Archiv zpráv pracovních a poradních orgánů vlády

5. 1. 20129:43

Rozhovor s Michalem Mejstříkem: Česko má výhodu, když se velké země perou

Evropskou unii čeká letos „bolestné klopýtání“, které může skončit rozpadem eurozóny. Přední český ekonom Michal Mejstřík ale přesto vidí cesty, jak Česko může v krizi obstát.

Michal MejstříkPatří mezi pět nejcitovanějších českých ekonomů v zahraničí. Jako bankovní a finanční expert radí firmám i institucím, a v poradním sboru NERV i české vládě. Pro tu pracuje také jako šéf dozorčí rady Českého aeroholdingu, jenž zaštiťuje Letiště Praha i ČSA.

Michal Mejstřík vidí do útrob české i evropské ekonomiky, a právě proto teď nehýří žádným optimismem. Nicméně právě finanční krize eurozóny je podle něho paradoxně šancí pro malou českou ekonomiku, jak nastartovat skutečnou konkurenceschopnost. Pokud si uvědomí, kde dělá chyby, a najde si naopak dobré vzory.

* Co dělá Evropa špatně při řešení dluhové krize?

Vrcholné evropské schůzky se nedrží standardů, to je bolestné zjištění. Typickým příkladem je řešení dluhů Řecka. Řeklo se, oddlužme Řecko pomocí dobrovolného „haircutu“ - tedy vzdání se části jistiny soukromými věřiteli. Protože však tyto operace byly nadefinovány nešikovně a ne třeba podle pravidel Mezinárodního měnového fondu, došlo ke komplikacím. Soukromí hráči zjistili, že nedostanou vyplaceny pojistky, a to v nich vzbudilo nedůvěru.

* Evropské summity nyní řeší dluhy, ty ale nestály za poslední krizí - zbankrotovalo i Irsko, které hospodařilo vzorně. Co je tedy hlavním problémem Evropy?

Problémy jsou v konkurenceschopnosti, a to především celého jižního křídla. Jednou z mála zemí, která si udržela konkurenceschopnost, je Německo.

NEMOCNÉ JIŽNÍ KŘÍDLO

* Může Německo samo „utáhnout“ zbytek Evropy?

Právě Německo, které přišlo se sociálním modelem státu, se ho snaží kombinovat s ekonomickým pohledem na věc. Co se týče financování evropských problémů - Němci do záchrany investovali hodně. Státy jihu jsou pro Němce důležité, protože to jsou významní odběratelé. Opravdu se nedá říci zcela jednoznačně, že by si Němci měli přát, aby padlo Řecko. Ale otázka stojí, jestli si budou moci dlouhodobě dovolit dále jihu pomáhat. V Německu se oslabuje víra v euro i evropské uspořádání. Existuje také rostoucí problém vztahů mezi severem a jihem Evropy, který se v Německu projevuje. Na druhou stranu by ale Německo vystoupením z eurozóny, které si obyvatelé stále více přejí, také tratilo. Země mimo Evropu nemají při byznysu zájem o malé zemičky, chtějí velký celoevropský trh. Váží si i eura jako jednotné měny. Je tedy otázkou, o kolik trhů by Německo po oddělení nějaké „euromarky“ přišlo.

* Existují názory, že současná krize je spíše politická. Jinak řečeno, že by se ekonomické problémy daly vyřešit, kdyby se politici rozumně domluvili.

Oba pohledy jsou vzájemně provázané. Vznešené cíle politiků budou nedosažitelné, protože ubývají dárci, kteří by je financovali. Je potřeba je redefinovat. To ale bude bolestné vnitropoliticky - musíte ustoupit od řady věcí, které jste si dali do volebních plánů a programů. A politici nemají tendenci se pochlubit ekonomickými cíli. Mají tendenci slibovat spíše blahobyt než pot a slzy. Ale ekonomové nevyřeší za politiky propouštění ve smyslu omezování státního aparátu. Víme, co pak následuje - masové bouře.

* Jaký vliv má politický cyklus na hospodářství státu?

