by tedy, pokud by platila ta Evropská legislativa a já nemám důvod nevěřit tomu, že v příštích letech bude schválena, tak už bychom měli podle tohoto návrhu 18 000 mít.

Poslední věc, opravdu už poslední, která se často zapomíná. V tuto chvíli přes zaručené mzdy mají třeba prodavačky zaručenou mzdu 18 500 korun a já bych chtěla říct, že pokud vzroste minimální mzda na 18 000, tak si skutečně úplně nejvíce polepší, a to v řádu tisíců, prodavačky, řidiči, skladníci a dělníci, což jsou shodou okolností také nejpočetnější profese na českém trhu práce. To znamená, pokud prodavačky, řidiči, skladníci, montážní dělníci chtějí, aby jim také v řádu tisíců rostly mzdy, tak nejlepším nástrojem pro toto je zvýšit minimální mzdu na 1 000 k příštímu roku a ten další rok pak na 20 000. Moc děkuji.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Děkuji, místopředsedkyně vlády a ministryně financí paní Alena Schillerová.

Alena Schillerová, místopředsedkyně vlády a ministryně financí: Dobrý den, dámy a pánové, i ode mě. Jak bylo už řečeno, tak tím nejzásadnějším bodem dnešního jednáni tripartity, já za to děkuji, děkuji za velmi konstruktivní diskuzi, která byla vedena a která byla v podstatě spíš doplněním nebo otázkami, které se týkaly, byl návrh státního rozpočtu na rok 2022.

Já jsem seznámila členy tripartity s návrhem, s tím posledním návrhem, který Ministerstvo financí odeslalo na vládu a vláda ho musí projednat a poslat do Poslanecké sněmovny do konce září. Seznámila jsem je s aktuální makroekonomickou predikcí, jsou to většinou věci, které mediálně už jsou známé, s odhadem růstu příjmů na rok 2022, který potvrdil nezávislý Výbor pro rozpočtové prognózy a označil ho za realistický, to znamená, že skutečně to je nejvyšší ohodnocení od tohoto výboru. A pak jsem seznámila tedy s celkovou částkou příjmů státního rozpočtu, které jsou navrhovány na 1 543,3 miliardy korun a výdaje 1 919,9 miliardy korun, čili deficit rozpočtu je plánován na 376,6 miliardy korun.

Pak jsem také seznámila členy tripartity s klíčovými prioritami tohoto rozpočtu. Jsou to zejména kapitálové výdaje, které budou, jsou rozpočtovány, já teď vám řeknu celkovou částku, protože některá klíčová jednání, například s vicepremiérem Havlíčkem, byly až poslední den před odesláním rozpočtu, kdy byl již z velké části technicky zpracován, takže celkové navrhované výdaje, bude to upraveno ještě na vládě, budou 218 miliard.

Další je to oblast zvýšení průměrného starobního důchodu od 1. ledna 2022 o 805 korun, to znamená o 5,2 procenta. Průměrný starobní důchod by měl po navýšení činit 16 280. Další důležitou položkou je platba státu do veřejného zdravotního pojištění ze státního rozpočtu za osoby, za které je plátcem stát. Je uvažováno zvýšení vyměřovacího základu z 13 088 korun na 14 570 za kalendářní měsíc, což představuje zvýšení měsíční platby za osobu o 200 korun z částky 1 767 korun na 1 967 korun.

Důležitou položkou a další z priorit bylo ve státním rozpočtu na rok 2022 z národních zdrojů na oblast podpory výzkumu, vývoje a inovací zahrnuty výdaje 39,3 miliardy korun, což je navýšení oproti roku 2021 o 1,8 miliardy.

Takže to byly ty nejzásadnější výdaje. Ještě jsem tam zdůraznila, že se počítá to, že příjmy státního rozpočtu na rok 2022 ve srovnání se schváleným rozpočtem, tím předběžným, rostou, rozpočtem tedy roku 2021, rostou o 157,7 miliardy korun. Očištěny jsou od příjmů z rozpočtu EU a finančních mechanismů, pak rostou o 98,2 miliardy.

Odpověděla jsem dotazy členů tripartity na rozpočet a dál bych se vyjádřila k tomu, že v rozpočtu zatím není zahrnuta, kromě platů pro učitele, kde jsme se dohodli s ministrem školství na růstu o 3,5 procenta, což odpovídá 130 procentům průměrné mzdy v roce 2022, tak nejsou zahrnuty platby ve veřejné sféře. Ta jednání dnes probíhala, ráno i během jednání tripartity. Já za sebe tady říkám, nebo za hnutí ANO, za část vlády za hnutí ANO říkám, že navrhujeme růst o inflaci, což odpovídá zhruba 3,5 procenta. Kloníme se k tomu, aby to bylo pevnou částkou, to znamená ve výši 1 400 korun.

Chci připomenout, že od letošního roku byla zrušena superhrubá mzda, což se promítlo do platů všech zaměstnanců, všech 4,5 milionu zaměstnanců v této zemi, částkou sedm procent z čistého, kdy o to zůstalo více v peněženkách. Dále se v letošním roce navyšuje sleva na poplatníka o 3 000 korun, v příštím roce opět se navyšuje sleva na poplatníka o 3 000 korun, při platu 25 000 a méně je to až jedno procento, pak je to samozřejmě 0,8 0,9, takže jsme až na devíti procentech za dva roky. A k tomu přičteme toto zvýšení o inflaci, tak to v této napjaté postcovidové a postkrizové době, ze které se ještě nějakou dobu budeme dostávat, protože plán konsolidace z dílny Ministerstva financí je připraven na sedm let, snižování strukturálního deficitu o půl procentního bodu od roku 2022, to znamená tento rozpočet, který vlastně jsem předložila, tak už je konsolidační od roku 2023 o 0,8, tak abychom do sedmi let měli opět vyrovnané rozpočty, tak jak jsme je měli před covidem.

To znamená, že i s ohledem na tyto skutečnosti, chci připomenout, že platy ve veřejné sféře, nejen platy, důchody, minimální mzda, jak tady bylo zmíněno, vše toto rostlo za naší vlády enormně, protože jsme si byli vědomi, že je potřeba podpořit i spotřebu, podpořit prostě i skupiny, na které bylo v těch předchozích vládách zapomínáno. Ale musíme s ohledem na krizi prostě tak činit rozumně a s ohledem na to, že státní rozpočet táhl vlastně veškeré výdaje covidové, téměř veškeré výdaje, táhne všechny mandatorní výdaje, a my se chováme tedy z tohoto ohledu rozpočtově odpovědně. Proto ten návrh za hnutí ANO je 1 400 korun, odpovídá to inflaci a připomínám, je tam zrušení superhrubé mzdy a dvakrát zvýšení slevy na poplatníka.

Diskutovala se také minimální mzda, to je pravda. Opět to nevypadá, že by se partneři dohodli, tak jako se nestalo za 30 let, a je otázkou, jestli tato vláda to ještě bude řešit. My určitě se kloníme, jako hnutí ANO, k růstu minimální mzdy, podpořili jsme to každý rok, ale v nějakých rozumných ekonomických relacích. 18 000 pro nás není k debatě, protože to je nárůst o téměř dvacet procent, konkrétně 18,4 procenta, což by bylo neadekvátní a zatížilo by to zejména ty sektory, které byly postižené pandemií, protože tam se nejvíc objevuje zaručená mzda, která samozřejmě se nám propisuje z těch minimálních mezd v osmi dalších skupinách o deset procent.

