Historie minulých vlád

KONCEPCE VZDĚLÁVÁNÍ A ROZVOJE VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVY V ČESKÉ REPUBLICE

PŘEDMLUVA

Předkládáme veřejnosti k diskusi dokument "Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice". Splnili jsme tak s předstihem úkol, kterým nás vláda pověřila počátkem dubna tohoto roku. Neskrývám z lidského hlediska snad pochopitelné uspokojení. Pramení samozřejmě zejména z faktu, že v daném termínu vznikl významný materiál, který může být podroben veřejné oponentuře.

Současně si ovšem uvědomuji, že rozhodující práce je teprve před námi. Pozorně vyhodnotit a využít připomínky, mnohé záměry podrobněji konkretizovat a zvolit odpovídající realizační kroky, zvláště legislativního charakteru. Za tímto "úřednickým" jazykem je třeba vidět závažnost předpoklá- daných změn. Bez nadsázky se dotknou budoucnosti každého z nás.

Na všechny, kteří se seznámí s následujícím textem, se proto obracím s prosbou o spolupráci a předem za ni děkuji. Věřte, že se jedná o upřímnou výzvu. Mnohokrát jsem se totiž přesvědčil, že platí rčení: "Více hlav, více rozumu."

Eduard Zeman
ministr školství, mládeže a tělovýchovy

V Praze dne 13. května 1999


KONCEPCE VZDĚLÁVÁNÍ A ROZVOJE VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVY
V ČESKÉ REPUBLICE

- Materiál určený k veřejné diskusi -

OBSAH

  1. ÚVOD
  2. HLAVNÍ CÍLE VZDĚLÁVACÍ POLITIKY VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
  3. FUNKCE A POSLÁNÍ VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVY
  4. NAVRHOVANÉ ZMĚNY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVY
    Celoživotní učení: rámec očekávaných přeměn
    • IV.1 Rozvoj vzdělávacích příležitostí a rovnost v přístupu ke vzdělávání
    • IV.2 Změny v pojetí a obsahu vzdělávání i v charakteru školy
      • 1. Předškolní, základní, střední a vyšší odborné vzdělávání
      • 2. Vysokoškolské vzdělávání
    • IV.3 Změny ve struktuře vzdělávací soustavy
      • 1. Obecná charakteristika vzdělávací soustavy
      • 2. Součásti vzdělávací soustavy a organizace vzdělávání
    • IV.4 Obrat v postavení učitelů a v přístupu k ekonomickému zajištění vzdělávací soustavy
      • 1. Příprava a další vzdělávání učitelů
      • 2. Financování vzdělávání
  5. STÁTNÍ SPRÁVA A SAMOSPRÁVA VE ŠKOLSTVÍ
    • V.1 Regionální školství
    • V.2 Vysoké školství
    • V.3 Vztah školství a trhu práce
  6. MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE VE VZDĚLÁVÁNÍ
  7. ZÁVĚR


KONCEPCE VZDĚLÁVÁNÍ A ROZVOJE VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVY V ČESKÉ REPUBLICE

- Materiál určený k veřejné diskusi -

I. ÚVOD

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na základě usnesení vlády České republiky č. 277 ze dne 7. dubna 1999 tímto předkládá k veřejné diskusi Koncepci vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice (dále "koncepce"). Koncepce obsahuje Hlavní cíle vzdělávací politiky vlády České republiky, které byly uvedeným usnesením vlády schváleny.

Koncepce vychází z Programového prohlášení vlády České republiky z července 1998. Navazuje na tento dokument a rozvíjí a konkretizuje jeho klíčové myšlenky a záměry.

"Myšlenka společnosti vzdělání vychází z předpokladu, že základním produkčním faktorem se v současné době stává kvalifikace občanů. Jen taková společnost bude dlouhodobě úspěšná v mezinárodní soutěži, která dokáže investovat do celoživotního vzdělání svých občanů a v tomto smyslu do rozvíjení jejich schopností. Odmítáme myšlenku, že by naší základní komparativní výhodou v celosvětové soutěži globalizované společnosti mohla být levná pracovní síla. Naopak, domníváme se, že můžeme prorazit efektivním využíváním kvalifikované a dobře placené pracovní síly s vysokou produktivitou práce. Sociální investice, investice do lidského kapitálu či do rozvoje lidského potenciálu považujeme za nejúčinnější formu vládních investic. Tuto formu, zejména v podobě investic do vzdělání, chceme vyjádřit i v našich rozpočtových prioritách tak, aby se naše společnost postupně stávala znalostní společností."

"Péči o vzdělávání považuje vláda za svou prioritu. Vytváření podmínek k tomu, aby co nejvíce lidí mohlo, chtělo a umělo maximálně rozvíjet své schopnosti je klíčem ke vzdělanostní a informační společnosti třetího tisíciletí.

Vláda chápe vzdělanost jako výsledek optimální činnosti institucí i osobního úsilí. Považuje ji za rozhodující faktor hospodářského rozvoje a za zdroj politické stability společnosti. Vnímá její určující vliv na hodnotovou orientaci občana, způsob uvažování, chování a jednání. Proto se plně hlásí k odpovědnosti za školskou a vzdělávací politiku i za její výsledky. Role státu při vytváření podmínek pro zajištění rovnosti v přístupu ke vzdělávání, kvality a koncepce vzdělávání i ochranu dětí a mládeže před nežádoucími vlivy je nezastupitelná.

Prioritu vzdělávání vláda konkrétně promítne do své rozpočtové politiky posilováním kapitoly školství s cílem dosáhnout do roku 2002 jejího 6% podílu na HDP."

Působnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je v tzv. kompetenčním zákonu vymezena takto: "Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy, pro vědní politiku, výzkum a vývoj, včetně mezinárodní spolupráce v této oblasti, pro vědecké hodnosti, pro státní péči o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku a sportovní reprezentaci státu." Předložený materiál se dle rozhodnutí vlády zaměřuje výhradně na problematiku vzdělávání. Důvodem je, že vláda počátkem tohoto roku projednala a schválila Koncepci státní politiky ve vztahu k mladé generaci v České republice do roku 2002 a Koncepci státní politiky tělovýchovy a sportu v České republice. Také v oblasti výzkumu a vývoje MŠMT zpracovává, v součinnosti s Radou vlády pro výzkum a vývoj, samostatný koncepční materiál Národní politika výzkumu a vývoje, který bude předložen vládě k projednání do konce roku 1999.

Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky se zásadním způsobem dotýká široké veřejnosti a konec konců i budoucnosti celé země. MŠMT proto společně s vládou České republiky pokládá za nutné zapojit do diskuse o tomto dokumentu nejširší veřejnost.

Mnohé koncepční záměry budou po zohlednění připomínek vzešlých z veřejné diskuse promítnuty do připravovaného zákona o vzdělávání, který spolu s již přijatým zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, bude tvořit právní páteř vzdělávací soustavy v České republice.

Předkládaná koncepce využívá různých hodnocení české vzdělávací soustavy a jejího srovnání s vývojem ve světě. Taková hodnocení se objevila v řadě projektů a studií domácích i zahraničních odborníků. OECD provedla v roce 1992 rozbor vysokého školství tehdejší ČSFR. Hodnocení realizace doporučení OECD v této oblasti Česká republika prezentovala na jednání Výboru pro vzdělávání OECD v roce 1993. V roce 1996 OECD formulovala doporučení k vývoji dalších částí vzdělávací soustavy: Česká republika - zpráva o vzdělávací politice. Ve dnech 26. - 27. dubna letošního roku se v Praze ve spolupráci s MŠMT uskutečnilo Mimořádné zasedání Výboru pro vzdělávání OECD, které se zabývalo tříletým vývojem českého školství po vydání doporučení v roce 1996. Výsledky tohoto jednání jsou v koncepci rovněž zapracovány. Řadu poznatků, podnětů i konkrétních realizačních kroků přinesl rozsáhlý projekt Phare - Reforma odborného vzdělávání, jehož výstupy shrnul dokument Od pilotních škol k reformní strategii z roku 1997. Rovněž v rámci programu Phare pak byla v roce 1998 zpracována sektorová studie České vzdělání a Evropa: strategie rozvoje lidských zdrojů při vstupu ČR do EU. Významné poznatky poskytly i výsledky řady mezinárodních projektů, do nichž se Česká republika úspěšně zapojila, především po přijetí do OECD v roce 1995 a po přistoupení ke vzdělávacím programům Evropské unie v roce 1997. A konečně samotné MŠMT vydalo v roce 1994 koncepční dokument Kvalita a odpovědnost a v následujících letech dvě výroční zprávy o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy: Školství v pohybu (1996) a Školství na křižovatce (1999). Posledně zmíněný dokument obsahuje též podrobné mezinárodní srovnání. Hodnotící funkci vůči nedávnému vývoji plní i příslušná kapitola Zprávy vlády o stavu české společnosti.

Koncepce respektuje i záměry Státní informační politiky, která je v současnosti předkládána k posouzení vládě České republiky. Naopak její hlavní cíle se již mohly promítnout do Hospodářské strategie pro vstup ČR do EU a do připravovaných dokumentů k využívání Strukturálních fondů EU.

Vzhledem k obsažnosti poznatků o současném stavu vzdělávacího systému, které uvedené dokumenty a studie obsahují, jsou popis a zhodnocení tohoto stavu v předkládané koncepci omezeny na minimum. Rozhodující důraz je kladen na charakteristiku záměrů do budoucna. Převážná pozornost je věnována regionálnímu školství, protože politiku vysokého školství do značné míry vymezuje již přijatý zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. V současnosti MŠMT zpracovává dlouhodobý záměr rozvoje vysokých škol. Detailní studie o výhledech rozvoje terciárního sektoru vzdělávání, jehož součástí je i vysoké školství, se stane jedním z podkladů v další etapě veřejné diskuse.

Prvořadý politický význam mají v koncepci obsažené Hlavní cíle vzdělávací politiky vlády České republiky (kapitola II. koncepce). Schválením těchto cílů vláda potvrdila kontinuitu svého rozhodování, dodržování veřejně přijatých závazků a odhodlání postupně směřovat ke společnosti, která je pomocí rostoucí vzdělanosti občanů schopna zvládnout problémy a využít šance nadcházejícího 21. století, a kterou lze oprávněně považovat za společnost znalostí a informací.

Předkládaná koncepce uchovává a prohlubuje vlastnosti a trendy české vzdělávací soustavy, které odpovídají požadavkům na vzdělávání v moderní, demokratické a prosperující společnosti a mění ty vlastnosti, které jsou s nimi v rozporu. Shrnutí takových požadavků obsahuje kapitola III. V kapitole IV. jsou dle jednotlivých skupin schválených hlavních cílů charakterizovány navrhované změny vzdělávání a vzdělávací soustavy. Následující dvě kapitoly se věnují problematikám, které podmiňují úspěšné naplňování cílů vzdělávací politiky, avšak nejsou zařaditelné pod jednotlivé okruhy cílů. Kapitola V. představuje záměry MŠMT v oblasti státní správy a samosprávy. Jedna její část se zabývá i vztahem školství a trhu práce a úkoly státní správy v této oblasti. V kapitole VI. jsou zmíněny mezinárodní aktivity a projekty, s nimiž se do budoucnu počítá pro podporu další specifikace i naplňování funkcí a poslání vzdělávací soustavy. Koncepce je ukončena závěrem, shrnujícím její základní orientaci (kapitola VII.)

MŠMT předpokládá, že veřejná diskuse ke vzdělávací politice České republiky bude probíhat do května 2000. První etapa, zaměřená na získání připomínek odborné i širší veřejnosti k této celkové Koncepci vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky bude ukončena do 15. října 1999. Další navazující etapy budou založeny na širších podkladových dokumentech, které budou zpracovány ke klíčovým tématům a k prvním verzím připravovaného Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice pro 21. století (tzv. Bílá kniha), který bude zpracován a předložen vládě České republiky do října roku 2000. Podtrhujeme skutečnost, že žádná polistopadová vláda nebyla schopna dokument srovnatelného charakteru a významu zpracovat a veřejně obhájit. Přijímáme tím velkou výzvu i obrovský závazek.

Opětovně připomínáme, že v roce 1998 byl v rámci koncepčních prací souvisejících s budoucností české vzdělanosti zpracován na základě požadavku MŠMT dokument České vzdělání a Evropa: strategie rozvoje lidských zdrojů při vstupu ČR do EU. Zveme veřejnost, aby své připomínky a diskusní příspěvky směrovala i vůči tomuto dokumentu. Lze jej nalézt v Učitelských novinách (č. 7/8, ročník 1999) a na internetových stránkách MŠMT.

Veškeré připomínky lze zasílat na adresu:

Sekretariát I. náměstka ministra,
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,
Karmelitská 7,
110 00 Praha 1,
fax: 02/531 597,
e-mail: soural@msmt.cz.

Všem, kdo se do veřejné diskuse zapojí, předem děkujeme.


II. HLAVNÍ CÍLE VZDĚLÁVACÍ POLITIKY VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

1) Rozvoj vzdělávacích příležitostí a rovnost v přístupu ke vzdělávání

  • Uskutečnit změny vzdělávací soustavy, které umožní přístup k vyššímu vzdělání i dětem z méně podnětného sociálního prostředí.
  • Umožnit dvěma třetinám až třem čtvrtinám mladých lidí získávat maturitu ve středním všeobecném nebo odborném vzdělávání.
  • Zajistit do roku 2005 polovině populačního ročníku možnost nastoupit do některé z forem terciárního vzdělávání.
  • Prodloužit průměrnou délku vzdělávání do roku 2005 ze současných 14,7 na 16,7 let a tak se vyrovnat dnešnímu průměru zemí Evropské unie.

