Na pravou míru

13. 6. 200811:30

Kdo chytne či nachytá Topolánka

Zamyšlení tiskové mluvčí vlády Jany Bartošové nad dovolenou premiéra Mirka Topolánka.

Přesně tak by se mohl jmenovat seriál z mediálního prostředí uplynulých dvou týdnů.
Plný polopravd, spekulací a velmi bujné novinářské fantazie.
Seriál, na jehož konci už nikdo nevěděl, proč vlastně začal, který nepřinesl nic objevného, jen zanechal pachuť a hořkost ve všech zúčastněných.

Vedle jedné pokažené dovolené ale odstartoval zajímavou diskuzi. A to kde jsou hranice mezi veřejným a soukromým, jak velká je míra obnažování politiků, jak široké je právo novinářů na osobníinformace. Co musí vědět veřejnost.
Celé to byla vlastně přetahovaná o to, která ze stran má pravdu.
Tvrzení, že politik je osoba veřejně činná, a tudíž se stává jakýmsi veřejným majetkem, většinou platí. Dovolená sem ale nepatří. Je to osobní věc. Kam jedeme, s kým a kolik to stojí, sdělujeme jen nejbližším.
Platí nějaká jiná pravidla pro politiky? Nevím o nich.
I premiér má tedy právo rozhodnout kdy, komu a co sdělí.

Umím si ale představit mnohem realističtější obrázek – předseda vlády obdrží oficiální pozvání od významného evropského státníka, uspořádá briefing, před novináři hrdě zamává papírem a pak jim zamává z vládního speciálu…Každý pochopí, že takové pozvání se přece nedá odmítnout.
Premiér Topolánek takový není. Když letěl za vojáky do Afghánistánu, také to nikdo nevěděl.
Stejně tak si chránil pár dní volna – byla to jeho soukromá cesta, sám si ji organizoval a platil.
Že se během ní potkal se svým protějškem, je zcela běžné. A patří k nepsaným pravidlům.
Mohl, ale nemusel to novinářům sdělit po svém návratu.

Úřad vlády ale vydal poměrně podrobnou tiskovou zprávu o tomto neformálním setkání. Přidal dosud neznámou informaci, že český premiér tráví dovolenou na pozvání premiéra Berlusconiho.
S ohledem na soukromí a bezpečnost premiéra ale neuveřejnil místo pobytu.
Marně proto hledám omluvu pro bulvární novináře slídící ve stromech, honící premiéra v autech a ohrožující bezpečnost jeho nejbližších.
A nerozumím hysterii, která se kolem toho rozpoutala.

Ačkoli Úřad vlády ze své pozice nemusel, a pokud budeme striktně dodržovat výše vymezené hranice, ani neměl, celkem pravidelně opakoval dostupné informace z premiérovy soukromé cesty.
Celý týden odrážel jednu spekulaci za druhou. A jakmile se vysvětlila jedna „ záhada“, hned přišla další.
I tak se bohužel dál psaly zjevné nepravdy – že si premiér domluvil schůzku s Berlusconim jenom proto, aby to vykázal jako pracovní cestu. Že mu Úřad vlády proplatil dovolenou. Že tam letěl vládní letkou.
Že tam za zády všech Čechů prodává pražské letiště a řeší energetické byznysy.
Že tam letěl soukromým letadlem za peníze významných finančníků.
To vše jsme trpělivě vyvraceli, vysvětlovali a stále opakovali: „ Premiér si veškeré náklady hradí sám, Úřad vlády se nijak finančně nepodílí na jeho cestě či pobytu. Vládní letku ke své cestě nevyužil. Je to soukromá záležitost premiéra, veškeré informace sdělí po svém návratu“
I s ohledem na premiérovo soukromí byly tedy všechny otázky zodpovězeny.
Ale asi ne tak, jak by se některým novinářům hodilo.
Po svém návratu premiér tvrzení doložil. Řekl, kolik ho cesta stála.
Správně si povzdychl, že jej média nenechají odpočinout.
Že chtěl strávit pár dní v klidu a bez pozornosti. Se svými nejbližšími.
Jenže podle některých novinářů si předseda vlády zřejmě nemůže vzít týden volna.
Nebo ano, ale musí vše dopředu hezky vysvětlit. Když to neřekne, uvidí. Budou se hromadit spekulace a může si za to sám. Protože nemluví.
Tedy nevím jak vy, ale já bych radši příště nikam nejela.

Jana Bartošová
Ředitelka tiskového odboru Úřadu vlády a tisková mluvčí vlády