My v tuto chvíli se chceme chovat ekonomicky rozumně. Takže podpoříme navýšení minimální mzdy v nějakých rozumných, ekonomicky zdůvodnitelných parametrech, ale je možné, že o tom rozhodne až ta vláda příští. Děkuji vám za pozornost.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Děkuji. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů pan Josef Středula.

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Přeji vám hezké dopoledne. Ta první slova, která bych tady rád řekl, jsou, že bych chtěl vládě poděkovat za sociální dialog za uplynulé čtyři roky, ale protože už mám možnost srovnat úroveň sociálního dialogu, tak bych mu dal hodnocení na škále 1 až 5, jako ve škole, hodnotu 2.

Důvod je ten, že mám možnost srovnávat s vedením sociálního dialogu za ještě jiného pana premiéra, předcházejícího tomuto, a musím říct, že to je určitě dobré hodnocení, když říkám dvojku. To v žádném případě není kritické, ale rozhodně to se nedá srovnat s tím, co už jsme zažili, a to jak za stranu i zaměstnavatelů i odborů. A myslím si, že ale chvalitebně, si myslím, pořád velmi dobré hodnocení a věřím tomu, že sociální dialog, minimálně v takovéto šíři, bude pokračovat i po volbách s novou vládou.

Co se týká platů, což byla dnešní ranní etapa, myslím si, že tady v tomto případě řeknu jenom jednu zkratku. Jestliže ústavním činitelům, včetně tedy obou dam, z naprosto odlišného základu poroste automatem o šest procent od 1. ledna 2022, nevidím důvod, proč by zaměstnancům, kteří pro ně pracují, měl růst jejich příjem o 3,5 procenta. Je to prostě naprosto nevídané.

Navíc ten rozdíl je v řádech tisíců korun, to znamená včetně poslanců, a pokud by poslanci chtěli, tak to změnit mohou. Pokud ne, tak to znamená, že většina v Poslanecké sněmovně vyznívá jiným způsobem při tady této věci, než jak bylo řečeno. Protože nic nebránilo, aby se tady tato věc vyřešila. Pokud by takovýto stav nastal, je to samozřejmě v jednání, ale berme v potaz také to, že Ministerstvo financí v příštím roce nepočítá s žádnými problémy, co se týká coivdu a podobně. Dokonce předpokládá, že nominální růst HDP pro příští rok bude ještě o jednu desetinu procenta vyšší než letos, to znamená z 6,2 na 6,3 procenta, má růst produktivita práce o takřka čtyři procenta, a přesto předpokládá Ministerstvo financí pro příští rok pokles reálných příjmů. To je neakceptovatelné, proto ten náš návrh je takový, a to se samozřejmě propisuje i do návrhu na růst minimální mzdy.

Ale teď už ke státnímu rozpočtu, který byl hlavním tématem dnešní tripartity. My si myslíme, že návrh státního rozpočtu – teď odhlédnu od všech dalších souvislostí, o kterých se za chvilku zmíním – tak je umění možného. Z těch čísel, která jsou, tak si myslíme, že nebylo možno sestavit nic lepšího.

Proč? Protože víte, že my jsme byli od počátku kritickými k daňovým změnám, které se provedly zejména v roce 2020. Ty způsobily ty problémy, ty zásadní problémy rozpočtu, které tady jsou. Ty způsobily ten velký propad, protože znova říkám: Jestliže letos budeme mít deficit někde kolem 400 až 440 miliard korun, tak ten příští rok už tam nebude žádná platba jako náhrada za covid a my platby podnikatelům, občanům, postiženým skupinám v době covidu považujeme za správné. Ochránil velké množství pracovních příležitostí a ochránil českou ekonomiku.

Ale to příští rok nebude. P přestože tam tyto platby nebudou, tak je deficit na úrovni 370 miliard korun. Z toho pohledu považujeme taky ten daňový systém, který vytváří tyto příjmy, za bohužel nespravedlivý. Dnes i na jednání tripartity jsme vyzvali, jako odbory, aby se otevřela diskuze nad českým daňovým mixem, nad českým daňovým systémem, do jaké míry ta spravedlnost tam je, nebo není.

Já vám, řeknu takový příklad, kde vnímáme subjektivně jako nespravedlnost a myslíme si, že pokud by se hledaly způsoby, tak že to lze řešit. Paní ministryně ví, my jsme tu diskuzi vedli, ale dovolte mi jenom tři čísla. Dívali jsme se na registraci nových osobních automobilů od Svazu dovozců automobilů. Ti to vedou nejenom jaká auta, ale taky zda ta auta byla pořízena na firmu, neboli bez DPH, anebo soukromou. Takže řeknu tři příklady třech vozů.

Pořídilo se už teď za rok 2021 74 vozů Ferrari, z toho jenom tři byly soukromé. Pořídilo se 21 vozů Bentley, z toho pouze dvě bentley byly soukromé. Pořídilo se osm automobilů, se kterými jezdil James Bond, to znamená Aston Martin, a všech osm je služebních. A potom ještě jeden vůz, s dovolením, jenom musím, vůz porsche, to je taková klasika, myslím. Takže těch bylo dovezeno do České republiky za osm měsíců 288, z čehož pouze 40 je soukromých. Všechny ostatní byly pořízeny bez daně z přidané hodnoty.

Tím jenom chci říct: Ano, je to částečně i provokace z mé strany. Ale berte to, že těch věcí, které jsou v daňovém systému podle našeho soudu složitější, je více a my bychom rádi, aby se i o takových detailech, jako je otázka DPH, uznatelná výše DPH, řešila a věřím tomu, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. A věřím tomu, že najdeme i ty způsoby, abych nemusel hledat ty důvody. Takže to jenom takový jeden, protože znáte naši kritiku na zrušení superhrubé mzdy, reformu a další daňové změny, které se přijaly.

Další věc, na kterou jsme upozornili, a jsou dvě. Ta jedna je zvýšená inflace, která je z našeho pohledu z 80 procent inflací dovezenou, to znamená, kterou jsme nemohli ovlivnit. Ale to je jedna část, kde jsme nabídli panu premiérovi, a dovolil jsem si to i za druhého sociálního partnera, nabídnout spolupráci. To je problém, který přináší růst emisních povolenek, neboli Green Deal, a nástrojů, které to doprovází, protože se obáváme, že rok 2022 bude doprovázen extrémně vysokou mírou zdražování energií, to znamená stejně tak elektřiny, jako plynu, který se dotkne všech. To znamená jak všech cenových hladin, tak se dotkne samozřejmě každého, zvláště spotřebitele, stejně tak podnikatele, jako kohokoliv jiného.

To samozřejmě může ohrozit spoustu věcí. A k tomu ještě jeden dovětek, který jsme řešili s paní vicepremiérkou včera v Otázkách Václava Moravce, a v tom si myslím, že ty kroky podniká správným směrem, to znamená, je nutno koordinovat fiskální politiku a politiku, kterou vede Česká národní banka. Musí k tomu dojít. Jestliže k tomu nedojde, může nastat poměrně vážný problém a potom i ten rozpočet, který se teď načítá, může doznat zásadních změn. Může dokonce dojít k tomu, že může znamenat výpadky příjmů, a může to znamenat samozřejmě, že ty deficity potom budou odlišné oproti současnému stavu.

