10. 8. 20119:49

Média a sexuální menšiny

Výbor proti diskriminaci Rady vlády pro lidská práva
a zmocněnkyně vlády pro lidská práva:

DOPORUČENÍ k mediálnímu obrazu sexuálních menšin

Zobrazování sexuálních menšin v médiích naráží v první řadě na problémy terminologické. Často je používán poměrně zastaralý termín „homosexuálové“, v některých případech také pro označení pouze mužské homosexuality (ve dvojici s termínem „lesbičky“). Z pohledu Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády ČR pro lidská práva jsou oba tyto termíny již překonané, proto je lépe hovořit o „gayích a lesbách“, „sexuálních menšinách“, „stejnopohlavních dvojicích/partnerech“.

Častá je „sexualizace“ tématu. Obrázky či ilustrační záběry ve zpravodajství jsou doprovázeny fotografií objímající se/ líbající se dvojice, případně dvojící procházející se v parku. Výbor pro sexuální menšiny zdůrazňuje, že ač sexualita je nedílnou součástí lidského života, je pouze jednou z mnoha takovýchto součástí. Gayové a lesby v tomto nejsou výjimkou.

Odlišná sexuální orientace je ještě stále vnímána jako tabu. Obrazový doprovod k článkům je vyveden tak, aby nebylo protagonistům vidět do tváře, jsou snímáni zezadu či zpovzdálí. Otázkou je, nakolik je tento přístup ovlivňován samotnou gay a lesbickou minoritou či konkrétními jejími příslušníky, kteří si nepřejí být identifikováni.

Opačným přístupem je snaha o podání menšinové sexuální orientace jako něčeho extravagantního. U zpravodajství s tématem gay a lesbické minority se vyskytují obrazové doprovody z tzv. „gay pride“, tedy průvodů, které se skutečně jistou barevností a odvážností vyznačují. Život odlišně orientovaných osob by ale opět neměl být vnímán pouze v souvislosti s těmito aktivitami, které jsou specifické a které s každodenním životem gayů a leseb mají pramálo společného.

Sexuální menšiny jsou „neviditelné“. Gayové a lesby se ve zpravodajství objevují často pouze v souvislosti s tématy, která se bezprostředně týkají jejich „specifického“ života (registrované partnerství, adopce dětí, homofobie, diskriminace). Je ale důležité, aby byli zobrazováni v každodenních kontextech, při řešení základních problémů, které má i většinová společnost. Aby byli zahrnuti do většinového diskurzu. Lze se tak vyhnout doposud převládající heteronormativitě, tj. předpokladu, že popisované osoby jsou heterosexuální.
Příklady témat:
- rodina, rodinné dávky
- školství
- zdravotnictví
- bydlení.

Mnozí gayové a lesby stále cítí potřebu skrývat svoji skutečnou sexuální orientaci. To, zejména u známých osobností veřejného života, vede u některých médií k touze sexuální orientaci odhalit jako senzaci. Člověk, který otevřeně sdělí informace o své sexuální orientaci, je pak vnímán jako ten, který se přiznal. „Přiznání se“ je ale obecně spojováno s něčím negativním a špatným („Dítě se přiznalo ke krádeži čokolády v supermarketu“). Sexuální orientace je však jednou z charakteristik člověka. Jako takovou zpravidla není důvod ji samostatně tematizovat.