Aktuálně

7. 1. 200920:13

Premiér slavnostně zahájil české předsednictví

Znění projevu předsedy Rady evropské unie a premiéra Mirka Topolánka ze slavnostního večera v pražském Národním divadle za účasti Evropské komise a jejího předsedy José Manuela Barrosa.

Projev premiéra Mirka Topolánka na slavnostním večeru v Národním divadle konaném na počest zahájení předsednictví České republiky v Radě EU


Je mi ctí, že zde mohu slavnostně na domácí půdě zahájit české předsednictví Evropské unii. Jak prchavý je to okamžik pro předsedu vlády, jak významná historická chvíle to je pro Českou republiku.

Snad žádný jiný evropský národ nevěnoval tolik úsilí, času a prostoru debatě nad otázkami své identity a smyslu vlastní existence, jako Češi. Spor, do nějž se zapojily přední osobnosti české vědy, kultury i politiky, nás provází od počátku formování moderního národa.

Co může národ, který se stále znovu a znovu ptá, kým vlastně je, nabídnout Evropě? Co může Česko v roli předsednické země nabídnout Evropské unii, která sama tak těžko hledá společnou identitu?

Myslím, že můžeme nabídnout právě naši zkušenost s řešením „České otázky“, která je zároveň otázkou evropskou. Na vše, na co se ptá současná Evropa, jsme se my Češi ptali sami sebe dvě století. Za tu dobu jsme se naučili, co je skutečně důležité, na čem opravdu záleží.

Naučili jsme se využívat našich předností. Naučili jsme se dosahovat z minima maximum, naučili jsme se pečlivě naslouchat, naučili jsme se flexibilitě a vynalézavosti, naučili jsme se drobné, ale vytrvalé a tvrdé každodenní práci. Díky tomu jsme se stali úspěšným, prosperujícím a hrdým evropským národem už v době, kterou dnes s poněkud přehnanou dávkou pesimismu a defétismu nazýváme dobou temna.

Právě toto nádherné Národní divadlo je jedním z milníků české emancipace. Je názornou připomínkou, že malý národ v multinárodním společenství vůbec nemusí trpět komplexem méněcennosti. Ani v 19., a tím méně v 21. století. Je názornou připomínkou, že o úspěchu společenství nerozhodují vznešené debaty o identitě, ale konkrétní výsledky svobodné aktivity milionů lidí.

Ano, svoboda je naší základní hodnotou. Svoboda je odpovědí na všechny otázky po identitě. Té české i té evropské. Svoboda je komparativní výhodou malého národa mezi velkými, stejně jako malého kontinentu mezi lidnatějšími a bohatšími světadíly. Svoboda je tím svorníkem, který spojuje naše češství a naše evropanství.

Zde si vypůjčím více než sedmdesát let stará slova kritika a filosofa Františka Václava Krejčího, protože bych to nedokázal vyjádřit lépe: „Nazývejme evropanstvím jasné vědomí příslušnosti nejen k národu, ale nad to i k společnému kulturnímu a morálnímu celku, jejž oproti jiným dílům světa představuje Evropa, třebas že se pojem této duševní a kulturní solidarity nekryl vždy právě se zeměpisným pojmem Evropa.“

Opravdu, evropanství nemá geografické hranice. Ačkoli naše hodnoty jsou specificky evropské, jsou zároveň hodnotami univerzálními, může se k nim přihlásit každý člověk nadaný svobodnou vůlí.

Univerzálními a stále platnými hodnotami jsou i dva postuláty, které stály u zrodu Společenství uhlí a oceli: Mír a prosperita. Jak naléhavě se nám připomínají i na počátku roku 2009! Při vědomí platnosti obouo postulátů, uhlí a ocel dnes nahradila ropa a plyn.