Takže považujeme to za tu nejkritičtější věc, která musí probíhat teď až do té doby, dokud se ty problémy nevyřeší a inflace je jedním z těch hlavních důvodů. Takže v tomto si myslíme, že je potřeba to udělat. Má právo tak stejně člen vlády zodpovědný za finance k účasti na jednání bankovní rady, jako má šéf bankovní rady možnost účasti na vládě a mohou tyto věci konzultovat. To neznamená, že jeden nebo druhý nemá právo na svou samostatnost. Ano, má. Ale pokud se to koordinovat nebude, můžeme si způsobit svou vlastí, vnitřní, ryze českou krizi.

Co se týká minimální mzdy, tak to se přiznám, že mě dnes zarazil návrh zaměstnavatelů, kteří navrhují, aby minimální mzda od 1. ledna 2022 byla nižší, než je slovenská minimální mzda současnosti. To už považuji za něco, co je naprosto neakceptovatelné, obzvláště když Česká republika všude hovoří o tom, že jsme Country For The Future. A tady jsme zemí minulosti. Ale kruté minulosti, kde tam, kde se nám to hodí pozitivně, tak se pasujeme, jak nám roste HDP a jak jsme v tomto premianti, ale najednou, když se mluví o lidech a jejich nejnižších příjmech, tak najednou mlčíme, vlastně se nám to nehodí a vlastně tady se potvrzuje to, že jdeme cestou těch nejnižších příjmů.

Ale tohle pro nás není cesta do budoucna. Pro nás je cesta do budoucna tak stejně tlak na mzdy, včetně mzdy minimální, a myslím si, že lidé si to zaslouží. Už to dávno odpracovali. Ale abychom se po 30 letech dostali do situace, že český zaměstnanec v oblasti mzdy minimální se dostává pod úroveň těch zemí, nad nimiž jsme byli těch uplynulých možná 25 let, tak to považuji za naprosto neakceptovatelné.

To potom nám někdo zatajuje, že naše ekonomika evidentně je v úplně odlišném stavu, pokud by se to mělo vázat na ekonomický růst. To znamená, ta čísla by neměla být pravdivá. Ale ta čísla jsou pravdivá, takže český zaměstnanec by měl mít nárok na vyšší mzdu. Navíc tlak na mzdy zlepšuje i otázku technologií, které jsou používány v českých subjektech.

Takže my to považujeme za extrémní impulz pro inovace ve firmách a rádi bychom to podpořili, takže pro nás konec levné práce v žádném případě neskončil a pokračujeme dál, a pokud někdo chce lidem dát nejnižší minimální mzdu ze zemí, okolo zemí, ve kterých se pohybujeme, tak v tom případě ať řekne lidem, že i vláda je odsuzuje k tomu, pokud by nepřistoupila k vyššímu růstu minimální mzdy, že budou těmi nejlevnějšími tady v této části Evropy. A to je podle mého soudu hodně vážná zpráva, speciálně v předvolebním čase.

A ještě jednu prosbu jsem zmínil a věřím tomu, že dojde k úspěšnému jednání. Hodně se i v médiích probírá situace České pošty. Česká pošta je největším zaměstnavatelem, je to obrovský subjekt, problémů nemálo a rádi bychom, aby se vyřešila otázka financování, protože Česká pošta v době covidu, a to fungovala celou dobu covidovou velmi přesně, a myslíme si, vznikly-li tam náklady z titulu covidového asi ve výši asi 750 milionů korun a my si myslíme, že je fér tyto náklady v tomto případě podržet- Vezměme, co všechno museli zvládnout pošťáci v době, kdy tady byly největší problémy s covidovou nákazou.

Takže to je jedna část a druhá, to je tzv. platba za univerzální službu ve výši 400 milionů korun, kterou by Česká pošta také měla udělat. Takže tady bych rád, aby vláda už toto vyřešila ideálně v letošním roce, abychom se nemuseli potýkat s problémy, které Česká pošta má, a alespoň tato část, to znamená vztah státu ke svému státnímu podniku, aby byl narovnán. Věřím tomu, že se to povede. Děkuji za pozornost.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Děkuji a za Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů pan Jan Wiesner.

Jan Wiesner, předseda Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů: Tak dobrý den, dámy a pánové, čili já bych jenom úvodem k tripartitě jako takové, protože jsme zažili všechny tripartity, tak musím říct, že pokud se týká této vlády, takže bylo to samozřejmě nenormální v tom, že prakticky rok a půl byl covid, což byla situace, kterou nepotkala žádná vláda. Za těch 32 let vlastně byl klid a tady šlo o velké změny.

Přitom bych chtěl poděkovat za to, že vláda okamžitě řešila ty problémy, které tedy byly s výpadkem těch výrob a samozřejmě veškeré té podnikatelské činnosti, čili chtěl bych poděkovat zejména Ministerstvu průmyslu a obchodu, Ministerstvu práce a sociálních věcí, životního prostředí za to, že okamžitě reagovaly a že ta opatření, která se udělala, tak pomohla tomu, aby tedy těch podniků více nezkrachovalo, aby si zachovaly dejme tomu svoje činnosti, zachovaly zaměstnanost a nebyly takové problémy potom v budoucnu. Takže tolik asi k tomu, takže bych chtěl poděkovat za to, že s tím se vláda velice dobře vyrovnala a i za pomoci našich odborníků se zpracovaly takové materiály, které tedy pomohly.

Pokud se týká rozpočtu, tak my stabilně říkáme, že tedy pro podnikatelský sektor není trend zadlužování pozitivní zprávou, a samozřejmě, že to bude mít i vliv do budoucna, protože potom je potřeba, aby se ta situace narovnala, je potřeba samozřejmě ty schodky, aby byly likvidovány, a to bude samozřejmě obrovský problém, poněvadž zase to budou muset dělat podnikatelé, zaměstnavatelé atd., ti, kteří vlastně tvoří ty hodnoty tady u nás.

Pokud se týká toho deficitu, tak tam už o tom jsme mluvili. Pokud se týká strukturálního deficitu, tak to snižování těch sedm let se nám zdá být dlouhé, čili tam bychom předpokládali, že ta doba by se měla zkrátit. Pokud se týká těch připomínek, které jsme měli při tom prvním projednávání rozpočtu, tak tam jsme měli zejména tedy, pokud se týká vědy, výzkumu a inovací, kde byly sníženy ty částky na ten příští rok, na ten rok 2022 i na ten rok 2023 a kde byly i sníženy prostředky na Fond dopravní infrastruktury. Toto ministerstvo upravilo, takže to bych chtěl kvitovat.

Děkujeme za to, že tam byly ty prostředky navýšeny, poněvadž to si myslím, pakliže mám v současné době se dostat na vyšší úroveň v té výrobě, tak je nezbytně nutné, aby zejména věda, výzkum a inovace byly v popředí, aby byly podporovány, poněvadž ty potom přinesou, společně tedy s dalšími opatřeními, tak přinesou ten kýžený výhled. Takže, co nás ještě trápí v rámci toho rozpočtu, tak to je zvyšování mandatorních výdajů, které tvoří už zhruba tři čtvrtiny výdajů národního rozpočtu a ten nárůst na ten příští rok je opět zhruba o čtyři procenta. Takže tolik asi k tomu, kdyby byly nějaké dotazy, tak potom bychom je zodpověděli.

