Premiér velvyslancům: proexportní politika je klíčovou prioritou vlády

Projev předsedy vlády Petra Nečase na poradě vedoucích zastupitelských úřadů České republiky.

29. srpna, Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Vážené paní velvyslankyně, páni velvyslanci, vážení hosté,

je pro mne cennou příležitostí po roce opět oslovit najednou všechny tituláře našich úřadů v zahraničí a vyjádřit se k aktuálním i dlouhodobějším výzvám české zahraniční politiky.

Když jsem k vám na tomto místě hovořil před rokem, mým hlavním poselstvím v roli předsedy nově ustavené vlády bylo zdůraznění nutnosti konsolidovat české veřejné finance a provést nezbytné strukturální reformy.

A ekonomická situace, ve které se svět a především Evropská unie nalézá, mi nedovoluje nyní tuto tezi nezopakovat. Naopak, dnes je situace ještě vážnější, ještě dynamičtější, a my musíme být ještě více obezřetní při řešení těchto otázek, než před rokem.

Podpora exportu a efektivní evropská politika

Nicméně, dnes bych se rád zaměřil na dvě témata, která považuji za klíčová z hlediska zahraniční reprezentace naší země v následujícím období, protože mohou k upevnění naší hospodářské situace výrazně napomoci: mám na mysli účinnou podporu exportu a efektivní evropskou politiku.

Ještě než přejdu k těmto dvěma tématům, rád bych Vás ujistil o své osobní podpoře i podpoře celé vlády dlouhodobým prioritám české zahraniční politiky, v čele s důrazem na silnou transatlantickou vazbu, efektivní Evropskou unii, intenzivní vztahy se zeměmi regionu střední a východní Evropy, integraci zemí západního Balkánu a podporu demokracie a lidských práv ve světě. I nadále jsme také jedním ze strategických partnerů Státu Izrael v Evropě.

Stejně tak zůstává naší prioritou snaha o aktivní podíl na stabilizaci třetích zemí a posilování mezinárodní bezpečnosti cestou naší účasti v zahraničních misích v rámci našich spojeneckých vazeb: naše mise v Kosovu v letošním říjnu končí po dlouhých a já mohu konstatovat že úspěšných 12 letech; v Afghánistánu pak i nadále pevně stojíme po boku našich spojenců.

Až do června 2012 naše země také předsedá ve Visegrádské skupině, která je stále důležitější platformou pro naše působení v EU. Klíčovým tématem přinejmenším první poloviny předsednictví bude hledání společných pozic středoevropských zemí k budoucí víceleté finanční perspektivě EU. Našimi prioritami jsou také témata Východního partnerství, západního Balkánu a energetiky ve středoevropském kontextu, i v rámci EU.

Rychlý mezinárodní vývoj však přináší stále další nové výzvy. A s nimi souvisejí požadavky na naše aktivní zapojení do jejich řešení.

Faktem však je, že orientace, váha a prostředky zahraniční politiky každé země dnes spočívají zejména na její ekonomické síle, veličině vyjádřené ukazateli hrubého domácího produktu, obchodní výměny, míry investic a modernizace.

Zahraniční politika země přitom není jen pasivně odkázána na domácí ekonomický výkon, ale v dnešním stále více integrovaném světě je diplomacie a podpora exportu aktivním spolutvůrcem ekonomické prosperity národa.

Podpora exportu

Jsem přesvědčen, že současné úsilí o posílení společné vnější reprezentace EU není důvodem k opuštění tradiční bilaterální diplomacie. Naopak, zamrzlá jednání ve WTO a související vyjednávání bilaterálních obchodních dohod mezi EU dalšími regiony jsou důvodem pro zvýšené úsilí ČR o efektivní bilaterální diplomacii, a to především co se týká roviny ekonomické.

Obrovský nárůst významu Číny a dalších asijských zemí v mezinárodních vztazích, jehož jsme a budeme svědky, je především důsledkem ohromného a chronického deficitu obchodní bilance, který má s tímto regionem jak Evropa, tak USA.

Tento obchodní deficit přitom nemá příčinu jen v tom, že bychom se málo snažili; stojí za ním - našemu pojetí volného obchodu velmi vzdálený - přístup některých zemí ke zvyšování vlastní konkurenceschopnosti cestou nerespektování práv duševního vlastnictví, udržování nízkých standardů ochrany životního prostředí, uzavřených veřejných zakázek, preferování domácí produkce, stejně jako ovlivňování hodnoty měny.

Žádoucí reakcí na úrovni ČR na nástup konkurentů tohoto nového typu proto musí být ještě usilovnější a efektivnější proexportní politika zaměřená na třetí země.
V konkurenčním boji o trhy třetích zemích máme na naší straně několik deviz: je to především dlouhá historie vztahů s mnoha tradičními partnery, dále porozumění místním zvyklostem a schopnost pružně a inovativně reagovat na potřeby partnerů.

Zkušenosti a „know-how“, které máme v zemích Asie, Latinské Ameriky a Afriky nesmějí být ztraceny.

