Záznam z tiskové konference po schůzi vlády ČR ve středu 17. února 1999

Libor Rouček, mluvčí vlády: Dámy a pánové, hezké odpoledne. Vláda měla na dnešním zasedání celkem 24 bodů, protože většina z nich je dost koncepční povahy, jsme teprve v polovině. Z tohoto důvodu dnes odpadá pressfoyer, protože zatímco my zde máme tiskovou konferenci, vláda dále jedná bez nás. Jak jsem již řekl, byla zde dnes spousta koncepčních bodů, bylo zde několik návrhů zákonů a začneme tedy popořádku. Nejprve se projednávala Bezpečnostní strategie České republiky a s tou vás seznámí místopředseda vlády pan Lánský.

Egon T. Lánský, místopředseda vlády: Děkuji. Já bych si vás dovolil informovat především o tom, že v tomto okamžiku můžete najít celý ten vládní návrh, který, dovolím si říct, že byl jednohlasně schválen, na internetu, tudíž vás se samotným obsahem nemusím seznamovat. Chtěl bych říct, že podle našeho názoru je to vlastně historická událost. Je to poprvé v historii moderního, tohoto českého státu, co byla schválena taková koncepce a práce na ní trvala více než jeden a půl roku, tudíž začala již za vlády minulé a myslím si , že je velmi dobré, že tato koncepce dnes existuje. Tato koncepce podle dnešního rozhodnutí vlády bude předložena výborům pro obranu a bezpečnost a v Senátu odpovídajícímu výboru, který také zahrnuje zahraniční politiku.

Chtěl bych zdůraznit, že toto je materiál, který je naprosto jednoznačně v exekutivní pravomoci vlády, čili vláda jej vlastně vůbec nemusí parlamentu předkládat, my se však domníváme, že je správné a dobré to v odborných výborech projednat a že je správné a dobré celou tuto bezpečnostní strategii zveřejnit, protože v demokratickém státě jednoznačně platí, že by se s ní měl seznámit a tudíž nejlépe ztotožnit každý občan demokratického státu. Tolik na úvod, já vám potom samozřejmě rád zodpovím vaše dotazy, pokud nějaké budou, ale hlavně se domnívám, že v těchto chvílích, kdy se co nevidět staneme členy dnes vlastně jediné existující obranné aliance s účinkem v celé Evropě a v atlantickém prostoru, že je důležité, že to podporujeme tou strategií, kterou jsme přijali.

Možná ještě pár slov o tom, že následně bude předloženo několik návrhů zákona, také doufám schválených, které s tou strategií budou organicky souviset, například vojenská strategie a tak dále a doufám, že budeme mít možnost vás a širokou veřejnost prostřednictvím vaším, se zásadami těchto strategií co nejpodrobněji seznámit. Obávám se, že ne úplně doslovně, protože některé věci budou předmětem utajovaných skutečností. Jinak ale samozřejmě, až to bude aktuální se pokusíme udělat, co je v našich silách. Děkuji za slovo.

Libor Rouček, mluvčí vlády: Já též děkuji. Na bezpečnostní strategii úzce navazuje i koncepce zahraniční politiky. A tento materiál předkládal ministr zahraničí pan Kavan...

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: Vážené dámy a pánové. Koncepce zahraniční politiky České republiky zatím na internetu není, ale bude, takže řeknu pár slov o jejím obsahu. Vzhledem k tomu, že je to přece jenom 25 hustě psaných stránek, tak jistě vezmete v úvahu, že mohu býti pouze velmi povrchní K té genezi: vyplývá ta povinnost ministra zahraničních věcí, tuto koncepci sestavit, vyplývala z vládního programového prohlášení, kde jsme to slíbili. Základní práce byla udělána u nás na ministerstvu, ale protože jsme hluboce přesvědčeni o tom, že zahraniční politika musí být maximálně otevřená, transparentní a konsensuální, tak jsme podrobili náš návrh nejenom meziresortnímu řízení, k němuž se vyslovila všechna ministerstva, ale při ministerstvu zahraničních věcí jsem již před časem ustavil grémium externích poradců, což je asi 60-členný sbor, v němž jsou zástupci různých politických stran, samozřejmě včetně opozičních, odborníci z nevládního sektoru, vysokých škol, vědecko-výzkumných institucí, mezinárodní právníci a podobně.

Tento sbor samozřejmě tuto koncepci připomínkoval a většinu připomínek jsme do textu zahrnuli. Koncepce má dvě části, protože věříme, že to je koncepce střednědobá a zvláště ta první část, která se týká východisek, principů, zájmů a cílů, takže tam jsme je definovali tak, aby to bylo platné přinejmenším během volebního období této vlády. Druhá část, která je konkrétnější a jmenuje se Česká zahraniční politika, agenda a úkoly, která už vychází z konkrétních priorit v různých částech světa. Tato část bude zhruba jednou za dva roky doplňována a aktualizována. Jsme ovšem rovněž rozhodnuti předkládat každý rok parlamentu hodnocení této koncepce a zahraniční politiky jako takové. Pro vaši informaci jsme se rovněž rozhodli dát takovou střednědobou nebo dlouhodobou vizi, aby bylo vidět, kam bychom rádi směřovali dlouhodobě.

