Archiv zpráv sekce pro Evropské záležitosti

22. 11. 200716:14

Konference: NATO pět let po pražském summitu: slova, činy a výzvy

Dámy a pánové,
rád bych nejprve poděkoval organizátorům, že jsem byl pozván na tuto konferenci. Nejenže připomíná významnou událost, od níž uplynulo právě pět let, a ke které mám jako jeden z organizátorů srdcový vztah, ale hlavně dává možnost bilancovat.

Před necelým týdnem tomu bylo osmnáct let, co se v bývalém Československu podařilo svrhnout komunismus. Před 18 lety jsme zahájili návrat do Evropy. Proč to připomínám: NATO vzniklo tváří v tvář železné oponě, která Evropu rozdělila. Symbolika summitu NATO, který se poprvé konal na druhé straně ostnatých drátů, byla obrovská. Pro nás i pro naše západní spojence to byl zlom a zároveň výzva do budoucna – jak přizpůsobit alianci 21. století? Dnes máme šanci se zamyslet, zda a jak jsme se s ní vyrovnali.
Pražská deklarace hlav států a vlád členských zemí Aliance operovala s třemi klíčovými slovy – nové schopnosti, noví členové, nové vztahy.

1) K novým vojenským schopnostem:
a) z ryze českého pohledu – máme rezervy, ale nemusíme se úplně stydět.
· Naše protichemická jednotka je operabilní od roku 2004 a patří v NATO ke špičce.
· jsme schopni převzít svou část odpovědnosti při ochraně vzdušného prostoru, nejen našeho, ale i našich pobaltských spojenců.
· Naše vláda nedávno schválila tzv. druhý krok transformace ozbrojených sil, jehož součástí je plán jak zlepšit možnosti české armády přispět smysluplně ke společným operacím. Pražské závazky (tzv Prague Capabilities Commitments) byly dobrým vodítkem pro menší spojenecké země, jak se soustředit na oblasti, kde mohou poskytovat nejvyšší operační hodnotu – v plánování i v operacích.
b) Něco jiného je zlepšení aliančních schopností jako celku
· Nůžky v technologické vyspělosti mezi USA a evropskými členy NATO se dále rozevírají, o interoperabilitě nemůže být řeč.
· přetrvává neochota evropských spojenců zvyšovat rozpočet na obranu – většina zemí naopak zaznamenala opačný trend a zároveň utrácejí prostředky na udržování konvenční armády, spíše než na moderní vojenské technologie.
o USA vydává na obranu 3,7% HDP, 6 z 25 členů NATO utrácí více než 2% HDP ale 19 dalších vydává na obranu méně než 2% HDP.
o (ostudou jsou bohužel i české výdaje na obranu. V letošním roce jsou historicky nejnižší od vzniku samostatné ČR – 1,56% HDP[1] Navzdory rekordně rostoucí ekonomice zůstává náš obranný rozpočet v absolutních číslech na stejné výši, jako před 4 lety.)
o V roce 2005 USA utratilo na obranu totéž co celý zbytek světa dohromady.

· NATO stále trpí deficitem ve strategické letecké přepravě, která omezuje společné operace zejména ve vzdálených teritoriích. Došlo sice k mírnému pokroku, řada zemí se zavázala k nákupu airbusů A400, letadla však budou hotova až v roce 2010.
· naopak velkým přínosem pro zlepšení vojenských schopností NATO do budoucna by se mohl stát protiraketový systém, o němž v tuto chvíli jednáme se Spojenými státy. Jak zmínil nedávno premiér Topolánek, bude pravděpodobně jen otázkou času, kdy se tento systém stane součástí NATO. Jsem přesvědčen, že systém v každém případě prospěje všem – USA i Evropě - a hlavně potvrdí základní princip poválečných transatlantických bezpečnostních vztahů: a totiž, že Evropa i USA by vždy měly disponovat stejnou úrovní ochrany.

