Aktuálně

25. 4. 2022 11:15

Euro - Poprvé v historii určujeme evropské standardy

Leitmotivem našeho předsednictví bude zkušenost s válkou na Ukrajině, říká ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek

Od prvního července Česko podruhé v historii převezme vedení Evropské unie. Ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek (za STAN) počítá během půlroku s agendou, která bude těsně spojena s válkou na Ukrajině: s obnovou zničené země, ale i s evropskou energetickou bezpečností. Havlovské heslo „Evropa jako úkol“ se ale propíše i do většího důrazu na společné hodnoty a jejich obchodní ochranu.
Kvůli válce si podle Beka lidé v Česku také stále více uvědomují, jak je pro nás EU důležitá. „Unie je například dnes jediná struktura, která může zajistit, že pokud by se z jakýchkoli důvodů zastavily dodávky ruského plynu, bude se v Evropě nějakým férovým způsobem distribuovat jiný plyn. Nikdo jiný to dnes udělat nemůže,“ říká ministr.

* České předsednictví Evropské unii se blíží, jaký by měl být jeho výstup?
Myslím, že smysl předsednictví je v zásadě technický. Znamená to vlastně moderování přípravy evropské legislativy. To má samozřejmě svoji viditelnou stránku, která je i mediálně zajímavá, a každá ta země nakonec artikuluje nějaké své politické priority. Fungování EU je však obrovská mašinérie, kde se každý návrh projednává s mnoha dalšími partnery, kteří ho oponují, a při počtu členských zemí je to ohromný počet lidí. Evropská unie je obří stroj a ten, kdo ho půlroku promazává, ovlivní jen menší část dění. Ale přitom je potřeba to dobře zvládnout. Ten stroj se nesmí zadrhnout.
Předsednická země je pak takový údržbář.

* Pro společnost je důležitější ten vnější mediální efekt. Nezajímají nás složité detaily schvalování, ale to, jak to vše vypadá.
Ano, to je ta druhá, tedy politická stránka.
Předsednická země má určitý prostor vnést do evropské politické debaty nějaká témata a impulzy. Jenže když je tam vnese, jejich uskutečnění je zase už na někom, kdo přijde jako další předsedající země, protože v soukolí Unie je od vznesení nějakého návrhu či myšlenky k jejich prosazení a schválení poměrně daleko. Máme vlastně šanci připravit a rozjet něco pro Švédy a Španěly, kteří přijdou po nás.

* Jsme v čase války na Ukrajině a pro mnoho lidí je dnes obraz předsednictví francouzský prezident Emmanuel Macron volající Putinovi do Moskvy. Marně. To je mediální efekt francouzského předsednictví…
Možná, že Macronovo telefonování Putinovi bylo více součástí předvolební prezidentské kampaně ve Francii než výkonu předsednictví EU. V jeho rámci se teď ukáže, jak se Francouzi pochlapí v debatě o zpřísnění sankcí vůči Rusku. Tam se, myslím, ukáže podstatné, tedy to, zda je Francie skutečně lídrem EU v takto zásadní věci. Ty telefonáty mířily spíše na domácí scénu, protože na té evropské s nimi mnoho parády Macron nenadělal. A musel to vědět. Naivní rozhodně není.

* V médiích jste řekl, že heslem českého předsednictví bude „Evropa jako úkol“, tedy havlovské heslo, a to i ve své myslitelské neurčitosti.
Ano, je to z Havlova eseje, z jeho projevu při přebírání Ceny Karla Velikého v Cáchách. Pokud se na tom vláda shodne, bude to mít samozřejmě své pokračování, ten úkol bude konkretizován. Zdá se mi, že zkušenost probíhající války na Ukrajině v očích mnoha Evropanů, tedy obyvatel EU, zvýšila důležitost Evropské unie. Mnohem více než dříve si uvědomujeme, jak je potřeba, abychom v Evropě měli nějakou funkční strukturu, a to je teď ten úkol.

* Přestože EU primárně není obranná struktura?
Přestože není obranná struktura. Unie je například dnes jediná struktura, která může zajistit, že pokud by se z jakýchkoli důvodu zastavily dodávky ruského plynu, bude se v Evropě nějakým férovým způsobem distribuovat jiný plyn. Nikdo jiný to dnes udělat nemůže. Tyto funkce EU, jež mají svůj zárodek v ekonomické spolupráci, jsou a budou strašně důležité a stále více lidé si to uvědomuje.