Co se evropské vize týče, tak jednu větu. Podporujeme evropský integrační proces a hlásíme se k vizi sjednocené, demokratické, sociálně spravedlivé, prosperující a mírové Evropy, Evropy bez napětí, Evropy svobodných občanů, spolupracujících regionů, to znamená, že budeme podporovat všechny kroky, které povedou ke společenství, v němž jsou plně respektována lidská, občanská i sociální práva jednotlivců, včetně práva na důstojný život ve zdravém životním prostředí a společenství, v němž budou občané demokraticky rozhodovat o správě věcí veřejných. Když hovoříme o základních principech zahraniční politiky, vycházíme i z jistého hodnotového rámce. Za základní hodnoty považujeme obecné mezinárodní právo, princip vlády zákona a princip nezcizitelnosti přirozených lidských práv. To, že si uvědomujeme, že lidská práva jsou nedělitelná je jedním z hlavních pilířů koncepce zahraniční politiky a proto také vycházíme z mezinárodních dokumentů, které upravují vztah občana a státu.

Takže jenom bych chtěl zdůraznit, že v kapitole o zájmech vycházíme nejenom z těch základních životních zájmů, ale i ze strategických zájmů, mezi něž patří samozřejmě vytvoření vnějších podmínek pro hospodářský růst a prosperitu státu, udržování a posilování růstu české ekonomiky, posilování konkurenceschopnosti českých vývozců. Čili hlavní důraz budeme klást v agendě, v prioritách na vstup do Evropské unie a samozřejmě naši aktivní roli v Severoatlantické alianci, dobrými vztahy se sousedy, středoevropské spolupráci.

Z těch dalších kapitol je jasné, že budeme klást velký důraz na vnější ekonomické vztahy, to znamená na proexportní politiku, na multilaterální diplomacii, tam jmenujeme řadu organizací, je důležité, že první je višegrádské uskupení, které jsme za této vlády obnovili a ještě bych chtěl zdůraznit, až budete číst ty vztahy k jednotlivým oblastem světa, je z toho jasné, že se vracíme k některým tradičním vztahům, které bychom chtěli obnovit, které byly v minulosti poněkud podceněny včetně důležitých, zvláště hospodářských vztahů se zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Pokud by někoho zajímaly závěry, k nimž jsme dospěli, tak mohu reagovat v otázkách a odpovědích. Děkuji.

Libor Rouček, mluvčí vlády: Děkuji. Třetím důležitým materiálem byl vládní program boje proti korupci v ČR a zpráva o korupci v naší zemi. O tom vám více poví ministr vnitra pan Grulich....

Václav Grulich, ministr vnitra: Dámy a pánové, vy víte, že první pracovní materiál rozvířil vody už v podzimních měsících. Bylo nám uloženo, tím "nám" myslím České republice, podepsáním předvstupního paktu 28. 5. 1998 za účasti členů Evropské unie a žadatelů o členství v unii vypracovat, tehdy to bylo nazváno "Národní program boje proti korupci". Ministerstvo vnitra jako gestor tohoto ůkolu, vypracovalo tento materiál. Ta původní verze, o které se tolik hovořilo prošla velice důkladným připomínkovým, resortním i mimoresortním řízením. Ten materiál byl dán mimo ministerské resorty k dispozici i například právnickým fakultám a dalším odborným institucím k posouzení.

Výsledek je to, co dnes vláda přijala. Přijala s určitými menšími formulačními změnami, které budou ještě zapracovány a musím říct, že vláda jako celek tento výstupní materiál velice ocenila. Ten materiál se skládá v podstatě, když nepočítám důvodovou zprávu, která je samozřejmě vždy součástí každého takového předloženého návrhu, vlastně ze tří částí. Chtěl bych upozornit na to, na co jsem upozornil i vládu, že to bylo určité úskalí, s kterým jsme se chtěli vyrovnat. Postihnout všechny jevy, příčiny i názory obyvatel směrem ke korupci i její realizaci a přitom nezatížit vlastní program vlády tímto víceméně metodickým materiálem, který vlastně nemůže být nikdy materiálem konečným, protože tak, jak se vyvíjí korupce a organizovaný zločin a další trestná činnost, samozřejmě státní orgány jsou nuceny a budou vždycky nuceny na to pružně reagovat. Proto došlo k tomu rozdělení, kde vláda ve zkrácené formě předkládá vládní program boje proti korupci v České republice, kde je jakýsi sukus toho, co je obsaženo v té třetí části, která se jmenuje "Zpráva o korupci" zhruba na 110 stranách. Druhou částí tohoto materiálu, která následuje za vládním programem, je harmonogram opatření, ke kterým se vláda zavazuje, která ukládá jednotlivým ministrům a ministerstvům a nebo skupinám ministrů.

