Archiv zpráv minulých vlád
Stránka byla přesunuta do archivu8. 9. 2008 11:37
Projev premiéra M. Topolánka v Chorvatské republice "Chorvatský úspěch: Milníky na cestě k integraci do euroatlantických struktur" 8. 9. 2008
Chorvatský úspěch: Milníky na cestě k integraci do euroatlantických struktur
Já jsem měl minulý týden přednášku ve Slovinsku na Bledu (Bledské fórum) a tam jsem řekl, že to je poslední přednáška, ve které budu mluvit před českým předsednictvím svobodně a bez diplomatických okras. Nicméně dnes mám poměrně jednoduchou roli. Chorvatsko na cestě do euroatlantických struktur. Řekl bych, že to je jednoduchý název přednášky a pro mě snadná práce. Protože Chorvatsko dnes už v euroatlantických strukturách – chápeme-li je jako členství v Evropské unii a členství v NATO - je více, než jen jednou nohou. To, co je ale snadné dnes pro mě, tak rozhodně určitě nebylo snadné pro vás. A vím přesně, o čem mluvím, protože my jsme stejnou cestu prošli možná jenom o deset let dřív. Vaše země měla cestu „zpět do Evropy“ hodně ztíženou. A to „zpět do Evropy“ říkám opravdu v úvozovkách, protože Chorvatsko se svými krásnými plážemi, ostrovy, jezery, horami – ale i se svým pocitem, že je spíše na západ než na východ od Železné opony, nikdy nepřestalo být součástí Evropy. To slůvko „zpět“ chápu spíše jako návrat do rodiny. Návrat do rodiny, kterou spojují stejné hodnoty. Návrat do rodiny svobodných, bezpečných a prosperujících zemí. Všechny země, které se rozhodly k této cestě zpět, k realizaci reforem se musely vyrovnat z celou řadou obtíží a musely je překonat. Chorvatsko to mělo o to těžší, že se muselo vyrovnat s obtížným dědictvím války, s reintegrací.
Já se nechci k této smutné kapitole, k této smutné etapě vůbec vracet. Říkám to jen proto, abych zdůraznil, jak velice si vážím toho, že váš národ dokázal během relativně velmi krátké doby urazit cestu od válkou poznamenané země – já si pamatuji tu cestu přes s těmi vypálenými domy, s těmi zničenými vesnicemi – až k fungujícímu právnímu státu, který si zaslouží stát se členem jak NATO tak Evropské unie. To, že jsme vás vždycky podporovali v této cestě, tak mělo celou řadu důvodů. Kromě toho, že vás považujeme za své bratry a za zemi spřátelenou po staletí, tak samozřejmě z důvodů zcela pragmatických. Právě integrace zemí východní Evropy do těchto struktur je tou nejlepší zárukou, že Evropa bude žít v míru a že tato citlivá část Evropy, jihovýchodní Evropa, už nebude tou rozbuškou, kterou po staletí fakticky byla.
Takže není jenom ve vašem, ale i v našem bytostném zájmu posouvat a rozšiřovat ty hranice svobody, bezpečí a prosperity, které představují tyto dvě organizace, kterých my už jsme členy a do kterých vy směřujete. My máme konkrétně z minulého století velmi smutnou zkušenost z toho, že bilaterální smlouvy nejsou dostatečnou zárukou těchto hodnot. A aktuálně vidíme, že malá země může být před silnějším soupeřem v bezpečí jedině – nebo aspoň jsme o tom přesvědčeni - jako součást Aliance. A že ekonomická spolupráce na společném trhu Evropské unie znamená nejen růst bohatství, ale je i tou nejlepší prevencí proti násilí. Není náhodou, že to původní Společenství uhlí a oceli si kladlo po 2. světové válce za cíl nejenom prosperitu, ale i bezpečí, potažmo mír jako výsledek.