Ačkoliv se často jedná o tradice vztahů, které byly navázány a udržovány v jiné době, za jiných geopolitických okolností a jinými režimy jak na straně naší, tak na straně partnerů, nevyužít této výhody by v tvrdém konkurenčním boji bylo hrubou chybou.

První cesta do Iráku

Také proto moje první mimoevropská cesta ve funkci předsedy vlády vedla do Iráku. Nejen Irák, ale mnohé další mimoevropské země často nabízejí potenciál obchodních vztahů, který je v zajímavém komplementárním poměru vůči naší vzrůstající ekonomické provázanosti se zeměmi EU a OECD.

Dámy a pánové, rád bych tuto část shrnul konstatováním, že aktivní proexportní politika patří ke klíčovým prioritám této vlády. Teritoriální diversifikace našeho exportu, budování nových, resp. obnovování někdejších obchodních vztahů zvyšuje odolnost našeho exportu vůči konjunkturálním výkyvům a je jedním z předpokladů k udržení dlouhodobého růstu českého hospodářství.

Měl jsem možnost se přesvědčit z programu této porady, že ekonomická diplomacie a podpora českého exportu patří mezi oblasti, kterým se zde věnuje prioritní pozornost. Považuji tuto orientaci za správnou a odpovídající aktuálním výzvám.

Vedle podpory exportu je důležitou rolí zahraniční politiky ČR v ekonomické oblasti také podpora přímých zahraničních investic a přílivu know-how. Zájmem této vlády je, aby zahraniční investice k nám směřovaly především do oblastí s vysokou přidanou hodnotou, do výzkumu a vývoje.

Když to řeknu velmi zjednodušeně, tak kvalita každého velvyslance nebude měřena počtem depeší, ale vývojem vzájemného exportu a výměny investic.

Efektivní evropská politika ČR

Vážené dámy a pánové,

nyní bych chtěl Vaši pozornost obrátit k evropské politice vlády. V současných turbulencích kolem krize společné evropské měny, vzájemně protichůdných konceptů tzv. hospodářského vládnutí a tzv. hospodářské vlády není jistě snadné se vyznat, natož zaujmout jasnou pozici.

Jsem přesvědčen, že současná krize je zakořeněná hluboko v podstatě společné měny. Nechci tím nutně říci, že tento projekt byl špatný. Spíše jde o to, že vyvolal spirálu automaticit a nutností, která ústí do požadavků na vznik hospodářské, transferové a dluhové unie. Není možné dlouhodobě udržet společnou měnu bez společných pravidel, a to nejen fiskální disciplíny, ale i hospodářské politiky v nejširším smyslu slova.

Podstata současné krize je založena na tom, že politika se nyní ocitla mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně stojí onen řetězec „automatických nutností“, na druhé straně politická vůle a zejména vůle voličů valné části států, hlavně na severu Evropy, která odmítá jít tak daleko.

Výsledkem je nejisté přešlapování a hledání krátkodobých řešení v podobě záchranných balíčků, která problém jen oddalují, ale současně neustále zvyšují náklady.

V této chvíli je samozřejmě každá rada drahá. V konečném důsledku jde o konflikt efektivity a legitimity. Není sporu o tom, že nejefektivnějším řešením by byla buď razantní cesta zpět a nebo naopak razantní krok vpřed v hospodářské integraci. Ani jedno se v tuto chvíli nejeví jako legitimní, tedy jako chtěné politickou vůlí. A přeci jen bez legitimní politické vůle nelze provést žádné rozhodnutí, i kdyby bylo sebelepší a seberacionálnější.

Česká republika má situaci usnadněnu tím, že nemusí vzniklé dilema v tuto chvíli řešit. Na druhé straně zásadní změny, jimiž eurozóna prochází, jsou změnami původních podmínek, za nichž jsme s přijetím eura souhlasili. My jsme odsouhlasili vstup do měnové unie, nikoli však do Unie transferové a dluhové. Tento souhlas nebyl vázán na předem nepředvídatelnou spirálu automatismů ústících nakonec v jednu transferovou i dluhovou unii. Navíc se nás dění v eurozóně ekonomicky tak jako tak úzce dotýká a musíme je bedlivě sledovat a mít jasnou pozici. Na stabilitě eurozóny máme politický zájem, míra provázanosti obou ekonomik je velmi vysoká.

Nechci v tuto chvíli dávat eurozóně hraběcí rady, co pro ni je či není správné, jakkoli své představy samozřejmě neskrývám. Podstatné je definovat postoj České republiky. Ten by dle mého soudu neměl být ani a priori skeptický, ale ani a priori hlásající podivnou tezi, že je lepší být za každou cenu „u toho“, aniž víme, co z „toho“ vlastně bude.