I v tom existují velké rozdíly. Porovnávali jsme v NERV dvě země - Finsko a Maďarsko. Když se podíváte na politický cyklus, tak zjistíte, že ve Finsku, kvůli obrovskému ohrožení v minulosti především ze strany Ruska, de facto politický cyklus nemá tak velký vliv. Ať už tam byla levicová, nebo pravicová vláda, obě soutěžily o úspory, nezadlužovaly se mimo období krize. Což je mimochodem keynesiánský přístup. Když se ale podíváte na profil maďarský, tak každá příprava na volby znamenala další propad kvůli podbízení se voličům. Pravicové strany snižovaly daně, levicové zase rozdávaly nové dávky. A to je věc, která se bohužel v řadě demokratických zemí stala normou. Politici si kupují voliče lacinými sliby, za které neumějí zaplatit.

* Jak současné potíže ovlivňují postavení starého kontinentu v globální ekonomice?

Význam Evropy klesá. Její problém je v tom, že jsou všichni poznamenáni existencí nějaké G7, kde dominovaly evropské a americké zájmy. Ale realita dnešního světa je jiná. Týká se to i půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu. Byl jsem v Číně v okamžiku, kdy tam přijel evropský zástupce „eurovalu“ EFSF (Evropský nástroj finanční stability - pozn. red.). Očekával, že Číňané Evropě půjčí. Oni ale řekli: Evropě půjčovat nebudeme, místo toho půjčíme Mezinárodnímu měnovému fondu. Co to znamená pro Evropu? Číňané půjčí MMF, ale budou chtít upravit hlasovací poměry podle reálného významu ekonomiky. Evropa bude postavena před situaci, kdy si musí říci - pokud přijmeme peníze, bude to znamenat oslabení vlivu v globálních institucích jako je MMF.

* Podaří se eurozóně letos lépe čelit problémům?

Očekávám bolestné klopýtání. Otázkou také je, jestli mohou některé instituce unie přežívat v současné podobě. Pokud ale politici nebudou krizi řešit profesionálně, skončí to rozpadem.

* Možnost, že se eurozóna rozpadne, tedy nevylučujete. Jak by rozpad vypadal?

Už několik významných firem i odborníků se těmto otázkám věnovalo. Zhruba 10 procent pravděpodobnosti, že k tomu dojde, tady existuje. A to je nezanedbatelné. Z technické stránky je řada věcí řešitelných. Některé odhady ale říkají, že by rozpad byl spojen s 20- až 30procentním snížením HDP, což je těžká krize. Pokud by tomu tak opravdu bylo, tak si tuto situaci nepřejme.

MUSÍME ZŮSTAT KAMARÁDY

* Měl by rozpad eurozóny i jiné než ekonomické dopady?

Pravděpodobně by to vyhrotilo i národní spory. Kouzlo současné Evropy je v tom, že byznysově spojuje země, které by spolu třeba jinak ani „nekamarádily“. Irové nemají rádi Brity, Řekové nemají rádi Němce, antipatie existují. Proto hrozí i politické nebezpečí - Evropa měla dříve tendenci řešit tyto antipatie válkami.
Pravděpodobnost je samozřejmě minimální. Ale je důležité, aby Evropa držela spolu, a to i v případě rozdělení.

* Čili kdyby rozpad eurozóny proběhl řízeně, tak by podle vás nemusel způsobit tak drastické problémy, o nichž jsme mluvili?

Nemusel.

* A co jiný scénář, měkčí - třeba odchod slabších zemí, především Řecka, od eura?

Říkám to už dlouho, že Řecko v eurozóně nikdy být nemělo. Pokud navíc dnes občané nejsou ochotni reagovat na krizi vnitřní devalvací, tedy snížením mezd a důchodů, jako to dokázali například Estonci, problémy nelze v rámci měnové unie vyřešit.

* Bude možné evropské dluhy zvládnout jinak než tištěním peněz a vysokou inflací?

