Záznam z tiskové konference po schůzi vlády ČR v pondělí 29. března 1999

Libor Rouček, mluvčí vlády: Dámy a pánové, hezké odpoledne. Nejprve začnu upozorněním, ve kterém se vám chci omluvit, že dnes není výjimečně pressfoyer. Důvod, jak víte, je ten, že dopoledne tu byl na návštěvě portugalský premiér pan Guterres a vláda má tak ve svém jednání časový skluz. Jinými slovy, zatímco my tu budeme mít tuto tiskovou konferenci, vláda bude dál jednat. Z těch bodů, které vláda dneska projednávala, to byla nejprve vojenská strategie České republiky a s tou vás seznámí ministr obrany pan Vetchý.

Vladimír Vetchý, ministr obrany: Dobrý den, dámy a pánové. Vojenská strategie České republiky vychází z Bezpečnostní strategie České republiky. Shrnuje komplex principů a zásad souvisejících se zajištěním bezpečnosti státu, včetně odvrácení případné vojenské hrozby nebo vojenské agrese. Deklaruje jak zásadní odhodlání bránit za jakýkoli okolností stát, tak i podíl České republiky na zajišťování kolektivní obrany aliance a zajišťování mezinárodní bezpečnosti. Charakterizuje bezpečnostní rizika státu se zaměřením na předvídání, sledování, prevenci hrozeb pro bezpečnost státu, podíl ozbrojených sil a jejich eliminaci, stanovuje základní opatření k dosažení připravenosti státu čelit vojenskému napadení. Naplňování vojenské strategie umožní České republice podílet se na vytváření strategického prostředí v Euroatlantickém prostoru. Reagovat na nové spektrum krizových situací a připravovat se na budoucí výzvy.

Vojenská strategie České republiky je veřejným dokumentem. Pokud se týká východisek Vojenské strategie, tak to jsou především strategické a životní zájmy České republiky, možnost likvidace hrozeb velkého rozsahu, co se týče bezpečnostních rizik, o kterých jsem mluvil, ty jsou definovány Bezpečnostní strategií. Jsou to živelné katastrofy, průmyslové a ekologické havárie, narušení standardních mezinárodních a ekonomických vztahů a přerušení toku strategických komodit, surovin a informací, ohrožení počítačových sítí, teroristické akce a mezinárodní zločin velkého rozsahu, migrační vlny velkého rozsahu, násilné akce cizí moci proti občanům a objektům České republiky, ohrožení základních hodnot demokracie a svobody občanů jiných zemí v takovém rozsahu a charakteru, který může znamenat ohrožení bezpečnosti mezinárodního prostředí, tedy lokální a regionální konflikty. To jsou takzvaná nevojenská rizika. A pak vojenská rizika, což jsou diverzní činnost, jejímž účelem je zjevná příprava agrese a vlastní agrese, tedy napadení spojeneckého státu, případně vojenské napadení České republiky.

Hlavní úkoly Armády České republiky jsou příprava obrany proti vnějšímu napadení, příprava k plnění podílu na obraně aliance, příprava vedení mírových operací, vlastní vedení mírových operací, účast na záchranných a humanitárních akcích, eliminace vojenských i nevojenských ohrožení, střežení objektu, ochrana státních hranic, záchranné práce, humanitární pomoc, podpora bezpečnosti v Evropě a účast na společných mezinárodních programech. Co se týká principů výstavby, přípravy a použití armády, je to především zajištění obrany České republiky a plnění závazků vyplývajících z našeho členství v NATO, respekt ke strategickým východiskům NATO, ke stavu a vývoji bezpečnostního stavu státu, především je to zvyšování mobility sil Armády České republiky, schopnost účinného nasazení těchto sil, odolnost systému velení a řízení a obranné a operační plánování včetně zdrojů. Opět zdůrazňuji, že Vojenská strategie je veřejným dokumentem, bude po zpracování připomínek předložena veřejnosti. Celý text Vojenské strategie bude zveřejněn. Děkuji za pozornost...

Libor Rouček, mluvčí vlády: Já též děkuji. Odpoledne se vláda na svém neveřejném zasedání zabývala i situací v Kosovu a v této souvislosti přijala jedno usnesení. S tím vás nyní seznámí ministr zahraničí pan Kavan.