2) Změny v pojetí a obsahu vzdělávání i charakteru školy

  • Vytvořit rozmanitou a prostupnou vzdělávací soustavu, která bude rozvíjet klíčové kompetence a příležitosti k celoživotnímu učení.
  • Předložit v roce 2000 k veřejné diskusi rámcový vzdělávací program (národní kurikulum) pro základní školu a postupně do roku 2002 vzdělávací programy pro další školy.
  • Dokončit v roce 2001 po veřejné diskusi reformu maturitní zkoušky a zavést její povinnou státní část.
  • Rozšířit využívání škol pro zájmovou činnost a volný čas dětí a mládeže, podpořit iniciativu škol v nabídce dalšího vzdělávání pro všechny občany.

3) Změny ve struktuře vzdělávací soustavy

  • Posílit rozvoj předškolního vzdělávání a druhého stupně základní školy, bohatost a rozmanitost vzdělávací nabídky a umožnit tak lépe respektovat různé zájmy a možnosti dětí.
  • Odstranit do roku 2002 slepé uličky na přechodu mezi základní a střední školou a v soustavě středních škol.
  • Podpořit rozvoj diverzifikovaného terciárního vzdělávání srovnatelného se zeměmi Evropské unie.
  • Připravit koncepci a strategii rozvoje dalšího vzdělávání (vzdělávání dospělých), včetně legislativního zajištění a způsobu financování.

4) Obrat v postavení učitelů a v přístupu k ekonomickému zajištění vzdělávací soustavy

  • Zajistit podmínky pro odpovídající přípravu, další vzdělávání pedagogů a jejich profesní, kariérní i platový růst.
  • Prosadit, aby se průměrné platy ve veřejném školství zvyšovaly v následujících letech v průměru o 6-8% rychleji než mzdy v celé společnosti. Platy učitelů tak v roce 2005 dosáhnou - ve vazbě na výši mezd a HDP - úrovně srovnatelné se zeměmi EU.
  • Založit a realizovat rozvojové a inovační programy, podporující zejména tvořivou práci škol a rozvoj dalšího vzdělávání.
  • Snížit zatížení rodin vyplývající z úhrady části nákladů za děti v mateřských školách, základních uměleckých školách, v zájmových a volnočasových aktivitách.
  • Zvýšit veřejné výdaje na vzdělávání z necelých 4,5% HDP na 6% HDP v roce 2002.


III. FUNKCE A POSLÁNÍ VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVY

Předkládaná koncepce je zaměřena na přizpůsobení českého vzdělávacího systému požadavkům, které přináší vývoj naší i evropské společnosti a vyspělých zemí v jejich celku. Je založena na principech svobodné a pluralitní demokratické společnosti, jež - na rozdíl od vývoje v minulém období - zejména:

  • přiznává každému jedinci (a zároveň od něj vyžaduje) odpovědnost za jeho osud i převzetí osobního podílu odpovědnosti za společné rozhodování,
  • usiluje o rovné příležitosti pro všechny a o odstraňování překážek bránících jejich rozvoji.

Vzdělání považujeme za základní lidské právo i univerzální lidskou hodnotu. Jeho cíle jsou odvozeny jak z individuálních, tak i společenských potřeb. Vzdělávání se proto nevztahuje jen k vědění a poznávání, tedy k rozvíjení intelektových schopností, ale i k osvojování si sociálních a dalších dovedností, duchovních hodnot a žádoucích vztahů k ostatním lidem i ke společnosti jako celku, ke schopnosti uplatnit se v pracovním prostředí. Proto má vzdělávání více rozměrů, je současně zaměřeno na rovinu osobního rozvoje, formování občana i přípravu pro život v 21. století. Podtrhujeme uvedené pořadí, které zdůrazňuje úlohu vzdělání pro utváření osobnosti schopné adaptace a uplatnění ve stále významnější globalizaci světa. V uvedených hlavních rovinách se vzdělávací systém zaměřuje zejména na následující funkce:

  • Rozvoj osobnosti, který zahrnuje kultivaci a podporu seberealizace každého jedince a co největší rozvinutí a uplatnění jeho potenciálu. Vzdělávání má vybavit člověka tak, aby uměl uplatňovat svá práva a současně plnit povinnosti svobodného občana v demokratické společnosti. Rozvoj člověka představuje základní cíl, který je nezbytný nejen z hlediska jedince, ale i společnosti. Celkový tvůrčí potenciál obyvatel každé země je vždy hlavním zdrojem jejího rozvoje.
  • Posílení soudržnosti společnosti. Vzdělávací systém je jednou z nejvýznamnějších integrujících sil, a to nejenom předáváním sdílených hodnot a společných tradic, ale především zajištěním rovného přístupu ke vzdělávání, vyrovnáváním nerovností sociálního a kulturního prostředí i regionálních nerovností a podporou demokratického vývoje. Rozdílná úroveň vzdělání se dnes stává rozhodující příčinou společenských rozdílů. Vzdělávací systém může podstatně přispívat ke zvyšování propustnosti společnosti, vyrovnávat životní příležitosti, omezovat vytlačování znevýhodněných skupin na okraj společnosti a tím přispívat k její stabilizaci.
  • Podpora demokracie a občanské společnosti. Demokracie nezbytně potřebuje soudné, kritické a nezávisle myslící občany s vědomím vlastní důstojnosti a s respektem k právům a svobodám ostatních. Školní společenství je prvním společenským prostředím, do něhož dítě z poměrně uzavřeného prostředí rodiny vstupuje. Toto společenství působí bezprostředně, každý den a po mnoho let v mnoha rovinách: charakterem vztahu mezi učitelem a žákem, který by měl být založen na vzájemném respektu, utvářením školní komunity, která by ve škole měla vytvářet demokratické společenství rovnoprávných partnerů i celkovým uspořádáním vzdělávacího systému, který by měl být otevřený, s vyváženými kompetencemi na jednotlivých úrovních a přístupný zapojení všech partnerů.
  • Výchova k partnerství a spolupráci v evropské i globalizující se společnosti rozšiřuje předchozí cíl o další úroveň. Znamená usilovat o život bez konfliktů a negativních postojů ve společenství nejen druhých lidí, ale i jiných národů, jazyků a kultur, být schopen přijmout a respektovat i značné odlišnosti mezi lidmi dnešního propojeného světa bez pocitů ohrožení či vlastní nadřazenosti, a přitom si být vědom jedinečných hodnot vlastní osobnosti. Aby jedinec mohl obstát jako sebejistý, sebevědomý občan bez pocitů ohrožení, musí být konkurenceschopný v globální společnosti, nesmí se cítit znevýhodněn kvalitou či zaměřením vzdělání, jazykovými bariérami či kulturními aspekty výchovy.
  • Zvyšování zaměstnatelnosti, tedy schopnosti nalézat zaměstnání a trvale se uplatňovat na trhu práce, a to nejen doma, ale také v zahraničí - zejména v Evropě. Vyžaduje to orientovat všeobecné i odborné vzdělávání na průběžné zvyšování flexibility a adaptability člověka, na jeho tvořivost a iniciativu, na samostatnost a odpovědnost. Znamená posílit podíl všeobecného vzdělávání, vytvářet široký základ odborného vzdělávání a uplatňovat klíčové dovednosti. Předpokládá umožnit každému vzdělávat se po celý život. Souvisí především se zabezpečením dostatečné úrovně vzdělání v oborech, které globální trh práce upřednostňuje, což je pro 21. století zejména vzdělávání zaměřené na uplatnění v informační společnosti, na schopnost práce s moderními informačními a komunikačními technologiemi, schopnost vyhledávat informace, kriticky myslet.
  • Zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky a prosperity společnosti. Vzdělávací soustava v moderní společnosti musí výrazným způsobem přispívat k vysoké úrovni rozvoje lidských zdrojů, jednomu ze základních faktorů jejího ekonomického vývoje. Svými funkcemi totiž vzdělávací soustava ovlivňuje nejen kvalifikaci, pružnost a přizpůsobivost pracovní síly, ale také například schopnost inovace a změny, rozvíjení a využívání nových technologií, úroveň řízení.


IV. NAVRHOVANÉ ZMĚNY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVY

V této kapitole jsou rozpracovány Hlavní cíle vzdělávací politiky vlády České republiky dle jejich jednotlivých okruhů. V souladu s uvedenými funkcemi a posláním vzdělávací soustavy je nutno předem vymezit hlavní tendence vzdělávací politiky, které se uplatní napříč vzdělávací soustavou. Jde o následující tendence:

  • Otevírání vzdělávacího systému ostatní společnosti, zapojení všech partnerů. Na straně vzdělávacích institucí je nutno do spolupráce s vnějším prostředím zapojit učitele a další pracovníky, žáky a studenty i jejich rodiče, na straně okolí škol je třeba do komunikace se školou vtáhnout představitele obcí, regionů, zaměstnavatelů a dalších sociálních partnerů. Školy musí poskytovat prostor pro uskutečňování jak počátečního, tak i dalšího vzdělávání, mít kontakt se vzděláváním v podnicích apod. Otevírání vzdělávacího systému všem partnerům znamená formovat a naplňovat společný koncept rozvoje lidských zdrojů. Zapojení partnerů je nezbytné na všech úrovních řízení a ovlivňování vzdělávacího systému, včetně úrovně státní, kde je nezbytná i spolupráce jednotlivých ministerstev.
  • Vytváření co nejvíce vzdělávacích příležitostí a forem pro všechny podle jejich schopností a požadavků i potřeb, zajištění skutečně rovného přístupu ke vzdělávacím příležitostem tak, aby každý měl možnost najít si vlastní vzdělávací cestu a později ji měnit, vyvážení orientace vzdělávacího systému na potřeby jedince i společnosti. To zahrnuje diferenciaci a pokud je to možné individualizaci výuky, odstranění selektivity a uniformity, větší bohatost a rozmanitost nabídky, vytvoření dostatečných příležitostí jak pro méně motivované, tak naopak pro různé druhy schopností a zájmů i pro vhodnou kompenzaci handicapů. Mezi předpoklady rozšiřování vzdělávacích příležitostí patří i rozvoj netradičních forem vzdělávání, především distančních forem.
  • Proměna tradiční školy, která zahrne všechny aspekty: změny obsahu vzdělávání (důraz na klíčové dovednosti, aktivní metody výuky, volnější způsoby organizace vyučování, vnitřní diferenciaci), změnu klimatu a prostředí (posuny v interpersonálních vztazích založených na partnerství a vzájemném respektu, rozšíření příležitostí k vlastní činnosti, rozvíjení motivace) a rozšíření funkce školy (důraz na výchovnou funkci a rozvíjení sociálních vztahů, využití pro zájmové činnosti a volný čas, vzdělávací činnosti pro další uživatele). Škola musí především usilovat o to, aby měla pro žáky a studenty smysl a osobní význam. Dále škola musí také vnést do učebního procesu nové moderní informační technologie a vytvářet takové prostředí pro tvůrčí samostatné studium (ne jen pro předmět informatika) tak, aby se staly samozřejmým a pro žáky velmi přitažlivým prostředkem získávání a prohlubování znalostí ve všech oborech (připojení na Internet, digitální knihovny a zpřístupnění kvalitních informačních a vzdělávacích zdrojů všem školám musí být samozřejmou součástí proměny tradiční školy).
  • Uvolnění vnitřních zdrojů vzdělávací soustavy - jako stěžejního nástroje proměny - využitím tvůrčí práce a iniciativy nejlepších učitelů a škol a jejich propojením s inovačním financováním. Cílem systematické podpory shora je vytvořit inovační prostředí, které zajistí vzájemnou spoluprací škol postupné rozšiřování a zpřístupňování inovací a postupně změní fungování celé vzdělávací soustavy.
  • Rozvoj a využití lidského potenciálu ve vzdělávání. Je pochopitelné, že potřebné změny se mohou uskutečnit jen s významnou podporou lidského potenciálu působícího ve vzdělávání - především učitelů a dalších pracovníků i vedení vzdělávacích institucí. Mimořádnou péči je proto nezbytné věnovat přípravě a dalšímu vzdělávání i odpovídající motivaci těchto klíčových nositelů přeměn vzdělávacího systému.

Všem těmto tendencím vytváří rámec koncept celoživotního učení, který se stal osou vzdělávací politiky zemí Evropské unie i dalších vyspělých zemí.

Celoživotní učení: rámec očekávaných přeměn

Celoživotní učení je reálnou odpovědí na růst vědění a informací, na možnosti integrace lidského jedince do společnosti a jeho účast na demokratickém rozhodování a občanském životě, na výzvy a problémy stále se zrychlujících změn technologie, ekonomiky i společnosti, které vyžadují neustále obnovovat znalosti a dovednosti a získávat nové kvalifikace, ale i být schopen přijímat stálé změny.

Celoživotní učení pomůže jednotlivcům i celé společnosti usnadnit přechod od společnosti orientované na průmyslovou a zemědělskou výrobu ke společnosti znalostí, informací a služeb. Celoživotní učení není omezeno jen na jedno období lidského života, ale zahrnuje celý život a probíhá nejen ve formalizovaném vzdělávacím systému, ale i v prostředí pracoviště, domova, obce i celé společnosti. Vytváří tak společný rámec pro počáteční vzdělávání i další vzdělávání (vzdělávání dospělých), propojují se oddělené oblasti vzdělávání, práce a volného času. Neznamená jen vybudovat sektor dalšího vzdělávání a propojit vzdělávací soustavu s ostatními formami vzdělávání (především s podnikovým vzděláváním a se získáváním a uplatněním zkušeností z pracoviště), ale i změnu pojetí počátečního vzdělávání, které především pro celoživotní učení vytváří základy a motivaci. Změny se projeví i v pojetí a utváření všech jednotlivých sektorů vzdělávací soustavy a vztahů mezi nimi.

