Historie minulých vlád

Novelizace Ústavy České republiky
a ústavního zákona o bezpečnosti České republiky

Vláda ČR dne 28. dubna 1999 schválila návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a dne 29. dubna 1999 ho podle čl. 41 odst. 2 Ústavy předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu. Návrh novely ústavního zákona se promítá do stávajícího znění ústavních zákonů takto:

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky

STÁVAJÍCÍ ZNĚNÍ PŘÍSLUŠNÝCH ČLÁNKŮ ÚSTAVY

VYZNAČENÉ ZMĚNY PŘÍSLUŠNÝCH ČLÁNKŮ ÚSTAVY

Čl. 1

Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

Čl. 1

(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

(2) Česká republika dodržuje všeobecně uznávaná pravidla mezinárodního práva, jakož i ostatní své mezinárodní závazky.

Čl. 10

Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem.

Čl. 10

Mezinárodní smlouvy, s nimiž vyslovil souhlas Parlament, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem, s výjimkou ustanovení, k jejichž provedení je třeba zákona.

Čl. 10a

(1) Mezinárodní smlouvou nebo na základě mezinárodní smlouvy mohou být některé působnosti orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní přeneseny na mezinárodní organizace.

(2) Pokud to stanoví mezinárodní smlouva uvedená v odstavci 1, je právo takové mezinárodní organizace bezprostředně závazné a má přednost před právem České republiky.

Čl. 33

(1) Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona.

(2) Senátu však nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10.

(3), (4), (5) …

Čl. 33

(1) Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona.

(2) Senátu však nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a usnesení o souhlasu s mezinárodními smlouvami.

(3), (4), (5) …

Čl. 39

(1), (2) …

(3) K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s pobytem cizích vojsk na území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.

(4) K přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy podle čl. 10 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.

Čl. 39

(1), (2) …

(3) K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem cizích ozbrojených sil na území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.

(4) K přijetí ústavního zákona je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.

(5) Ke schválení mezinárodní smlouvy podle čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů, nestanoví-li ústavní zákon, že je schvalována v referendu.

Čl. 43

(1) Parlament může rozhodnout o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

(2) Vyslat ozbrojené síly mimo území České republiky lze jen se souhlasem obou komor.

Čl. 43

(1) Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

(2) Parlament vyslovuje souhlas s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a s pobytem cizích nebo spojeneckých ozbrojených sil na území České republiky, není-li takové rozhodnutí vyhrazeno vládě.

(3) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu spojeneckých ozbrojených sil na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o

    a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení, jsou-li vysílány k tomu Parlamentem předem určené vojenské útvary ozbrojených sil České republiky nebo jde-li o pobyt spojeneckých ozbrojených sil vyplývající ze závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,

    b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jejímž je Česká republika členem,

    c) účast na záchranných pracích při živelných pohromách nebo ekologických a průmyslových haváriích.

(4) Vláda dále rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu spojeneckých ozbrojených sil na území České republikyv případech plánovaných vojenských cvičení.

(5) Parlament vyslovuje souhlas s průjezdem cizích ozbrojených sil přes území České republiky a s jejich přeletem nad územím České republiky; o průjezdu a přeletu spojeneckých ozbrojených sil rozhoduje vláda.

(6) Vláda o svých rozhodnutích podle odstavce 3 neprodleně informuje Parlament.

Čl. 49

(1) Mezinárodní smlouvy, vyžadující souhlas Parlamentu, schvaluje Parlament obdobně jako návrhy zákonů.

(2) Souhlas Parlamentu vyžadují smlouvy o lidských právech a základních svobodách, politické smlouvy a hospodářské smlouvy všeobecné povahy, jakož i smlouvy, k jejichž provedení je třeba zákona.

Čl. 49

(1) Mezinárodní smlouvy, vyžadující souhlas Parlamentu, schvaluje Parlament obdobně jako návrhy zákonů.

