Projev premiéra Petra Nečase k 60. výročí Svobodné Evropy

Vážená paní předsedkyně vlády, vážený pane místopředsedo Senátu, vážené dámy, vážení pánové,

oslavujeme zde 60. výročí zahájení vysílání Rádia Svobodná Evropa. Za těch 60 let se svět změnil k nepoznání. A jestliže se svět nezměnil k horšímu, ale k lepšímu – a aspoň v našem regionu, ve Střední Evropě tomu tak skutečně je – má na tom nezpochybnitelnou zásluhu rádio, kterému my Češi láskyplně a důvěrně říkáme Svobodka. Vývoj, kterým Evropa prošla po 2. světové válce, jednoznačně dokázal, že založení zvláštní rozhlasové stanice pro objektivní informování milionů lidí v zemích komunistického bloku byl vskutku milionový nápad.

Dnes se všeobecně uznává, že nikdy v poválečné době neměly Spojené státy tak účinný a relativně levný nástroj veřejné diplomacie, jakým byla Svobodná Evropa. Nebyla to v žádném případě náhoda, ale promyšlené symbolické gesto, že historicky prvním bylo právě vysílání do Československa. Byl to nejen projev uznání za spojenectví ve 2. světové válce, ale také známka důvěry v pravé demokratické smýšlení našich národů.

Vzpomeňme si, jak urputně se komunistický režim snažil vymazat z našich hlav vzpomínku na historické místo Čechů a Slováků ve středu Evropy, v rodině západních evropských národů, a vtloukal do našich hlav, že bytostně patříme k Východu, coby součást východního bloku. Zatímco se komunisté pokusili, řečeno s Milanem Kunderou, o „únos Evropy“, Rádio Svobodná Evropa je nenechalo tento únos dokonat tím, že v nás neustále obnovovalo vědomí civilizační sounáležitosti se Západem.

Nechci nosit dříví do lesa a připomínat, jak se komunistická moc bála tohoto hlasu svobody, co všechno činila, aby nedolehl k našemu sluchu. Byly doby, kdy pouhý poslech vysílání z Mnichova byl přirovnáván k vlastizradě a trestán tuhým vězením. Výstižněji než vzletná slova mluví za sebe prostý údaj, že rušení Svobodné Evropy bylo dražší než samotné vysílání. I když se této vysílačce říkalo „štvavá“, byl to komunistický režim, kdo proti Svobodce neustále štval, špicloval její zaměstnance, zasílal do její ústředny agenty a snažil se všemožně sabotovat její práci. Přesto požívala absolutní důvěry svých posluchačů.

Její fenomenální důvěryhodnost nesouvisela pouze s faktem, že zprávy ze světa nebo zakázané informace byly zprostředkovány hlasateli, kteří byli rodilými mluvčími a neměli žádný cizí přízvuk. Takových rozhlasových stanic bylo více, ale jen Svobodná Evropa nebyla vnímána jako zdroj úředně schválených informací. Byla to plnokrevná novinářská dílna, kde působili známí a vysoce profesionální žurnalisté – jejich jména zde nepochybně ještě zazní, byla to platforma pro bezprostřední výměnu názorů, navíc spojená pupeční šňůrou s domovem, s děním ve vlasti, s domácí kulturou, s protikomunistickým odbojem a samizdatem.

Základní pocit, který Svobodná Evropa sdílela se svými posluchači, a na oplátku oni s ní, a který se ukázal být ohromně pravdivý, spočíval v přesvědčení, že národ, který má jasné povědomí o světě, informační rozhled – takový národ žádná pozemská moc nedokáže dlouhodobě udržet na krátké uzdě. V atmosféře informační otevřenosti se nikdy nedaří lžím, ideologické zaslepenosti, pokoře vůči vrchnosti. Poslední události v těch koutech světa, kde až doteď pohodlně panovaly nejrůznější diktatury, jasně ukazují, že nejúčinnějším lékem proti zabedněnosti a největším povzbuzením pro demokratické tužby obyvatelstva bývá protržení informační blokády. V našem případě roli beranidla, které zbořilo informační zdi komunistického režimu, hrálo právě vysílání Rádia Svobodná Evropa.
A ještě za jedno pochopení vděčíme této rozhlasové stanici. Pochopili jsme, že svoboda slova je důležitým, možná nejdůležitějším předpokladem pro zavedení demokratických poměrů – conditio sine qua non, podmínka, bez níž žádná demokracie není myslitelná, ale na pouhou svobodu slova se demokracie neredukuje.

Dnes máme maximálně svobodný tisk, ať už to některé politiky obtěžuje, nebo ne. Pokud by někdo pochyboval o tom, že máme úplnou svobodu slova, nechť nahlédne do poslední zprávy organizace Freedom House seřazující země podle stupně dosažené svobody tisku. Nejenže Česká republika patří do kategorie států s maximálně svobodným tiskem, ale obsazuje v žebříčku velmi vysoké 19. místo na světě – sice po Kanadě, ale před takovými zavedenými demokraciemi jako jsou Velká Británie, Austrálie, Rakousko, daleko před Francií a Itálií, o postkomunistických zemích nemluvě. Každý u nás může bez strachu o možné následky zahlaholit cokoli se mu zlíbí, ale opakuji, celá demokracie to ještě není. Sdělovací prostředky, které usilují o spolehlivost a pravdivost svých informací, ukazují na zralejší stav demokratické společnosti.

Když písničkář Jaroslav Hutka hledal slova pro svůj známý song Náměšť, napadlo ho přesnější spojení „pravdomluvné slovo“, ačkoli spojení „svobodné slovo“ bylo rozhodně běžnější (co je však silnější – pravdomluvné slovo!). Určitě cítil, že pravdomluvnost je vyšším stupněm svobodného slova. Pavel Tigrid v programu, kterým zahajoval československé vysílání Svobodné Evropy, řekl: „Tato rozhlasová stanice vypovídá komunismu boj, v němž naší jedinou zbraní je pravda.“ Pravda a Rádio Svobodná Evropa zůstanou navždy spjaty v našem vědomí.