Takže věřím opravdu tomu, že národy západního Balkánu, po staletí sužované chronicky se opakujícími výbuchy násilí, budou v blízké budoucnosti žít v klidu vedle sebe, nebo spolu, pokud budou součástí Evropské unie a NATO. Učinit z bývalých nepřátel přátele a obchodní partnery, to je původní a stále platný cíl evropské integrace. Cíl, který se již po padesát let v tomto unikátním projektu se všemi jeho problémy daří úspěšně naplňovat. Vyšlo to v západní Evropě, vyšlo to u nás ve střední Evropě a vyšlo to i v některých zemích východní Evropy. Nevidím jediný důvod, proč by to nevyšlo právě jihovýchodní Evropě. Samozřejmě, že západní země to měly snazší a my to víme. Protože musely - a znovu v uvozovkách – „pouze“ překonat šest let války a u nás i u vás se totalita protáhla na padesát let. Navíc návrat k hodnotám liberální demokracie u vás oddálila krvavá válka. Já nechci rozebírat tu cestu, kterou jste ušli za třináct let. Vysvětlovat a rozebírat se musí neúspěch, nicméně vy jste zaznamenali úspěch. Takže první klíčové slovo té mojí řeči dnes, která by popsala tu vaši cestu, je slovo úspěch.
Dnes už má Chorvatsko pozvánku do NATO. Zaslouženě. Muselo snížit počet vojáků ze 180 000 v roce 1995 na pouhých 16 000, což byla nejen obrovská, ohromná logistická operace, finančně náročná operace a také operace sociální. V roce 2000 jste byli přizváni do Partnerství pro mír. Profesionalitu vaší armády a zejména politickou a mentální připravenost nést spoluodpovědnost za bezpečí ve světě dokazuje vaše účast na misi ISAF v Afghánistánu. Se třemi stovkami vojáků je Chorvatsko druhou zemí nejvíce přispívající k této důležité misi. A já vám chci za tento váš příspěvek, se vším, co o tom vím, jak často Afghánistán navštěvuji, kolik už tam zemřelo vojáků – i vašich – za to poděkovat.
Pokud jste takto úspěšně zvládli dosavadní úkoly spojené s reorganizací armády, pak samozřejmě věřím, že úspěšně zvládnete i dokončení modernizace, kterou plánujete na rok 2015. Co se týká podpory obyvatel vstupu do Aliance, jsem konkrétně u vás v tomto směru optimistou. V České republice tato podpora rostla až po přijetí do NATO, do té doby byla veřejnost poměrně chladná a rezervovaná. V každém případě vám k vaší práci ještě jednou gratuluji a hrajete v tomto smyslu velmi významnou roli v celém regionu, stabilizační roli i roli příkladu a určitého motoru tohoto integračního procesu a motoru ve stabilizační roli v celém regionu.
Věřím, že tomu tak bude i nadále. Že například vaše spolupráce se Srbskem a s Bosnou pomůže těmto zemím zvládnout reformu armády stejně jako jste to dokázali vy. Rovněž přispěje k růstu důvěry zemí východní Evropy a jeho postupné integraci do NATO jako celku. Armády NATO jsou stavěny jako obranné a reorganizace vojenských sil tak znamená nejen redukci počtu, ale i totální, zásadní změnu filosofie, což já pokládám za naprosto klíčové.
Vážím si samozřejmě vašeho úsilí spolupracovat v rámci Jaderské charty (Adriatic Charter) s Albánií a Makedonií. Samozřejmě lituji toho, že Makedonie nebyla přizvána, nedostala pozvánku do NATO a jenom pod čarou si povzdechnu nad nepozváním Gruzie do MAP, což má poměrně fatální následky. To, že stojíme o Makedonii, že stojíme o všechny tři země regionu aby se integrovaly do Aliance, to vy demonstrujete mimo jiné tím že jste vyslali společný zdravotnický tým právě do Afghánistánu.
Pokládám vstup do NATO z tohoto pohledu za téměř zvládnutý. Těším se, že brzy budeme sedět na summitech Aliance vedle sebe. A to bych řekl, že doslova, protože podle anglického zasedacího pořádku, podle anglické abecedy, jsou naše dvě země sousedy. Přijetí do EU se rovněž blíží a doufám, že ten skluz tak jak byl u NATO deset let bude kratší, než deset let a že ta integrační snaha Chorvatska při vstupu do Evropské unie se nebude datovat rokem 2014, ale dřív. Ten proces je komplikovanější, komplexnější samozřejmě delší.
Má se za to, že situace kolem vašeho vstupu do Evropské unie se poněkud zkomplikovala neukončenou ratifikací Lisabonské smlouvy. Některé země, jmenovitě především ty větší, berou tuto vzniklou situaci jako záminku pro přerušení procesu rozšiřování, nebo jako záminku, že při neschválené, neratifikované Lisabonské smlouvě není možný vstup Chorvatska do Evropské unie. Nicméně stanovení počtu 27, které vyplývá ze smlouvy z Nice pokládám já osobně za překážku ryze formální, nikoli faktickou. Nicméně některé země – jak už jsem řekl – používají toto formální omezení jako určité beranidlo, řekl bych přímo nástroj vydírání. A s tím já souhlasit nemohu. Já se domnívám, že v případě Chorvatska, na určitou dobu se znalostí toho celého procesu, rychlostí rozšiřování, připravenosti dalších zemí na vstup do EU, tak právě tato formální námitka nemůže být překážkou vašeho vstupu. A musíme hledat takové nástroje, abychom to společně překonali. Já to pokládám za zbytečné a nespravedlivé.