Takže jsou to vlastně dvě kategorie, protože tam, kde jde o legislativní úpravy opatření, tam se vlastně vždy jedná o určité zakotvení minimálně na určitý vymezený čas a na druhé straně tam, kde se jedná o širší problematiku, protože korupce se nedá řešit pouze represí, ale kde se jedná o zapojení ostatních organizací, institucí, nevládních institucí, výchovného působení na obyvatelstvo a podobně, tak tam samozřejmě je potřeba mít trochu otevřený prostor, protože tato činnost se bude vyvíjet, ta se bude rozvíjet právě podle té momentální situace, jaká v té společnosti nastane a jaká bude existovat. Bylo rozhodnuto, že po těchto dílčích úpravách, které jsou nerozsáhlé, které budou rychle hotovy a které jsou schopni úředníci mého ministerstva rychle, během několika dnů, zapracovat a zpracovat, bude celý materiál uveřejněn na internetu a vláda rozhodla, že bude předložen do Parlamentu ČR, jak do sněmovny, tak do Senátu a sice výborů, hospodářskému, branně-bezpečnostnímu a ústavně-právnímu. To je prozatím vše.

Libor Rouček, mluvčí vlády: Já jenom připomínám, že i ta Koncepce zahraniční politiky ČR půjde rovněž do příslušných komor Parlamentu. To samé se týká i té Bezpečnostní strategie ČR. Vláda též dnes projednávala dva návrhy zákonů, které se týkají státního občanství ČR a též návrh novely zákona o zadávání veřejných zakázek. S těmi vás nyní seznámí místopředseda pan Rychetský.

Pavel Rychetský, místopředseda vlády: Vážené dámy a pánové. Legislativní plán práce vlády byl zkrácen u těch prvních dvou návrhů a byly předloženy vládě téměř o půl roku dříve, než se původně předpokládalo a je to proto, že vláda tím plní tu část svého programového prohlášení, kterou považuje za jednu z hlavních priorit. Pokud se týče novely zákona o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, musím vám říci, že vláda ještě nad rámec stanoviska Legislativní rady původní koncepci dále rozšířila. Tato novela si především vytkla za cíl se vypořádat s některými důsledky rozpadu Československa, které s ohledem na dosavadní právní úpravu byly předmětem kritiky mezinárodních organizací na ochranu lidských práv a Rady Evropské unie a Rady Evropy.

Jaký návrh zákona tedy vláda předkládá parlamentu? Především návrh, který říká a tím reaguje na nález ústavního soudu ve známé kauze Petra Uhla, že každý český občan, který po rozpadu Československa volbou získal slovenské státní občanství, je z hlediska našeho zákona považován i nadále za českého občana, to znamená za občana, který neztratil české občanství. Za druhé návrh zákona předpokládá, že každý bývalý občan Československa, ČSFR, který nemá české občanství, ale žije na území České republiky nepřetržitě ode dne rozpadu Československa, má právo, ne požádat o české občanství, nýbrž právo jej získat tím, že učiní prohlášení ve vztahu k český státním orgánům. A stačí, že prokáže, že byl československým občanem a že ode dne rozpadu se zde zdržuje, dokonce nemusí ani prokázat trvalý pobyt. Myslím, že nemusím zdůrazňovat, že jde o návrh zákona, který má pomoci upravit zejména poměry příslušníků rómského etnika, kteří zde žijí ode dne rozpadu Československa a neměli třeba zařízen trvalý pobyt, ale prokazatelně se zde celou tu dobu zdržují.

Nejde nám jenom o to, aby tito občané, kteří zde s námi žijí, mohli získat naše státní občanství, ale tímto prostřednictvím mohli být účastni na našem, zejména sociálním zákonodárství. Tato novela navíc výrazným způsobem umožňuje získání státního občanství jiným uchazečům, kteří se zde zdržují a to v průlomu do zásady zákazu dvojího občanství. Mám tím na mysli ty, kteří podle dosavadní platné právní úpravy musí, když splní ostatní podmínky, jako je 5-ti letý trvalý pobyt, zkouška z českého jazyka a podobně, kteří dnes musí prokázat, že se buďto přede dnem žádosti udělení českého státního občanství vyvázali z dosavadního státního občanství a nebo musí prokázat, že jejich vlastní země má takovou právní úpravu, podle které získáním udělení českého státního občanství automaticky ztratí to dosavadní.

Tato úprava zůstává zachována, ale navrhovaná vládní novela do ní dává výjimku, aby ve všech případech, kdy by tím ten žadatel vystavil sebe nebo své blízké v té své původní zemi nebezpečí diskriminace a porušování lidských práv, mám tím na mysli osoby, jejichž domovská země je nedemokratická, porušující lidská práva, mám tím na mysli zejména studenty ze Súdánu, kde jak víte došlo poté, co k nám přišli studovat a je tam vlastně režim zcela diktátorský, aby nemuseli vstupovat do kontaktu se svou původní zemí a vystavit tím vlastně riziku své rodinné příslušníky. Až potud jde tedy o novelu, jak byla předložena ministerstvem vnitra a jak prošla i Legislativní radou vlády. Jakousi novinkou pro vás budiž to, že vláda se rozhodla ještě více rozšířit ten průlom do zásady zákazu dvojího občanství a zakotvila do návrhu novely zákona dvě další ustanovení. První se týká těch státních občanů jiné země, kteří u nás žijí déle než 20 let. Ti mohou dostat výjimku a získat Státní občanství České republiky, aniž by ztratili to dosavadní. Pro ilustraci vám řeknu, že jde ve skutečnosti o příslušníky polské menšiny z českého Těšínska, že jde o Rumuny, Řeky, prostě ty, kteří po 2. světové válce sem v rámci migračních vln procházejících Evropou přišli, žijí zde dlouhou dobu, nejméně, jak my říkáme 20 let, a nepovažujeme za korektní od nich požadovat, aby se vyvázali ze státního občanství dosavadní země a současně jim chceme umožnit, aby získali i naše občanství.