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: V rámci neveřejného zasedání jsem informoval členy vlády o současné situaci v Kosovu i o dalších věcech, které s ní souvisí a o nichž jsem byl přesvědčen, že ministři musí býti informováni. Vláda došla k jednomu usnesení, které je pro veřejnost a to vzala na vědomí a podpořila rozhodnutí ministerstva zahraničních věcí, vyhovět žádosti velvyslance bývalé jugoslávské republiky Makedonie, který dnes navštívil ministerstvo zahraničních věcí a s poukazem na skutečnost, že značný počet uprchlíků z Kosova směřuje právě do jeho země, do Makedonie, požádal o jistou formu pomoci.

Ministerstvo zahraničních věcí se rozhodlo z vlastního rozpočtu uvolnit částku do výše 10 000 amerických dolarů a tato částka bude na tuto humanitární pomoc poskytnuta. Po diskusi ve vládě mi bylo rovněž, jako ministru zahraničních věcí doporučeno zvážit i nabídku dalších resortních ministrů, zvláště ministra zemědělství a ministra průmyslu a obchodu, nabídnout Makedonii i naturální pomoc to znamená potraviny a další věci, které by případně uprchlíci potřebovali. Toto bude ministerstvo zahraničních věcí realizovat v nejbližší době. Jinak bych chtěl využít této příležitosti, neboť jsem o tom rovněž informoval vládu, že během víkendu došlo v některých českých sdělovacích prostředcích k několika zkreslením, které by mohly zpochybnit věrohodnost a transparentnost české zahraniční politiky, která má jinak v Evropě a ve světě zatím velmi dobrý zvuk.

Proto se ministerstvo zahraničních věcí rozhodlo tyto skutečnosti tímto prohlášením uvést na pravou míru. Sděluji, že česká vláda nezprostředkovává žádné mírové rozhovory mezi Bělehradem a Severoatlantickou aliancí. Jako členská země Severoatlantické aliance nemůžeme uvažovat ani o zvláštních separátních bilaterálních vztazích s Jugoslávskou svazovou republikou. Jsme přesvědčeni, že Severoatlantická aliance musí vystupovat jednotně. O postupu aliance lze ovšem diskutovat mezi členskými státy aliance a Česká republika k této diskusi hodlá aktivně přispívat. K diskusi o souhlasu vlády se zahájením fáze 1 nebo fáze 2, bombardování území svazové republiky Jugoslávie chci sdělit, aby nedošlo k dalším nedorozuměním následující. 12. 10. 1998 byl všemi členskými státy Severoatlantické aliance, tedy tehdy 16 členskými státy schválen takzvaný aktivační rozkaz k leteckým útokům proti Jugoslávii. Po dohodě mezi prezidentem Miloševičem a velvyslancem Holbrookem, byl tento rozkaz zmrazen. 30. ledna 1999 byl tento rozkaz obnoven poté, co bylo zřetelné, že prezident Miloševič tuto dohodu z října soustavně porušuje.

Tento rozkaz byl obnoven s tím, že pravomoce přecházejí z Rady Severoatlantické aliance na generálního tajemníka Javiera Solanu. A ten dostal právo aktivační rozkaz využít po konzultacích se všemi členskými státy. K těmto konzultacím přistoupil 19. března 1999 a v té chvíli bylo v Severoatlantické alianci již devatenáct členských států, to znamená, již sedm dní byla členským státem Severoatlantické aliance i Česká republika. Velvyslanec při NATO Karel Kovanda, na něhož se generální tajemník obrátil, což je postup zcela běžný, se obrátil na mě jako na ministra zahraničí. Vzal jsem na vědomí informaci Severoatlantické aliance, že do té doby všechny pokusy diplomatů nalézt mírové řešení konfliktu v Kosovu selhaly, a že je tedy nutné přistoupit k realizaci hrozby, na níž se Severoatlantická aliance shodla již právě v říjnu loňského roku.