Realizace celoživotního učení se zaměří zejména na:

  • Posilování základů celoživotního učení - počáteční vzdělávání je potřebné zdokonalovat tak, aby jím lidé získali dostatečné základy pro vstup do aktivního života, pro práci a pro další učení. Řadí se sem přístup k vysoce kvalitní předškolní výchově, rozvoj schopnosti učení a motivace zájmu o poznatky a informace a o pokračující vzdělání především na základních a středních školách, rozvoj hodnotících metod zaměřených na individuální pokrok v učení. Nové prvky je nutno vnést do tvorby vzdělávacích programů, organizace škol i přípravy učitelů. Současně je nutno rozvíjet přístupy k žákům se zvláštními potřebami, aby nikdo z mladých lidí neopouštěl počáteční vzdělávání bez potřebných základů pro svůj život, práci a další učení.
  • Dobudování sektoru dalšího vzdělávání, který je nutno podpořit vytvořením průhledných pravidel financování, certifikace; dotvořen bude informační systém o dalším vzdělávání, jeho koncepční pojetí.
  • V rámci počátečního i dalšího vzdělávání je nutno dospět ke vzájemně kompatibilnímu systému kvalifikací, k modulární struktuře vzdělávání, k uznávání částí dosaženého vzdělání a odborné přípravy tak, aby žádná vzdělanostní ani odborná zkušenost nebyla ztracena, ale naopak aby každý člověk mohl kdykoliv během života na dosažené vzdělání navázat nebo původně určenou vzdělávací cestu pružně měnit.
  • Možnosti přechodů mezi vzděláváním a prací - je nutno se zaměřit na usnadnění přechodů mezi školou a prací, a to jak v organizaci vzdělávání a pracovního procesu, tak novou úrovní propojení obou sfér. Pro kompetentní výběr vlastní vzdělávací cesty a její podněcování je nezbytné rozvíjet poradenské a informační služby. Při tvorbě celého rámce celoživotního učení bude nutno uvažovat i zkušenosti z praxe a samostatné neformální učení mimo instituce.
  • Úloha a odpovědnost všech partnerů - bude potřeba utvářet funkční a motivační prostředí, v němž všichni aktéři od vlády, územních správ a samospráv, sociálních partnerů, zájmových skupin, až po vlastní vzdělávací instituce a účastníky celoživotního učení budou znát své úlohy a odpovědnost v celém systému. Při realizaci celoživotního učení bude nezbytná meziresortní spolupráce.
  • Pro uskutečnění kroků k celoživotnímu učení bude nutné zajistit jeho financování, jak efektivním a strategickým využitím veřejného financování zaměřeného přímo na cílové skupiny, tak vytvářením stimulačního prostředí pro jednotlivce a sociální partnery i všechny instituce poskytující vzdělání.

Celoživotní učení je již realitou pro část obyvatelstva, která dosáhla nejvyšších úrovní vzdělání. Nezbytné však je, aby do něj byla vtažena co největší část populace.

IV.1 Rozvoj vzdělávacích příležitostí a rovnost v přístupu ke vzdělávání

Tento okruh hlavních cílů vzdělávací politiky, jehož některé aspekty budou dále rozpracovány v ostatních kapitolách koncepce, se zaměřuje zejména na co nejširší přístup ke vzdělání, se zvláštním zaměřením na děti z méně podnětného sociálního prostředí, a na umožnění tzv. úplného středoškolského vzdělání (tj. zakončeného maturitou) i terciárního vzdělání co největším skupinám populace.

Z hlediska demokratického vývoje společnosti je nezbytné, aby stát dbal o odstraňování jakýchkoli forem diskriminace občanů v jejich přístupu ke vzdělání. MŠMT se i v budoucnu s mimořádnou péčí zaměří na opatření, která usnadní přístup ke vzdělání a k dosažení jeho co nejvyššího stupně dětem a mladým lidem z rodin s horším sociálně ekonomickým a vzdělanostním zázemím, národnostním a etnickým minoritám, přistěhovalcům, zdravotně handicapovaným občanům. Prohloubí se spektrum opatření týkajících se forem přípravy ke vstupu na základní školu, integrace znevýhodněných žáků a studentů do škol a tříd, v nichž se připravuje majoritní populace, včetně adekvátní přípravy učitelů, prostupnosti škol a tříd se speciálním vzdělávacím programem s běžnými školami a třídami, individualizace vzdělávacích programů a jiných alternativních možností integrace znevýhodněných skupin populace i jednotlivých občanů, motivační opatření pro dosahování co nejvyššího stupně jejich vzdělání. Při integračních aktivitách se výrazně uplatní moderní informační technologie a učební pomůcky. MŠMT bude průběžně sledovat a vyhodnocovat účinky těchto opatření.

Možnost získání maturity se bude týkat dvou třetin až tří čtvrtin mladých lidí. Bude tak pokračovat pozitivní trend, který již byl nastoupen. Samozřejmě je nutné se přitom zaměřit na kvalitu maturitní zkoušky tak, aby se stala skutečným měřítkem dosažené úrovně kompetencí, znalostí a dovedností i nástrojem pro změny obsahu a forem výuky na středních školách. Ve značné míře tyto cíle zajistí státní část maturity. Její školní část by měla být koncipována za účasti všech relevantních partnerů, aby bylo dosaženo její co největší vazby na potřeby budoucího uplatnění absolventů. Maturitní zkouška je také důležitým předpokladem vstupu do terciárního sektoru vzdělávání. Její úlohou bude tedy mimo jiné poskytnout institucím terciárního vzdělávání spolehlivou informaci pro přijímání studentů.

Střední vzdělání ukončuje v České republice již dlouhodobě více než 90 % příslušných populačních ročníků, což je v mezinárodním srovnání velice příznivý údaj. Snahou státu bude tuto úroveň zachovat a případně i zvýšit.

Pokud jde o terciární úroveň vzdělávání, tj. především vysoké školy a vyšší odborné školy, hlavní cíle vzdělávání stanovují, že v roce 2005 bude na této úrovni místo pro polovinu příslušného populačního ročníku. Dnes je na univerzity a na vyšší odborné školy přijímáno kolem 35 % mladých lidí a terciární vzdělání si doplňuje dalších asi 5 % lidí v dospělejším věku. Důvodem je kromě nutného rozvoje vzdělanosti i postupný posun četných kvalifikací na terciární úroveň vzdělávání v důsledku jejich rostoucí náročnosti.

Ke splnění uvedeného cíle napomůže mírný nárůst počtu studentů přijímaných do existujících vysokých škol a vyšších odborných škol i dlouhodobý početní pokles populačních ročníků ve věku terciárního vzdělávání. K otevření nových studijních příležitostí nepochybně přispěje i ustanovení zákona č. 111/1998, o vysokých školách, podle něhož mohou vznikat neuniverzitní vysoké školy a soukromé vysoké školy univerzitního i neuniverzitního typu. Netradiční studijní příležitosti nabídne rozvoj distančního vzdělávání, založeného na informačních technologiích.

Všechna zmíněná opatření povedou k prodloužení průměrné délky vzdělávání, požadované hlavními cíli vzdělávací politiky, a to ze současných 14,7 let na 16,7 let. Tento cíl vyplývá z poznatku, že délka vzdělávání je sama o sobě důležitým předpokladem rozvoje osobnosti člověka a jeho kompetencí, přispívajících k jeho adaptabilitě i k zájmu o další vzdělávání. Krok k jeho splnění představovalo již zavedení 9. tříd na základních školách v roce 1996. Přispívá k němu i snižování podílu krátkých kursů učňovského školství, zmíněné rozšiřování možností maturitního studia i například péče o to, aby ti, kdo byli přijati na střední školu, ji také dostudovali. Dalším předpokladem je růst podílu populačního ročníku, přijímaného do terciární úrovně vzdělávání.

IV.2 Změny v pojetí a obsahu vzdělávání i v charakteru školy

Vývoj české a evropské společnosti a význam vzdělání pro rozvoj společnosti přináší i kvalitativně nové nároky na funkce vzdělávacího systému, charakter vzdělávání a na novou kvalitu posuzování úrovně vzdělávacích výsledků. Tyto nové požadavky budou v regionálním školství promítnuty do připravovaných legislativních změn a do ministerstvem vydaných rámcových vzdělávacích programů.

Příprava člověka na život v informační společnosti se zaměří jak na získávání a prohlubování informační a komunikační gramotnosti, tak na přípravu metodickou, etickou a právní. Tyto aspekty budou promítnuty do všech rámcových vzdělávacích programů a stanou se součástí všeobecného vzdělávání na všech úrovních vzdělávací soustavy.

S ohledem na stále výraznější potřebu dovednosti komunikovat v cizím jazyce, a to nejen z důvodu prostého dorozumění v evropském i světovém kontextu, ale i uplatnění na evropských trzích práce, bude ministerstvo cíleně iniciovat a podporovat změny v pojetí jazykového vzdělávání směrem k jeho rozšíření a rozvoji schopnosti aktivního používání cizích jazyků žáky a studenty. Jazykové vzdělávání se stane jednou z klíčových priorit uplatňovaných napříč vzdělávací soustavou.

V rámci efektivního využití škol i dosahování souladu jejich působnosti s potřebami okolní společnosti bude kladen důraz na využívání škol pro zájmovou činnost a volný čas dětí a mládeže, na podporu iniciativy škol v nabídce dalšího vzdělávání. Školy se tak stanou skutečnými centry vzdělanosti v obci a v regionu. Důsledkem bude i obohacení a větší společenská relevantnost působnosti učitelů a vedení škol. Otevření školy dalším aktivitám rozšíří rozhled, kontakty, znalosti a odbornou připravenost jejich pracovníků, kteří zastávají klíčovou úlohu ve výchově mladé generace a v jejím počátečním vzdělávání.

1. Předškolní, základní, střední a vyšší odborné vzdělávání

Od vědomostí ke klíčovým kompetencím

Charakter našeho vzdělávání je tradičně zaměřen na získávání vědomostí. Vědomosti předepsané současnými závaznými učebními dokumenty (osnovami), jsou mnohdy považovány za vlastní cíl vzdělávání a je jimi také poměřována úroveň vzdělání, kvalita a účinnost působení škol i vzdělávacího systému.

V nových rámcových vzdělávacích programech, které budou postupně rozpracovány pro jednotlivé stupně a sektory regionálního školství, budou stanoveny klíčové kompetence, nezbytné pro plnohodnotný život ve společnosti i v zaměstnání a pro další rozvoj osobnosti (zejména znalosti a dovednosti v oblasti komunikace, spolupráce, práce s informacemi a informačními technologiemi, schopnosti rozhodování, adaptace na měnící se podmínky, vstupování do nových vztahů a rolí, aniž by to znamenalo omezení osobní nebo kulturní integrity, schopnost analytického a syntetického myšlení, schopnost vyhodnocování podnětů a poznání priorit, schopnost aktivního používání cizích jazyků apod.). Součástí rámcových vzdělávacích programů bude i zavedení jednoho světového cizího jazyka jako povinného předmětu s možností druhého cizího jazyka jako předmětu volitelného.

Zaměření na klíčové kompetence se promítne i do cílů a závazných obsahových dokumentů stanovených v rámcových vzdělávacích programech.

Povinnost ministerstva zpracovat a po veřejné diskusi zavést do praxe rámcové vzdělávací programy bude dána připravovaným zákonem o vzdělávání. Tyto programy budou stanoveny pouze v obecné rovině, přičemž vymezí prostor pro autonomní specifikaci obsahu a rozsahu, specifické zaměření, případně specifickou organizaci vzdělávání v rámci školy.

Rámcové vzdělávací programy jako závazné dokumenty vymezí pro jednotlivé stupně a obory vzdělávací soustavy:

  • konkrétní cíle vzdělávání - účinnost podpory dosahování cílů bude základním hodnotícím kritériem školy,
  • závazný obsah vzdělávání,
  • podmínky pro úpravu obsahu a organizace vzdělávání na úrovni školy,
  • podmínky pro získání vysvědčení o dosaženém stupni vzdělání,
  • další podmínky (např. materiální, personální, organizační aj.).

Při zpracovávání a veřejné oponentuře rámcových vzdělávacích programů bude ministerstvo iniciovat součinnost se všemi partnery. Při jejich tvorbě se uplatní spolupráce s předmětovými a profesními sdruženími, s příslušnými resortními orgány, se zaměstnavateli a s dalšími sociálními partnery.

Výše uvedené kroky umožní postupnou změnu v pojetí vzdělávání jako základní potřeby a prostředku celoživotního učení.

Obsah předškolního vzdělávání

Se zavedením rámcového vzdělávacího programu se počítá i pro oblast předškolního vzdělávání. Tento obecně závazný učební dokument, který bude předložen k veřejné diskusi do konce roku 2000, vyjádří pojetí a specifický charakter předškolního vzdělávání, stanoví základní cíle a rámcový obsah přiměřeně věku a v souladu s obecnými požadavky na pojetí vzdělávání a jeho kvalitu, vymezí podmínky předškolního vzdělávání (například materiální, personální, psychohygienické, psychosociální, organizační, dokumentační aj.), které odpovídají potřebám a vzdělávacím možnostem dětí příslušné věkové skupiny a které je třeba respektovat. Pro tvorbu a uplatňování vzdělávacích programů na úrovni školy budou platit obdobná kritéria jako pro programy jiných škol.