2) K novým vztahům Aliance:
Summit před pěti lety navodil velký optimismus. Očekávali jsme, že úroveň vztahů s partnery NATO bude mít vzestupnou křivku, realita je však trošku jiná.
-jedno z těžišť kolektivní bezpečnosti v Evropě, adaptovaná smlouva o konvenčních ozbrojených silách, byla zpochybněna jedním z klíčových partnerů. Rusko cítí potřebu vymezit se vůči podobě světové bezpečnostní architektury, jak se vyvinula po studené válce. Nechce se stát jedním z jejích pilířů a těsně vojensky spolupracovat se západními spojenci. Vztahy NATO s Ruskem jsou po jeho návratu na velmocenskou scénu napjaté.
- situace v Gruzii a na Ukrajině se rovněž neodvíjí úplně dle našich představ.

3) K novým členům:
To je patrně hlavní skutečný úspěch: rozšíření se podařilo.
V Praze došlo k historicky nejpočetnějšímu rozšíření Aliance a všech sedm členů splnilo očekávání. Princip politických konzultací a rozhodovací proces Aliance nebyl ohrožen nebo zpomalen kvůli počtu jmenovek okolo stolu. Soudržnost a jednota politiky Aliance byla testována po jiných liniích, než „staří“ versus „noví“ členové. Nově přistupující státy opakovaně potvrdily, zvláště v nejvypjatějších situacích, svou jasnou evropskou i transatlantickou orientaci.
Otázkou dne je, mj. v době blížícího se bukurešťského summitu, kam až se bude Severoatlantická aliance rozšiřovat.

Jde o úvahu strategického rozměru – má se NATO omezit na evropský/severoatlantický prostor nebo se stát globální organizací? Už od mise v Afghanistánu a historicky prvního použití čl.5 si klademe otázku, zda dále rozšiřovat NATO a přijmout i neevropské členy, abychom NATU umožnili
-dosáhnout potřebného počtu vojáků,
-získat operační báze blízko místům intervence různě po zeměkouli
- a učinit z NATA skutečně globální organizaci, která bude pro nové členy přitažlivá svým demokratickým charakterem a nahradí zastaralé mechanismy OSN.

Podobně strategický význam má podoba vztahu NATO a EU. Po letech přešlapování snad svítá naděje na určitý pokrok – nový francouzský prezident nevyloučil návrat Francie, která je vojensky nejvýznamnější zemí EU[2], do vojenských struktur NATO a netají se svým odhodláním zvýšit význam obrany v Evropě. Vzhledem k jeho proamerické orientaci je naděje, že by se mohlo upustit od duplikace mechanismů NATO a naopak učinit z Evropy plnohodnotného vojenského partnera, který v NATO převezme svou část odpovědnosti za světovou bezpečnost.

Závěrem si neodpustím ještě jednu poznámku - NATO se sice stále ještě potýká s výzvou, jak se stát aliancí pro 21. století, ale není vůbec na místě podléhat pesimismu. NATO je a bude spolehlivým garantem naší bezpečnosti a na tom se nic nemění. A hlavně je NATO stále společenstvím základních hodnot, které spojují jeho členské země. Konzultační mechanismus, sdílení odpovědností a záruk mezi spojenci mají pro nás všechny obrovskou cenu. Staré známé rčení "There is no free lunch at NATO" stále platí. Je proto záslužné, pokud i toto konference připomene.

Dámy a pánové,
Za 14 měsíců Česká republika převezme roli předsednické země Rady Evropské unie – mottem našeho předsednictví bude Evropa bez bariér. Jako člověk odpovědný za jeho přípravu můžu říct, že dnes hojně čerpáme ze zkušeností, které jsme získali při organizaci summitu NATO. Jsem si zcela jist, že k Evropě bez bariér přispěl i pražský summit Severoatlantické aliance. Přeji Vám živou diskusi a co nejvíce zajímavých názorů během dnešní konference.
Děkuji vám za pozornost.

[1] 2003 = 2,21% HDP, 2004= 1,9%, 2005 = 2%, 2006 = 1,73% HDP

[2] Nejvyšší absolutní i relativní obranné investice ze všech zemí EU– v r. 2003 vojenský rozpočet = 45,08 mld USD, neboli 2,6% HDP. Velká Británie 42,43 mld USD = 2,39% HDP. Německo 34,67 mld USD = 1,67% HDP. ČR 1,85 mld USD = 2,1% HDP