Pokud se týká mezd, poněvadž tady hodně o tom bylo řečeno, tak s minimální mzdou s tím návrhem, který je tedy z Ministerstva práce a sociálních věcí, nesouhlasíme, poněvadž je to abnormální nárůst, na který vůbec některé ty podniky nemají. Nemluvím o některých podnicích, které jsou charakteru finálních výrobků a i ty mezinárodní společnosti atd., tam se o to tolik nejedná, ale zejména teda pokud se týká malých a středních podniků, tak tam budou obrovské problémy.

Vy víte v současné době, jak ta situace vypadá. My v současné době jsme teď jednali třeba s automobilovým průmyslem, kde je řada subdodavatelů z malých a středních podniků, kterým jsou kráceny dodávky, logicky, poněvadž i je krácena výroba těch jednotlivých značek, a nikde nikdo neví, kdy to přestane. Samozřejmě tyto podniky se musí s tím vyrovnat, čili musí změnit strukturu výroby a musí všechna udělat opatření, aby udržely lidi, aby je nemusely propouštět, a musí najít tedy nějakou další nebo novou práci. Takže s tím jsou obrovské problémy.

Další problémy, které ty podniky mají, že ty vstupní náklady neúměrně rostou. To nakonec vidíte i na inflaci, ale jsou to věci, které tedy ty podniky nemůžou ustát. Nehledě k tomu, že tím, že dodávají subdodávky, tak ten finální dodavatel jim nechce navýšit tedy ty náklady, které s tím mají, a nechce přijít na změnu cen, což je samozřejmě pro tyto podniky katastrofální, poněvadž ty musí ty vstupní materiály kupovat, kupovat je za ceny, které ani neodhadneme, poněvadž se to mění týden za týdnem, musí samozřejmě a chce navyšovat mzdy, poněvadž chce udržet ty lidi, chce tu spokojenost, aby tam byla.

Takže tolik asi k minimální mzdě. Čili absolutně s tím nesouhlasím. My jsme měli, za Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů jsme dokonce žádali, aby rok se ta minimální mzda neupravovala, poněvadž aby všechny ty důsledky té pandemie, které jsou obrovské, tak aby se stačily nějakým způsobem eliminovat a aby se stačily všechny ty věci dát dohromady.

Jinak samozřejmě každý zaměstnavatel dělá maximum pro to, aby udržel své lidi, čili maximálně se snaží o navýšení mzdy, poněvadž tak jak je nedostatek pracovníků, tak jinak samozřejmě by ti pracovníci přešli pod jiného zaměstnavatele, kde by teda jim nabídl víc. Čili každý se snaží, aby maximálně v tomhletom mohl ty mzdy navyšovat. Ale samozřejmě, že to souvisí s ekonomikou toho podniku, poněvadž u toho podniku to není jako u státu. Ten musí ekonomicky vyjít, musí být konkurenceschopný.

A pak to je tak, jak tady říkal pan předseda Středula, že je potřeba inovovat atd., tak musí na ty inovace mít. Bez toho není schopen existovat a musí prostě držet trend s tím vývojem a ty technologie musí upravovat a musí samozřejmě je navyšovat.

Pokud se týká platů státních zaměstnanců, tak my jsme zásadně proti tomu, aby plošně byly navýšeny o jakoukoli částku mzdy. Vezměte si, že pokud se týká, ve veřejné správě pracuje zhruba 700 000 lidí, z toho 500 000 státních a z toho 300 000 úředníků a každý ten úředník nepracuje stejně, to nikdy nikdo nemůže říct, a nakonec my to víme i z těch jednotlivých regionů od našich zaměstnavatelů, jak se někde pracuje na těch úřadech.

Je potřeba, aby tam ta diferenciace byla a aby samozřejmě byli hodnoceni ti dobří úředníci, dobří pracovníci. Samozřejmě, že ti, co jsou v první linii jako hasiči, policie, zdravotníci, zdravotní sestry, doktoři, tak tam jsme pro, aby ta úprava tam byla dělaná, aby se jim ty mzdy navýšily, poněvadž ti nejvíce vlastně tu tíži toho covidu a těch dalších věcí nesou.

Takže tam jsme pro, ale ne tedy plošně, poněvadž si myslím, že nejsou všichni, co si to zaslouží. Máme řadu případů, že ti úředníci byli na home-office dlouhou dobu, ani nebyli napojeni na ta svoje ministerstva nebo na ty svoje úřady, a myslím si, že tam je potřeba, aby se to také spravedlivě nějakým způsobem ohodnotilo. Takže tolik asi pro ten úvod. Potom když tak v diskuzi můžeme upřesnit některé věci. Děkuju moc.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Děkuji. Prostor pro dotazy. Česká televize.

Petr Vašek, Česká televize: Dobrý den, já bych měl tři dotazy. Ten první se týká toho, kde vzít na ten nárůst platů státních zaměstnanců. Vy jste, paní ministryně, paní Schillerová, vy jste mluvila o inflaci, to je nějakých zhruba 12 miliard, možná o něco méně, když odečteme odvody, které si stejně stát nechá, paní ministryně Maláčová mluvila zhruba o 24 miliardách, tuším, což je těch 3 000 korun taky včetně odvodů. Tak kde konkrétně to přesunete z toho rozpočtu, aniž by se zvyšoval schodek? Druhá otázka, mě zaujalo, že vy dvě klíčové ministryně vlády máte úplně jinou představu o inflaci. Vy mluvíte o 3,5 procentech, paní Maláčová o 6 procentech, tak kdybyste to mohly trošku vysvětlit, protože já se v tom třeba úplně neorientuju, nebo neorientuju se v těch odlišných názorech. A třetí věc je minimální mzda. Na paní ministryni Maláčovou: Vy jste chtěla to vlastně schválit minimálně do konce září, aby to bylo spolu s rozpočtem. Tak jestli ještě věříte, že se to dá schválit touto vládou, anebo jestli to bude schvalovat až ta vláda příští? Děkuju.

Alena Schillerová, místopředsedkyně vlády a ministryně financí: Takže já, a zas tady, pardon. Takže já asi začnu. Co se týče nárůstu inflace, 3,5 procenta je číslo, které vyplývá z makroekonomické predikce expertů Ministerstva financí. Takže to dělá expertní tým, který to dělá roky stejně, ať je ministrem ten, či onen. Navíc makroekonomickou predikci posuzoval nezávislý Výbor pro rozpočtové prognózy, takže já v tuto chvíli se opírám o tato čísla. Nakonec, když se podívám na odhady nebo makroekonomické predikce jiných renomovaných pracovišť, tak se od sebe příliš neliší.

Takže to je na první vaši otázku odpověď. Na tu druhou, co se týče nárůstu inflace, tak je to něco přes dvanáct miliard. Čtyři miliardy už v rozpočtu jsou, protože jsme se dohodli na nárůstu platů učitelů o 3,5 procenta, což je 130 procent, tak aby v roce 2022 měli 130 procent průměrné mzdy, s panem ministrem Plagou. Takže to je minus čtyři.

Zůstává osm miliard a s tím jsem schopna samozřejmě za pomoci nějaké, nějakou malou rezervičku jsem tam měla, a upravujeme některé položky, takže s tím je schopen ten rozpočet se vypořádat, aniž by to mělo vliv na schodek, protože schodek je pro mě, těch 370,6 miliardy, je pro mě nepřekročitelná, nepřekročitelná věc. Takže s tím si poradíme. Samozřejmě, pokud by to byla částka vyšší, což je návrh až dvojnásobná, tak ten dopad do rozpočtu je větší a pak by musela vláda mně přímo říct, kde mám krátit a v kterých položkách. Děkuju.