Obsah všeobecného základního a středního vzdělávání

Důležitým limitujícím aspektem obsahových změn vzdělávání je trvale rostoucí množství nových informací. Proto se také často objevuje požadavek na stále větší objem znalostí zařazovaných do povinného obsahu jednotlivých vzdělávacích programů. Řešením nemůže být aditivní metoda, tj. přidávání dalších a dalších vzdělávacích předmětů, případně stále detailnějších informací o nových poznatcích. Efektivní řešení vyžaduje principiálně odlišný způsob definování obsahu vzdělávání.

Kromě výuky mateřského jazyka, cizích jazyků, matematiky, případně dalších předmětů vzhledem k zaměření oboru vzdělávání budou v rámcových vzdělávacích programech stanoveny klíčové kompetence, cíle a závazné obsahové okruhy pro širší než předmětové oblasti - učební celky (např. oblast informační gramotnosti, přírodních věd, společenskovědních předmětů apod.). Toto vymezení do širších než úzce předmětových učebních celků umožní pochopit mezipředmětové vazby, vztahy a souvislosti zkoumaných jevů. V souladu s vývojem v Evropské unii je zvažována možnost jednoho jednotného světového jazyka jako společně povinného s možností druhého jazyka jako volitelného již od základní školy.

MŠMT předloží v roce 2000 k veřejné diskusi rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a rámcový vzdělávací program pro vzdělávání v gymnáziích (včetně variant pro národnostní vzdělávání). První cyklus studia na víceletých gymnáziích bude z důvodu prostupnosti vzdělávacího systému korespondovat se vzdělávacím programem pro druhý stupeň základní školy. Respektovány budou specifické potřeby obsahu a ukončování vzdělávacích programů, realizovaných podle mezivládních dohod, i speciální vzdělávací potřeby žáků.

Zabezpečení nezbytné informační gramotnosti obyvatel ČR se neobejde bez nároků na změny v přípravě učitelů a na určité změny v organizaci vzdělávání. Rámcové vzdělávací programy poskytnou dostatečný prostor pro uskutečňování již schválených vzdělávacích programů nebo vzdělávacích inovací, které budou v případě potřeby rozšířeny o aspekty podporující rozvoj informační gramotnosti. Současně stanoví takové podmínky pro jejich rozpracování, které zabrání nežádoucím jevům, jakými jsou například vzdělávání v rozporu s jeho cíli, s psychohygienickými, psychosociálními a dalšími požadavky.

Obsah středního a vyššího odborného vzdělávání

Z provedených mezinárodních srovnání, kterých se účastnila i Česká republika, vyplývá, že v ČR existují větší rozdíly v úrovni klíčových kompetencí mezi absolventy různých typů středního vzdělávání, než je tomu v zemích EU. Podobná zjištění o rozdílech v úrovni vzdělání vyplývají i z vlastních resortních zjištění a analýz (např. z výsledků sond Maturant).

Uvedené skutečnosti jsou výzvou a podnětem ke změně obsahu a charakteru vzdělávání napříč jednotlivými obory odborného vzdělávání. Systémové změny chceme dosáhnout:

  • změnou cílů a obsahu odborného vzdělávání a rozšířením zejména těch okruhů, které mají přímý vztah k získání klíčových dovedností vzhledem ke kmenovému oboru vzdělání1,
  • podporou kompetencí významných pro celoživotní učení (širší a zároveň prakticky zaměřený rozsah všeobecného vzdělání, včetně informační gramotnosti, umožní větší výběr uplatnění, což bude mít nepochybně význam i z hlediska možnosti dalšího vzdělávání a rekvalifikace),
  • součinností se zaměstnavatelskou sférou a s dalšími sociálními partnery při stanovení rámcových vzdělávacích programů, při hodnocení vzdělávacích výsledků a vydávání certifikátů o vyučení v oboru i při samotném průběhu vzdělávání.

Východiskem změn ve středním odborném vzdělávání se stane ministerstvem schválený Standard středoškolského odborného vzdělávání. K jeho formulaci, jakož i k navrhovaným koncepčním změnám v obsahu a organizaci odborného vzdělávání, výrazně přispěl projekt Phare Reforma odborného vzdělávání. Možnost modulárního uspořádání obsahu odborného vzdělávání, podpořená tímto projektem, bude mít význam pro zlepšení prostupnosti systému i pro další kvalifikační a rekvalifikační vzdělávání. Jednotlivé programy budou předkládány k veřejné diskusi postupně do konce roku 2002.

Napříč jednotlivými obory bude rozšířeno všeobecné a základní odborné vzdělávání zaměřené na získání klíčových kompetencí, včetně základní informační gramotnosti. Oproti současnému stavu se rozšíří rozsah a obsah teoretických odborných vzdělávacích celků. Zaměření praktického obsahu vzdělávání bude komplexnější. Absolventi získají základní dovednosti související s daným kmenovým oborem vzdělávání.

V oblasti praktické přípravy bude úroveň zvládnutí dovedností a návyků odlišná od stavu, kdy byla modelována pro speciální pracovní podmínky podniku, který přípravu zajišťoval. Absolvent bude vybaven znalostmi a dovednostmi pro širší škálu pracovních činností.

Změny v odborném vzdělávání vycházejí z předpokladu, že jen část absolventů najde uplatnění v tomtéž pracovním prostředí a v téže profesi, pro kterou se původně připravovali. Je stále běžnější praxí, že po nástupu do zaměstnání se absolvent musí v řadě konkrétních činností přizpůsobit novým pracovním podmínkám. Navrhovaný model proto předpokládá, že v návaznosti na školní vzdělávání bude řešena i možnost dalšího vzdělávání v rámci pracovního poměru. Společným cílem všech navrhovaných změn je vyšší flexibilita absolventů a jejich lepší možnosti uplatnění na trhu práce.

Reforma maturitní zkoušky

Součástí reformy středního vzdělávání a jedním z významných koncepčních záměrů je zavedení státní (státem centrálně zadávané a vyhodnocované) části maturitní zkoušky v oborech vzdělávání, kterými se dosahuje úplné střední nebo úplné střední odborné vzdělání. Podobně reagují i v dalších zemích Evropy na potřebu diversifikace středního vzdělávání a současně udržení jeho srovnatelné úrovně.

Regulace kvality vzdělávání pomocí státem garantovaných výstupů umožní vyšší pedagogickou autonomii jednotlivých škol bez negativních dopadů na kvalitu nebo srovnatelnost vzdělávacích výsledků, propustnost mezi středními školami a do škol v zahraničí. Státní část maturitní zkoušky se stane důležitým nástrojem zjišťujícím a ovlivňujícím efektivnost vzdělávací soustavy a kvalitu vzdělávání. Jejím prostřednictvím bude možno formovat obsah, charakter a institucionální strukturu vzdělávání.

Státní část maturity srovnatelným způsobem ověří úroveň obecných klíčových kompetencí absolventa, které jsou důležité pro život, společenské a profesní uplatnění i pro následující vzdělávání a které souvisejí se získáním úplného středního vzdělání. Vycházet bude z obsahu a rozsahu stanoveném ve společném jádru rámcových vzdělávacích programů. Vzhledem k tomu, že vysoké školy budou moci využívat výsledků srovnatelné části maturitní zkoušky při přijímacím řízení, předpokládá se účast vysokých škol na koncipování státní části maturity.

Státní část maturity bude zaměřena na:

  • komunikaci a práci s informacemi v mateřském jazyce,
  • komunikaci ve zvoleném cizím jazyku,
  • schopnost využití matematických postupů a nástrojů k řešení problémů,
  • další kompetence a znalostí dané cíli úplného středního vzdělávání.

Školní část maturitní zkoušky bude i nadále zohledňovat zejména profilaci úplného středního vzdělání a individuální zaměření studia.

Zavedení státní části maturity je možné (na rozdíl od prováděných sond) až po schválení připravovaného zákona o vzdělávání. Za nejbližší vhodný rok považujeme školní rok 2001/2002. Podrobnější představa o nové podobě maturitní zkoušky bude veřejnosti předložena k diskusi ještě v průběhu právě probíhajícího školního roku.

Hodnocení a kontrola kvality práce škol

Zrušením principu jednotné školy a uvolněním pedagogické autonomie škol přirozeně vystoupila do popředí potřeba soustavného odborného posuzování procesu vzdělávání na všech typech škol.

Jeho základem bude vlastní (vnitřní) hodnocení učitelů a škol. Pro zavedení tohoto postupu budou vytvořena pravidla vlastního hodnocení, systémově propojená s vnějším hodnocením. Kritérii nejen vnitřního, ale i vnějšího hodnocení budou:

  • podpora a motivace žáků a studentů k učení,
  • vhodnost používaných forem a metod výuky z hlediska pedagogického, psychosociálního apod.
  • soulad dosahovaných znalostí a dovedností s požadavky stanovenými rámcovými vzdělávacími programy pro ukončení stupně vzdělání,
  • soulad se závaznými cíli a požadavky vzdělávacího programu i s vlastními specifickými cíli školy,
  • vnitřní klima škol, podpora zájmových aktivit, péče o zdraví a bezpečnost žáků.

Vedle vlastního hodnocení školy bude MŠMT podporovat i hodnocení vnější, prováděné Českou školní inspekcí.

Ve velmi uvolněném rámci obsahů, forem a organizace vzdělávání bude úkolem ČŠI podílet se na zajištění kvality vzdělávání a soudržnosti vzdělávací soustavy. ČŠI bude identifikovat problémy škol a vzdělávací soustavy a poskytovat tak důležité podněty pro operativní řízení i pro strategické rozhodování. Vedle nezbytné kontrolní funkce budou inspekční zprávy důležitým vodítkem a pomocí školám při jejich rozvoji.

Zajištění těchto úkolů bude na pracovníky České školní inspekce klást stále vyšší nároky. Pozornost bude věnována pečlivému výběru a dalšímu vzdělávání inspektorů. Pro posouzení a hodnocení odborných hledisek práce škol budou využíváni i erudovaní externí odborníci.

2. Vysokoškolské vzdělávání

Charakteristickou vlastností vysokoškolského vzdělávání je jeho úzké propojení s činností vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou a další tvůrčí činností. Všestranná podpora těchto činností je nezbytnou podmínkou rozvoje vysokého školství a patří mezi základní koncepční záměry resortu.

Studijní programy

Vysokoškolské vzdělávání je strukturováno do studijních programů (bakalářských, magisterských a doktorských). Jejich obsah je plně v kompetenci vysokých škol, s ověřením potřebné kvality Akreditační komisí. Na vysokých školách bude věnována pozornost:

  • inovaci studijních programů,
  • omezování přílišné encyklopedičnosti studia,
  • nabídce studia v cizích jazycích,
  • interdisciplinárním studijním programům,
  • kreditnímu systému s cílem umožnit větší mobilitu studentů,
  • propojení výuky v každém typu studijního programu s přiměřenou tvůrčí činností,
  • spolupráci vysokých škol a fakult s cílem společného využívání laboratoří a nákladných zařízení.

V rámci integračních snah České republiky do EU se bude i české vysoké školství účastnit harmonizačního úsilí, jak je v tzv. Sorbonnské deklaraci z května 1998 vyjádřily země EU. Kromě výše uvedených zásad to znamená i podporu mezinárodní srovnatelnosti programů a dokladů o studiu.

Hodnocení kvality ve vysokém školství

Bez základních prvků úspěšného a efektivního řízení, tj. monitorování činnosti a hodnocení kvality, nelze cíleně ovlivňovat a tím méně zvyšovat úroveň procesů probíhajících v dané instituci a její infrastrukturu. Monitorovat a hodnotit je nutno všechny činnosti a funkce, které mají vliv na kvalitu výkonu instituce, včetně procesů kontroly kvality. Přitom je nutno mít na paměti, že cílem hodnocení je především stimulace k lepším výkonům, změnám ke zvýšení odpovědnosti za vykonávanou činnost či svěřené hmotné prostředky.

Akademické svobody, vysoká autonomie a samospráva vysokých škol jsou spojeny s jejich odpovědností za kvalitu poskytovaného vzdělání i všech jejich dalších činností.

Na uvedené skutečnosti reaguje i zákon č.111/1998, o vysokých školách. Stanovuje úlohu Akreditační komise v oblasti zajištění kvality činností vysokých škol a ukládá vysokým školám povinnost pravidelného vlastního hodnocení, které bude podrobněji vymezeno statutem.

Vzhledem k diverzifikaci vysokoškolského vzdělávání jsou i české vysoké školy, jejich zaměření a studijní programy velmi rozmanité. Proto je při jejich hodnocení nutno rozlišit různé druhy tomu odpovídající kvality. V průběhu hodnocení je potřeba nacházet a oceňovat silné stránky v činnosti různých typů vysokých škol a fakult, ale zároveň též odkrýt a zveřejnit jejich slabé stránky tak, aby byly nuceny respektovat doporučení, jak je odstranit.

U vysokých škol bude v souladu s jejich posláním hodnocena i jejich vědecká a tvůrčí činnost a to, jak naplňují službu společnosti.

Závažné nebezpečí se může skrývat v použití negativních výsledků hodnocení k přímým restriktivním opatřením. Navrhovaná doporučení k odstranění nedostatků mají dávat dostatečný časový prostor k nápravě a nemají být přímo spojena s přidělováním finančních prostředků.