A posledním průlomem do té zásady zákazu dvojího státního občanství je ustanovení, kterým navrhujeme, aby ani nikdy v budoucnu, neztratil žádný český státní občan toto občanství, v případech, kdy si zvolí nebo získá vedle něj slovenské státní občanství. Je to prostě reakce na rozpad Československa, jde ve skutečnosti o 3500 Čechů žijících do dnešního dne na Slovensku na český pas, kteří, aby neztratili české občanství, tam stále žijí jako Češi, mají tam rodiny, my jim chceme umožnit, aby získali i slovenské občanství bez ztráty českého. Vedle této novely předkládá vláda Parlamentu ČR speciální zákon, který se dá nazvat jako zvláštní rehabilitační zákon.

Ten návrh zákona se jmenuje Zákon o státním občanství některých bývalých státních občanů a jeho podstatou je umožnit všem bývalým občanům Československa, kteří by byli, pokud by zde zůstali, podle našich právních předpisů považováni dnes za české občany a kteří to československé nebo české občanství pozbyli kdykoli v období od 25. února 1948 do 28. března 1990, což byla účinnost té novely, kdy už jednou jsme tento krok učinili a umožňovali získat všem bývalým občanům, kteří žijí v exilu zpět naše občanství, aby pouhým prohlášením, ve kterém doloží, kdy a jakým způsobem pozbyli státní občanství republiky a jaké bylo poslední místo trvalého pobytu na našem území a nebo stačí prohlášení, že nikdy takový pobyt neměli, to říkám proto, že to umožňujeme i dětem, které se již narodily v exilu.

Tato novela se zdá být velice široká, protože nemá žádná vylučovací kritéria. Každému, kdo v tom dlouhém období 50 let pozbyl naše občanství, umožňuje mu je takto lehko získat. Ve skutečnosti jde především o naše bývalé spoluobčany žijící především v Severní Americe, protože všichni ostatní, žijící na jiných kontinentech tu možnost již měli. Jenom s Amerikou, jak víte byla naturalizační dohoda, která zakazovala a znemožnila jim v tom roce 1990 se k našemu občanství dostat, takže tímto zákonem ta dohoda, která byla v roce 1997 zrušena mezi vládami USA a České republiky, umožňujeme získat státní občanství.

Upozorňuji, že to je též bod programového prohlášení vlády, který jasně říká, že každému z našich bývalých občanů chceme znovu otevřít naprosto, bez jakýchkoli podmínek, cestu k možnosti získání znovu našeho občanství a každému z nich také chceme umožnit, aby jedno ze základních práv spojených se státním občanstvím, to jest volební právo, mohl realizovat nikoli pouze na území České republiky, nýbrž, jinými slovy, vláda připravuje změny platných volebních zákonů tak, aby účast na volbách, mám tím samozřejmě na mysli výlučně volby do parlamentu, protože jak víte volby do místních zastupitelstev naopak podle Evropské unie nesmí mít žádnou souvislost se státním občanstvím, ale naopak aktivní a pasivní volební právo zastupitelstev obcí je spojeno výlučně s místem pobytu. Ale u voleb do obou komor parlamentu předpokládáme takovou změnu zákonů, aby bylo možno volební právo uplatnit i mimo území České republiky a to na zastupitelských úřadech.

Třetí návrh zákona, který dnes vláda schválila je Návrh novely zákona o zadávání veřejných zakázek. Tady chci říci, že hlavním důvodem, proč chce vláda předložit parlamentu tuto novelizaci je skutečnost, že minulým vládám byla vytýkána výrazná inkompatibilita této naší normy s komunitárním právem Evropské unie. Projevilo se to i v tom hodnotícím posudku v listopadu minulého roku z Bruselu, takže jenom stručně. Předložená novela ještě nečiní oblast zadávání veřejných zakázek plně kompatibilní s evropským právem, ale činí tři zásadní posuny. Ve dvou případech rozšiřuje působnost dosavadního zákona a v jednom případě naopak zužuje. Rozšiřuje to tak, že zákon na veřejné zakázky se bude vztahovat i na obchodování nebo obchody v případech, kdy předmětem těchto obchodů jsou předměty, které požívají ochrany autorského zákona nebo zákonů upravujících práva z průmyslového nebo duševního vlastnictví a za druhé to je velmi významný a důležitý posun.

Touto novelou skončí výjimka, kterou dosavadní právní úprava obsahuje. Tato novela se bude vztahovat i na takzvané síťové monopoly, které se musí podrobit veřejným zakázkám, to jest subjekty, které působí jako výrobci, přepravci nebo distributoři pitné vody, elektrické energie, plynu, tepla, provozovatelé veřejných dopravních sítí, veřejných telekomunikačních sítí a obchodní společnosti provádějící průzkum nebo těžbu ropy, plynu, uhlí nebo jiných paliv.