Mimochodem představa, že bychom sedm dní po vstupu do aliance mohli využít práva veta a zablokovat rozhodnutí, ke kterému NATO došlo po mnohaměsíčních pečlivých analýzách považuji za poměrně naivní. Po konzultacích s premiérem Milošem Zemanem jsem pověřil velvyslance Kovandu přidat se k souhlasnému stanovisku ostatních osmnácti členských zemí. Šlo o sobotu a v pondělí na řádném zasedaní vlády jsem vládu o této situaci informoval. Nebylo samozřejmě nutné, aby kabinet o této informaci hlasoval. Stejný postup jsem zvolil následující sobotu, kdy generální tajemník Solana konzultovat devatenáct členských států ohledně druhé fáze leteckých útoků. Znovu upozorňuji rozhodnutí jak o první tak o druhé fázi, to základní rozhodnutí je rozhodnutím Severoatlantické aliance již z podzimu loňského roku. Zase se na mě obrátil velvyslanec Kovanda vyjádřit souhlas s tímto postupem a já jsem o celé záležitosti informoval ihned premiéra Miloše Zemana, který na základě této informace rozhodl o podpoře České republiky pro toto rozhodnutí Severoatlantické aliance, které jsem obratem tlumočil přes velvyslance Kovandu generálnímu tajemníkovi Solanovi.

Proto měl pravdu generální tajemník Solana, když hodinu, či dvě hodiny poté oznámil souhlas všech devatenácti členských států aliance. Proto se také ostře ohrazuji proti tvrzení některých opozičních politiků, že jsme neinformovali veřejnost pravdivě. Znovu upozorňuji na to, že jde o základní rozhodnutí Severoatlantické aliance z loňského podzimu. Jakékoliv další rozhodnutí, které by se mělo týkat například bombardování jiných než vojenských objektů, pokud by vůbec někdy toto se octlo na stole, což není, nebo pokud by Severoatlantická aliance rozhodovala například o účasti pozemních vojsk, pozemních jednotek, tak tady by šlo o kvalitativně nová rozhodnutí, která nepadla v loni na podzim a zde jsem přesvědčen, že všech devatenáct členských států, respektive jejich vlády by byly konzultovány a i Česká vláda by měla na toto rozhodnutí daleko více času k úvaze a rozhodnutí, než jsme měli v těchto dvou výjimečných případech.

Dále bych chtěl zdůraznit, že informace zvláště Lidových novin, které se odvolávají na nějaké anonymní informace o tom, že jsem považoval nebo považuji postoj některých mých vládních kolegů za opatrnický a alibistický, jsou zcela nepravdivé. Vláda vydala jenom jedno prohlášení, asi pětiřádkové, na němž jsme se shodli právě v pondělí 22. března 1999, a které jsme se rozhodli embargovat až do doby, pokud by k bombardování došlo, a ve chvíli, kdy k němu došlo tiskový mluvčí pan Rouček ho zveřejnil a toto prohlášení mělo jednomyslnou podporu všech členů vlády, čili nelze takto odělovat některé členy vlády od jiných. Já jsem toto prohlášení za alibistické nebo opatrnické nepovažoval, nepovažuji a nikdy jsem nikomu takovýto názor nesdělil, naopak jsem ho veřejnosti několikrát vysvětloval. To, že jsem se rozhodl o dva dny později vydat zvláštní delší prohlášení ministerstva zahraničních věcí, není s tím vládním prohlášením v rozporu. V našem ministerském prohlášení ten postoj České vlády rozvíjíme, vysvětlujeme a zasazujeme do celkového kontextu právě proto, aby postoj České vlády k situaci v Kosovu byl zcela srozumitelný. Opakuji, a doufám, že mě tedy vnímáte, že v základním přístupu k situaci v Kosovu panuje ve vládě České republiky zásadní shoda. A poslední, jestli ještě můžu, protože i v tomto bodě zase v jedněch důležitých novinách, promítlo se to i do dalších sdělovacích prostředků, došlo k nedorozumění, především asi díky tomu, že někteří novináři, já vás plně chápu, v parlamentu je to dosti únavné, nevěnovali pozornost parlamentnímu jednání takovou, jakou si toto jednání zasluhuje, a proto daný novinář informoval o rozhodnutí parlamentu přesně obráceně, než k jakému rozhodnutí parlament došel.