Vzhledem k dosavadním zkušenostem lze očekávat, že Akreditační komise při své práci v plné míře využije soudobé metody hodnocení kvality vysokých škol, včetně jejich sebehodnocení. Její činnost bude nepochybně i nadále doplňována četnými sebehodnotícími a hodnotícími činnostmi vysokých škol, které se často uskutečňují v mezinárodní spolupráci.

IV.3 Změny ve struktuře vzdělávací soustavy

1. Obecná charakteristika vzdělávací soustavy

Důležitým prvotním požadavkem na charakter vzdělávací soustavy je nejen vertikální, ale i horizontální průchodnost bez "slepých cest" a diskriminací. Současně musí vzdělávací soustava umožnit dostatek příležitostí jak k počátečnímu, tak i k dalšímu vzdělávání a k celoživotnímu učení.

Základem vzdělávací soustavy jsou vzdělávací programy a vzdělávací instituce (školy a školská zařízení). Vzdělávací programy budou rozlišeny na ty, které poskytují stupeň vzdělání2, a na ty programy, které stupeň vzdělání neposkytují3. Tyto dva typy vzdělávacích programů a v návaznosti na to i institucí, které je budou realizovat, budou ve struktuře vzdělávací soustavy zaujímat rovnocenné postavení. Samozřejmě budou mnohé instituce poskytovat oba typy vzdělávacích programů.

Klíčovou funkcí ministerstva bude podporovat kapacitní dostatečnost, komplexnost, vyváženost a dostupnost všech vzdělávacích příležitostí v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání. Proto bude v připravovaném zákonu o vzdělávání nově definována struktura vzdělávací soustavy a funkce vzdělávacích institucí. Odlišně bude upravena právní forma vzdělávacích institucí, jejich práva a povinnosti, práva a povinnosti jejich zřizovatelů a kompetence orgánů státní správy, tak aby byl možný účinný dohled, efektivní využívání prostředků státního rozpočtu a co nejširší přístup ke vzdělávání. Zachována bude rozmanitost zřizovatelů.

V rámci vzdělávací soustavy budou zabezpečovat řadu funkcí důležitých pro její optimální fungování tzv. podpůrné systémy. Jsou určeny jednak učitelům, žákům či studentům a případně jejich rodičům (např. školní knihovny, systém pedagogicko-psychologického poradenství, poradenství pro volbu povolání, střediska výchovné péče apod.), jednak učitelům a ředitelům škol (organizace dalšího vzdělávání učitelů, střediska informačních technologií, střediska služeb školám aj.), jednak orgánům státní správy (ústavy výzkumu vzdělávání, Ústav pro informace ve vzdělávání, Institut pedagogicko-psychologického poradenství, Národní informační a poradenské středisko a další). Neprovádí se v nich zpravidla přímá vzdělávací činnost, ale mají významný vliv na celkovou úroveň vzdělávacího procesu a řízení školství.

2. Součásti vzdělávací soustavy a organizace vzdělávání

Předškolní vzdělávání

Předškolní vzdělávání neposkytuje sice stupeň vzdělání, zaujímá však ve vzdělávacím systému specifické a velice důležité postavení. Podílí se významně na socializaci dítěte, jeho základním intelektovém rozvoji a jeho vztahu ke vzdělávání. Jeho nezastupitelnou funkcí je pomoc a podpora dětem i rodičům při vyrovnávání rozdílů způsobených různým sociálním zázemím, zdravotním postižením aj. Proto bude v připravovaném zákonu o vzdělávání zakotveno právo na zařazení dítěte do předškolního vzdělávání v roce, který předchází nástupu do prvního ročníku základního vzdělávání. Předškolní vzdělávání budou i nadále poskytovat především mateřské školy zřizované obcí. Zákonem bude nově umožněno poskytovat předškolní vzdělávání i v rámci základních škol, a to za standardních, zákonem vymezených podmínek4.

Základní vzdělávání

Povinné vzdělávání bude i nadále stanoveno v rozsahu devíti let. Za důležitý aspekt plnění povinné školní docházky považujeme možnost vzdělávání v přirozených společenstvích dětí. Ministerstvo proto podpoří všechny kroky respektující přirozenou různost a přesto rovné právo na vzdělání. Přejeme si takový rozvoj základních škol, aby organizačně, obsahem a personálním zajištěním pružně vyhovoval co nejširšímu okruhu žáků. Patřičnou pozornost chceme věnovat i péči o talenty a rozšiřování možností pro integraci handicapovaných žáků.

Právo na základní vzdělávání, uskutečňované v rámci povinné školní docházky speciálními formami nebo s využitím speciálních pomůcek, nemá být novými opatřeními dotčeno. Rovněž finanční zajištění oprávněně vyšších nákladů, spojených s aplikací speciálních organizačních, pedagogických nebo didaktických postupů, zůstane zachováno. Předpokládanou změnou dojde k odstranění systémové diskriminace dnešních absolventů speciálního školství. Zákon nově stanoví, že každý úspěšný absolvent základní školy, bez ohledu na speciálně přizpůsobenou formu, organizaci, charakter nebo délku vzdělávání, získá základní stupeň vzdělání. Po tomto stupni může absolvent pokračovat v libovolném vzdělávacím programu středních škol, pokud v rámci přijímacího řízení prokáže vhodné dispozice. Bude tak odstraněna jedna z bariér, které bránily prostupnosti vzdělávacího systému.

Střední vzdělávání

Po přijetí připravovaného zákona o vzdělávání bude střední vzdělávání ve všech svých formách přístupné všem bez ohledu na způsob nebo formu nabytí stupně základního vzdělání. Vybrané vzdělávací programy budou přístupné i těm, kteří základního stupně nedosáhli, ale ukončili povinnou školní docházku.

Pokud jde o strukturu soustavy středního vzdělávání a kapacitní proporce jednotlivých oborů, bude ministerstvo v součinnosti se sociálními a dalšími partnery i školskými úřady v nově vzniklých regionech iniciovat kroky vedoucí k optimalizaci kapacit škol a struktury oborově různě zaměřených vzdělávacích programů.

Připravovaný zákon o vzdělávání umožní, aby škola mohla uskutečňovat vzdělávací programy různých směrů a úrovní středoškolského odborného vzdělávání, čímž se vytvoří vhodnější podmínky k lepší prostupnosti mezi vzdělávacími programy a k realizaci vzdělávacích programů s různými úrovněmi výstupu5. Do vzdělávání na středoškolské úrovni budou zabudovány možnosti certifikace po absolvování jeho částí tak, aby mohlo být studium uznáno i těm, kteří je z nějakého důvodu v jeho plném rozsahu neukončí. Se stejnými záměry bude podporována modulární struktura studia. Stát bude podporovat vznik smíšených škol, kombinujících odborné i všeobecné vzdělávací programy tak, aby docházelo k jejich vzájemnému obohacení a byly efektivně využívány kapacity škol, včetně jejich personálních kapacit. V rámci profilace škol může docházet ke stírání ostrých rozdílů mezi všeobecným a odborným vzděláváním. Zájemcům ze všech typů odborného vzdělávání bude umožněn přístup k maturitní zkoušce.

Všeobecné vzdělávání

Důležitým strategickým záměrem ministerstva je rozvoj škol a podpora rozvoje všeobecně zaměřených vzdělávacích programů, kterými je dosahováno úplného středního vzdělání. Vymezením rámcových programů a možností profilace školy, případně individuálního zaměření v rámci vzdělávacího programu školy, se vytvoří podmínky pro diversifikaci nabídky i v této oblasti vzdělávací soustavy.

Absolvování nižšího stupně víceletého gymnázia bude organizováno v souladu s rámcovým vzdělávacím programem základního vzdělávání. Úprava vzdělávacího programu na úrovni školy umožní přizpůsobit charakter vzdělávání potřebám mimořádně talentovaných žáků. Absolvováním základního stupně vzdělání na víceletém gymnáziu však na rozdíl od současného stavu nebude omezena možnost žáků přihlásit se a být přijat do kterékoliv další střední školy. Při přijímacím řízení nebudou zvýhodněni i v případě zájmu pokračovat ve vzdělávání na téže škole.

Vedle všeobecného vzdělávání v gymnáziích bude podporováno i všeobecné technické vzdělávání, které bylo pokusně ověřeno v podobě tak zvaných technických lyceí.

Odborné vzdělávání

Organizace, struktura a zaměření středního odborného vzdělávání dozná významných změn. Kromě změn souvisejících s průběžnou optimalizací kapacit škol a oborů vzdělávání byla v září 1998 zahájena zásadní transformace struktury oborů odborného vzdělávání. Původní oborová skladba byla v průběhu předchozích let administrativně deformována do podoby nepřehledného množství (cca 1500) v podstatě úzce zaměřených "pseudooborů".

V první fázi byla proto převedena jednotná klasifikace oborů vzdělávání (JKOV) na klasifikaci kmenových oborů vzdělávání (KKOV). Dokončení této fáze transformace se předpokládá do září 1999. Oborová skladba a počet oborů (cca 300-400) se tak přiblíží zvyklostem v zemích EU.

Modifikace v oborové skladbě odborného vzdělávání si současně vynutí i úpravu modelu a pojetí vzdělávání, kterým absolventi získávají doklad o vyučení v oboru. Navrhované změny respektují následující základní požadavky:

  • rovné podmínky pro všechny vzdělávací programy,
  • účinná vazba školního vzdělávání na trh práce,
  • rovnost všech forem praktické přípravy (např. ve vlastním zařízení školy, smluvním zajištěním ve specializovaném školském zařízení nebo podniku),
  • možnost využít škol i k dalšímu profesnímu vzdělávání, rekvalifikacím, celoživotnímu učení, distančnímu vzdělávání apod.,
  • vytvoření podmínek a motivací k podpoře příležitostí dalšího profesního růstu,
  • vysoká variabilita vzdělávací nabídky.

Terciární vzdělávání

MŠMT vnímá terciární vzdělávání v souladu s přístupy, které se dnes ve světě i v Evropské unii prosazují, následovně: Terciární vzdělávání je státem uznané vzdělávání, které navazuje na úplné střední nebo úplné střední odborné vzdělání ukončené maturitou. Mohou je uskutečňovat prostřednictvím studijních programů nebo dalšího vzdělávání vysoké školy (univerzitního nebo neuniverzitního typu), vyšší odborné školy, popřípadě střední školy či jiné vzdělávací instituce, které k tomu získají akreditaci. Vysoké školy se řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ostatní instituce budou zahrnuty do připravovaného zákona o vzdělávání.

Zájem o terciární vzdělávání je ve světě i u nás poměrně značný a v budoucnu spíše ještě poroste. Stále zřetelněji se totiž ukazuje lepší pozice osob s vyšším vzděláním na trhu práce. Na tuto poptávku bude stát přiměřeně reagovat. Nemá-li dojít k ohrožení kvality vzdělávání, musí být nárůst počtu studentů nutně doprovázen diverzifikací studijní nabídky. Znamená to, že kromě klasického univerzitního studia, které je při současných požadavcích schopen a ochoten absolvovat jen určitý podíl příslušné věkové populace, jsou uchazečům o studium nabízeny další možnosti. Důležitou roli v nich mají kratší profesně orientovaná studia vedoucí obvykle k bakalářskému titulu, ale i jiné kratší kursy v rámci terciárního sektoru vzdělávání vedoucí k získání diplomu nebo jiného osvědčení. Lze tak uspokojit potřeby uchazečů o studium, vyhovět jejich představě o budoucím uplatnění v povolání a využít jejich specifické schopnosti a talent, které budou rozhodující pro úspěšné dokončení studia. Zároveň se jedná o reakci na požadavky trhu práce i celé společnosti.

Do rozvoje terciárního sektoru může významným způsobem zasáhnout distanční vzdělávání. Bez zvláštních nároků na učitelské i prostorové kapacity může zvýšit diverzifikaci studijní nabídky, a to jak z hlediska počtu studijních programů a kursů, tak i z hlediska počtu studujících. Zvýšené finanční a organizační nároky tohoto typu studia klade jeho zavádění, které je náročné na moderní technologie.

Základním strategickým záměrem ministerstva je přispět k vytvoření bohatě diverzifikovaného, v maximální míře prostupného sektoru terciárního vzdělávání, nabízejícího dostatečné množství studijních příležitostí a využívajícího moderních informačních technologií a metod výuky.

Vyšší odborné vzdělávání

Vyšší odborné vzdělávání poskytuje specifické, profesně orientované vzdělání jako přípravu pro kvalifikovaný výkon náročných odborných činností. Vyšší odborné školy (VOŠ), které takové vzdělání poskytují, byly zřízeny jako nová součást naší vzdělávací soustavy po roce 1990. Právně byla existence těchto škol zakotvena v novele školského zákona v roce 1995. V současnosti existuje poměrně nesourodý soubor cca 170 vyšších odborných škol. Pro další rozvoj této části terciárního sektoru je nezbytné:

  • umožnit vyšším odborným školám, jejichž vzdělávací programy splňují požadavky kladené na bakalářské studijní programy, uskutečňovat tyto programy podle zákona o vysokých školách (transformace na neuniverzitní vysoké školy, spolupráce s vysokou školou, případně začlenění do některé vysoké školy),
  • tam, kde je to možné, koncentrovat VOŠ do větších celků, v nichž se efektivněji využijí personální, prostorové a další kapacity,
  • nově zavést pomaturitní odborně zaměřené vzdělávací programy, kterými sice nebude dosahován stupeň vzdělání, ale umožní získat odborné znalosti v jiném oboru, než ve kterém absolvent maturoval,
  • uvést délku vzdělávání na vyšších odborných školách do souladu s praxí uplatňovanou v Evropské unii pro studium na terciární úrovni vzdělávání,
  • analogicky se středním odborným vzděláváním strukturovat programy vyššího odborného studia v souladu se soustavou kmenových oborů.