* Ale vraťme se k tomu havlovskému heslu…
„Evropa jako úkol“ je motto, které má pro mě dvě tváře, dvě roviny. Jedna je ta havlovská úvaha o tom, jaký je úkol Evropy ve světě. On v 90. letech v úplně jiném politickém klimatu uvažoval, jak má Evropa najít své místo ve světě, kde už nebudou dominovat imperiální mocnosti. Podle Havla má Evropa vést příkladem, nastavovat nějaké standardy lidskosti nebo vztahu k životnímu prostředí. A to je myslím role, kterou se Evropa snaží plnit, a dnes je vzhledem k bezpečnostnímu ohrožení ještě výraznější. Tedy ochrana společných hodnot, na nichž Západ stojí. To motto má i svůj rozměr směrem dovnitř české společnosti. Evropa je pro nás Čechy pořád ještě úkol, s nímž se stále nějak vyrovnáváme, samozřejmě i s chápáním své role v Evropě a Evropské unii. My máme za sebou historickou zkušenost, která je vůči nadstátním strukturám dost skeptická. Od doby Rakouska-Uherska jsou Češi odcizeni nadnárodnímu uspořádání, pak jsme byli dvacet let svobodní, pak přišel protektorát a pak jsme byli součástí sovětské říše, tedy opět odcizeni vládnoucímu rámci. Teprve v posledních dekádách se učíme osvojit tento rámec jako náš, být v něm úspěšní a cítit se v něm dobře, což má i svůj praktický rozměr, kterým se musíme teď zabývat.

* Můžete uvést příklad?
Ano, například ve strukturách EU pracuje málo Čechů, ať už v rámci Evropské komise, nebo Evropské rady, a my potřebujeme, abychom tam byli lépe zastoupeni. Aby to naši talentovaní lidé považovali za dobrou kariérní příležitost a zároveň vnášeli do těchto institucí českou perspektivu a zkušenost.

* Vždycky jsme se ptali spíše po tom, co může udělat Unie pro nás, ne my pro ni. Teď ale přichází předsednictví, které tento stereotyp může změnit. Bude hlavní událostí českého předsednictví plánovaný summit EU a Ukrajiny?
Zatím bych byl ještě zdrženlivý, jak ten summit bude konkrétně probíhat, ale nepochybně leitmotivem našeho předsednictví bude zkušenost s válkou na Ukrajině, s obrovskou uprchlickou krizí i s důsledky, které to má na celou ekonomiku Evropy i světa. To, že tato zkušenost vede v Evropě k obrovské změně, je jasné. Vede také k obrovské změně v tom, o čem jste mluvil, tedy v pozici Česka v rámci EU. Za celý můj život je to teď poprvé, co nám naši přátelé v Evropě – kolegové, komisaři, ministři – skládají poklony za to, jak se s něčím vyrovnáváme. To, jak se Česko postavilo k uprchlické vlně, je něco, co nám v evropském politickém prostředí získává obrovský respekt. Možná o nás měla Evropa zjednodušené mínění, jak si ho o sobě politické reprezentace a národy běžně vytvářejí. Ostatně i my máme řadu stereotypních názorů o Polácích, Němcích, Rakušanech… Teď jsou možná naši přátelé v Evropě překvapeni mírou naší racionální organizace pomoci uprchlíkům, mírou empatie a solidarity. Zdá se mi, že tím naše místo v Evropě získává pozitivní rozměr, který je velmi dobrou zkušeností. Je to vidět i na tom, jakým způsobem se může vyjadřovat premiér na evropské scéně a jak pozitivně může mluvit o EU a její roli, kterou teď sehrává. Na to jsme u nás nebyli zvyklí. Brusel byl spíše místem, kam se přehazovaly negativa.