Takže konstatuji, že v některých sdělovacích prostředcích byl nepřesně popsán údajný spor mezi mnou jako ministrem zahraničí a ministrem obrany panem Vetchým v souvislosti s otázkou přeletu a tranzitu aliančních vojsk přes území České republiky. Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh na tranzit vojsk NATO pro případ zahájení operace Joint Guardian. Tato operace ovšem počítá s podpisem mírové dohody oběma stranami konfliktu a s následným rozmístěním vojenských jednotek, které byl dohlížely nad jejím plněním. Tento návrh byl shodně podpořen samozřejmě oběma ministry, neboť to je vládní návrh formulovaný dávno před tím, než byl projednáván na půdě poslanecké sněmovny. Pan ministr Vetchý v jedné chvíli navrhl doplnit tento odstavec o formulaci, která by umožnila sněmovně schválit, teď tu formulaci říkám z hlavy, tranzit nebo přelety přes území České republiky v souvislosti s leteckými fázovými údery vojsk NATO.

Nesouhlasil jsem s tím, aby to bylo zařazeno do tohoto odstavce, neboť takovéto přelety aliančních letadel nemají žádnou souvislost s operací Joint Guardian. Podle právní analýzy přelety aliančních letadel, v tomto jde o neozbrojené tankovací letadla, nejsou v nesouladu s ústavou, kde se hovoří o pobytu na území České republiky cizích vojsk; nejsou typem návrhu, který musí schvalovat parlament, to je zcela v pravomoci vlády. Na to jsme se shodli s místopředsedou vlády panem Rychetským. V této souvislosti rovněž odkazuji na vládní usnesení z 12. října 1988, kde se ovšem výslovně vládou odsouhlasily přelety aliančních letadel nad územím České republiky za účelem odvrácení humanitární katastrofy v Kosovu a vláda se domnívá, že tato formulace byla dostatečná.

Libor Rouček, mluvčí vlády: Děkuji, tolik tedy k dvěma nejdůležitějším bodům dosavadního jednání vlády, ty další, o které má veřejnost zájem, to jsou ty koncepční body, jako například program revitalizace, či návrh koncepce reformy veřejné správy, bude vláda diskutovat až nyní ve večerních hodinách. Než dám prostor vám k otázkám, ještě vás seznámím s jedním usnesením a to, že vláda ke dni 30. dubna 1999 odvolává pana ing. Zdeňka Kadlece z funkce přednosty Okresního úřadu Pelhřimov, a je to na jeho vlastní žádost. Pan ing. Kadlec se chce podle mých informací věnovat více soukromému podnikání. Tolik tedy k dosavadnímu jednání vlády a nyní již prostor pro vás.

Alexandr Mitrofanov, Právo: Dobrý den. Dvě otázky, jedna na pana ministra Kavana a druhá na pana ministra Vetchého. Na pana ministra Kavana, pane ministře mohl byste říci podle jakých ustanovení jednacího řádu vlády došlo k rozhodování ve dvou, nikoli ve vládě jako sboru? A na pana ministra Vetchého, jak jste se cítil v okamžiku, kdy rozhodování o operaci, která je spojená s vojenskou technikou s nasazením vojenských sil bylo učiněno mimo vás? Děkuji.

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: Podle kompetenčního zákona za zahraniční politiku je zodpovědný ministr zahraničních věcí. Vláda samozřejmě rozhoduje o důležitých věcech ve sboru, ale ve chvíli, kdy je nutné se rozhodnout v rozmezí hodiny, či ještě kratší doby a navíc o víkendu, jsem hluboce přesvědčen o tom, že v mém rezortu může rozhodnout ministr zahraničních věcí a to zvláště poté, co k tomu dostane výslovné svolení předsedy vlády. O dlouhodobých koncepčních věcech, čili kvalitativně nových rozhodnutích, tak jak jsem dal příklady, například účast pozemních vojsk v NATO a podobně, to znamená o rozhodnutích k nimž NATO by případně mohlo dojít a bude nutně vyžadovat názor všech vlád členských zemí aliance, bude vláda samozřejmě rozhodovat ve sboru.

Vladimír Vetchý, ministr obrany: My samozřejmě situaci v Kosovu velmi pozorně sledujeme a jsme v neustálém spojení s ministerstvem zahraniční a vzájemně se informujeme. Já dostávám informace jak z Bruselu od pana Kovandy, tak i my dáváme vlastní informace ministerstvu zahraničí, takže já jsem informován byl.

Petr Šticha, zpravodajství České televize: Já bych se zeptal obou pánů ministrů, zdá se, že Severoatlantická aliance začíná přehodnocovat to svoje původní rozhodnutí, že nebude používat pozemní vojska a proto mě zajímá, jestli se touto otázkou vláda zabývala, jestli máme co nabídnout, nějakou jednotku a jestli jsme vůbec ochotni ji tam vyslat? Děkuji.