Vzdělávání na vysokých školách

V oblasti vysokoškolského vzdělávání a jeho struktury se ministerstvo zaměří na vytváření předpokladů a podporu rozvojových programů pro:

  • Zvýšení počtu studentů v bakalářských studijních programech.

    Kapacita magisterských studijních programů se jeví dostatečná. V blízké budoucnosti lze očekávat nasycenost pracovního trhu např. v oborech ekonomických, právnických a lékařských. S ohledem na demografický vývoj budou počty studentů magisterských studijních programů stagnovat či spíše klesat. Zvyšování počtu vysokoškolských studentů by se proto mělo odehrávat především v bakalářských studijních programech. Tyto programy musí být koncipovány tak, aby umožňovaly co nejlepší uplatnění absolventů bez ohledu na typ vysoké školy.

  • Další zkvalitňování magisterského a doktorského studia.
  • Rozvoj studijních programů pro vzdělávání učitelů.
  • Za rozvoj vzdělávání učitelů jsou především odpovědné pedagogické fakulty a další fakulty vzdělávající učitele. V dlouhodobých rozvojových plánech příslušných vysokých škol budou navrženy inovace a rozvoj studijních programů vedoucích k získání vysokoškolské kvalifikace pro výkon učitelského povolání. Vysoce důležité je však zároveň další vzdělávání učitelů, umožňující jejich kariérní růst, které kromě vysokých škol budou nabízet i další vzdělávací instituce.

Východiskem pro postupnou realizaci těchto cílů se stanou dlouhodobé záměry ministerstva a jednotlivých vysokých škol. Na některých univerzitních vysokých školách přitom bude jistě zachován dnešní stav, tj. studium zaměřené především na magisterské a doktorské studijní programy, na jiných postupně získají převahu bakalářské programy. V souvislosti s uskutečňovanými programy se budou různě orientované vysoké školy věnovat vědě, výzkumu a vývoji či jiné tvůrčí činnosti.

Další vzdělávání

Další vzdělávání, které je důležitou součástí celoživotního učení, využívá základů dosažených v počátečním vzdělávání i předchozích zkušeností. V současnosti se realizuje buď v rámci oborů pro počáteční vzdělávání, prostřednictvím zvyšování kvalifikace a rekvalifikací a v ostatních vzdělávacích programech mimo soustavu oborů vzdělání (různé jazykové a zájmové kursy, vzdělávání v postproduktivním věku apod.).

V České republice dnes neexistuje systém organizačního zajištění, infrastruktura a komplexní zákonná norma upravující oblast dalšího vzdělávání.

Nároky ekonomiky, společenský a technologický rozvoj vyvolávají stále větší potřebu, aby se učení stalo trvalou součástí každodenního života, plnilo funkci dalšího rozvoje člověka a vybavilo ho schopnostmi a dovednostmi, které mu umožní přizpůsobovat se měnícím se podmínkám a prostředí. Člověk bude muset být motivován, aby se tohoto procesu účastnil, a bude třeba usnadňovat jeho přístup k učení. Bude propojována velice různorodá oblast vzdělávání osob, které již ukončily své počáteční vzdělávání tak, aby neexistovaly institucionální, právní, ani žádné další překážky pro jejich účast v dalším vzdělávání. Současně bude nutno rozvíjet podmínky pro to, aby osoby, které nedosáhly ve svém počátečním vzdělávání dostatečné kvalifikace, si tyto základy doplnily.

Pro další vzdělávání budou využity všechny formy, které nabízí rozvoj moderních informačních technologií, včetně vzdělávání distančního.

Vytvořen bude pružný systém certifikací a standardů a využity další možnosti, aby neformální způsoby učení a zkušenosti získané praxí nezůstaly mimo tento systém. Systém kvalifikací, inovativní způsob jeho utváření bude propojovat počáteční a další vzdělávání v rámci celoživotního učení.

Školská zařízení, zajišťující zatím převážně oblast počátečního vzdělávání, budou otevřena společnosti, aby se na jedné straně posílily vazby mezi počátečním a dalším vzděláváním, a na druhé straně aby se školy staly přirozenými centry učení. Nové formy vzdělávání, využívající informační technologie, vzdělávací moduly aj., včetně vzdělávání distančního, umožní zvýšit rozmanitost nabídky a přiblížit se cílovým skupinám.

Významným principem, který se v oblasti dalšího vzdělávání uplatní, je princip partnerství. Tento princip musí být systémově definován. Jako partnery je nutno uvažovat vládu, jednotlivá ministerstva, zaměstnavatelské organizace, odbory, vzdělávací instituce. Mnoho aktivit se bude odehrávat na regionální a místní úrovni, s podporou správních a samosprávných orgánů. Zvláštní pozornost bude věnována systému financování, který musí zahrnovat řadu alternativ, od efektivního veřejného financování zaměřeného přímo na cílové skupiny, po daňová zvýhodnění a další ekonomickou stimulaci vzdělávacích institucí, podniků a jednotlivců. Jednou z výrazných úloh státu se stane dopracování informačního systému o dalším vzdělávání a zajištění kvalitního poradenského a informačního servisu. Velká část kursů dalšího vzdělávání, které jsou akreditovány Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, bude i nadále poskytována školskými a dalšími vzdělávacími institucemi ve spolupráci s úřady práce a financována Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Úkolem stanoveným hlavními cíli vzdělávací politiky vlády je připravit koncepci a strategii rozvoje dalšího vzdělávání včetně jeho legislativního zajištění a způsobu financování. MŠMT musí v této oblasti úzce spolupracovat zejména s Ministerstvem práce a sociálních věcí, ale i s dalšími ministerstvy (MPO, MF a jiná).

IV.4 Obrat v postavení učitelů a v přístupu k ekonomickému zajištění vzdělávací soustavy

1 . Příprava a další vzdělávání učitelů

Změn cílů a z nich vyplývajících změn obsahu, forem a charakteru vzdělávání může být dosaženo jen změnou charakteru práce samotných učitelů, a ostatních pedagogických pracovníků - učitelů, vychovatelů, mistrů odborné přípravy, školních inspektorů a dalších (dále "učitelů"). kteří jsou hlavními realizátory žádoucích proměn práce vzdělávacích institucí i celého vzdělávacího systému. Doslova lze říci, že bez podpory učitelů nelze požadované změny provést. Úspěch při dosahování potřebného zaměření cílů vzdělávání od důrazu na pasivně získávané vědomosti k aktivním dovednostem, zdůraznění rozvoje osobnosti žáka a studenta a jeho obecné společenské uplatnitelnosti je především v rukou učitelů, na něž tyto cíle kladou vysoké lidské, občanské a profesionální nároky. Odpovídající změny se proto musí uskutečnit jak v pregraduálním vzdělávání učitelů, tak v jejich dalším vzdělávání a profesním růstu a v neposlední řadě i v jejich sebehodnocení, hodnocení a odměňování. Úlohou státu je podněcovat vytváření co nejvíce motivujících podmínek pro práci učitele. Je nutno obnovit tradiční respekt k práci učitele a všemožně přispívat ke zvyšování společenské prestiže učitelského povolání.

MŠMT bude podporovat rozvojové programy související s koncepčními záměry týkajícími se přípravy a dalšího vzdělávání učitelů na pedagogických a ostatních fakultách vysokých škol i v dalších institucích vzdělávajících učitele.

Pregraduální vzdělávání učitelů

V pregraduálním vzdělávání učitelů je třeba položit patřičný důraz na výchovu k větší samostatnosti i odpovědnosti, na všeobecné vzdělání a schopnost spolupracovat. Budoucí učitelé by měli pochopit, že svým žákům mají zprostředkovat nejen "holé" vědomosti, ale že je především třeba, aby žáci látce rozuměli a dovedli ji také použít. Pregraduální vzdělávání učitelů by mělo dávat studentům více příležitostí k získávání praktických učitelských zkušeností. Ve spolupráci s Akreditační komisí bude ministerstvo usilovat, aby vysoké školy a další instituce vzdělávající učitele lépe zprostředkovávaly soudobé pedagogické, psychologické a sociálně psychologické poznatky, moderní metody a zkušenosti vynikajících škol a učitelů. Současně aby stále více motivovaly k samostatné práci se zdroji informací. Vzhledem k potřebnosti otevření škol společnosti bude větší pozornost věnována i výuce metod komunikace učitelů s okolím škol, především s rodiči, ale i s dalšími zástupci veřejnosti. Důležitou roli by ve všech těchto ohledech mohla sehrát těsnější spolupráce ministerstva s "fakultními školami".

Celkově bude v oblasti vzdělávání budoucích učitelů MŠMT usilovat o to, aby se jeho koncepční záměry, týkající se cílů a obsahu vzdělávání, plně promítly do příslušných studijních programů pedagogických fakult a dalších fakult vzdělávajících učitele. Součástí studijních programů pro přípravu učitelů má být:

  • rozvíjení takových klíčových dovedností budoucích učitelů, které budou zohledňovat výsledky soudobých výzkumů a vědeckého poznání v komplexní teoretické přípravě,
  • příprava k praktickému využívání soudobých pedagogických, psychofyziologických a psychosociálních poznatků v oblasti vzdělávání a motivace k aktivnímu učení využíváním tréninkových metod,
  • osvojování si dovedností týmové práce při řešení pedagogických problémů,
  • osvojování si schopnosti kvalitní výuky integrovaných předmětů,
  • získávání dovedností potřebných k ovládání nových technických prostředků a interaktivních technologií i celkově schopnosti vyrovnat se s nároky informační společnosti,
  • praktická příprava k realizaci forem, metod a postupů respektujících zásady zdravého učení,
  • osvojování si dovednosti účelně využívat v pedagogické činnosti poradenských služeb,
  • osvojování si metod, postupů a dovedností souvisejících s náplní a organizací vzdělávacího programu na úrovni školy a s hodnocením výsledků vzdělávání,
  • osvojování si schopnosti práce s talenty na jedné straně a se žáky a studenty se speciálními vzdělávacími potřebami, včetně zdravotně handicapovaných žáků a studentů, na straně druhé,
  • zvyšování jazykových kompetencí.

Je nutno vytvořit podmínky pro to, aby studenti pedagogických oborů měli již během studia možnost absolvovat alespoň teoretickou část některých specializací vztahujících se k pedagogicko-psychologickému poradenství (například výchovný poradce, logopedický asistent, poradce pro volbu povolání).

Další vzdělávání učitelů

Koncepční záměry MŠMT v oblasti cílů a obsahu vzdělávání lze bezprostředně uplatnit v systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Jeho cílem je doplnění a rozšíření dovedností získaných v pregraduálním vzdělávání, obohacených o nové pedagogické a odborné poznatky, a možnost kontinuálního vzdělávání učitelů v průběhu celé jejich profesní kariéry. Hlavní koncepční záměry ministerstva v oblasti dalšího vzdělávání učitelů jsou:

  • Dopracování a schválení programu Učitel do konce roku 2002. Tento program vymezí organizační, obsahový a ekonomický rámec systému dalšího vzdělávání učitelů; nezbytný právní rámec bude vytvořen v zákonu o vzdělávání. Součástí programu bude dobudování sítě pracovišť pro další vzdělávání učitelů a cílená podpora konkrétních vzdělávacích programů nebo projektů zaměřených na rozvoj vybraných klíčových pedagogických kompetencí.
  • Vypracování systému profesního růstu učitelů založeného na jejich odborné i ekonomické motivaci. V rámci tohoto systému bude mít každý učitel možnost profilace svého dalšího vzdělávání na základě svého odborného zaměření, zájmu, ale i potřeb školy. Ministerstvo předpokládá, že systém profesního růstu vytvoří nástroje pro diferencované odměňování učitelů a pro přípravu na specifické profesní funkce, včetně funkcí řídících.

Důležitou podmínkou podpory práce učitelů i jejich dalšího vzdělávání je vytvoření vhodných pracovních podmínek. Ministerstvo proto podá návrh na úpravu přímé vyučovací povinnosti učitelů.

Motivační opatření se budou týkat i spolupráce pedagogických pracovníků s Českou školní inspekcí.

Příprava pro výkon pedagogické profese se ovšem týká i učitelů na vysokých školách. Také pro ně je nutno hledat cesty k posilování jejich pedagogické přípravy, zejména formou dalšího vzdělávání, a k podpoře zohledňování této přípravy při jejich hodnocení, přestože se neočekává, že tato příprava bude závaznou podmínkou pro výkon profese vysokoškolského učitele. Způsob jejího respektování při hodnocení a odměňování učitelů bude věcí jednotlivých vysokých škol a fakult. Podporovány budou kursy pedagogické kvalifikace vysokoškolských učitelů a rozvoj mezinárodní spolupráce v této oblasti, která se dnes týká například pedagogické kvalifikace inženýrů.

Specifickou pozornost bude nutno věnovat dopracování postavení učitelů vyšších odborných škol. Další jednání se mohou v souladu s přijatými hlavními cíli vzdělávací politiky týkat i možnosti úprav vzdělávacích nároků na učitele předškolního vzdělávání.

Pozornost je ovšem nutno věnovat i postavení řídících pracovníků škol a dalších institucí resortu školství. Stále důraznější požadavky budou kladeny na jejich odpovídající vzdělávání v manažerských dovednostech, v základech ekonomiky a práva.

Odpovídající odměňování učitelů i dalších pracovníků v oblasti školství a vzdělávání je ovšem závislé na celkové ekonomické situaci vzdělávacího systému.

