Archiv zpráv sekce pro Evropské záležitosti

20. 7. 201022:47

Vzdělání pro nás noční můrou nebude, shodují se odborníci

EurActiv.cz ze dne 20.7. 2010

„Snížit počet žáků a studentů předčasně opouštějících školu na 10 % a zvýšit podíl vysokoškolsky vzdělané populace ve věku 30-34 let na 40 %,“ tak zní jedna z priorit, kterou stanovila Evropská komise v rámci nové hospodářské strategie Evropa 2020. Vedle cílů, jež se týkají vzdělání, si evropská sedmadvacítka uložila pokořit mety také v oblasti zaměstnanosti, klimatu a energie, investic do vědy a výzkumu a v neposlední řadě v oblasti potírání chudoby.  

A proč to všechno? S odpovědí přichází předseda Komise José Manuel Barroso v úvodu celého dokumentu: „Rok 2010 se musí stát novým začátkem. Rád bych, aby Evropa vyšla z hospodářské a finanční krize posílena.“ 

Nutno podotknout, že veškeré kvantifikované cíle (je jich celkem pět) představují celounijní průměr a k jejich splnění přispěje každý členský stát přijetím individuálního závazku, který bude definován na základě predispozic každého z nich a dokonce se může od toho unijního odlišovat. 

Jak EurActivu prozradila tisková mluvčí Útvaru ministra pro evropské záležitosti Michaela Mlíčková-Jelínková, v současné době probíhají mezi Českou republikou a Evropskou komisí příslušné konzultace. Jejich smyslem je dojednat individuální cíle tak, aby je „evropská exekutiva“ měla na stole do summitu, který je naplánován na podzim letošního roku. Poté budou členské země pracovat na národních reformních plánech, které by měly být definitivně schváleny na počátku příštího roku.  

Další informace o unijní strategii Evropa 2020 můžete najít v Links Dossier. 

„Nemáme s tím problém“ 

A jak vlastně na závazky v oblasti vzdělávání pohlíží Česko? „Česká republika se k těmto dvěma cílům, které se týkají vzdělávání, staví pozitivně. Pokud jde o snížení podílu žáků a studentů, kteří nedokončí započaté studium, pod 10%, nemá s ním ČR kvantitativní problém,“ říká Mlíčková-Jelínková. 

Souhlasí s ní i její kolega z tiskového odboru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) Ondřej Gabriel. Důvod, proč Česká republika neměla v průběhu vyjednávání o cíli na evropské úrovni žádné výhrady, je jednoduchý. „V případě předčasných odchodů ze škol evropský cíl dlouhodobě naplňujeme,“ vysvětluje Gabriel. 

Poměr dětí, které se rozhodnou předčasně ukončit studium na střední škole či učilišti, se totiž podle Ondřeje Gabriela pohybuje v současné době kolem 5,6 %. Vláda bývalého premiéra úřednické vlády, jež vedla jednání s Evropskou komisí, stanovila národní cíl na 5,5 %. 

Nejvíce žáků, kteří ukončí školní docházku, aniž by školu dochodili, vykazují v Evropské unii především jihoevropské státy. Vůbec největší počet nedostudovaných dětí pochází podle údajů Evropského statistického úřadu (Eurostatu) z Malty (36,8 %) a dále ze Španělska spolu s Portugalskem (obě země 31,2 %). Z našich sousedů je to pak Maďarsko (11,2 %) a Německo (11,1 %). Slovensko a Polsko jsou na tom podobně jako Česká republika, Eurostat v kolonce s jejich zemí uvádí shodně 5,3 % (všechny procentuální údaje platí pro rok 2009).  

Další statistické údaje lze najít v této tabulce. 