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: To, že Severoatlantická aliance začíná tuto situaci přehodnocovat, si myslím, zatím spíše je přesvědčení některých novinářů, což samozřejmě respektuji, ale zatím o politice Severoatlantické aliance, případně České vlády na štěstí rozhodují politici. Konstatuji tedy, že když jsem se nedávno, před několika hodinami, dozvěděl, myslím, že to bylo ve vysílání některé naší rozhlasové stanice, že Javier Solana prohlásil, že účast pozemních vojsk Severoatlantické aliance bude nezbytná, tak po dotazu v Bruselu nic takové potvrzeno nebylo, byl jsem odkázán na včerejší rozhovor Javiera Solany s některými novináři španělské a francouzské televize, kteří se ho údajně dotázali na to, zda považuje účast pozemních vojsk Severoatlantické aliance v Kosovu za nezbytnou, na to Javier Solana odpověděl: "To se ještě uvidí... "To je jiná formulace, ne, že by to Javier Solana považoval za nezbytné, aspoň já to tak prosím interpretuji.

Pokud by aliance došla k názoru, že takováto účast je nezbytná a nedovedu si představit, že by k tomu došla před dokončením současné fáze dvě, která se teprve rozjíždí, ale pokud by k tomu došla, zcela určitě dostanou všechny vlády členských států aliance dostatek informací a dostatek času, aby se k tomu vyjádřili a samozřejmě Česká vláda je na tuto diskusi připravena. Pokud chcete můj osobní názor, zdůrazňuji je to osobní názor, vláda k žádnému názoru nedošla, nebyli jsme ani o něj požádáni, neboť já o žádném přehodnocování zatím nevím. Můj osobní názor je, že na rozdíl od fáze jedna a fáze dvě leteckých útoků, nebude snadné získat konsensus devatenácti členských států pro takovouto pozemní operaci.

Vladimír Vetchý, ministr obrany: Kdybych měl odpovědět já, my jsme o žádné takové operaci informováni nebyli a nebyli jsme požádáni ani abychom uvažovali o přípravě nějaké jednotky.

Aleš Heřmánek, Český rozhlas: Chtěl jsem se zeptat k těm dalším bodům. Skutečně jste už nic jiného kromě té zahraniční politiky neprojednávali?

Libor Rouček, mluvčí vlády: Projednával se tam například bod jako je návrh na uskutečnění oficiální návštěvy předsedy vlády ČR v Parlamentním shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku dne 26. 4. 1999, vláda s tím souhlasila. Ale jak říkám, ty koncepční body se neprojednávaly, budou se projednávat až večer.

Aneta Procházková, televize Nova: Polsko prohlásilo, že je připraveno plnit své závazky vůči NATO a vyslat své bojové jednotky, pokud by došlo k pozemním operacím. Já bych chtěla doplnit ten předchozí dotaz, zda-li Česká republika má vůbec co nabídnout, pokud by k něčemu takovému došlo a pokud je vůle nabídnout?

Vladimír Vetchý, ministr obrany: Na to můžu odpovědět, že zatím jsme tuto otázku neřešili a budeme ji řešit jedině v případě a diskutovat o ní samozřejmě nejdříve na politické úrovni, jestliže vůbec o nějaké takové operaci se bude uvažovat.

Jakub ...... ČTK: Já bych měl doplňující dotaz k té vojenské strategii, jestli ji vláda schválila nebo ještě se to bude dojednávat? A druhá věc je, pokud existuje základní shoda na vládě, co se týče leteckých útoků v Kosovu, jak si vysvětlujete výroky třeba vládního zmocněnce pana Uhla, který ten zásah poměrně ostře odsoudil?

Vladimír Vetchý, ministr obrany: Vojenskou koncepci vláda schválila, a pokud se týká pana Uhla, nevím o tom, že by byl členem vlády.

Libor Rouček, mluvčí vlády: Pan Uhl je zmocněnec vlády pro lidská práva, není členem vlády. Pokud nejsou další dotazy, děkuji vám za pozornost a přeji hezký večer.