Zbytečné proto, že všechny země kromě Irska pokračují v ratifikačním procesu, nikdo svůj podpis nestáhl, ratifikační proces pokračuje. A problémy způsobené irským referendem jsou vážné, bez irského „ano „ určitě nemůže smlouva platit. Ale ani to přece nemůže znamenat pro faktické fungování Evropské unie žádné velké překážky podle pravidla, které já znám dobře: kde se vejdou tři děti, vejdou se čtyři. Co funguje pro 27 států, může velmi efektivně, bez jakékoli změny, se všemi problémy fungovat pro 28.
Přístupová jednání mezi Evropskou unií a Chorvatskem budou jednou z priorit našeho předsednictví v první polovině roku 2009. Já věřím, že se podaří během druhého pololetí letošního roku společně s Francouzi otevřít všechny zbývající kapitoly, těch dvanáct kapitol, že budete schopni identifikovat ty nejpalčivější problémy a že nejenom impelmetace ACQUIS, ale i faktické, praktické provádění provádění jednotlivých reforem reforem bude postupovat rychle, bude se setkávat s akceptací veřejnosti. A to všechno říkám, protože vím, že to vůbec není jednoduché - nebo právě proto.
Po poslední vlně rozšíření většina evropských zemí bude k nově přistoupivším - nebo k nově přistupujícím - daleko kritičtější. Ten důvod je nasnadě. Už přistoupení Rumunska a Bulharska bylo svým způsobem podmíněné. Vyvolalo potřebu uskutečnit nějaké dodatečné monitorování jednotlivých procesů. Zkušenosti s tím v Evropské unii jsou víceméně negativní. Připravte se na to. A my jsme ti, kteří vám to řeknou a říkají. A jsme v tomto smyslu otevření, protože mimo jiné budeme mít odpovědnost právě za uzavírání kapitol v prvním pololetí 2009. Já doufám, že uzavřeme drtivou většinu kapitol. Pokud nějaká zůstane, tak víceméně v souladu s Bartošovým plánem s tou road map. Pokud všechno půjde dobře, chceme, aby během švédského předsednictví se začala vyjednávat přístupová smlouva.
To, abychom to splnili, tak to znamená, že nejenom, že vy budete muset plnit domací úkoly - a to nejen formálně, ale že Evropská komise musí být kapacitně a mentálně připravena na to, že nestačí jenom formálně známkovat vaše domácí úkoly, ale že bude muset vynaložit trochu vyšší úsilí, než tomu bylo doposud.
S námi můžete počítat dlouhodobě. Vztahy mezi I. Sanaderem a mnou personálně jsou opravdu nadstandardní a přátelské. Rozhodli jsme se, že přestože to není předsednická země, která můž nějakým dramatickým způsobem ovlivnit vlastní vyjednávání, že vytvoříme na ty problémy – které bych byl schopen vyjmenovat: jak kapitola 23 tak kapitola 24 Jusitce a vnitro, tak v kapitole životní prostředí, nebo v otázce fytosanitárních a genetických předpisu -a mohl bych pokračovat, všude tam, kde bude potřeba, vytvoříme takové pracovní skupiny, abychom ten proces akcelerovali, abychom toho dosáhli.
Jak se říká konec dobrý, všechno dobré v případě NATO už ta vaše cesta nebo to, co jste pro to museli udělat vy krátkodobě, fakticky skončila a nyní záleží na členských zemích, aby ratifikovaly smlouvu smlouvu a pozvaly vás na jednání Aliance. U nás to proběhne nepochybně do konce roku. Teď před námi stojí a společně musíme pracovat na vašem vstupu do Evropské unie. V každém případě minulých 13 let ukázalo to, co minulá staletí. Že naše národy k sobě mají opravdu blízko a že teď, když naše země budou - a já pevně věřím, že budou - velmi rychle součástí euroatlantických společenství, na naše přátelství a partnerství dostáváme pouze něco jako úřední razítko.
Já vám děkuji za pozornost.