Vždy se dá dělat více 

I když se zdá, že národní cíl stanovený Fischerovou vládou bude bez větších obtíží naplněn, vždycky se dá udělat více. Alespoň je o tom přesvědčena zaměstnankyně ve školství a výchovná poradkyně na ZŠ Bílá v Praze 6 Eva Richterová, která jako nejčastější příčiny pro předčasný odchod ze školy vidí „nedostatečnou podporu ze strany rodičů, kteří se o své děti a jejich studijní výsledky či problémy nezajímají, a osobní možnosti studentů, jež mnohdy nezvládají plnit studijní požadavky.“ 

Podle Richterové jsou změny poměru v českém školství možné, výchovná poradkyně v této souvislosti zmiňuje například posílení pravomocí učitelů a zlepšení práce sociálních pracovníků. „Učitelé nemají absolutně žádné pravomoci k umravňování žáků, rodiče je neustále napadají, stěžují si na ně, radí jim, jak mají vykonávat svoje povolání, protože oni tomu rozumí nejlépe,“ vypočítává Richterová, která si neodpustí stížnost i na společenské nedocenění učitelů. 

„Za největší nedostatek českého školství totiž považuji naprosto nulovou prestiž učitelů, která samozřejmě pramení z nedostatku společenského uznání, neboť dnes je trendem rozdělovat společnost podle finančního příjmu,“ říká.  

„Půjde to, ale bude to běh na dlouhou trať,“ neztrácí však na závěr optimismus. 

Diplom pro 32 % mladých 

Co se týče druhé části unijního cíle zaměřeného na zvýšení poměru populace (ve věku 30-34 let) s ukončeným terciárním vzděláním na 40 %, ani zde by se Česká republika neměla při plnění národního závazku, jenž Fischerův kabinet stanovil na 32 %, příliš zapotit.  

Statistika i v tomto případě hovoří totiž pro Českou republiku. Podle údajů, které EurActivu poskytlo MŠMT, podíl vysokoškoláků v této věkové skupině dosáhl v roce 2008 hodnoty 15,6 %, v roce 2009 pak přibližně 17 % a pro rok 2010 se počítá s údajem 18 – 20 %. Na základě modelových výpočtů se dá také odhadnout, že podíl terciárně vzdělané populace dosáhne v roce 2015 zhruba 30 % a o pět let později přinejmenším 35 %. 

Ač ani v této části cíle nevznesla Česká republika zásadnějších námitek, podle Ondřeje Gabriela z MŠMT opakovaně „upozorňovala na zaměstnatelnost absolventů.“ Tedy na to, aby Evropská komise při diskusích o výši závazku brala v potaz i schopnost unijního trhu práce (a jednotlivých členských států) absorbovat čerstvé absolventy. 

„Dle statistik a predikcí Evropské komise však vše napovídá tomu, že trh práce v EU se bude dále vyvíjet ve směru poptávky právě po vysokoškolsky vzdělaných lidech,“ říká Gabriel.  

Jan Koucký, ředitel Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, k tomu dodává: „Rapidního růstu v nezaměstnanosti vysokoškolských absolventů se neobávám. K jistému růstu sice dojde, bude ovšem spíše pozvolný.“ 

Trh práce ale dozná podle Kouckého jistých změn. „Vedle samozřejmého působení ekonomického cyklu (bude-li se zvyšovat celková nezaměstnanost, zvýší se přirozeně i nezaměstnanost absolventů, a naopak) se jeho příčinou stane velký počet nových absolventů, na které nebyl pracovní trh zvyklý,“ vysvětluje a dodává: „Část absolventů bude proto muset nastoupit na pracovní místa, která dříve obsazovali maturanti. Není to nic neobvyklého, obdobným vývojem si některé země západní Evropy prošly již dříve.“

A co na to nová vláda? 

Od minulého týdne má Česká republika novou vládu, v jejímž čele stojí premiér Petr Nečas. Ač to nebyli jeho ministři, kteří s Evropskou unii vedli dosavadní jednání o výši národních závazků v rámci strategie Evropa 2020, s největší pravděpodobností půjdou ve stopách svých předchůdců a na individuálních cílech nic zásadního nezmění. 

„Oba cíle pro Českou republiku stanovené v oblasti vzdělávání se opírají o statistiky a predikce, které jsou již nyní schopné propočítat uvedené hodnoty dle jejich vývoji v průběhu nadcházejících deseti let,“ sdělil EurActivu Gabriel, avšak jasné potvrzení poskytnout odmítl. „Další je věcí politického rozhodnutí, které v tuto chvíli nelze předjímat.“