V čem naopak dochází k vynětí z působnosti zákona o veřejných zakázkách? To jsou nákupy majetku a služeb strategického charakteru, schválené vládou, které souvisí s integrací a činností České republiky v Severoatlantické alianci a zakázky související s poskytováním zahraničně-rozvojové a humanitární pomoci, zakázky na výrobky a služby, jejich odběratelem je stát a dodavatelem je vězeňská služba. Asi vám je jasné, jaký je smysl tohoto posledního vyloučení, abychom zajistili co nejvyšší možný stupeň zaměstnanosti vězňů ve výkonu trestu. To, co bude dodávat vězeňská služba státu, tam nebude muset být veřejná zakázka. To jsou zhruba tři základní body této novely...

Libor Rouček, mluvčí vlády: Vláda dnes též projednávala a schválila Návrh zákona o nouzových strategických zásobách ropy a ropných produktů. V návrhu tohoto zákona je navrženo zejména vytvořit a udržovat v podobě státních hmotných rezerv nouzové zásoby ropy a ropných produktů tak, aby jejich výše dosáhla standardu předepsaného normami EU a Mezinárodní energetické agentury a zároveň tam jde též o to, aby byla zmocněna vláda, aby ve stavu ropné nouze vláda byla oprávněna přijmout opatření k omezení spotřeby ropy a ropných produktů. Co se té výše nouzových zásob týče, musí počínaje sedmým rokem od nabytí účinnosti tohoto zákona, trvale dosahovat úroveň průměrné devadesátidenní spotřeby těch vybraných ropných produktů České republiky. Pod těmito ropnými produkty se rozumí automobilové a letecké benzíny, motorová nafta a petroleje a též topné oleje.

Poté vláda projednávala a posoudila problematiku obsaženou v návrhu tiskového zákona, předloženém ministrem kultury a vzala na vědomí stanovisko Legislativní rady vlády ze dne 7. ledna. Vláda projednávání návrhu tiskového zákona přerušila a uložila ministrovi kultury ve spolupráci s předsedou legislativní rady, aby dopracovali návrh tohoto zákona ve smyslu připomínek Legislativní rady vlády tak, aby byl po připomínkovém řízení provedeném ve zkrácené lhůtě předložen vládě do 18. června tohoto roku.

Vláda se též zabývala přepracovaným Návrhem zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Tento návrh byl schválen. Šlo zde o připomínky vlády, to znamená, aby údaje o pojištění odpovědnosti související s evidovaným vozidlem nevedla Policie České republiky, jak bylo původně navrženo, ale Česká kancelář pojistitelů, která tyto údaje bude ke zpětné kontrole pojištění periodicky předávat centrálnímu registru vozidel, který vede ministerstvo vnitra, a potom tam šlo o druhý bod a to, aby po omezenou dobu, a zde se jedná o dobu pěti let, byla výše pojistného omezena, to znamená jak minimální, tak maximální hranici. Tuto výši určí potom ministerstvo financí.

Vláda též vzala na vědomí koncept dotační politiky financování organizací příslušníků národnostních menšin v České republice, schválila návrh statutu Rady vlády České republiky pro lidská práva a návrh na jmenování zástupců veřejnosti členy této rady. Pokud budete mít zájem o tato jména, v té dotazové části vám je samozřejmě dám. A jako poslední bod, který vláda doposud projednávala, byl návrh na vypovězení dohody mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávie o letecké přepravě. Vláda s tímto návrhem souhlasila. Tolik tedy na úvod a nyní již máte slovo vy.

Pavel Dumbrovský, televize Nova: Já bych měl několik dotazů na pana ministra Grulicha. Jak si představujete boj proti korupci konkrétně a jak chcete zasahovat do soukromé sféry, jak jste naznačovali? A potom ještě, vy jste tam také hovořil, že vláda zajistí beztrestnost těm, kteří udají ty, kdo nabízejí úplatky a tak dále, nebo kdo budou svědčit ve prospěch nebo o korupci, takže jestli to tam zůstalo a jak to tam vypadá? A potom ještě k těm majáčkům na vozech ministrů. My jsme zjistili, že všechny ty majáčky, které jsou umístěny na vozech ministrů, jsou v rozporu se zákonem, protože nejsou umístěny tak, jak by správně měly, tak co tomu říkáte?

Václav Grulich, ministr vnitra: Takže postupně. To, nač se ptáte pane redaktore, to je obsaženo v té zprávě o korupci, kterou vláda vzala na vědomí, protože to patří do těch určitých metodických návodů a jsou tam i převzaty zkušenosti z ostatních evropských zemí. Tam například byla výhrada, která byla akceptována, o úloze tzv. korunního svědka, protože tam se spíš bude muset jednat o ochraně svědka, takže některé termíny, to jsou ty drobné změny, o kterých jsem hovořil, že budou změněny. Co se týká korupce v soukromé sféře, je tam zvláštní kapitola a právě také v této části zprávy, takže jsou tam zkušenosti rozvedené ze zahraničí a jsou tam určité principy, co je třeba zavést, jakým způsobem pokračovat, aby v této sféře ke korupci nedocházelo.

