Vláda Antonína Švehly I. (07.10.1922-09.12.1925)

9. 10. 200815:11

František Udržal

* 3. leden 1866 (Dolní Roveň)

† 24. duben 1938 (Praha)

 

ministr národní obrany (26. září 1921 – 7. říjen 1922)

ministr národní obrany (7. říjen 1922 – 9. prosinec 1925)

ministr národní obrany (12. říjen 1926 – 1. únor 1929)

ministerský předseda (1. únor 1929 – 7. prosinec 1929)

ministr národní obrany (1. únor 1929 – 16. září 1929)

ministerský předseda (7. prosinec 1929 – 29. říjen 1932)

Pocházel ze starodávného východočeského selského rodu. Studoval na Městské reálce v Pardubicích a Moravské Třebové, na podzim 1882 přestoupil na Zemědělskou akademii v Táboře, kterou absolvoval v létě 1886. Již během středoškolských studií působil jako cvičitel Sokola a po návratu do rodné obce se stal starostou místní pobočky. Po maturitě absolvoval dva semestry Vysoké školy zemědělské v Halle a jako jednoroční dobrovolník vojenskou presenční službu v Pešti. Tři roky působil jako správce statku jednoho ze svých příbuzných ve Štýrském Mariboru, ale roku 1895 se vrátil definitivně domů a převzal rodný statek.

Díky svému odbornému vzdělání úspěšně zvládal hospodaření, v roce 1896 založil místní Selskou jednotu a vstoupil do Národní strany svobodomyslné, za kterou byl roku 1897 zvolen poslancem Říšské rady a o rok později také do českého zemského sněmu. Vzhledem ke stálému působení v zemědělství (správa statku, vytvoření družstva vodohospodářských prací, založení první mlékárny na okrese) postupně stále více inklinoval k agrárnickému hnutí, a v roce 1906 se stal členem České strany agrární. O rok později byl opět zvolen poslancem Říšské rady a krátce nato byl zvolen členem delegací pro jednání s uherským sněmem. Svoji poslaneckou činnost zaměřil na vojenské záležitosti, podílel se na jednáních o vojenském rozpočtu, snažil se o národnostní zrovnoprávnění a demokratizaci vojska. Po vypuknutí první světové války inicioval sjednocení českých poslanců v rámci Českého svazu, jehož se stal místopředsedou, v květnu 1917, po obnovení činnosti Říšské rady, se stal místopředsedou její poslanecké sněmovny.

V červenci 1918 se stal členem Národního výboru československého, po vyhlášení samostatnosti vedl jeho branný výbor, podílel se na vzniku prvních jednotek tzv. domácího vojska a prosadil vojenské obsazení pohraničí. V listopadu 1914 byl jmenován poslancem Revolučního národního shromáždění, stal se jeho místopředsedou a také předsedou branného výboru. V květnu 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a předsedou branného výboru poslanecké sněmovny, podílel se na prosazení základního vojenského zákonodárství.

V září 1921 byl jmenován ministrem národní obrany, v této funkci působil do prosince 1925 a opětovně od října 1926 do září 1929. Patřil mezi odpůrce závislosti armády na zahraničních vzorech, prosadil postupné snížení významu Francouzské vojenské mise a její přeměnu v poradní orgán. Na druhé straně se však důsledně zasazoval o posílení spojeneckého systému s Francií i se zeměmi Malé dohody, přičemž v těchto záležitostech podporoval ministra Beneše, a také úzce spolupracoval s presidentem republiky. I když byl považován na představitele tzv. prohradního křídla Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, s presidentem Masarykem se několikrát střetl v oblasti řízení branné moci. Jako první politický představitel resortu se totiž snažil se o vyvážený podíl mezi bývalými legionáři a bývalými příslušníky domácího vojska. Proti snahám levicových stran navíc prosadil, opět ve spolupráci s presidentem republiky, důsledné odpolitizování branné moci včetně odebrání volebního práva vojákům.

V únoru 1929 převzal po těžce nemocném Antonínu Švehlovi funkci ministerského předsedy, zde se však dostal pod silný vliv Hradu a v prosinci 1929 opět proměnil pravicovou vládu ve vládu národní koalice s částečným zastoupením politických představitelů národnostních menšin. V říjnu 1932 podal ze zdravotních důvodů demisi a soustředil se na práci ve výkonném výboru strany, v květnu 1935 byl zvolen senátorem Národního shromáždění, ale již v prosinci 1937 se mandátu vzdal.