* Tento kredit může českému předsednictví pomoct, ale kdybyste měl shrnout tři konkrétní témata, která se na summitu s Ukrajinou musejí probrat, která by to byla?
V centru předsednictví i plánovaného summitu bude poválečná obnova Ukrajiny. Doufejme, že už bude po válce a bude komu pomáhat. Potom to bude – a to není hierarchie, jen výčet – energetická bezpečnost Evropy. To je téma, jež bude dominovat. A podle mého názoru bude mít velkou váhu téma celkové bezpečnosti, ať už v rovině vojenské, či kybernetické. Nepochybně k tomu přibude otázka, jak zajistit Evropě ekonomickou prosperitu v nových podmínkách, kdy se EU odřezává od zdrojů surovin v Rusku – to se netýká jen uhlí, ropy a plynu, ale i vzácných kovů – a ekonomika kvůli krizi v dodavatelských řetězcích po celém světě prochází velmi složitým obdobím. Další velké téma, které nutně nebude na summitu s Ukrajinou, je odolnost evropských demokratických institucí, protože střet s Ruskem ukazuje, jak důležité je pěstování společných hodnot. V době našeho předsednictví budou na stole legislativní návrhy, jež se týkají evropských voleb nebo mediální scény a svobody médií a jejich plurality. Bude to priorita, která míří spíše k hodnotovým základům Unie.

* Válka na Ukrajině Západ i EU sjednotila, zároveň je ale i rozdělila. Všichni se teď na sebe dívají a hodnotí, jak na válku reagovali, zda dostatečně správně, nebo špatně. Nejvíce je kritizováno Maďarsko, které na rozdíl od Česka říká, „není to naše válka“. Jaká je budoucnost visegrádské skupiny, když Maďarsko je ve vztahu k válce na Ukrajině tak radikálně jinde než zbylé tři země V4 – Česko, Polsko, Slovensko?
Česká debata o V4 vychází z nadhodnocení role visegrádské čtyřky za minulé vlády a formuje to naši perspektivu možná více, než si to zaslouží. V době Babišova vládnutí jsme si zvykli na to, že premiér vede primárně politickou debatu s premiérem Maďarska, případně Polska a málokdy s někým dalším. To samozřejmě neznamená, že teď budeme říkat, že to nemá žádný smysl. To ne. Má to nějaký omezený smysl a v některých obdobích může mít větší roli a v minulosti to tak bylo. Teď je seskupení V4 rozděleno ve vztahu k Rusku na 3+1. V jiných otázkách je to spíše 2+2, protože v některých právních otázkách Polsko a Maďarsko vedou docela vyhrocené spory s EU o některé principiální otázky, zatímco Česko a Slovensko tady žádné otevřené kapitoly nemají. Pro mě je teď podstatnější spolupráce se Švédy a Španěly, kteří přebírají předsednictví EU po nás, než formát V4.

* Ve válce hrají velkou roli symboly. Je například rozhodující, na kterou stranu se jasně postavíte, což Maďarsko neudělalo. Je vůbec představitelné, že by V4 za takových okolností mohla fungovat?
V řeči symbolů je významné, že se členové české vlády, včetně mě, méně dostavují na koordinační schůzky V4 vedené maďarskými kolegy. A to z důvodů malé shody. Ale debatu s Maďarskem musíme vést dál, protože v rámci EU jsou zatím sankce přijímány jednomyslně. Pokud by je například Maďarsko vetovalo, lze je přijmout v rámci jednotlivých zemí bez Maďarska, ale to by oslabovalo symbolickou sílu. Chci věřit, že maďarská vláda se nakonec v rozhodujícím okamžiku zachová pragmaticky a Maďarsko nebude vetovat zpřísnění sankcí. Na spadnutí jsou ale sankce týkající se ropy, a tam se bude lámat chleba. Myslím, že kdyby se zde Budapešť uchýlila k vetu, postavila by si proti sobě všechny členské země. Zatím ta východní část Unie měla pro Maďarsko ne-li pochopení, tak alespoň nějakou omluvu.
Teď ale vidíme rozdělení v zahraničně-politických věcech jako zcela zásadní. Pořád doufám, že se Maďarsko v otázce sankcí zachová pragmaticky, jako se zachovalo při těch pěti balících sankcí dosud.

* Ale hodnotové štěpení je zásadnější než pragmatické politické rozhodování. To je teď přece jasné.
Ano, je to zcela jasné. Upřímně řečeno, ještě jsem za svou krátkou vládní kariéru neslyšel u jednání tak vyhrocenou formulaci, jakou přednesl můj polský kolega před několika týdny vůči maďarským zástupcům. Je jasné, že to rozdělení je opravdu velmi hluboké. Naštěstí V4 nejsou jen vlády, je tu třeba i vedení velkých měst, kde spolupráce funguje dobře. Podobně Visegrádský kulturní fond například. Nezapomínejme, že politika nejsou jen premiéři a ministři.