(2) Souhlas Parlamentu vyžadují smlouvy:

    a) spojenecké, mírové a jiné politické,

    b) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,

    c) zakládající značný majetkový závazek státu,

    d) upravující práva a povinnosti osob,

    e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu.

Čl. 52

K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. Způsob vyhlášení stanoví zákon. Totéž platí o mezinárodních smlouvách schválených Parlamentem.

Čl. 52

Podmínkou platnosti zákona a bezprostřední závaznosti mezinárodní smlouvy a práva mezinárodní organizace podle čl. 10a odst. 2 je jejich vyhlášení způsobem, který stanoví zákon.

Čl. 78

K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády.

Čl. 78

(1) K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení.

(2) Vláda je oprávněna vydávat též nařízení s mocí zákona k provedení závazků ke sbližování práva vyplývajících z Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé.

(3) Návrh nařízení s mocí zákona předkládá vláda Parlamentu. Vysloví-li některá z komor Parlamentu ve lhůtě 30 dnů od předložení s návrhem nařízení nesouhlas, projedná se tento návrh jako návrh zákona podle čl. 41 odst. 2; v opačném případě se nařízení vyhlásí způsobem, který stanoví zákon.

(4) Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády.

Čl. 79

(1) Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.

(2) Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.

(3) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Čl. 79

(1) Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.

(2) Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.

(3) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona nebo nařízení vlády podle čl. 78 odst. 2 vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem nebo nařízením vlády podle čl. 78 odst. 2 zmocněny.

Čl. 87

(1) Ústavní soud rozhoduje

    a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10,

    b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10,

    ...

Čl. 87

(1) Ústavní soud rozhoduje

    a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo ustanovením o lidských právech a svobodách v mezinárodní smlouvě,

    b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo ustanovením o lidských právech a svobodách v mezinárodní smlouvě,

    ....

(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10 a čl. 10a s ústavním zákonem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.

(2) Zákon může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud

    a) o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu se zákonem,

    b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu

(3) Zákon může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud

    a) o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu se zákonem,

    b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu

Čl. 88

(1) Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem.

(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 a zákonem podle odstavce 1.

Čl. 88

(1) Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem.

(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavními zákony, ustanoveními o lidských právech a svobodách v mezinárodních smouvách a zákonem podle odstavce 1.

Čl. 89

(1) Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak.

(2) Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.

Čl. 89

(1) Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak.

(2) Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.

(3) Vykonatelné rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním zákonem, brání ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.

Čl. 95

(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem.

(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, předloží věc Ústavnímu soudu.

Čl. 95

(1) Soudce je při rozhodování vázán ústavním zákonem, mezinárodní smlouvou podle čl. 10, zákonem a nařízením vlády podle čl. 78 odst. 2; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu s ústavním zákonem, mezinárodní smlouvou podle čl. 10, zákonem a nařízením vlády podle čl. 78 odst. 2.

(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon nebo nařízení vlády vydané podle čl. 78 odst. 2 nebo jejich jednotlivé ustanovení, jehož má být při rozhodování použito, je v rozporu s ústavním zákonem, podá Ústavnímu soudu návrh, aby zákon nebo nařízení vlády vydané podle čl. 78 odst. 2 nebo jejich jednotlivé ustanovení zrušil.

Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky

Čl. 11

V době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší rozhodnout o prodloužení nebo o zrušení nouzového stavu, vyhlásit stav ohrožení státu nebo válečný stav, rozhodnout o vyslání ozbrojených sil mimo území České republiky a vyslovit souhlas s pobytem cizích vojsk na území České republiky Senátu.

Čl. 11

V době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší rozhodnout o prodloužení nebo o zrušení nouzového stavu, vyhlásit stav ohrožení státu nebo válečný stav, vyslovit souhlas s vysláním ozbrojených sil mimo území České republiky, s pobytem cizích nebo spojeneckých ozbrojených sil na území České republiky, s průjezdem cizích ozbrojených sil přes území České republiky a s jejich přeletem nad územím České republiky Senátu, není-li takové rozhodnutí vyhrazeno vládě.