Jana Maláčová, ministryně práce a sociálních věcí: Tak já se domnívám, že ta reálná inflace bude šest procent, zaprvé očekáváme ještě nějaký vývoj, bohužel, v příštích týdnech, a zadruhé, když se do toho započte, do té současné inflace, vývoj růstu cen nemovitostí, tak si myslím, že na těch šesti procentech jsme. Proto si myslím, že je chybné kalkulovat s částkou 3, 5 procenta. Samozřejmě si uvědomuju všechny ty důsledky, které to obnáší, když to takto říkám. Takže to je jedna věc.

Druhá věc, kde na to vzít. Já si myslím dlouhodobě, že bychom neměli v době, kdy jsme rekordně zadlužení a kdy máme jiné priority, myslím si, že v tuhle chvíli by to mělo být zdraví a péče, tak bychom neměli usilovat o navýšení rozpočtu na armádu. Já si velmi cením toho, jakou práci zejména vojáci dělají, ale vzhledem k tomu, jak obtížné je také nakupovat v posledních letech to vybavení armády, tak bych upřednostnila, abychom měli kvalitní fungující stát, fungující zdravotnictví a také v podstatě ucelenou dobře stabilní péči.

Takže pokud to má být otázka, jestli armáda nebo dobře zaplacení státní zaměstnanci, tak volím ty dobře zaplacené státní zaměstnance. A to není tak, že jim chceme navyšovat platy, ale my se snažíme o to, aby si od příštího roku nepohoršili. To je úplně jiná věc. My nechceme navyšovat, my chceme, aby si nepohoršili, a chceme stabilizovat finančně zejména ty nejníže příjmové.

O těch se tady bavíme, o lidech, kteří prostě poslední rok a půl strávili pracovní dobu a veškeré přesčasy tím, že byli v těch skafandrech, bojovali o holé životy, o zdraví, o lidech, kteří prostě se jim děkovalo a dělaly se na jejich počest benefiční koncerty, ale pokud se pak jedná o to, jestli mají příští rok jít platově dolů, tak nejsou peníze.

Já si myslím, že byla velká chyba zrušit superhrubou mzdu, nebo superhrubou mzdu a její zrušení podporuji, ale velký problém mám s tím, že se nezvedla progrese, a pokud jsme desítky miliard vyhodili z okna na to, abychom snižovali daně lidem s příjmem nad sto tisíc a více, tak si myslím, že bychom měli mít peníze i na státní zaměstnance.

Co se týká minimální mzdy. Říkám to tři roky. Za mě ideální situace je, že má být o minimální mzdě jasno do konce září. Má to jít se státním rozpočtem, aby se mohly připravit samosprávy, aby se mohly připravit firmy, aby věděly, s čím mají od 1. ledna počítat a aby se to nerozhodlo na poslední chvíli. Skutečně je to takhle špatně, když se to oddaluje. Rozumím hnutí ANO, že to rozhodnutí je nepříjemné, ale tím, že se to bude oddalovat v čase, tak se nic nevyřeší. Já to vnímám jenom jako přípravu na příští vládu, to znamená., že po volbách pravděpodobně pak bude jednodušší najít ten konsenzus uprostřed vlády, a nic jiného za tím podle mého názoru, nic víc není. Děkuju.

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Jen malý dovětek. Tady vznikají různá čísla, která se týkají, kolik co stojí. Tak jenom teď vezmu ta čísla, která máme. Jestliže 3,5 procenta navýšení platů by znamenalo přibližně 12 miliard v nákladech, tak tento náklad je taky příjem a čistý dopad při těch 12,03, pokud si pamatuji to číslo, které říkala paní ministryně financí, nebo 3,5, znamená fakticky v čistém asi čtyři miliardy z čistých nákladů, protože se to vrací přes zdravotní, sociální pojištění, přes DPH a podobně.

Takže tak stejně je to u té částky 3 000 korun na osobu. Tam to není 34 miliard, ale je to asi 12 miliard korun. Takže to, co se v uvozovkách předpokládalo, že to stát bude dvanáct, tak je fakticky čistý náklad u té varianty 3 000 korun na osobu. Takže to jsou, naši to spočítali.

My jsme se dnes domluvili ráno na jednání, že se sejdou experti ČMKOS a experti Ministerstva financí, oni už spolu komunikovali, pan náměstek Tyl a hlavní makroekonom ČMKOS Martin Fassmann, a verifikovali by ta data. My nezpochybňujeme to, jaká je ta částka, ten koeficient je přibližně 0,34, tam ten čistý náklad. Takže teď nejde o to, kolik je ta částka, jestli je to 12, 13, 14 miliard nebo 30 miliard, jde o to, že ten čistý náklad pro státní rozpočet je 0,34 přibližně.

Alena Schillerová, místopředsedkyně vlády a ministryně financí: Tak já už jsem nechtěla, ale musím zareagovat. Ano, oni se sejdou, oni spolu komunikovali a sejdou se proto, abychom, experti Ministerstva financí, vysvětlili, že to tak není. Tam v těch propočtech nebyly zahrnuty ozbrojené složky, a navíc nemůžeme počítat s tím, že všichni všechno, co obdrží, tak utratí. Takže oni si to prostě spolu nějak zkomunikují. Já si stojím za čísly od kolegů z Ministerstva financí, děláme to tak léta, nebo oni to dělají léta, já tam nejsem tak dlouho jako oni, a já jsem ráda, že dnes máme nezávislý výbor, který to všechno posuzuje.

Ještě k té inflaci, jenom skutečně expertně, já to nechci tady nějak hrotit do konfliktu. Částka tzv. imputovaného nájemného, což jsou vlastně rostoucí ceny za vlastnické bydlení, se podle Českého statistického úřadu započítává do inflace, takže my s ní počítáme v těch propočtech. Jsme v tom specifičtí. Třeba Evropská unie toto nezapočítává. Proto také, když dostáváme čísla inflace, která jsou propočtena Evropskou komisí, tak jsou nižší než ta naše, protože oni to nemají v metodice propočtu, ale v té naší metodice to je započteno.

Jsme navíc v takové specifické době, ještě k té poznámce, že by to mělo jít s rozpočtem. Ta doba je specifická v tom, že máme tady za chvíli volby, a ten, my musíme splnit rozpočtová pravidla tím, že pošleme rozpočet, nebo vláda ho pošle do konce září do Parlamentu a je logické, že Parlament už s ním nic neudělá. Takže po volbách vláda, ať už bude jakákoliv, víte, že těch alternativ může být x, tak ho musí znovu projednat a znovu poslat do Parlamentu a znovu vlastně probíhá, teprve tehdy začne ten legislativní proces. Takže z tohoto úhlu pohledu rozumím i úvahám premiéra, že by to rozhodnutí nechal po volbách. Takže jenom na vysvětlenou, že jsme letos v takhle specifickém roce, děkuji.

Jana Maláčová, ministryně práce a sociálních věcí: Tak ještě zareaguju… My se tady střídáme jak na orloji. Bavíme se o zahrnutí cen nově postavených nemovitostí, ale to už je expertní diskuze, takže toho ponechám. Já jsem chtěla říct ale ještě jednu věc, při veškerém respektu k zaměstnavatelům, a skutečně si uvědomuji, v jaké situaci se mohou někteří z nich nacházet, ale já si myslím, že ta situace kolem levné práce je v podstatě jako situace kolem užívání drog.