Ani fakt, že jako členové eurozóny bychom měli přístup k více informacím, není nutně pozitivní hodnotou, pokud nevyváží s tím spojené oběti. Správný postoj je pragmatický, nikoli ideologicky předpojatý. Myslím, že je správné, že jsme v silné koalici rozpočtově odpovědných států prosazujících disciplinovanou fiskální politiku, ale také podporu konkurenceschopnosti.

Naše pozice k řadě návrhů projednávaných v EU obecně jasně ukazují, že jsme přes všechny mediální dezinterpretace státem, který je v řadě oblastí velmi „prointegračně“ naladěn. Týká se to agendy vnitřního trhu, podpory růstu a konkurenceschopnosti. Pouze skutečnost, že některé země blokují postup v těchto agendách, nesmí být důvodem pro to, hledat nějaká náhražková řešení v podobě různých paktů…

Proto prosazujeme, aby EU využívala lépe a efektivněji potenciál, který má. To je daleko lepší cesta, než přicházet stále s velikášskými a mediálně přitažlivými „bombastickými“ návrhy, za nimiž se pak nic neskrývá. A přiznejme si, že ze slavného Paktu při euro plus je dnes, po půl roce, spíše prázdná politická deklarace.

Kategorickým imperativem evropské politiky České republiky musí být otázka, „co je dobré pro Českou republiku a její občany“. Každý krok bychom měli podrobovat takovému přezkumu.

Koneckonců každý stát v EU hájí velmi jasně své zájmy. Není na tom nic špatného, jen jde o to, abychom byli konzistentní, předvídatelní a od počátku říkali na všech fórech totéž.

Není problém, když jsme proti nějakému návrhu, pokud je to předem očekávatelné a avizované, a nevyplývá to z toho, že se pouze někde někdo na poslední chvíli „probudil“. I proto je zapotřebí, aby rozhodování nesli na svých bedrech politici, nikoli úředníci, a aby se od počátku účastnili tvorby národní pozice. A naopak úředníci nemohou závažná rozhodnutí přijímat bez konzultace s politiky.
Nerozhodujeme totiž o nějakém objektivním racionálním zájmu jako matematickém výpočtu expertů, ale o politické vůli státu, již mohou určit jen volení reprezentanté.

Mimochodem si v této souvislosti neodpustím jednu poznámku k dění z minulých dnů. Jistě jste zaregistrovali mediální tahanice kolem otázky, zda mohou naše ambasády sepisovat různé společné deklarace několika zemí. Jistě tak činit mohou a je to jejich plné právo.

Je přitom ale třeba si uvědomit, že každý takto vyjádřený postoj ambasadora je postojem státu, který velvyslanec v dané zemi zpřítomňuje. V případě naší diplomacie proto musí platit, že je třeba velmi pečlivě takové deklarace konzultovat, a to nejen s příslušným resortem odpovědným za danou oblast, ale s vládou jako celkem, zejména tehdy, nejde-li o společný postoj všech zemí EU.

Strategie a praxe české diplomacie

Dámy a pánové,

nyní bych se chtěl krátce zmínit o obecných záležitostech naší diplomacie. Vláda, ve které mám tu čest zastávat funkci premiéra, mnohé již vyjádřila ve svém programovém prohlášení a nejnověji také v Koncepci zahraniční politiky ČR, kterou vláda schválila dne 20. července letošního roku.

Úkolem české diplomacie bude nyní tuto schválenou koncepci dále rozpracovat do konkrétních činností a proměnit v nástroje efektivní zahraničí politiky a ekonomické diplomacie.

Jak již jsem zmínil úvodem, počínání české vlády bylo a je do určité míry podmíněno vitálně nutnou reakcí na ekonomické a strukturální problémy, které dolehly na celou EU a na většinu zemí světa, včetně České republiky. Skončilo období extenzivního rozvoje, je nutno hledat rezervy a zvyšovat efektivnost. I v nadcházejícím rozpočtovém roce to bude jedna z podmínek, které budou ovlivňovat práci české diplomacie, stejně jako všech ostatních resortů.

Je mi dobře známo, že česká diplomacie byla nucena uskutečnit řadu úsporných opatření. Vláda i já osobně oceňujeme úsilí, se kterým nadále hájíte a prosazujete naše národní zájmy a tedy i zájmy českého obchodu a ekonomiky v zahraničí. Chtěl bych vám za to poděkovat a požádat vás, abyste to tlumočili i svým spolupracovníkům.

Jedinou cestou je v budoucnu dále zvyšovat efektivnost tohoto působení, protože více materiálních prostředků nebude k dispozici. Tak jako v ekonomické oblasti je nutno více sázet na inovaci, tak rovněž v oblasti české diplomacie a při podpoře exportu musíme hledat nové, efektivnější cesty a na nové výzvy odpovídat novými metodami.

V rámci zahraniční politiky ČR je zapotřebí využít nejmodernějších metod veřejné diplomacie, brandingu a prosazování pozitivního obrazu naší země.

Pokud my sami nepřesvědčíme svět o našich přednostech, nikdo jiný to za nás neudělá.

Přeji Vám v této práci hodně úspěchů.