---

Záznam z doplňující tiskové konference po schůzi vlády ČR v pondělí 29. března 1999 ve 19:00 hodin

Libor Rouček, mluvčí vlády: Byly projednány hlavní koncepční materiály, jako koncepce reformy veřejné správy, to bylo přerušeno, bude se dojednávat zítra, revitalizační program bude taky zítra, Koncepce resortní politiky ministerstva zemědělství byla přerušena a dojednávat se bude příští týden, protože je tam potřeba ještě nějaké maličkosti dopracovat, ale proč jsem sem přivedl pana ministra zemědělství je to, že byl schválen Návrh věcného záměru zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu, což je docela zajímavý a důležitý bod, také z hlediska našeho vstupu do Evropské unie, ale o tom vám řekne víc pan ministr.

Jan Fencl, ministr zemědělství: Předložený návrh věcného záměru zákona upravuje zřízení státního zemědělského intervenčního fondu, jeho právní postavení, organizační strukturu a orgány, pravomoci, povinnosti a formy, nástroje regulace agrárního trhu a podpory zemědělství. Tento předložený návrh vychází z posudku Evropské komise na Českou republiku ze dne 16. 7. 1997, ve kterém se požaduje, aby byla věnována zvláštní pozornost posilování administrativních struktur zemědělství tak, aby bylo možno zajistit kapacitu pro realizaci společné zemědělské politiky Evropské unie. Je to instituce, jejíž úkol bude do jisté míry regulovat rozsah českého zemědělství. Tato organizace bude v podstatě pracovat na trhu a bude skupovat přebytky v cenách, které budou regulovat množství u jednotlivých komodit. Tyto principy jsou běžné v Evropské unii a očekává se, že budou běžné i u nás. U nás dosud něco podobného v takové improvizované formě vykonával Státní fond tržní regulace s výsledky, které jsme spolu sledovali.

Aleš Heřmánek, Český rozhlas: To znamená, že to bude působit takovým stylem asi jako Česká národní banka v humanitární politice?

Jan Fencl, ministr zemědělství: No to je velmi zajímavé přirovnání. Doufám, že to bude pracovat lépe.

Aleš Heřmánek, Český rozhlas: Znamená to tedy, že pokud nějaké přebytky budou, fond je vykoupí a tím se bude snažit snížit ceny.

Jan Fencl, ministr zemědělství: Především, pane redaktore tato instituce slouží k tomu, aby se reguloval rozsah té či oné činnosti. Představme si například, že budeme pracovat s kvótou mléka. Bude národní kvóta, ona bude rozpuštěna a intervenčně bude skupováno jen množství, které bude v podstatě vybaveno kvótami. Zbytek produkce, pokud tady bude, tak ta se bude na trhu pohybovat zcela volně a bude problémem producenta. Bez této možnosti by v podstatě nebylo možné nastartovat tyto a podobné mechanismy.

Aleš Heřmánek, Český rozhlas: Kdo ty kvóty bude stanovovat?

Jan Fencl, ministr zemědělství: Samozřejmě, že je bude stanovovat resort ministerstva zemědělství. Já doufám, že to bude záležitost svým způsobem koncensuální i po dohodě s nevládními, nestátními, rozhodujícími organizacemi zemědělských producentů.

Aleš Heřmánek, Český rozhlas: Znamená to, že to bude, dejme tomu, na doporučení agrární komory?

Jan Fencl, ministr zemědělství: Myslím si, že to bude záležitost, která bude vyjednána a nebude to jednoduché vyjednání, protože ten rozměr toho zemědělství a v tomto případě té produkce mléka určitě neuspokojí všechny zemědělce a bude to rozhodnutí, které musí být vyjednáno.

Aleš Heřmánek, Český rozhlas: Kdo určí, kteří zemědělci spadnou do té kvóty a kteří budou mimo.

Jan Fencl, ministr zemědělství: Musíme vyjít z něčeho, co je reálné. Když to přeženu, jenom, abych byl správně pochopen, tak například zjistíme kolik dodali do mlékáren všichni zemědělci v České republice včera a to budou ta základní čísla, s kterými budeme pracovat. Samozřejmě to nebude jenom z toho jednoho dne, ale bude to z reálné skutečnosti za určité časové období.

Libor Rouček, mluvčí vlády: Vláda bude ve svém jednání pokračovat zítra v podvečer. S tiskovou konferencí počítejte na 22 hodinu. Nashledanou.