Jinak můžu říct, že z výzkumů, které také jsou v této části materiálu uvedeny, je osm občanů z deseti přesvědčeno, že ke korupci dochází především ve státní sféře, a že minulé vlády nedokázaly této korupci čelit. V některých případech ty výzkumy jsou ještě kritičtější, protože třeba 95 % občanů žádá zvýšit tresty za korupci a za nejrozšířenější je právě u nás považována korupce na úřadech. To bude potřeba spojit s tím opatřením, které už vláda provedla, výrazně urychlila přípravu zákona o státní službě. Místo roku 2002 bude tento zákon předložen parlamentu ještě v tomto kalendářním roce a bude to také úzce souviset samozřejmě se zavedením a zaváděním státního informačního systému, protože tam, kde je v těchto věcech pořádek a řád, tam je korupce naprosto zbytečná.

A ještě ty majáčky. Já se přiznám, že s majáčkem nejezdím, majáček u mě v autě je v kufru, za toho půl roku jsem ho povolil vytáhnout asi třikrát, čtyřikrát, když už bylo skutečně zle a bylo nebezpečí, že nestihnu velice vážné jednání a nevšiml jsem si ani, kde jsou u ostatních kolegů umístěny. Nechám si to ověřit.

Pavel Rychetský, místopředseda vlády: Já bych to doplnil, protože vás zajímala beztrestnost těch, kteří oznámí, že poskytují úplatek, a byl přijat. V tom materiálu pana ministra Grulicha to už zatím vláda vzala na vědomí, a tam se předpokládá, že v rámci novelizace trestního zákona bude zváženo, zda dosavadní ustanovení o beztrestnosti, a dnes je v zákoně, tzv. účinná lítost - to znamená, ten, kdo poskytne úplatek a bez zbytečného odkladu to oznámí, je beztrestný. A v tom materiálu se uvažuje o tom, že by se vypustila slova bez zbytečného odkladu, to znamená, i když to později učiní, tak si tím zajistí beztrestnost. Druhá změna, která, ale je to tam obojí jako hypotéza, jako úvaha pro jaksi budoucí legislativní kroky, ne rozhodnutí ; zde by se naopak oznamovací povinnost, která dnes je jenom na vybrané trestné činy jako je vražda a podobně, na ty nejzávažnější, měla právě rozšířit na trestní činnost úplatkářství.

Aleš Heřmánek, Český rozhlas: Já bych se chtěl zeptat na povinné ručení, tam byl ještě jeden sporný bod a ten se týkal prokazování zaplacení toho pojistného. Hovořilo se o nálepkách, o možné jiné formě, to znamená, co bude zvoleno? Dále, zda-li předpokládáte, že ten zákon už začne platit od roku 2000, zda-li se to stihne? A třetí otázka, co je ta Česká kancelář pojistitelů, kdo ji bude zřizovat, jakým způsobem vznikne?

Pavel Rychetský, místopředseda vlády: Na to stručně odpovím. Jakým způsobem se bude prokazovat zaplacení tohoto povinného pojištění zákon neřeší, zákon říká, že každý to bude muset prokázat. To znamená, rozhodne se až při realizaci toho zákona, zda budou pojišťovny vydávat to potvrzení, že by bylo zaplacené pojistné, v podobě složenky, stvrzenky a nebo v podobě nálepky. Prostě vláda soudí, že není naší věcí, abychom je omezovali a určovali jim jak, prostě bude povinnost to pojištění uzavřít a bude povinnost to prokázat a není naší věcí, jak se to bude řešit.

Ta kancelář pojistitelů, to je evropský instrument běžný v Evropské unii, protože z důvodu toho, co se u nás nazývá povinné ručení, mohou vzniknout nesmírně rozsáhlé škody, a dokonce i z jedné pojistné události. Podle Evropské unie se zavádí jakési sdružení všech pojišťoven, které budou mít licenci k provozování tohoto druhu pojištění, které budou muset povinně tu společnou kancelář vytvořit a povinně vytvářet společný garanční fond tak, aby se nemohlo stát, že by poškozený se nedostal kvůli té jedné pojišťovně do situace, že by mu nebylo plněno. Zákon bude platit od 1. ledna příštího roku.

Televize Markíza: Slovenská vláda uvažuje o tom, že by se omluvila za činnost Slovenské informační služby na vašem území. Můžete to nějakým způsobem komentovat?

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: Já samozřejmě jsem aspoň zhruba informován o údajné činnosti Slovenské informační služby i v té části, která byla zaměřena proti sousedům. Ale v této chvíli my jako vláda nebo jako ministr zahraničních věcí jsme o omluvu nežádali a jak vidím, tak ta věc je stále na Slovensku v jednání, část zprávy se zveřejňuje a diskutuje, čili předpokládám, že bude na slovenské straně, až bude celá věc dobře známá, aby ona rozhodla, zda považuje za nutné se omluvit. V této chvíli na základě nynějších znalostí tu omluvu nepožadujeme.

Jaroslav Lenert, Hospodářské noviny: Já bych měl několik otázek, první dvě by směřovaly asi na pana Kavana. Asi jsem nějak nepostřehl, že by jste hovořil o Slovensku, jestli se tedy koncepce zahraniční politiky tím zabývá nějak podrobněji, případně jaké cíle tam stanoví, a to například, jestli se hovoří o přetrvávání zvláštních vztahů se Slovenskem i v případě rozdílného data vstupu do Evropské unie.