2. Financování vzdělávání

Nezbytnou podmínkou uskutečnění stanovených Hlavních cílů vzdělávací politiky vlády České republiky je dostatečná úroveň financování školství. Ve všech etapách rozvoje a transformace vzdělávací soustavy musí být zabezpečen soulad školské politiky resortu s finanční politikou státu. Zabezpečení vzdělávání se neobejde bez účelových dotací státního rozpočtu na program státní informační politiky ve vzdělávání. Prioritní oblasti financování lze stručně vyjádřit následovně:

  • Zvýší se podíl výdajů školství na hrubém domácím produktu - v souladu s Programovým prohlášením vlády ČR se předpokládá, že veřejné výdaje na vzdělávání dosáhnou do roku 2002 výše 6 % z HDP (v roce 1998 to bylo méně než 4,5 %).
  • Zvýší se platy pedagogických pracovníků - v rámci 6% objemu výdajů z HDP na vzdělávání bude možno zabezpečit rychlejší nárůst průměrných měsíčních platů pedagogických pracovníků tak, aby v roce 2002 činily 130 % průměrných platů v národním hospodářství. Zvýšení celkových objemů výdajů na odměňování učitelů současně umožní žádoucí diferenciaci tohoto odměňování na základě profesního růstu.
  • Zvýší se efektivita vynaložených prostředků ze státního rozpočtu na vzdělávání zejména:
    • zvýšením předběžné a průběžné kontrolní činnosti rozpočtových operací na všech úrovních řízení,
    • zavedením důsledných rozborů a hodnocení úrovně hospodaření (úrovně ekonomiky), zejména na nejnižším článku řízení (škole),
    • zefektivněním učebního procesu integrací moderních informačních technologií, podporou samostudia distanční formou vzdělávání, digitálními a multimediálními učebnicemi a pomůckami.
  • Optimalizace sítě škol bude orientována tak, aby byl zabezpečen rovný přístup ke vzdělání pro mládež příslušných populačních ročníků při racionálním vynakládání finančních prostředků. Kapacity škol zůstanou zachovány i pro potřeby dalšího vzdělávání.
  • V oblasti péče o investiční majetek bude:
    • inovováno přístrojové vybavení škol, zejména vysokých škol, zabezpečeno připojení všech škol na Internet,
    • sníží se rozestavěnost staveb,
    • výstavba nových kapacit bude realizována po důkladných analýzách a jen výjimečně,
    • prostředky budou orientovány na opravy a údržbu majetku,
    • sníží se energetická náročnost budov,
    • sníží se škodlivé emise tepelných zdrojů.
  • S vládou a Parlamentem bude dořešena problematika náhrad restituovaných objektů:
    • urychleným přísunem nezbytných prostředků,
    • prosazením zákona umožňujícího prodloužení lhůty užívání restituovaného majetku.

Základní principy financování6

Náklady na vzdělávání se dělí na přímé náklady na pedagogickou činnost a na provozní náklady. Stát bude nadále garantovat, formou účelově přidělených prostředků, financování přímých nákladů na pedagogickou činnost po celé vertikále řízení a bude rozhodovat o přidělování prostředků na investiční výstavbu7. Zřizovatel (stát, kraj, obec, fyzická či právnická osoba, církev) bude hradit provozní náklady.

Uvedené principy zajistí rovnost financování všech škol a školských zařízení bez ohledu na zřizovatele.

Přímými náklady na pedagogickou činnost se rozumí:

  • finanční prostředky na mzdy pedagogických pracovníků a zákonné odvody,
  • náklady na učební pomůcky v případě škol, v nichž se plní povinná školní docházka, včetně multimediálních pomůcek,
  • náklady na školní potřeby a učebnice, včetně digitálních, pokud jsou poskytované bezplatně,
  • prostředky nezbytné na státem vyhlášené (podporované) rozvojové a inovační programy, zejména ty, které podporují tvořivou práci škol a rozvoj dalšího vzdělávání, naplňování informační politiky státu v systému vzdělávání a zabezpečování informační gramotnosti všech účastníků vzdělávacího procesu,
  • náklady na další vzdělávání pedagogických pracovníků.

Stát bude moci z části přispívat i na ty náklady, které jinak hradí zřizovatel. Výše příspěvku státu bude určena zákonem o státním rozpočtu, nařízením vlády nebo smluvním vztahem mezi zřizovatelem a orgánem státní správy příslušného stupně řízení.

Výše dotace ze státního rozpočtu bude stanovena s ohledem na:

  • typ a finanční náročnost vzdělávacích programů či poskytovaných služeb,
  • formu studia,
  • počet studujících.

Výše dotace může být dále ovlivněna nezbytností vyrovnávat rozdílné podmínky škol, které budou spojeny například s rozdílnými možnostmi finanční podpory škol z obecních a krajských rozpočtů.

Výši přímých nákladů na vzdělávání bude bez ohledu na zřizovatele možno vázat na splnění podmínek v rámci správního řízení při zařazování do rejstříku škol, případně dalších podmínek smluvně uzavřených.

Pro účely financování budou definovány standardní nároky vzdělávacích programů, vycházející z jejich materiálního, personálního a dalšího zabezpečení, které bude stát hradit v plném rozsahu.

Financování schválených vzdělávacích programů, které neposkytují stupeň vzdělání, bude zabezpečeno zčásti státem, zřizovatelem, nebo i z dalších zdrojů. Rozsah státní dotace stanoví zákon o státním rozpočtu nebo vláda svým nařízením. Školy budou moci poskytovat i jiné vzdělávací aktivity (neakreditované) za úplatu.

Financování školských služeb - bude moci být dle svého významu zabezpečeno v plném rozsahu nebo částečně z prostředků státu, kraje nebo obce. Rozsah a podmínky financování určí předpis příslušného orgánu.

Rozšířeny budou podmínky pro získávání a využívání mimorozpočtových zdrojů škol.

Finanční politika MŠMT bude sledovat cíl snižovat zatížení rodin vyplývající z úhrady části nákladů za děti v mateřských školách, základních uměleckých školách, v zájmových a volnočasových aktivitách. Stát se nezříká podpory takových služeb, jako je stravování a ubytování žáků a studentů. Politiku snižování ekonomického zatížení rodin spojeného se vzděláváním jejich dětí a souvisejícími činnostmi tak, aby nedocházelo k překážkám v přístupu ke vzdělání dětí a mladých lidí z rodin s horším sociálně ekonomickým zázemím, považuje MŠMT za jednu ze svých priorit. Zaměří se proto na hledání cest a prostředků k realizaci této politiky.


V. STÁTNÍ SPRÁVA A SAMOSPRÁVA VE ŠKOLSTVÍ

V.1 Regionální školství

V rámci transformace státní správy a samosprávy bude v České republice realizován nový model řízení školství, založený na principech obecně uznávaných v Evropské unii.

Předpokládá se zvýšení a větší respektování pravomoci nižších stupňů řízení. Tím je sledováno naplnění principu subsidiarity, podle něhož jsou rozhodovací pravomoci posunovány na tu nejnižší úroveň, na níž mohou být nejkvalifikovaněji vykonány.

Zřizování škol a školských zařízení (od mateřských škol až po vyšší odborné školy) bude až na výjimky v kompetenci samosprávy, tj. obcí a krajů, v nezbytných případech bude zřizovatelská funkce naplněna státní správou (například v oblasti zabezpečení ústavní a ochranné výchovy, národnostního školství).

Důraz bude kladen na větší participaci partnerů na rozhodování a na jejich aktivní zapojení do života škol. Týká se to správních a samosprávných úřadů, rodičů, zaměstnavatelů, odborů, ale také účasti učitelů a studentů čí žáků na správě školy. Prosazován bude konsensuální způsob rozhodování. Participativní rozhodování bude prosazováno například i pokud jde o zastoupení jednotlivých typů středního školství a vytváření sítě škol v regionu.

S ohledem na posílení autonomie školy v pedagogické oblasti (možnost zpracovat a realizovat školní vzdělávací program vycházející ze stanoveného rámcového vzdělávacího programu) bude věnována zvýšená pozornost výsledkům školy, které budou ověřovány prostřednictvím hodnotících a sebehodnotících procedur.

Významnou změnou v postavení škol a školských zařízení bude (po projednání s ostatními resorty) návrh na vytvoření samostatné právní formy pro školy a školská zařízení, tzv. školské právnické osoby. Tato specifická právní forma umožní sjednotit dosavadní postupy při vzniku, změnách a zániku školy (školského zařízení) jako samostatného subjektu. Cílem je zjednodušení dosud příliš rozmanitých možností volby právního postavení škol a školských zařízení, racionalizace jejich financování, zprůhlednění vztahu mezi zřizovatelem a školou a zjednodušení současných administrativních vztahů mezi školou jako právním subjektem a jejími součástmi. Hlavními znaky školské právnické osoby bude důraz na veřejnoprávní charakter, oddělení hospodaření školy od hospodaření zřizovatele, účast partnerů na řízení školy, zamezení možnosti zcizení nebo zastavení majetku školy nebo školského zařízení. Předpokládá se, že převedení školy nebo školského zařízení na tuto právní formu bude podmínkou poskytnutí státního příspěvku na její činnost. Navrhovaná úprava bude prováděna postupně s cílem minimalizovat případné ekonomické dopady.

Po zavedení školské právnické osoby se doporučuje převést dosavadní vedení sítě škol a školských zařízení na rejstřík škol a školských zařízení. Zařazování do rejstříku, a tím i uznání splnění podmínek pro provozování školy, budou provádět orgány státní správy ve školství.

Vertikálu řízení státní správy bude představovat ředitel školy nebo školského zařízení, krajský školský úřad (s okresními detašovanými pracovišti pro výkon nezbytné státní správy v oblasti předškolního a základního vzdělávání) a ministerstvo. MŠMT bude usilovat o zachování odvětvového řízení školství. Cílem je snaha o dodržení odborného řízení a dohledu nad tím, aby státní finanční prostředky určené na vzdělávání byly účelně využívány. Vyšší stupně státní správy (nadřízené škole) si ponechají odpovědnost pouze za její skutečný výkon. Bude spočívat například v rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů podle správního řádu včetně odvolacího řízení, dále o zařazování škol a školských zařízení zřizovaných samosprávnými orgány a jinými zřizovateli do rejstříku a jejich vyřazování nebo o hospodaření se státními prostředky ve školství.

Samosprávnými orgány ve školství budou:

Samospráva školy - samosprávným orgánem bude rada školy (povinná ve všech základních, středních a vyšších odborných školách) s poradními a kontrolními funkcemi danými zákonem o vzdělávání.

Samospráva obce - bude povinna vytvářet podmínky pro plnění povinné školní docházky, stanovovat školní obvody, zřizovat základní a mateřské školy a hradit jejich provozní náklady. Bude moci, se souhlasem krajské samosprávy, zřídit i školy a školská zařízení, která jinak zřizuje jiný zřizovatel, pokud je bude schopna prokazatelně ekonomicky zajistit ze svých zdrojů.

Samospráva kraje - jejím úkolem bude zřizovat střední školy a vyšší odborné školy a školská zařízení, která jsou pro činnost těchto škol nezbytná, zabezpečovat financování provozních nákladů škol a zařízení, která zřídí, vykonávat kontrolní činnost v této oblasti.

Zřizovatelé škol a školských zařízení

Rozhodujícími zřizovateli škol a školských zařízení v regionálním školství budou obce (mateřské školy, základní školy nebo školská zařízení) a budoucí krajské samosprávné orgány (střední školy, vyšší odborné školy a školská zařízení přesahující působnost obce). V případech hodných zvláštního zřetele (např. výjimečnost školy, její celostátní působnost nebo v případech výchovných zařízení aj.) může být zřizovatelem ministerstvo nebo jiné ústřední orgány státní správy uvedené v zákoně.

Různost zřizovatelů všech typů škol a školských zařízení, včetně soukromých a církevních, kterou předpokládá stávající právní úprava, bude i nadále zaručena. Připravovaným zákonem o vzdělávání bude potvrzena rovnost možností zřizovat školy nebo školská zařízení i v regionálním školství. Nově a jednoznačněji však budou stanoveny i rovné povinnosti a odpovědnost za činnost zřízené školy nebo školského zařízení. Jen za takových podmínek, které zohledňují veřejný zájem, mohou být školy nebo školská zařízení finančně podporovány stejně, a to bez rozdílu zřizovatele.

Rejstřík škol a školských zařízení

Připravovaný zákon o vzdělávání předpokládá transformaci dnešní sítě vzdělávacích institucí v regionálním školství ve standardní evidenční databázi - Rejstřík škol a školských zařízení8. Rejstřík se pro oblast regionálního školství stane rozhodujícím zdrojem informací o diverzifikované vzdělávací soustavě. Zákonem o vzdělávání budou jednoznačně stanoveny podmínky pro zařazení školy nebo školského zařízení do rejstříku. Teprve zařazením do rejstříku získá vzdělávací instituce "státní souhlas" ke vzdělávací činnosti ve schválených vzdělávacích programech a k vydávání příslušných dokladů o vzdělání. Součástí správního řízení o zařazení do rejstříku bude i rozhodnutí o podmínkách a výši přidělených prostředků ze státního rozpočtu.

V.2 Vysoké školství

Řízení vysokých škol je založeno na principech akademických svobod, samosprávy a autonomie a současně odpovědnosti vůči rozvoji společnosti. Mezi státem a autonomními vysokými školami neexistuje regionální mezičlánek. Nepřímým nástrojem jejich řízení v rukou státu jsou státní finanční prostředky. V budoucnu se jím stane i dlouhodobý záměr rozvoje vysokých škol, koncipovaný MŠMT ve spolupráci s vysokými školami. Zájmy vysokých škol vůči MŠMT zastupuje jejich reprezentace, složená jak z představitelů vysokých škol, tak ze zástupců akademických senátů škol a fakult.