Pokud se Evropa rozhodne spustit rotačky a tisknout inflační peníze, pokryje tím problémy včetně Řecka. Země, které mají velké úspory a pohledávky vůči ostatním, se tomu ale brání. Inflace by je zlikvidovala. To je hlavně případ Německa. Proto bude i Německo ochotné část svého úspěchu obětovat formou další pomoci problémovým zemím, aby nepřišlo o všechno. Jako jednu z možných cest vidím větší angažovanost Mezinárodního měnového fondu. Může se při řešení krize stát hromosvodem, který vyřeší některé animozity mezi evropskými zeměmi. Navíc nemá zájem na rozpoutání nějaké neřízené inflace.

* Jak silný je dnes náš západní soused, který - řečeno jen s mírnou nadsázkou - rozhoduje o našem bytí a nebytí, a prakticky vlastně o osudu celé Evropské unie?

Pro českou ekonomiku je vývoj v Německu skutečně klíčový. Data Bundesbanky potvrzují, že v aktivech, vedle zlatých rezerv, už má více než 500 miliard eur pohledávek vůči státům v eurozóně. Což je situace pro Němce docela drsná. Nicméně jsou stále silní díky tomu, že na sebe vzali velké břemeno - záměrně zpomalili vlastní rozvoj, lidé začali méně vydělávat, aby růst platů byl odpovídající produktivitě práce. To je důležitá podmínka konkurenceschopnosti, kterou většina evropských zemí neplní.

* Česko je také méně disciplinované?

Taky u nás mzdy rostly méně než produktivita práce - ale jen pokud jde o průmysl. V Německu růst mezd udrželi na uzdě v celé ekonomice. Česko je výborná ekonomika z hlediska dodavatelského, ale často neumíme věci vyvinout a také prodat - jsme dobří jen v té prostřední fázi. Němci se neustále poměřují svými nejlepšími konkurenty, to je pro ně klíčové. Mimořádně poučné pro nás je, že třeba zhruba deset tisíc německých firem je registrováno v Číně.

* Není ale na takovou aktivitu Česko moc malé?

My máme zaprvé tendenci zkoumat všechno, což je velký luxus. Německo je daleko větší a soustředí se na koncentrovaný výzkum. Ale co našemu průmyslu chybí především, je schopnost prosadit se lépe ve finále. Přicházíme tím o významnou marži, podstatnou část zisku. Vidím v tom ovšem pro nás nejen hrozbu, ale i šanci. My se na půdě Mezinárodní obchodní komory ČR například věnujeme podrobně tomu, jak pomoci různým skupinám našich podnikatelů. KDYŽ SE DVA PEROU

* Jakým podnikatelským skupinám se snažíte pomoci?

První jsou mezinárodní koncerny. Pro ty je důležité, když si stát hlídá produktivitu práce a stabilitu mezd. Byl tu u nás v obchodní komoře například pan Peter Löscher, ředitel Siemensu, a chválil si naše podmínky. Druhá skupina jsou „klasičtí silní exportéři“. Malá země jako Česko má totiž obrovskou výhodu. Když na cizím trhu zápasí Američané, Němci, Číňané - tak oni nás k něčemu pustí, protože je neohrožujeme. Když se dva velcí perou, tak se ten třetí i čtvrtý uplatní.

* Co pro tyto exportéry děláte?

S ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem jsme udělali dohodu, že každý velvyslanec vyjíždějící ven musí v obchodní komoře absolvovat setkání s byznysmeny. Za posledních pět let EBRD (Evropská banka pro obnovu a rozvoj - pozn. red.) financovala veřejné projekty za zhruba sedm miliard eur a české firmy získaly jen asi sedm projektů ze skoro 700 set v hodnotě sedm desetin procenta té celkové částky! K úspěchu musíme mít tři věci: hardware - to je ten konkurenceschopný produkt, software - to jsou nějaké exportní činnosti, a pak „orgware“ - kterým jednotlivé činnosti synergicky zkoordinujete.

* A co zbylé skupiny podnikatelů, kterým se snažíte pomoci?