Potom by mě zajímalo, jestliže jako jednu z priorit tam máte rozvoj vztahů s rozvojovými zeměmi, se kterými jsme vztahy již kdysi v minulosti měli, jestli tam někde řešíte v této problematice hodně časté dilema mezi rozvojem vztahů a porušováním lidských práv z jejich strany.

A ještě na pana Rychetského, když jste hovořil o novelách volebních zákonů, tady jste se zmínil i o udělení volebního práva cizinců při obecních volbách. To budete předkládat teď nebo později? A ještě, v programu jste měli informaci o sbližování právních předpisů České republiky s právem Evropských společenství za čtvrté čtvrtletí, projednávali jste to, je to pro informaci číslo pět ?

Libor Rouček, mluvčí vlády: Já začnu tou poslední otázkou, protože to bude nejkratší. Jak víte, to, co je zde napsáno pro informaci, je skutečně jenom pro informaci, vláda tyto body neprojednává, je to jenom pro informaci ministrů. Nyní již pan Kavan.

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: Odpovím na obě otázky, samozřejmě všechny tyto body a další koncepce tam jsou, jinak by to byla velmi dílčí koncepce, takže dám příklady: jelikož vztahy se sousedními státy patří mezi priority, tak ty jsou tam rozebrány a v tom seřazení těch našich sousedů tak, jak jsou projednávány, vás mohu informovat, že vztahy se Slovenskou republikou jsou tam zařazeny jako první. Opakuji pár citátů pro ilustraci: Česká republika přikládá zvláštní význam všestrannému rozvoji vztahů se Slovenskem a usiluje o to, aby dosáhly nadstandartní úrovně, vychází přitom z toho, že se Slovenskem,se kterým sedmdesát let sdílela osudy ve společném státě, a že se mezi Čechy a Slováky vytvořily vazby, které nemají obdoby ve vztazích České republiky k jiným státům a tak dále.

Česká republika podporuje úsilí Slovenska o co nejrychlejší vstup do evropských euroatlantických struktur. Ještě jednu větu vzhledem k vaší otázce: Česká republika zváží zachování celní unie se Slovenskou republikou i po tom. Chceme účast Slovenska v Schengenském systému, aby tzv. schengenská hranice nebyla na česko-slovenské hranici, ale případně na slovensko-ukrajinské, to je k té první otázce.

A k té druhé otázce, samozřejmě i tím se tam zabýváme, dávám krátký příklad, otázka lidských práv bývá často vnímána jako nepřiměřeně idealistická součást zahraniční politiky, která je na překážku pragmatickým ekonomickým zájmům. Jistě víte, o čem hovořím, to je tedy citát z koncepce a říkám, že Česká republika je přesvědčena, že existence politického dialogu o lidských právech je měřítkem důvěryhodnosti a z dlouhodobého hlediska i perspektivnosti hospodářských vztahů s daným státem. Česká zahraniční politika zde hodlá být otevřena a transparentní a vychází z předpokladu, že věcná komunikace o problematice lidských práv v současném multikulturním světě je z hlediska budoucnosti tou nejlepší investicí. V jednotlivých částech se k této otázce vracíme podle toho, o kterém regionu či oblasti hovoříme, ale to už by potom byla příliš detailní odpověď.

Pavel Rychetský, místopředseda vlády: Já na tu otázku odpovím stručně. Změnu volebního práva do obecních zastupitelstev, tj. zakotvení práva bez ohledu na státní občanství a změnu realizace volebního práva našimi občany mimo území České republiky nelze spojit do jednoho zákona, protože to jsou dnes dva různé zákony, zákon o volbách do parlamentu a zákon o volbách do obecních zastupitelstev. Obě tyto změny chceme předložit parlamentu nejpozději v příštím roce.

Ladislav Šticha, Česká televize: Já bych měl dvě společné otázky pro pány ministry Kavana a Grulicha. Ještě jednou bych se vrátil k Slovenské informační službě. Chtěl bych vědět, jestli vláda byla někdy informována o činnosti Slovenské informační služby proti České republice a jaký na to má názor. A druhá otázka, jak se díváte na údajný požadavek Severoatlantické aliance, aby bezpečnostními prověrkami prošli i členové vlády a bez ohledu na to, že náš zákon to jaksi nevyžaduje, jestli zvažují členové vlády, že by se nechali prověřit? Děkuji.

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: Já budu stručný. Na první otázku, vláda o činnosti Slovenské informační služby informována nebyla. Dále jste se ptal na požadavek prověřit ministry, konstatuji, že takový požadavek neexistuje, a že podle současného platného zákona ministři jako ze zákona určené osoby prověrkám nepodléhají a to je v zákoně, který z hlediska NATO je přespříliš přísný, a který budeme chtít novelizovat tak, aby odpovídal standardům zemí Severoatlantické aliance.

Pavel Rychetský, místopředseda vlády: Já bych jenom dodal, že na žádné členské zemi Severoatlantické aliance nikdy nikdo nepožadoval, aby prověřovala své ústavní činitele. To je prostě výmysl našich hloupých sdělovacích prostředků.