Všichni víme, že krátkodobě nám jak levná práce, tak užívání drog pravděpodobně přinesou nějaký užitek, ale dlouhodobě je to obrovský průšvih. A vím, že spousta zaměstnavatelů čelí obtížím, nicméně pokud nebudeme v tuto dobu a v příštích letech ještě o to intenzivněji modernizovat, tak svět se točí dál.

Už jsme tady použili ten případ Slovenska, Polska. Pokud nás i tyhle země v ceně práce předběhly, pokud se zbavíme pandemie, tak o to rázněji a o to důrazněji nastoupí celá ta záležitost kolem automatizace, digitalizace a abychom se nedivili, pokud prostě v podstatě jakoukoli modernizaci nahrazujeme tím, že máme levnou pracovní sílu.

Tady je velký tlak na to, aby se ze zahraničí dovezlo 300 000 zahraničních pracovníků. Víte, že dvě třetiny požadavků na úřadech práce na volná pracovní místa jsou základní vzdělání a minimální mzda. Nicméně pokud nechci modernizovat, mám pocit, že si mohu koupit čas a chci to řešit dovozem skutečně té nejlevnější pracovní síly ze zahraničí, tak to není dlouhodobě perspektivní krok. Já vím, že asi pravděpodobně v této místnosti nikdo z vás nemá 20 000 hrubého, to znamená, že neočekávám, že se budete solidarizovat s těmi několika sty tisíci lidí, kteří pracují, pracují na plný úvazek, chodí do práce a přesto mají 20 000 hrubého a méně.

Vím, že si často je těžké představit, v jaké životní situaci tito lidé jsou, ale skutečně máme tady, tuším, že 700 000 lidí, podle aktuálních čísel, kteří pracují, pracují na plný úvazek, dělají všechno správně, mají 20 000 hrubého a méně a v podstatě my těmto lidem nepomáháme. A jediný nástroj, jak jim pomoci, státu, je navýšení minimální mzdy. Bavíme se o prodavačkách, skladnících, dělnících a podobných profesích, ošetřovatelkách, pečovatelkách. To jsou lidé, kteří potřebují mít jistotu, že když se navýší, když budou pracovat, tak budou schopni se z této mzdy nebo toho platu uživit. A o to tady jde. Takže já vnímám minimální mzdu jako správný krok, a proto navrhujeme těch 18 000, děkuju.

Jan Wiesner, předseda Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů: Já na to bohužel musím reagovat, poněvadž já jsem tady říkal, pokud se týká minimálních mezd, proč jsme proti tomu navýšení, a zejména tomu navýšení, které bylo navrženo. Samozřejmě, že víme, že každý ten podnik musí modernizovat, že musí vyměnit své zařízení a že musí všechny tyto věci udělat, aby byl konkurenceschopný. Bez toho se nehne. Ale to nesouvisí vůbec s minimální mzdou.

On při tom musí se snažit udržet své zaměstnance. Musí se snažit navyšovat mzdy, pokud mu to ta ekonomická situace dovolí. Pakliže bude jenom navyšovat mzdy a nebude dělat ty další opatření v té výrobě, tak ten podnik zkrachuje prostě. Tam je to úplně jednoznačné, tam není prostě jiné východisko. Čili každý zaměstnavatel se musí snažit, aby maximálně modernizoval, maximálně aby dělal investice do výroby a aby měnil technologii výroby jako takovou. Ale k tomu musí mít všechny ty další parametry a nemůže teda jenom zvyšovat mzdy. Ale přitom, tak jak jsem už několikrát řekl, musí udržet své zaměstnance. Čili sám od sebe, i kdyby nebyla minimální mzda nebo nebyl nějaký zásah státu, tak musí navyšovat mzdy, aby si je udržel, poněvadž jinak mu přejdou samozřejmě někam jinam.

Pokud se týká těch 300 zahraničních nebo 300 000 zahraničních pracovníků. Prosím vás, a vy to víte určitě z praxe, jsou práce, které český člověk už nebude dělat. Jsou to bohužel ty práce tedy podřadné, od uklízecích prací po ošetřování v nemocnici. Já jsem teď ležel v nemocnici, takže tam byly Ukrajinky, Slovenky. Já jsem se těch Slovenek ptal, proč jsou tady, když tam mají lepší podmínky. Říkaly mi, že to není pravda, že podmínky nemají.

Ale zásada je ta, že potřebujeme tyto lidi a bez těch lidí prostě nemůžeme, protože český člověk prostě určité práce už dělat nebude, a vy to všichni samozřejmě víte. Takže proto my potřebujeme ty zahraniční pracovníky, tak jako Němci, ti potřebovali na uklízení ulic, potřebovali Jugoslávce a Turky a já nevím, co všecko tam měli. Vždyť všichni tam jezdíte, tak víte, kdo ty práce provádí. Takže už se to přestěhovalo k nám a ta situace u nás je stejná. Děkuji.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Tak další dotaz, Hospodářské noviny.

Martin Ťopek, Hospodářské noviny: Dobrý den, měl bych dva dotazy. Nejdřív na vás pane předsedo, protože před vámi měl tiskovku pan premiér Babiš, kde uvedl přesně, že to plošné zvýšení o 3 000 korun navrhuje paní ministryně Maláčová a některé odbory. Tak se chci zeptat, jaká tam je jednotnost v tomhle tom, jestli některé odbory stojí tedy na straně návrhu z pera paní ministryně Schillerové nebo vůbec hnutí ANO?

Alena Schillerová, místopředsedkyně vlády a ministryně financí: Hnutí Ano.

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: To je jednoduché: ČMKOS 3 000 korun.

Martin Ťopek, Hospodářské noviny: A některé jiné odborové organizace?

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Já za jiné odborové organizace nemůžu mluvit. Za ČMKOS 3 000 korun.

Martin Ťopek, Hospodářské noviny: Jo, dobře, děkuju. A druhý dotaz asi na vás, paní ministryně nebo ještě možná na vás pane předsedo. Jsme teď svědky teda debat o tom, jak se mají jednak zvýšit minimální mzda, případně plošně zvýšit mzdy pro státní zaměstnance, na druhou stranu chodí kolem, neustále kolem nás krouží informace o inflaci, dokonce různého typu z různých ministerstev. Nemáte obavy, paní ministryně, že pokud se bude takhle násilně přidávat, promiňte mi ten výraz násilně, ale skutečně v rámci možností mnohdy i třeba nad hospodářský růst, že se tím naopak podpoří to kolečko té spirály, že přiložíte pod ten kotel inflační a že se to nakonec obrátí právě proti těm nízkopříjmovým lidem, i když původně v dobré vůli jim přilepšit?

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Takže já první a pak paní ministryně. Kdyby se tak nestalo a nepožadovali jsme nárůst alespoň, aby se vyrovnala ta inflace, předpokládaná, ty ceny, které porostou v roce 2022, tak by to znamenalo, že lidé mají zaplatit inflaci, kterou nezpůsobili? To je přece neakceptovatelné. Toto je z 80 procent nákladová inflace, neboli inflace dovezená do České republiky, aniž by ten vliv tady jakkoli mohl z České republiky proti tomu působit.

