Z médií

12. 6. 2017 10:30

ČRo Plus: ČSSD se chce inspirovat labouristy

Jan BEDNÁŘ, moderátor
 --------------------
 Můžeme relativní úspěch Britských labouristů v předčasných parlamentních volbách srovnávat s nadějemi České strany sociálně demokratické před podzimními volbami u nás? To je námět poznámky vedoucího rubriky komentářů Hospodářských novin Petra Honzejka.

 Petr HONZEJK, vedoucí rubriky komentářů Hospodářských novin
 --------------------
Čeští sociální demokraté se radují z volebního výsledku britských labouristů, kteří, ač dlouhodobě podceňovaní, ve volební den takřka dotáhli konzervativce. Jásá Bohuslav Sobotka, jásá Lubomír Zaorálek. A ministr pro lidská práva Chvojka říká, že labouristická kampaň může být v mnohém inspirativní pro ČSSD. V podtextu je cítit naděje: "Když se něco takového povedlo Jeremy Corbynovi, proč by se to nemohlo povést nám?"

Situace je skutečně vnějškově podobná. Labouristé před dvěma měsíci ztráceli na konzervativce 20 procent, podobně jako nyní ztrácejí sociální demokraté na Andreje Babiše. Corbynovi ještě nedávno takřka nikdo nevěřil, že může fungovat jako skutečný lídr, podobně jako v Česku takřka nikdo nevěří, že by se mohl vzchopit Bohuslav Sobotka. Není proto divu, že se tonoucí sociální demokraté chytají britského stébla a kojí se nadějí, že by se nakonec mohlo v říjnu v Česku odehrát podobné překvapení, jako nyní v Británii. Jenže když se podíváme na situaci realisticky, zjistíme, že analogie vlastně neexistuje. A to hned z několika důvodů.

To, co zásadně odlišuje labouristy od českých sociálních demokratů, je konzistence postojů. Labour vsadila na velmi levicový program, ve kterém slíbila vyšší sociální výdaje, výrazné zvýšení daní lidem s vysokými příjmy, podstatné zvýšení daní ze zisku korporací, nový fond na infrastrukturní stavby a podobně. Bylo od začátku jasné, co labouristé chtějí, na jaké voliče se obrací. U ČSSD ale právě tohle zřejmé není. Jednou cílí na liberály, potom zase na "tradiční voliče", jednou jsou proevropští, pak zase tak úplně ne, jsou zkrátka nesrozumitelní. Dalším problémem je to, že ať je Jeremy Corbyn jaký chce, dokáže se postavit před voliče a svým způsobem je strhnout. To funguje především na mladou generaci, která v těchto volbách labouristům velmi pomohla. Bohuslav Sobotka je, ke smůle své a sociálních demokratů sice výborný exekutivní politik ovládající mocenské procedury, ale není to muž pro vypjatou kampaň. Je všechno jiné než strhující lídr. A to je obrovský handicap. A do třetice problémem ČSSD je, že Andrej Babiš je pro ně nesrovnatelně tvrdším oříškem, než pro labouristy Theresa Mayová.

Britská konzervativní premiérka pokazila kampaň, nedokázala se vymluvit z bizarního návrhu na zvýšenou spoluúčast starých lidí na zdravotní péči, který v Británii dostal ironický název "daň z demence". A i jinak si vedla neobratně. Nedá se očekávat, že by Andrej Babiš vybavený opulentním PR aparátem dělal podobné chyby. A co je vůbec nejdůležitější: Ve prospěch labouristů, vedených ultralevicovým Corbynem hrálo jisté antisystémové naladění voličů, které je v různých formách patrné v celé Evropě. Toho naladění v Česku naopak hraje proti ČSSD, protože je vnímána jako strana establishmentu. Z antisystémových nálad těží naopak Andrej Babiš. Takže ve výsledku máme pro ČSSD smutnou zprávu. 20 procent ztráty sice lze dohnat, ale musela by se začít chovat úplně jinak, než se chová dnes. Přinejmenším se přestat uvnitř hádat, začít mluvit jedním hlasem a uvědomit si, co chce říci a komu. Jinak bude potlesk Corbynovi z Lidového domu znít dutě a nebude fakticky ničím víc než ozvěnou marných nadějí.

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter