Archiv zpráv pracovních a poradních orgánů vlády

5. 1. 20129:41

Tomáš Sedláček: Konec jedné velké diskuse: Podporovat ekonomiku dluhy už nejde

Zdá se mi, že téměř po století, je u konce Keynesova velká diskuse o tom, zda stimulovat ekonomiku dluhem, nebo ne. Byla zajímavá, ale nyní se ukazuje, že jsme dluhové zdroje (ochotu privátních věřitelů půjčovat státu) vyčerpali.

PhDr. Tomáš SedláčekUž se nediskutuje o tom, zda stimulovat, nebo ne, protože i dluh je vzácný zdroj, který se sice jevil jako nekonečný, ale nekonečný nebyl a není. Je konec dluhového financování, nebo alespoň začátek konce. Teď jde jen o to, jak dlouho bude trvat, než nám to dojde. Mnoha státům již investoři za únosný úrok prostě půjčovat nechtějí a nemohou.

Růst na vlně

Na svévolný dluh již nemůže fungovat mnoho zemí, dluh dostávají milostivým přídělem od netržních institucí již dnes. Jenže i USA, Německu či Francii pomalu dochází, že tento zdroj není nevyčerpatelný. Máme tedy možná k dispozici ještě pár let a pak bude tento omezený zdroj u konce.

Sarkozy i Obama se mohou zlobit na ratingové agentury, jak chtějí, zakládat státní nebo regulovat soukromé, jasné je jedno: státy, kdysi v AAA tak sebejisté, již v očích investorů tak bezpečnými ostrůvky nejsou. Nedá se nic dělat, sebestátnější ratingová agentura by prostě nějakým způsobem snížit rating v současné situaci prostě musela. Jinak by jí nikdo nevěřil a hodnocení by bylo úplně na nic.

V poslední době mi několik lidí v médiích vyčetlo, že jsem proti růstu. Já proti růstu nejsem, díky Bohu za něj, když se dostaví. Ale jsem proti umělému růstu. Jakousi analogií k tomu může být stav ropy. Ropu lze považovat za jakýsi akumulovaný zdroj z minulosti, který jsme se teprve v nedávné době naučili využívat. Nyní víme, že se její zásoby pomalu blíží ke konci, a musíme se tak ohlížet po jiných zdrojích pohonu, který zas pohání růst ekonomik. Takže tento zdroj z minulosti notně přispěl k našemu současnému růstu. Globální obchod by se, kdyby nebyl poháněn levnou ropou, jistě tak mocně nerozvíjel.

Dalším zdrojem růstu byla zhruba od devadesátých let globalizace samotná. Je možné, že i ona zažila svůj nejprudší vývoj či kulminaci v minulosti, a že již tak rychle v blízké budoucnosti postupovat nebude. Pojmenujme si to zdrojem horizontálním.

Třetí zdroj růstu pak lze pojímat jako vertikální: shůry na nás padala inspirace a výsledkem byl závratný technologický vývoj za poslední desítku let. Internet, GSM, WiFi, 3G - to vše nás posunulo o velký skok kupředu a nutně přispělo k prudkému zvyšování HDP. Je možné, že technologický vývoj bude pokračovat, otázkou však je, zda tak prudkým tempem jako dřív.

Až na dno

No a čtvrtý zdroj je z budoucnosti. Dluh. Ten vyčerpáváme do dna zcela jistě. Ponechme teď stranou otázku, zda za krizi může předluženost, nebo ne. Každopádně ji nelze moc dlouho tímto zdrojem léčit. Protože dochází. A v tom je to vskutku krize dluhová. Dobrovolné tržní půjčky státům (nebo podnikům, nebo domácnostem) za tržní úrok již nelze moc dlouho používat jako náplast na krizi.

Takže nic proti přirozenému růstu (ač i o tom lze diskutovat), ale mám vše proti umělohmotnému růstu, kdy HDP nahrazuje Hrubý Dluhový Produkt (kdyby západní země měly nyní vyrovnané veřejné finance, propad HDP by byl závratný). Je dost dobře možné, že západní HDP v minulosti rostl díky oněm čtyřem výjimečným zdrojům: minulosti, vertikále, horizontále a budoucnosti. Jenže budoucnosti docházejí zdroje. Paula Krugmana si jinak velice vážím, ale dluhově ekonomiku nelze stimulovat donekonečna. A každopádně ne tím tempem, jakým jsme to prováděli my.

 

Publikováno v HN, 5.1.2012