Potom je těch 20 procent přibližně, to je inflace poptávková, z části poptávková a Česká národní banka koná kroky, aby tu inflaci udržela v nějaké mezi. To je zcela oprávněné, zcela na místě a my žádáme, aby tady byl hospodářský růst. Proto to volání po koordinaci hospodářské politiky. Ale Česká republika nemůže dosáhnout těch výsledků, které si predikuje v těch predikcích, pokud nebude spotřeba. Pokud nebude spotřeba, pokud se lidé budu bát budoucnosti, tak v tom případě dojde k tomu, že ta ekonomika zchladne, a jedním ze způsobů, jak se dělá to, že zchladne, je to, že se řekne to, že se jim nepřidá, a výsledek je přesně tento. Takže my se dostaneme do velmi nebezpečné situace v případě, kdy začneme škrtat. A když se potká zdražování peněz ze strany ČNB se škrtáním ze strany státu, to je nehorší kombinace, jakou v makroekonomice můžete způsobit, a krize je přede dveřmi nebo už je možná za dveřmi.

Jana Maláčová, ministryně práce a sociálních věcí: Já možná, abych neopakovala to samé, co říkal pan předseda Středula, tak ho budu parafrázovat. Vy vlastně vaší otázkou implikujete, že ti, co si nejvíc pandemii odpracovali, tak za ni mají nejvíce zaplatit, a to je pro nás nepřijatelné. Děkuju.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: A další dotaz, prosím.

Zbyněk Zykmund, TV Prima: Dobrý den, otázka na zástupce odborů a zástupce zaměstnavatelů: Podle nejnovějších zpráv bude zdražovat pečivo, těstoviny o 30 až 40 procent. Zdražují energie, o tom se dlouho mluví. Tak stačí mi nějaká stručná reakce, jestli tedy se Češi mají uskrovnit, anebo jestli třeba nějakým způsobem by měl pomoci stát, anebo jestli je nějaká role i zaměstnavatelů, že tedy mohou přidat na mzdách. Nebo jaký je další postup? Děkuji.

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Poměrně jednoduché – zvýšit minimální mzdu, posunout platy zaměstnanců státu, protože je nutno si uvědomit, že 87 procent příjmů, které dostávají veřejné rozpočty, jsou příjmy od zaměstnanců a od důchodců. To znamená příjmy, které jsou z odvodů na zdravotní, sociální pojištění, daň z příjmů fyzických osob a platby, to znamená spotřební daň, daň z přidané hodnoty a podobně. A tyto peníze, které takto stát zcela v pořádku získal, tak byly použity na pomoc ekonomice. A teď ta ekonomika říká: A teď to zaplaťte ještě jednou. Takže my jsme proti tomu, protože toto je cesta do ještě horších časů.

My s tím vlastně se ještě oddálíme těm, ke kterým směřujeme, takže to už nebude 80 až 90 let doba, kdy se přiblížíme k těm státům bohatším, ale dostanete se bezpečně přes stoletou hranici. My jsme proti tomu a proti – toto nebyl důvod v roce 1989, proč jsme na náměstí cinkali klíči a proč jsme chtěli lepší život. My chceme jít směrem k Rakousku nebo k Německu.

Samozřejmě neříkáme, že to má být hned a teď. Ale to, co teď tady se formuluje s tím, jak lidé se mají – teď použiju vaše slovo – uskrovnit, tak to znamená, že to je na věčné časy. A firmám se zvyšují zisky. V predikci Ministerstva financí je dokonce zvýšení podílu zisku na HDP a snížení podílu mezd na HDP. Takže nevidíme proto žádný důvod. Ten náš apetit na růst mezd a platů tady bude, je nepřehlédnutelný a my budeme za ty vyšší mzdy a platy samozřejmě bojovat.

Jan Wiesner, předseda Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů: Pokud se týká těch jednotlivých podniků, tak ty samozřejmě se snaží promítnout to zvýšení těch vstupních cen prostě do toho výrobku. Tam není jiná možnost a samozřejmě tam, kde to jde, jako jsou třeba, vy mluvíte o pekařích, tam to jde prostě, protože ten rohlík koupíte těm dětem, jestli stojí čtyři koruny nebo pět korun. Tam to jde.

U těch průmyslových podniků, tam je to samozřejmě úplně jiné, poněvadž tam musí na to přistoupit ten, pro koho ten výrobek děláte, a musí, pokud neděláte finální výrobky, takže musí na to přistoupit ten váš partner. Tam je to už horší a tam to je to, o čem jsem mluvil, že tam musí být v té ekonomice toho podniku dané všecko do souladu, aby ten podnik tedy mohl inovovat, mohl vyrábět, mohl být konkurenceschopný a musí to samozřejmě ekonomicky tedy ustát a musí to řídit, aby i při tom navyšoval mzdy, ale to, co jenom může.

Takže ten podnik to málo ovlivní, poněvadž samozřejmě je to v těch vstupech, které neustále narůstají, a logicky, poněvadž zase se tam promítají u dodavatelů vstupů, tak se promítají všechna ta opatření, která jsou tedy v současné době.

Jana Maláčová, ministryně práce a sociálních věcí: Mohu ještě reagovat krátce? Skutečně ten recept je těm nejméně nebo nejníže příjmovým státním zaměstnancům navýšit o pevnou částku, nebo všem, a pomůže to nejníže příjmovým státním zaměstnancům. Ty 3 000 je podle mě nejspravedlivější krok, který kompenzuje inflaci, nedojde ke snížení platů od 1. ledna.

Ale my myslíme i na soukromou sféru. Pokud se minimální mzda navýší na 18 000, tak přes zaručené mzdy porostou všem nízkopříjmovým zaměstnancům mzdy v řádu o tisíce. To znamená, že myslíme na obě sféry, na všechny nízkopříjmové zaměstnance, jak ty ve veřejné sféře, tak na ty v soukromém sektoru.

Proto, prosím, považujte obě dvě ta opatření za spojené nádoby, minimální mzdu i platy ve veřejné sféře a navýšení o 3 000, protože se to týká všech zaměstnanců, kteří pracují a stejně to nestačí a pociťují teď to zdražování úplně nejvíce. O ty se nám jedná, a proto tyto oba dva návrhy, které jsou ale spojené.

Alena Schillerová, místopředsedkyně vlády a ministryně financí: Byla jsem vyzvána, abych ještě něco řekla, tak já řeknu poslední. Já si myslím, že nejvíc jsme pomohli všem zaměstnancům, ať v soukromé, nebo veřejné sféře, tím, že jsme zrušili superhrubou mzdu. Tím jsme vlastně to efektivní zdanění 20,1 procenta dostali na 15 procent a to je důležité. Víte, že v roce 2020 bylo naše zdanění práce šesté nejvyšší v rámci zemí OECD.

Kromě toho se navyšuje sleva, znovu připomínám letos o 3 000 korun, příští rok o 3 000 korun a k tomu rozumné zvýšení o inflaci. Já si myslím, že to je něco, co je v rámci současných ekonomických, postkrizových a postcovidových možností. Děkuji.

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Můžu jenom dovětek, omlouvám se, pane Kopecký.

Alena Schillerová, místopředsedkyně vlády a ministryně financí: Jsme tady naposled, tak si to užijeme.

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: My tady naposledy opravdu nejsme. Vláda je tady opravdu naposled. Co se týká těch dopadů, to znamená, jestli to je, nebo není systémové. Takže u paní místopředsedkyně vlády k jejímu příjmu, tak zrušení superhrubé mzdy přineslo 10 000 korun a u člověka s minimální mzdou 990. To je jenom ten poměr té spravedlnosti.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Tak pan Kopecký.