* Jako lídr EU budeme muset jednat i s velkými zeměmi, jako je Německo. Jeho postoj k pomoci Ukrajině je také kritizován. Jak vy hodnotíte německý postoj k válce?
Pro Německo je to ještě složitější debata než pro Česko, zejména ta závislost na ruském plynu, a ta je už pro nás hodně složitá. Ekonomická závislost se Německu ještě prolíná s pocitem – se správným pocitem – určité viny, což v rusko-německých vztazích po 2. světové válce hrálo vždy významnou roli. Jsem rád, že v německé vládní koalici zastávají Zelení nám blízké pozice. Jsem v pravidelném kontaktu se svou německou kolegyní, byl jsem před dvěma týdny v Berlíně, potom ona tady. Zelení jsou pro nás v Německu nejbližší v debatě o postojích k válce na Ukrajině.

* Kdo by to byl řekl, pacifistická strana…
Na zkušenosti z této války je strašně důležité, že věci, které platily dekády, se za pár dní mění. Německá politická scéna čelí velkému tlaku veřejného mínění a médií a ten vývoj je pomalejší, než bychom si přáli, ale je markantní. Je vidět, že existuje určitý rozdíl mezi poslanci, kteří jsou kritičtější, a lidmi z administrativy, kteří stojí za schválenými pozicemi, jež mají velkou setrvačnost. Domnívám se, že i německá vláda bude muset jako celek tváří tvář hrůzám na Ukrajině, které vidíme v médiích, jednat razantněji. Je třeba ale také bez předsudků slyšet ten hlavní argument německé vlády, která říká: Budeme-li ekonomicky slabí a výrazně se oslabíme sankcemi, pak ve sporu s nedemokratickými režimy nemusíme obstát. Bohužel Polsko, Česko, Slovensko, Rakousko a Německo jsou země, které současně ponesou náklady uprchlické krize. A zároveň to jsou země, jež nejvíce zasáhnou případné energetické sankce či embarga. Řada evropských zemí to skoro nepocítí. Neredukoval bych německý postoj na nějaký dlouhodobý proruský sentiment, má to i svou ekonomickou rovinu, která je velmi racionální.

* Němci ale celou dobu vědí, že Německo je Evropa, v Česku to nikdy tak samozřejmě neplatilo. Může teď české předsednictví za doby války na Ukrajině říkat, „Česko je Evropa“?
Chtěl bych věřit tomu, že to tak bude, ale zároveň vím, že tento posun nebude jednoduchý a samozřejmě může dojít k velké názorové polarizaci společnosti, to je dost reálné nebezpečí. Dokonce je velmi pravděpodobné, že se to stane. Poprvé v historii našeho členství v EU ale nastavujeme nějaký standard evropského chování a politiky. Češi s Poláky, Slováky, pobaltskými státy nastavují agendu evropské politiky a my to budeme dělat i díky předsednictví v polovině roku. Byl bych velmi rád, kdyby to vedlo k uvědomění si toho, že hrací prostor je tu otevřen i pro země naší velikosti a že se tu dá něčeho dosáhnout, budeme-li racionální, chytří a vybereme si správná témata.

* Němci ve válce objevili energetickou závislost na Rusku, už před tím ale zjistili, že jsou silně dodavatelsky závislí na Číně. Možná to platí i pro EU jako celek, budete se tomu věnovat i v rámci českého předsednictví?
Součástí debaty o – jak říkají Francouzi – strategické autonomii Evropy je zlepšování obchodních vztahů se zeměmi, k nimž máme hodnotově blíž. Na tom jsme dohodnuti se Švédy i Španěly, že budeme advokáty volného trhu hlavně tam, kde fungují demokratické hodnoty. Na místě je tedy rozšíření spolupráce s Kanadou nebo Velkou Británií. V současné geopolitické situaci bych se však nebál ani nějaké obchodní dohody s Tureckem.


Mikuláš Bek (58) 
• Původní profesí muzikolog, specializuje se na otázky sociologie hudby. 
• Jako docent působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 
• Na Masarykově univerzitě byl prorektorem a rektorem. 
• Senátorem za Brno-město se stal v roce 2018, tehdy jako nezávislý, poté vstoupil do hnutí STAN. 
• Je podruhé ženatý.

Autor: Petr Fischer

Rozhovor ministra Beka pro Euro: Poprvé v historii určujeme evropské standardy

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter

Fotogalerie [F] fotogalerie