Třetí skupinou jsou takzvaní experimentální vývozci, kteří to prostě zkoušejí. Například jim stát podpoří účast na pivních festivalech po Evropě. Velvyslanectví třeba zajistí náměstí v Düsseldorfu, a každý nás tam opět pustí, protože jsme malí... A pak jsou tu takzvaní „born globals“, zrození ke globální konkurenci. Například výrobce antivirového software AVG, který z Čech obsluhuje desítky milionů zahraničních zákazníků. Ten musí mít instantní výzkum, hned mít odpověď na nějaký nový virus. A od vlády například potřebuje zajistit, aby ze škol vycházeli vzdělaní absolventi, jichž může využít.
Tyhle čtyři skupiny exportérů jsme dosud nerozlišovali. Ale když k nim budeme přistupovat strukturovaně, tak i jako malá země dokážeme oslovit mnohem víc trhů.

* Které trhy budou pro Česko stěžejní?

Do Evropy teď míří 83 procent českých exportů. Do Ruska jsme loni vyvezli zboží za 60 miliard korun, přes Německo za 813 miliard. Nikdy se bez Evropy neobejdeme. Ale i ty třetí trhy jsou důležité. Už totiž neplatí, že Evropa je nějakým pupkem byznysu. Dnes vám také třeba Argentina nebo Brazílie potvrzují, že už dávno netrpí odlivem mozků. Naopak, oni jsou příjemci těch chytrých mozků z Evropy. Ukazuje to, jak se situace zásadně ve světě mění. Kdo se bude chtít uplatnit, povede se mu to lépe v Brazílii než v Portugalsku.

AEROHOLDING NIKDO NETUNELUJE

* Snesme se z eurovýšin k vašemu „všednímu“ domácímu byznysu. Byl jste v čele dozorčí rady Českých aerolinií, teď šéfujete dozorčí radu celého Českého aeroholdingu. Kritici poukazují na údajné vyvádění součástí aeroholdingu do dceřiných firem - chráníte tak státní majetek, nebo je to opravdu tunelování?

Nejde o tunelování. Dceřiné firmy aeroholdingu orientované na infrastrukturní služby, například firma Handling poskytující služby pozemního odbavení, budou mít ve své matce vlastníka se skvělou bonitou, což zvyšuje jejich obchodní příležitosti a hodnotu státního majetku.

* Co dělá vaše privátní konzultantská firma EEIP a jak funguje klub Appia?

Nelze dost dobře učit bankovnictví, aniž by člověk své teorie neprověřoval v praxi. Prostřednictvím EEIP poskytuji již 20 let se spolupracovníky poradenské služby mnoha korporacím a mezinárodním institucím v desítkách zemí a v poslední době dělám něco podobného pro NERV doma. Diskusní klub Appia se loni sešel jen párkrát a z původních plánů se kvůli nedostatku finančních prostředků a sil zrealizovalo jen těch několik diskusí. Na některé věci prostě nezbývá čas.

* V NERV jste v nejrůznějších pracovních skupinách, od zdravotnické po skupinu zabývající se prolomením těžebních limitů. Dá se vůbec stíhat tak široký rozsah témat?

Jde většinou o jmenování do dočasných pracovních skupin, kde se ode mne očekává vstup za oblast, kterou mám v NERV primárně na starost - oblast konkurenceschopnosti a zahraničního obchodu. Již v Institutu ekonomických studií jsem byl nucen nezřídka plnit roli „generalisty“ spíše než jen „specialisty“.

* Můžete být skutečně nezávislým poradcem? Vždyť například v Appii se kdysi formoval management Českých drah, přes EEIP doporučujete také různé prodeje státních firem, máte tedy vliv i na konkrétní byznys.

Každý člen NERV se živí vlastní prací, kterou stejně jako já nikdo z nás neskrývá, a v tom spočívá přidaná hodnota expertů, jejichž doporučení pak vláda zvažuje, zamítá, či přijímá. Jak jinak se stát respektovaným poradcem?

* Proč už nejste v Institutu ekonomických studií?

V pozici ředitele institutu jsem se svými kolegy pomohl téměř na zelené louce vybudovat prestižní vědeckopedagogické pracoviště, kde se učí v angličtině náročný studijní program. Po 18 letech jsem cítil, že je čas předat institut do rukou mých bývalých studentů, nyní zdatných kolegů. Ponechal jsem si pouze večerní výuku financí a výzkum. Bylo by chybou opustit chytré sebevědomé studenty, ti jsou pro mne jako živá voda.

 

Publikováno v týdeníku Ekonom, 5.1.2012