Václav Grulich, ministr vnitra: Jak víte, Ministerstvo vnitra BISku neřídí a za dobu svého působení ministra jsem tudíž žádnou takovou informaci neobdržel, druhá otázky byla odpovězena.

Václav Hrníčko, ČTK: Já jsem se chtěl zeptat, jaký vliv bude mít novelizace zákonů, které se týkají občanství, na majetkové restituce?

Pavel Rychetský, místopředseda vlády: Moje odpověď bude velmi stručná. Přijetí tohoto zákona nezmění právní poměry a nezaloží žádné nové právní nároky ani v oblasti restituční, ani v jiné.

Vít Dvořák, televize Nova: Já bych měl dotaz na pana vicepremiéra Rychetského k tomu tiskovému zákonu, jak byste si konkrétně představoval tu registraci, tu registrační povinnost a pak jsem se chtěl zeptat jestli se tedy vláda dnes zabývala tím původním návrhem, který měla legislativní rada na stole už před půldruhým měsícem? Jestli vám to nepřijde trošku jako zdržování?

Pavel Rychetský, místopředseda vlády: Bude to velmi stručné. Bylo vám zde řečeno, že projednala tento návrh, přerušila projednávání a uložila panu ministru Dostálovi jej dopracovat. Zatímco informace o tom, jak bych si to představoval, by byla velmi dlouhá, takže já se pokusím to říct stručně, až to bude vše přepracováno, tak se všichni s tím seznámí. Pokud se týče získání oprávnění k vydávání periodického tisku, nepředstavuji si vůbec žádnou překážku. Kdokoli bude chtít, musí to oprávnění získat, jenom musí prokázat, že existuje, že má rodné číslo nebo IČO, nic víc. To stanovisko legislativní rady směřuje jinam, to směřuje k tomu, že kdo má toto oprávnění a vydává a rozšiřuje tisk a prokazatelně například to používá k porušování lidských práv, například k šíření rasové nesnášenlivosti, potlačování lidských práv, šíření dětské pornografie a podobně. Tady je problém, ne v tom, že by se dělaly překážky tomu, kdo ho získá, nýbrž kdo ho neudrží, v případě, že porušuje platné zákony. To je jediné, v čem chceme ten návrh tiskového zákona doplnit.

Johanna Grohová, Mladá fronta Dnes: Já bych měla dotaz na pana místopředsedu Rychetského, jak jste říkal vlastně to povinné ručení, že každý bude nucen to prokázat, že to zaplatil, tak se chci zeptat komu, jestli to budou třeba náhodné prověrky nebo jestli to máte vyřešené už.

Pavel Rychetský, místopředseda vlády: Silniční kontrola, jako dnes...

Miroslav Korecký, Lidové noviny: Já bych měl otázku na pana ministra vnitra, jestli by jste mohl být přece jen trošinku konkrétnější v případě těch nástrojů toho programu boje s korupcí. Ten původní návrh, který se dostal na veřejnost obsahoval řadu institutů, které vzbudily různé kontroverzní názory, mimo jiné to bylo nasazování těch agentů, provokatérů, tzv. udavačské linky, institut prověrkového řízení a další. Třeba k těmto institutům jestli můžete říct, jestli v tomto schváleném návrhu zůstávají, nebo jestli byly shledány jako závadné nebo nedobré?

Václav Grulich, ministr vnitra: Tyto příklady jsou uvedeny v té zprávě jako zkušenosti z ostatních zemí, neobjevují se samozřejmě v harmonogramu opatření, který vláda přijala. Ten harmonogram má čtyři hlavní části: a) legislativní opatření , b) organizační opatření, c) oblast vzdělávání a mediálního působení, protože tady velice počítáme s novinářskou obcí a s její pomocí, d) oblast mezinárodní spolupráce. Takže to, o čem hovoříte a co zvedlo takovou vlnu diskuse jsou záležitosti, které se samozřejmě používají, protože v organizovaném zločinu někdy nezbude, než nasadit člověka dovnitř organizace, pokusit se ho tam dostat, jinak jsou tyto organizace neprůstřelné, ale to jsou věci, které i tam v tomto materiálu jsou uvedeny, že musí být uvedeny do přísného souladu s naším právním řádem tak, aby nedošlo k porušování lidských práv.

Pavel Rychetský, místopředseda vlády: Já bych jenom k tomu chtěl dodat tazateli, že ty momenty, o kterých hovořil, které byly v tom materiálu, který zřejmě viděl, jako je provokovaná trestná činnost a podobně těmi nasazenými agenty, ty v tom materiálu skutečně byly a byl to materiál, který jsme zdědili po minulé vládě, po panu ministrovi Svobodovi.

Jaroslav Lenert, Hospodářské noviny: Zajímalo by mě, jestli novela zákona o veřejných zakázkách mění limity, při kterých je potřeba vypisovat veřejnou soutěž?

Pavel Rychetský, místopředseda vlády: Já odpovím, mění ty limity na klasický přepočet, přílohy ke směrnicím EU, kde to je v Euru, a prostě jsme to připočítali, dali jsme to do stejné roviny, aby to bylo srovnatelné.

Libor Rouček, mluvčí vlády: Děkuji, pokud to byla poslední otázka, dnešní tiskovou konferenci uzavírám a přeji všem hezký večer...