Josef Kopecký, iDNES.cz: Dobrý den, mě zaujalo, jak tady mluvil pan Weisner o tom, že jsou určité profese, které by Češi už nevykonávali. Myslím, že jsme si v naší zemi všimli skoro všichni, že jsou určité profese, kde jsou buď Ukrajinci, Slováci, Rumuni. Chci se zeptat, paní ministryně práce, sociálních věcí, vy si opravdu myslíte, že jsou zástupy Čechů v této zemi, kteří by šli pracovat na některé ty profese, třeba na stavby nebo na úklidové práce, kdyby tady nebyli, řekněme, gastarbeiteři nebo lidé třeba z Ukrajiny?

Jana Maláčová, ministryně práce a sociálních věcí: Já si myslím, že to je otázka nabídky. Pokud minimální mzda je 15 200 a lidé mají na výběr, tak se logicky rozhodnou pro lépe hodnocenou práci. Skutečně při vší úctě, já to dokončím, pokud se zvedne minimální mzda a mluvíme o ní jako o motivaci pro lidi pracovat, tak 15 200, i když se za našich vlád zdvojnásobila, tak není motivační. Jako prostě to není motivační a můžete si tady říkat horem dolem a vykládat věci!

Já si myslím, že máme demografický problém na trhu práce. Máme demografický problém, ale ten je v řádu deseti tisíců lidí, nikoli 300 000, a to je ten kvantitativní rozdíl, o kterém tady diskutujeme, akorát, že na to není prostor v titulcích. Ne 300 000, v řádu jednotek desítek tisíc. A připomínám, že když jsem chtěla udělat pořádek v evidenci Úřadu práce, tak ten legislativní návrh narazil na obrovský odpor zaměstnavatelů a já doteď nerozumím tomu, proč byli zaměstnavatelé proti tomu, abychom měli jasný přehled, kolik máme volných pracovních míst. Doteď mi to nevysvětlili.

Pouze byli proti a argumentovali nějakým pofidérním byrokratickým zatížením, což vůbec není pravda, protože ten zákon platil úplně ve stejné podobě před deseti lety a teď, na rozdíl od té situace před deseti lety, byl digitalizován kompletně. To znamená, já tady vidím velký tlak na to přijímat desetinásobky toho, co je skutečně potřeba, a myslím si, že ta skutečná, to skutečné zdůvodnění, které za tím je, tak je snižování a tlak na snižování ceny práce.

Jinak ještě z jiné perspektivy, protože ta situace skutečně není černobílá. Ono je potřeba celý trh práce vidět také z regionální perspektivy, protože jiná situace je v Praze, jiná je na okrajích republiky, jiná je prostě na periferiích těch krajů a jiná situace je také z hlediska věku a složení skladby pracovní síly, protože všichni zaměstnavatelé, a teď se omlouvám, trošku provokativně to zjednoduším, prostě to zjednoduším, zaměstnavatelé si představují ideálně třicetiletého zdravého muže bez závazků jako pracovní sílu. A každý člověk, který má jakýkoli handicap, a za handicap je považováno malé dítě nebo starý člověk, o kterého máte pečovat, nebo také věk nad 50 let, tak už je vnímáno jako nechtěná věc. A všichni víme, že na trhu práce spousta lidí čelí obrovským předsudkům.

To znamená, není to tak jednoduché. Já si myslím, že demografický problém tu je, ale je to o desítkách tisíc lidí, ne o tři sta tisících. Je to taky o tom, kolik platíte. Za 15 200 prostě k práci nemotivujete. A je to o tom, kde žijete v regionu a kolik máte let. Zejména, kolik máte let, protože pak se vaše problémy vrství. Takže není to černobílé. Není to tak, že Češi nechtějí pracovat, ale je to mnohem komplexnější, než se tady líčí.

Jan Wiesner, předseda Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů: Zase, bohužel, musím reagovat. Takže já si myslím, že to není vůbec v těch penězích a my to víme z těch jednotlivých podniků. Poněvadž kdybyste těm lidem zaplatili dvojnásobek, tak prostě ty práce dělat nebudou. To prostě, to tak je, paní ministryně. To tak je prostě. Tak pojďte do těch podniků, oni vám to tam ukážou. Prostě to tak je. Ty práce dělat, určité práce už dělat nebudou ty lidi.

Takže buďme na zemi. A samozřejmě ten podnikatel dělá všechno pro to, aby udržel ty lidi. Ten dělá i pro ty, kteří mají třeba děti atd. Snaží se vytvářet podmínky atd. atd. Musí ten stát taky vytvářet ty podmínky. Takže není to pravda, že by to bylo na zaměstnavatelích.

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Já se omlouvám, já použiju takovou lidovou diskuzi v Poslanecké sněmovně: Pětistovka na jednoho je málo, musíme zvýšit na tisícovku. Takže to je třicet tisíc. To je hranice, kterou řekla Poslanecká sněmovna, která je k přežití, když hodnotila, jak se má jedné skupině pomoci. Takže já myslím, že tady vedeme opravdu velmi zvláštní diskuzi a zkoušet si zvýšit u těch nejníže ohodnocených jejich mzdu dvojnásobkem, myslím si, že by se docela strhla situace.

Řeknu to na jiném příkladu, daleko přesnějším. Co se týká zdravotnictví, víte, že ze zdravotnictví mnoho lidí odcházelo. V této chvíli, kdy se zvýšily jejich odměny, teď mám na mysli samozřejmě jejich mzda nebo plat, tak se situace stabilizuje.

Existuje nějaká hranice, jejíž hodnotu nikdo neznáme úplně přesně, mohla by být maximálně odhadovaná, a ta, vyrovná se nabídka s tou poptávkou. A jestliže nabízíte na českém trhu práce tzv. 300 000 míst, tak náš odhad je, že 100 000 z těch míst vůbec neexistuje, že je to 100 000 míst, která jsou zdvojené, ztrojené i zečtverené v té evidenci Úřadu práce. To je to, co tady naznačila paní ministryně financí. A je přibližně asi 200 000 volných pracovních míst, které jsou regionálně rozložené v některých případech tak, že ti uchazeči to nemohou akceptovat.

A co se týká cizinců, nikdo není proti přítomnosti cizinců v České republice. Jsme normální zemí, a tak stejně budeme mít nějaké složení i cizinců, kteří tady pracují. Ale ať pracují za podmínek, za kterých se dá žít v České republice.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Ještě Česká televize.

Klára Bazalová, Česká televize: Já tady odbočím od tady této vaší debaty. Ještě bych se prosím vrátila k těm, k tomu růstu platů ve veřejné sféře. Mě by totiž zajímal ještě jeden aspekt. Obě předkládáte jiné návrhy, ale jak to bude v případě učitelů? To znamená třeba, jak vy říkáte, těch 1 400 korun, tak to by dostali taky učitelé? Nebo jak by to bylo?

Alena Schillerová, místopředsedkyně vlády a ministryně financí: Učitelé, jsme se dohodli s ministrem práce, teda s ministrem školství, na růstu 3,5 procenta. Procentuálně jsme se dohodli, ale samozřejmě tam oni se ještě musí dohodnout na té fázi, a to už je na jeho úrovni, aby se dohodl, která část půjde do té pevné částky a která půjde do procentuální.

Jana Maláčová, ministryně práce a sociálních věcí: Já mám teda informaci pět procent, ale už v tom chaosu to asi necháme. Takže je potřeba, aby se vláda na tom konečně shodla, protože tady ta komunikace přes tiskovky není zdravá asi.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Tak děkujeme, už je to dnes opravdu z tiskové konference vše.