Zároveň se tyto aktuální otázky, které musíme řešit hned od prvních hodin našeho předsednictví, kryjí s obsahovými prioritami, s našimi „Třemi E“, jimiž jsou Ekonomika, Energetika a Evropa a svět. Jsou to priority, které se dotýkají všech členských zemí, a které ukazují přidanou hodnotu evropské spolupráce a následně potřebu hledání řešení na globální úrovni.

Světová krize nám znovu ukázala, jak relativními pojmy jsou bohatství a velikost země. Zákony Ekonomiky platí pro všechny, pro velké i malé, pro bohaté i chudé. A v éře globálních trhů není před dopady chyb uchráněn nikdo. Hledání řešení si o to více žádá společný a uvážlivý postup, který nás uchrání od vršení nových chyb.

Celoevropským a globálním tématem je i Energetika. Těžko bychom našli lepší příklad celoevropského zájmu, který si žádá společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. I naléhavost této priority se ukázala hned na počátku našeho předsednictví.

Konečně tu máme Evropu a svět. Francouzské předsednictví muselo řešit krizi v Gruzii. Naše začíná s novou eskalací napětí na Blízkém východě. Tím se jen potvrzuje, co jsme říkali dříve - že Evropská unie musí v blízkovýchodním konfliktu hrát daleko aktivnější roli.

Opakuji, že evropanství nemá zeměpisné hranice. To kromě řešení konfliktů znamená dobrou sousedskou politiku a zejména přibírání nových členů. Musíme pokračovat v naší civilizační misi a rozšiřovat onen společný prostor svobody, bezpečí a prosperity.

Jsem přesvědčen, že při řešení zmíněných problémů a směřování za našimi prioritami, stejně jako při moderování aktuální diskuse, vyřizování běžné agendy a reagování na případná překvapení můžeme uplatnit naši specifickou českou zkušenost.

Jestliže jsem tu uvedl tři priority našeho předsednictví, ona tři obsahová „éčka“, pak i český přístup po stránce formální mohu shrnout do podoby „tří E“. V roli předsednické země chceme být efektivní, empatičtí a eklektičtí.

Jak jsem řekl, naše historická zkušenost nás naučila problémy dlouze nerozebírat a raději je řešit. Nikoli však zbrkle, leč střízlivě. Naučila nás, že si nemůžeme příliš vyskakovat, ale musíme se snažit realisticky využít našich předností a možností, které tu jsou. Historie nás naučila postupovat maximálně Efektivně.

Zároveň jsme se naučili pozorně a trpělivě naslouchat druhým. Naučili jsme se být citliví k řadě problémů, které mohou větším zemím s méně pohnutou historií někdy unikat. Tuto schopnost Empatie budeme určitě potřebovat, a to jak směrem dovnitř EU, tak vně.

Konečně pro Čechy je typická schopnost neupínat se k jediné vedoucí ideologii, ale naopak využívat různých přístupů a řešení, které prokázaly svou užitečnost a funkčnost. Tento genetický Eklekticismus se určitě bude hodit předsednické zemi EU v dnešní globální, postmoderní době.

Tato „tři česká E“ jsou snad jistou průpravou k vedení společenství 27 států a půl miliardy lidí, v němž má hlas předsednické země nikoli řídit a rozhodovat, ale spíše moderovat a inspirovat.

Řekl jsem tu, že hodnotou, která spojuje naše češství a naše evropanství, je svoboda. Povedeme evropské společenství v roce, kdy oslavíme pět let od našeho vstupu a dvacet let od pádu totality. Obě tyto zkušenosti nám říkají totéž. Říkají nám, že více než na velikosti, na momentálním bohatství, či na institucionálním uspořádání záleží na svobodě, na síle myšlenky.

Od našeho češství vede spojnice k našemu evropanství a od něj ke globálnímu pohledu. Vidíme Evropu jako společenství spojené stejnými základními hodnotami a zároveň otevřený prostor svobody směrem dovnitř i vně. Takto také vnímám motto českého předsednictví Evropské unii: Evropa bez bariér. Vítejte v Praze.