Aktuálně

29. 1. 200912:03

Aktuální výzvy českého předsednictví – „2G“, finanční krize, Východní partnerství

Na nejčastější otázky médií k této problematice odpovídá český premiér a předseda Evropské rady Mirek Topolánek.

Jaký je český návod na řešení konfliktu v pásmu Gazy? Co dělat proto, aby se neopakovaly výpadky dodávek zemního plynu do EU? Na nejčastější otázky médií.

1. České předsednictví bylo doslova v prvních hodinách konfrontováno s izraelsko-palestinskými boji v pásmu Gazy - jaký je český návod na řešení tohoto konfliktu?

Obávám se, že žádná vnější síla nemůže vyřešit za šest měsíců šedesátiletý konflikt v pásmu Gazy a ani české předsednictví tuto ambici nemá. Zkušenosti mezinárodních organizací i jednotlivých zemí bez ohledu na složení či velikost ukazují, že Evropská unie může jen omezenou měrou přispívat k udržení křehkého příměří mezi Palestinci a Izraelem. Na klidu zbraní se musejí dohodnou především obě znesvářené strany – bez raketových útoků militantních islámských skupin na Izrael a bez jeho odvetných vojenských operací pak může Evropská unie pomáhat hospodářskému rozvoji regionu. Dlouhodobě je jeho největším přispěvatelem, ale je zjevné, že na stabilizaci musejí se zeměmi Blízkého Východu spolupracovat i další globální hráči, například Spojené státy, a mezinárodní organizace, jako je například skupina G8, či státy Arabské ligy. S tímto poselstvím se na Blízký Východ vydávají společné diplomatické mise českého předsednictví a Evropské komise a snažíme se, aby jejich kontinuitu udrželo i příští - švédské předsednictví.

2. Evropská unie čelí kvůli rusko-ukrajinskému sporu výpadkům dodávek zemního plynu, co české předsednictví dělá pro to, aby byly obnoveny v plném rozsahu a aby se situace neopakovala?

Už první týdny našeho předsednictví celé Evropě ukázaly, že se otázky energetické bezpečnosti, tedy jedna z našich priorit, řeší nikoli za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté. Pro podtržení významu našich priorit jsme si s cynickou nadsázkou řečeno nemohli přát víc, než zastavení dodávek ruského plynu přes Ukrajinu, ale dopad byl v některých zemích doslova zdrcující. Je až neuvěřitelné, jak je jedna z nejsilnějších ekonomik světa zranitelná, jak ji dokáže podlomit bilaterální obchodní spor dvou dodavatelských partnerů, kteří přestanou kvůli vzájemnému sporu plnit své závazky vůči ní. Krize je bolestivým důkazem, že Evropská unie musí efektivněji propojit své vnitřní energetické sítě a vybudovat i alternativní dodavatelské koridory energetických surovin. Nezávislost v tomto smyslu definuji jako nezávislost na zdroji i transitu a většina členských států Unie to tak chápe také. Cena za toto poznání je ale velmi vysoká: nemluvím jen o ekonomických ztrátách, které mají v zemích jako je Slovensko rozměry hospodářské katastrofy, ale i oslabení důvěryhodnosti Ruska i Ukrajiny jako strategických partnerů. Jejich reputace se bude obnovovat daleko pomaleji a složitěji, než samotné dodávky plynu a to je argument, který při jednáních zdůrazňujeme stejně, jako nezbytnost dodržovat mezinárodní smlouvy.

3. Česká republika má jako první předsedající země Evropské unie velmi tíživé zkušenosti s někdejším Sovětským svazem – promítne se to nějak na současných vztazích s Ruskem?

Rusko je neoddiskutovatelným partnerem Evropské unie v politickém i hospodářském slova smyslu. Skutečnost, že české předsednictví považuje za klíčové transatlantické vazby a klade důraz na co nejlepší vztahy s novou americkou administrativou neznamená, že se tím vymezuje negativně vůči Rusku. Uvedu příklad: nedávno jsem během více než pětihodinového jednání s ruským premiérem Vladimirem Putinem telefonicky hovořil i s americkým prezidentem Georgem W. Bushem. Osobně jsem vyřizoval jejich vzájemné pozdravy a pak se vrátil k jednání o obnovení dodávek ruského plynu do Evropské unie. Chci tím říci, že na řadu věcí, například systém americké protiraketové obrany v Evropě, můžeme mít jiný názor, ale nesnižuje to význam spolupráce s Moskvou v jiných oblastech. Česká republika má během svého předsednictví na programu „trojkový“ summit s Ruskem a je jasné, že s ním bude jednat i o tzv. Východním partnerství, v jehož rámci chce posilovat vztahy s kavkazsko-kaspickými republikami.

4. Slovensko letos v lednu zavedlo jednotnou měnu euro - Česká republika měla na její přijetí stejně dlouhou dobu, ale neudělala to - není to pro předsednickou zemi nevýhoda, především s ohledem na řešení světové ekonomické krize?

Zavádění eura nejsou závody – a první už stejně nebudeme, ale vážně: v dané chvíli byste asi v České republice nenašli žádného významného ekonoma, který by doporučoval vyměnit naši korunu za euro. Ani pro mě to není prioritní – za daleko důležitější považuji plnění pravidel paktu stability a konvergenčních kritérií. O to se snažíme a vyhodnocujeme průběžně i míru naší připravenosti na přijetí jednotné měny. Stanovit datum jako politický cíl bez ohledu na reálný stav ekonomiky považuji za nezodpovědné. Nevylučuji nicméně, že možný termín navrhneme ještě letos na podzim. Že Česká republika není členem eurozóny naše předsednictví ani v době, kdy očekáváme druhotné projevy světové finanční krize, nijak neoslabuje; budeme se účastnit jak jednání těchto zemí, tak například vrcholné schůzky skupiny G20. Naše pozice je přitom známá: jsme zastánci funkčních monetárních pravidel, která se osvědčila v časech dobrých, a chceme je bránit i v časech zlých. Troufám si tvrdit, že naše zkušenosti z bankovní krize konce devadesátých let nám jako předsednické zemi pomohou při hledání argumentů více, než kdybychom zavedli společně se Slovenskem euro.

5. Během českého předsednictví se odehrají volby do Evropského parlamentu a bezprostředně po nich by měl být volen i nový předseda Evropské komise – budete se snažit jeho výběr nějak ovlivnit?

Pro české předsednictví volby do EP znamenají především to, že musí brát v potaz zkrácené období pro projednávání a přijímání evropské legislativy. Nevyhneme se ani předvolební kampani europoslanců, to bylo ostatně patrné v některých projevech už při mém lednovém vystoupení v Evropském parlamentu, ani debatám politických stran a členských států Unie o novém předsedovi Evropské komise. Na naši práci to ale nemůže mít vliv. I když je zjevné, že například smírčí řízení, které nás čeká kvůli sporu Evropského parlamentu a Rady ministrů o délku pracovního týdne, bude předvolební náladou značně poznamenáno.

České předsednictví toho v rámci svých priorit i aktuálních problémů ale řeší příliš a na příliš vážné úrovni, než aby ztrácelo čas úvahami „co bude až tu nebude …“ V dané chvíli je naše spolupráce s Evropskou komisí velmi dobrá a věřím, že i švédské předsednictví bude mít podobné podmínky bez ohledu na to, kdo bude jejím předsedou.