CZ PRES: konference o genderových stereotypech

Vážené dámy, vážení pánové,

je pro mne velkou ctí a potěšením zahájit dnešní konferenci o nových cestách k překonávání genderových stereotypů.

Na společné cestě k prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže je mnoho úskalí, řadu z nich řešíme vhodným nastavením legislativy, některé však stojí mimo působnost zákonů. Mluvím o předsudcích a stereotypech, neviditelných bariérách, které leží pouze v našich myslích.

Ty nám často brání ve svobodné volbě či rozhodování.

Pod pojmem genderový stereotyp si každý představí ono klasické rozdělení rolí na veřejného muže a soukromou ženu, ale ekonomická a sociální realita jedenadvacátého století toto rozdělení značně proměnila. Samotný fakt, že domácnosti jsou často vícepříjmové, hraje svoji roli. Rozdělení rolí není tak zřetelné jako tomu bylo před sto lety, kdy ženy neměly volební právo a na univerzitách byly výjimkou. Přesto však bariéry, které dělí svět na mužský a ženský, stále přetrvávají.

Tyto bariéry ovlivňují naše přemýšlení, naše rozhodování, chování, kariéru, vzdělání i výchovu, zkrátka ovlivňují naše životy bez ohledu na naše schopnosti, dispozice či talent.

Negativně ovlivňují šance žen prosadit se do vyšších pater rozhodovacích procesů. Tyto skleněné stropy budou jistě také tématem této konference.

Tyto bariéry, stereotypy ženou některé političky a politiky k aktivnímu boji proti kvótám. Muži hlásají, že by to bylo pro jejich kolegyně ponižující, ženy zas prohlašují, že kvóty jsou berličkou, kterou přeci ony nepotřebují. Chybně se domnívají, že kóty jsou zde pro ně, i když jsou tu především pro celou společnost, včetně mužů.

Celá tato diskuse o kvótách je zahalena strachem z kroku do neznáma.

Genderové stereotypy existují stále také kvůli vlivu masmédií (např. reklamy).

Dalším místem konzervace těchto myšlenkových návyků je rodina. Také v oblastech vzdělávání, odborné přípravy, zaměstnání, kultury a správy věcí veřejných nalézáme četně silných předsudků týkajících se pohlaví.

Genderové stereotypy ovlivňují, ke kterým činnostem jsou děti od nejútlejšího věku vedeny a které zájmy jsou u nich podporovány. U chlapců převažuje výchova k „techničtějšímu“ přijímání světa, například formou her a hraček, autíček a polytechnických stavebnic. Děvčata jsou naopak vedena k péči, k práci pro ostatní členy domácnosti. Humanitní, měkké směřování dívek a technické směřování, které vyžaduje rychlé a jednoznačné rozhodování, u chlapců, se výrazně přenáší na půdu vzdělávacích institucí.

Na základních školách je tento trend potvrzen. Dívky jsou podporovány v četbě, ručních pracích a jsou chváleny za pečlivost, hoši jsou pak oceňováni za inovativní výkony a schopnost se rozhodovat. Pohlaví často rozhoduje o výběru zájmových a volnočasových aktivit dětí.

Kolem patnáctého roku, záleží na školském systému dané země, stojí mladí lidé před důležitým rozhodnutím: jaký obor dále studovat. Genderové stereotypy sehrávají při jejich rozhodování často negativní úlohu. Úlohu jednoho z klíčových činitelů finálního rozhodnutí. Nezřídka se konstatuje, že „děvčata nemají předpoklady pro studium na technických školách“. Volba střední školy značně ovlivňuje výběr oboru na škole vysoké a volbu povolání.

Výsledky známe, segregovaný pracovní trh, který hůře čelí změnám a krizím, včetně té současné finanční.

Z četných studií víme, že pro zmenšování vlivu pohlaví na budoucí život je důležité, aby dítě setrvalo co možná nejdéle na škole s všeobecně vzdělávacím zaměřením. Také proto genderové organizace a nyní již také státní politika mnoha evropských zemí podporuje co nejdelší setrvání dětí ve společném, všeobecném vzdělávacím proudu (v České republice stoupá poměr gymnazistů a žáků lyceí sice pomaleji než jinde – je to dáno tradicí oborového vzdělávání ve střední Evropě – ale děje se tak i zde). To koresponduje s tzv. Lisabonskou strategií pro růst a zaměstnanost.

Navzdory zmíněným trendům zůstala ve většině civilizovaného světa takzvaná feminizovaná odvětví. Jsou právě důsledkem směřování dívek do humanitních a chlapců do technických oborů. Platí, že ženy dominují v oborech školství, zdravotnictví, sociální práce. Průmyslovým odvětvím zase dominuje mužská pracovní síla.

Feminizovaná odvětví se vyznačují nízkými výdělky oproti odvětvím mužským. Prohlubuje se tak pohlavím daná nerovnost v příjmech. Zvětšování tzv. pay-gapu právě na základě popsaných stereotypů se stává „po zásluze“ výrazným tématem diskusí o přetrvávající diskriminaci žen. Genderové stereotypy při volbě oboru vzdělání tak způsobují závislost ženy na muži.

Osamělá, opuštěná či ovdovělá žena má totiž ve většině případů nižší životní úroveň než stejně starý muž, samoživitel. Starobní důchody žen se vypočítávají z nižších výdělků než u mužů. Jev zvaný „feminizace chudoby“ (zejména ve starším věku) existuje ve všech regionech Evropy a ve většině zemí světa.

K překonávání předsudků nevystačíme pouze se změnami právního řádu. Nutná je především osvěta a vzdělávání, informační akce, vzory dobrých příkladů a jejich sdílení napříč naším společenstvím. Cílem této konference je právě proto výměna zkušeností a inovačních postupů, nástrojů a způsobů, kterými lze v evropském kontextu docílit pozitivní změny veřejného mínění o rovnoprávnosti mezi ženami a muži. Nabízet rozmanité životní volby všem bez diskriminace, předsudků a stereotypního posuzování rolí, úkolů a životních plánů otevírá prostor pro tvůrčí realizaci osobních priorit všech osob, aniž by byly ve svých volbách omezeny zkostnatělými představami o pevně daném poslání ženy či muže.

Vítám tedy naše setkání jako příležitost pro otevřenou výměnu názorů a možnost podělit se spolu o zkušenosti, jak bojovat s genderovými stereotypy a dosahovat změn v myšlení lidí.

V závěru mi dovolte, abych popřál naší konferenci úspěšný průběh.

Děkuji Vám za pozornost.