Uvedené principy byly dále prohloubeny zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, na jehož základě došlo k transformaci vysokých škol na veřejnoprávní instituce. Zřízeny byly správní rady veřejných vysokých škol, složené zejména z představitelů veřejného života, územní samosprávy a státní správy. Zákon mimoto zakládá možnost vzniku soukromých vysokých škol. Vzhledem k tomu, že předkládaná koncepce nepředpokládá změnu postavení vysokých škol oproti současnému právnímu stavu, není otázka řízení vysokých škol předmětem jejího podrobnějšího pojednání.

V.3 Vztah školství a trhu práce

Postavení vzdělávání v celospolečenském kontextu i konkrétní působnost vzdělávací soustavy jsou mimo jiné utvářeny úspěšností absolventů na trhu práce. Vzdělávací soustava existuje v celospolečenském prostředí a její výstupy ovlivňuje jak vývoj společnosti obecně, tak i ekonomický vývoj, svět zaměstnavatelů i trh práce.

Specifickou skupinu budou i nadále na trhu práce představovat absolventi škol. Ti jsou vybaveni vědomostmi, ale často jim chybí praktické zkušenosti, které zaměstnavatelé požadují. Jejich výhodou je naopak jejich přizpůsobivost. Často nastolovanou otázkou je adekvátní struktura absolventů z hlediska dosaženého oboru a stupně vzdělání. Je přitom zřejmé, že větší vyhlídky na trhu práce budou mít stále více absolventi s vyšším dosaženým vzděláním, s jeho dostatečným obecným základem i ti, jejichž specializace není jen úzce vymezena.

MŠMT bude podporovat činnosti, které vedou k usnadnění postavení absolventů škol na trhu práce. Cílem je dosáhnout takové vzdělanostní struktury a kompetencí žáků a studentů škol i absolventů, které přispějí k jejich trvalé zaměstnatelnosti v transformující se ekonomice. MŠMT bude podporovat komunikaci nejen na centrální, ale především na regionální a místní úrovni, podněcovat spolupráci mezi školami, úřady práce, školskými úřady, podniky a dalšími sociálními partnery, uvádět do života vazby mezi vzděláváním, trhem práce a politikou zaměstnanosti. K naplnění tohoto cíle bude MŠMT spolupracovat s Ministerstvem práce a sociálních věcí a se zástupci sociálních partnerů. Koordinace velké části aktivit spojených se vztahem školství a trhu práce se bude odehrávat na krajské úrovni, za účasti krajských školských úřadů.

Jedná se zejména o následující činnosti:

  1. Tvorba a naplňování informačního systému: předpokladem pro efektivní fungování informačního systému bude koordinace analytických a výzkumných prací v oblasti vztahu vzdělávání a trhu práce, za účelem poznání jevů, které se tohoto vztahu týkají, tendencí vývoje trhu práce a uplatnění absolventů, vztahu volby vzdělávací cesty a nově otevíraných oborů na školách s projekcemi trhu práce apod. Charakter informací a jejich toky musí sledovat potřebu uspokojení potřeb všech, jejichž rozhodování mohou ovlivnit: uchazečů o studium a jejich rodičů, žáků a studentů, škol, obcí i regionů, zaměstnavatelů i dalších sociálních partnerů, státu.
  2. Koordinace prací na připravovaném katalogu povolání (se zapojením zejména zaměstnavatelů a odborů).
  3. Rozvoj poradenství pro volbu povolání: zde se jedná především o dotvoření systému poradenství jak v rámci školství tak i mimo ně - zejména na úřadech práce, o prohloubení činnosti výchovných poradců a učitelů na školách, o doškolování učitelů se zaměřením na poradenství pro volbu povolání., o začlenění orientace na volbu povolání do vzdělávacích programů škol.


VI. MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE VE VZDĚLÁVÁNÍ

Naplnění funkcí a poslání vzdělávací soustavy i jejich další dolaďování bude i nadále výrazně podpořeno zapojením do mezinárodní spolupráce ve vzdělávání, a to jak prostřednictvím bilaterálních vztahů a projektů škol, jejich sdružení a dalších institucí i státu, tak i v rámci multilaterální spolupráce - s Evropskou unií, s Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, s Radou Evropy, s UNESCO, s Organizací spojených národů a s jejím dětským fondem UNICEF i s programem regionální středoevropské spolupráce CEEPUS a s dalšími četnými mezinárodními aktivitami. Náplní této spolupráce je organizace mezinárodních výměn a studijních či pracovních pobytů učitelů, lektorů a dalších pracovníků s mládeží, žáků a studentů v zahraničí, účast českých zástupců na mezinárodních konferencích a seminářích, které jsou též pořádány v České republice, tematické projekty a studie. Česká republika postupně přistupuje k řadě významných mezinárodních dohod. Prostřednictvím této zkušenosti se ČR bude nadále seznamovat s trendy vývoje vzdělávání ve vyspělých zemích.

Podrobněji lze zmínit rozvinutou spolupráci s OECD. Česká republika se, kromě toho, že byla v minulých letech podrobena hodnocení vysokého školství (1992) a vzdělávací politiky (1996), průběžně účastní studií OECD na aktuální témata. Zapojila se do projektu dlouhodobého sledování výsledků vzdělávání patnáctiletých žáků PISA, který bude probíhat v následujících deseti letech, a vstupuje do tematické studie Předškolní výchovy. Kvalitní informace o postavení našeho školství v mezinárodním kontextu průběžně poskytuje statistický program OECD Indikátory vzdělávacích systémů. V souvislosti s mezinárodními projekty je nutno zmínit i započatý projekt Mezinárodní výzkum občanské výchovy, organizovaný ve spolupráci s Mezinárodní asociací pro hodnocení výsledků ve vzdělávání.

Česká republika bude sledovat přípravu nových mezinárodních projektů orientovaných na proces, výsledky a souvislosti vzdělávání a podle aktuálních možností a potřeb se ucházet o účast v těchto projektech.

Velice důležitá je spolupráce spojená s přípravou na vstup do Evropské unie, vedoucí k poznání evropských procedur, týkajících se vzdělávacích projektů, k získání potřebných znalostí o evropských vzdělávacích systémech a následně k hlubšímu pohledu na český vzdělávací systém a k jeho přizpůsobování evropským trendům. Tato spolupráce se mimo jiné zaměřuje na velmi perspektivní řešení problematiky ekvivalence diplomů, uznávání vzdělání a částí studia. Rozvíjejí se činnosti směřující k dosažení transparentnosti kvalifikací jako předpokladu vstupu na evropské trhy práce. Uznávání kvalifikací ve vysokém školství je založeno Úmluvou o uznávání kvalifikací ve vysokém školství v evropském regionu, přijatou v Lisabonu dne 11. dubna 1997, která vznikla společnou iniciativou Rady Evropy a UNESCO.

Mezi důležité pokračující projekty Phare v ČR patří Vzdělávání učitelů v evropských záležitostech a podpora české účasti v evropském projektu Jean Monnet, který se soustřeďuje na zavedení výuky problematiky evropské integrace do studijních programů vysokých škol, či projekt Mnohonárodní spolupráce v distančním vzdělávání.

Spolupráce s Evropskou unií se i nadále bude uskutečňovat prostřednictvím programu Phare, který se v nadcházejících letech zaměří na priority vyplývající z požadavků obsažených v acquis communautaire (soubor předpisů vztahujících se k členství v EU) a na přípravu na Strukturální fondy EU. Předpokládá se pokračování účasti ve vzdělávacích programech EU: Socrates, Leonardo da Vinci a Mládež pro Evropu, kterou si Česká republika v plném rozsahu hradí již od roku 1997. Nová generace těchto programů zahájí svou činnost v roce 2000. Do roku 2000 též poběží program Tempus, který v minulých letech přispěl k rozvinutí cenné spolupráce českých a zahraničních vysokých škol.


VII. ZÁVĚR

Vzdělávací systém dnes plní své úkoly ve zcela nových podmínkách. Nejmarkantnějšími jsou zrychlení, globalizace a komplexnost vývoje společnosti, technologie i ekonomiky. Tím se v dosavadním vývoji lidstva nebývale zvyšují nároky kladené na každého jedince. Člověk se musí přizpůsobovat stálé se měnícímu prostředí, vyrovnávat se s určitým stupněm nejistoty, přijmout složitost světa s pluralitou kultur a světových názorů. Navíc se přitom uvolnily mnohé společenské či kulturní a ideové vazby, které jej dříve podporovaly. Vzdělávací systém musí na změny vnějšího prostředí z uzavřeného prostředí vlastní země v globální prostředí informačního světa bez hranic odpovídajícím způsobem reagovat přinejmenším ve dvou směrech.

Za prvé, vědění neustále narůstá a proměňuje se, vzrůstá množství i dostupnost informací, objevují se rizika zahlcení množstvím velmi rozdílně významných informací. Je proto nutné se naučit informace vyhledávat, umět se v nich orientovat, vytřídit je a zařadit do kontextu, využívat je pro rozvoj znalostí a uplatňovat je při řešení problémů. Je také nutno orientovat se v soudobých vědeckých poznatcích a umět je využívat. To předpokládá naučit se pracovat s moderními informačními a komunikačními technologiemi a umět si zajistit přístup k informačním zdrojům.

Za druhé vzrůstá význam výchovné funkce školy. Na jedné straně by školním společenstvím vytvářené prostředí mělo při využívání široké škály podpůrných mechanismů (například poradenských služeb, preventivních aktivit, víceúrovňové spolupráce jednotlivých učitelů i celé školy s rodiči a s ostatními partnery) pomáhat preventivně působit proti disharmonickému vývoji a pomoci diagnostikovat a korigovat již vzniklé problémy ve vývoji osobnosti i společnosti, deficity rodinného prostředí, vrstevnických skupin i školy samotné. Na druhé straně by se měla všestranně rozvíjet komunita školy jako rovnoprávné společenství vzájemně se učících učitelů, žáků a jejich rodičů. Takové školní společenství může nejlépe napomáhat vytvářet kvalitní hodnotovou orientaci a charakterové rysy nezbytné pro autonomní, samostatně myslící a odpovědnou osobnost, schopnou vnímat duchovní rozměr života, vyznačující se zdravým sebevědomím i ctižádostí, využívající svých znalostí a dovedností ke svému co nejlepšímu uplatnění a nezneužívající své vzděláním získané převahy na úkor druhých.

Úkoly současné školy je nutno dnes vnímat v následujícím pořadí: orientace ve světě a společnosti, vytváření postojů, získání dovedností a osvojení si znalostí. Nezbytnou složkou vzdělávání jsou tzv. klíčové nebo životní dovednosti. Zahrnují především nástroje, techniky a mechanismy učení v podmínkách tradičních i moderních forem vzdělávání, práci s informacemi a kritické myšlení, komunikativní a sociální dovednosti. Zpráva mezinárodní komise UNESCO (vedené J. Delorsem) uvádí jako základní pilíře vzdělávání nové kompetence: učit se poznávat, učit se jednat, učit se žít společně, učit se být.

Při stanovení celkové orientace vzdělávání je nutné pečlivě vyvažovat a propojovat řadu zdánlivě protichůdných, avšak ve skutečnosti komplementárních hledisek. Jde především o vyvažování zájmu individuálního a společenského. Dále o vyvažování mezi předáváním kulturního bohatství a podporou invence a iniciativy, mezi tradicí a otevřeností ke změně a ke spolupráci se všemi zainteresovanými partnery, mezi výchovnou a výukovou funkcí, mezi rozvíjením dovedností a získáním nezbytné sumy znalostí. A především o vyvažování základních hodnot pro formování osobnosti: svobody jedince i jeho odpovědnosti k tomu, co jej přesahuje.

Na tyto skutečnosti se snaží předkládaná koncepce reagovat. Jejím záměrem je promítnout současné trendy měnícího se světa do fungování vzdělávání a vzdělávací soustavy na prahu 21. století.

MŠMT, květen 1999


  1. Kmenový obor vzdělání - nově zavedený termín, který statisticky souvisí se zrušením jednotné klasifikace oborů vzdělávání (JKOV): vzdělání odborně zaměřené na více příbuzných profesí (např. frézař, soustružník).
  2. Stupněm vzdělání se rozumí dosažená certifikovaná úroveň uceleného vzdělání, která je buď nezbytnou podmínkou k přijetí do škol a vzdělávacích programů poskytujících vyšší stupně vzdělání nebo je právními předpisy předepsána jako kvalifikační požadavek.
  3. Vzdělávacími programy, kterými je zajišťován rozvoj speciálních kompetencí, včetně kompetencí sociálních, rozvoj talentu aj., je podporováno zájmové vzdělávání, rozvíjení specifických znalostí nebo dovedností.
  4. V současné době mohou být podobné případy, v souladu se zákonem, řešeny jako výjimky v rámci pokusného ověřování organizace a forem vzdělávání.
  5. V oblasti středního vzdělávání dnes existuje podobný model, např. integrovaná střední škola.
  6. Koncepce ekonomického zabezpečení vzdělávání je zapracována již s ohledem na návrh Koncepce reformy veřejné správy.
  7. Uvedená státní garance se nevztahuje na soukromé vysoké školy.
  8. Rejstřík bude obsahovat všechny základní informace o škole nebo školském zařízení - podobně jako Obchodní rejstřík v případě registrace podnikatelských subjektů.