Mezinárodní den Romů

Mezinárodní den Romů je jeden z mála svátků, který Romové mají a který se stal v devadesátých letech mezinárodní záležitostí. Je to den, který oslavuje romskou kulturu a rozšiřuje povědomí o problémech, kterým Romové čelí.

I přes snahy jeho propagace není svátek paradoxně zatím příliš znám majoritní společnosti, ale dokonce ani řadovým Romům. Znají jej spíše lidé pracující v občanském sektoru, právě ti se také snaží oslavy v jednotlivých městech pořádat.

Samotný Mezinárodní den Romů byl ustaven v roce 1990 ve Varšavě, kde se konal čtvrtý kongres Mezinárodní romské unie (International Romani Union – IRU). Má připomínat den, kdy se oficiálně zpečetila mezinárodní spolupráce Romů, kdy romské hnutí dostalo mezinárodní a politicko-společenský rozměr.

V tento den si mají účastníci oslav každoročně připomenout společný původ, jazyk, kulturu, společné sjednocení a spolupráci a především "romipen" ("romství" - tedy uchování identity).

Mezinárodní den Romů se tedy slaví na počest prvního mezinárodního setkání romských představitelů, které se uskutečnilo právě 8. dubna 1971 poblíž Londýna.

Jeho iniciátory byli především Grattan Puxon a Donald Kenrick z Anglie, jugoslávští Romové zastoupeni Jarko Jovanovićem a dalšími, a francouzští, tzv. Manuša, reprezentovaní Matéo Maximoffem. Tehdejší ČSSR zastupovali členové Svazu Cikánů- Romů (Česká republika) a Zväz Cigánov-Romov (Slovensko).

Romská vlajka

Romskou vlajku tvoří dva podélné pruhy, dolní zelený symbolizuje sepjatost Romů s přírodou a horní modř s nebem, čili duchovnem, filozofií atd. Kolo uprostřed překrývající oba pruhy symbolizuje pouť, kočování, vychází také z prastarého indického kola osudu. Původně má šestnáct loukotí, jeho jasně červená barva odpovídá první čakře - elementu země.

Romská hymna

Mezinárodní romskou hymnu Gelem gelem otextoval na tradiční nápěv romský hudebník a politik Jarko Jovanović z Bělehradu, který žije již dlouhá léta v Paříži. Zajímavostí pro vás může být, že čeští a slovenští Romové mají svoji vlastní hymnu „Čhajori romani“, která vznikla v koncentračním táboře Osvětim. Mezinárodní hymnu přijali až v devadesátých letech.