Projev předsedy vlády Petra Fialy na představení reformy transferu znalostí

Premiér Petr Fiala a ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová představili 25. ledna 2024 v Národní technické knihovně jednotlivá opatření komplexní reformy transferu znalostí, tedy přenosu vědeckých poznatků do praxe.

Vážená paní ministryně, vážená paní ředitelko, paní předsedkyně, páni předsedové, vážení hosté, dámy a pánové!

Jsem rád, že tu dnes mohu krátce vystoupit na konferenci, která představí hlavní rysy reformy transferu znalostí do praxe.

Jde o oblast, která má pro naši vládu mimořádný význam. Posílení inovačního ekosystému a nastavení účinnější spolupráce mezi akademickou a soukromou sférou od začátku považujeme za jeden z hlavních pilířů našeho programového prohlášení v oblasti vědy, výzkumu a inovací.

Reforma má význam i pro mě osobně, protože využití výzkumu v praxi a budování znalostní ekonomiky vždy byla moje dlouhodobá priorita, ať už ve funkci rektora, ministra školství či aktuálně předsedy vlády. Je to koneckonců i jedna z klíčových podmínek mojí vize Restart Česka.

Musím říci, že za ty desítky let, minimálně tři desítky let, co toto téma sleduji, došlo opravdu k významnému posunu minimálně v mentalitě, ale nedošlo k takovému posunu v praxi, jaký jsme si už tehdy představovali a máme co dělat, abychom se posunuli dál.

Já i moji kolegové z vlády si dobře uvědomujeme, že cesta k úspěšné budoucnosti naší země vede právě přes inovace a transfer technologií. Existují dva silné argumenty, proč tomu tak je.

1. Tím prvním jsou posuny v globální ekonomice, a tedy stále větší tlak na naši konkurenceschopnost.

Už delší dobu platí, že továrny, které vyrábějí zboží bez vysoké přidané hodnoty, se přesouvají do levnějších ekonomik, zatímco vyspělé země mezi sebou soupeří v technologiích a inovacích.

Česká republika jako mimořádně průmyslová země tyto trendy nesmí podcenit. Pracovní sílu dokáže dodat kdekdo, a pokud máme zájem o zahraniční investice a dobře placená pracovní místa, musíme umět nabídnout něco víc.

O úspěchu rozhoduje schopnost vymýšlet nové produkty a služby, zefektivňovat výrobu nebo dodávat čistější řešení. Toto všechno může fungovat jen tehdy, když je správně nastavený inovační ekosystém – když jsou spolu akademická a soukromá sféra dobře propojeny, aby ta první zkoumala to, co je potřebné, a ta druhá to dokázala využít.

2. Druhým argumentem, který je v posledních letech stále zřetelnější, je bezpečností hledisko, a tedy snaha posílit naši strategickou odolnost.

Dnešní konflikty s globálním dopadem tlačí státy k přehodnocování toho, jak fungují. I Česká republika se mění, aby občanům dokázala garantovat bezpečnost. Excelentní výzkum je jednou z cest, jak nová rizika správně uchopit.

Musíme se snažit získat strategické výhody v oborech, v nichž dnes probíhá soupeření velmocí (například energie, umělá inteligence, kvantové technologie, čipy, polovodiče), nebo také v těch, které jsou zvlášť ohrožené globální nerovnováhou (například výroba léků).

Takto sofistikované obory opět vyžadují bezchybně nastavený transfer znalostí a technologií, abychom na všechny změny zvládli reagovat včas.

Česká republika se může v řadě oborů pochlubit výzkumem, který je skutečně na špičkové úrovni. A to říkám nejen jako předseda vlády, který si přečte nějaké statistiky, ale jako člověk, který se ve výzkumu pohybuje více než třicet let. Přesto však zatím nedokážeme využít 100 % svého potenciálu. Velmi zřetelné mezery máme právě v propojení výzkumu s byznysem.

Mohu připomenout dlouhodobý problém s patenty, kde dosahujeme na pouhou desetinu evropského průměru. V roce 2021 u nás podle záznamů Evropského patentového úřadu připadaly 2 patentové přihlášky na každých 1 000 lidí zaměstnaných ve vědě a výzkumu. Evropský průměr byl 22.

Podobně výmluvný ukazatel je počet vznikajících akademických spin-off firem, kterých jsou u nás jednotky ročně, zatímco v sousedním, srovnatelně velkém Rakousku je to šestkrát víc. A jen ojedinělé případy start-upů se u nás zaměřují na nové zásadní progresivní technologie („deep tech“).

Proto jsme od začátku věděli, že musíme konečně vytvořit takové podmínky, aby česká ekonomika dokázala lépe využít znalostí a objevů, které přímo tady vznikají.

Naše reforma cílí na dva hlavní rozměry transferu znalostí:

1. Na propojení vědy a byznysu čili na klasický technologický transfer. Cílem je v tomto případě komerční využití výsledků (ať už prodejem duševního vlastnictví, využitím licencí nebo založením spin-off firmy).

2. Druhým rozměrem je širší propojení vědy a státní správy – to znamená účelné využití dosažených výsledků pro tvorbu a zkvalitňování veřejných politik.

Do těchto dvou hlavních kategorií spadají tři desítky opatření rozdělená do šesti tematických balíčků – od výhodnějšího nastavení daňových odpočtů na výzkum a vývoj (které má firmy motivovat k tomu, aby do vývoje samy investovaly) přes vytvoření metodiky pro profesní doktoráty až po efektivní využití prostředků Evropské investiční banky.

Pro stát jde z podstaty o velmi komplexní úkoly. Nové nastavení transferu znalostí se neobejde bez změn na mnoha úrovních, například na úrovni vzdělávacího systému.

Reforma proto vznikala více než rok. Vedla a koordinovala ji ministryně pro vědu, výzkum a inovace (za toto úsilí jí moc děkuji), opatření průběžně diskutovala Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace.

Celkově si však vyžádá spolupráci mnoha dalších institucí: Na jednotlivých opatřeních se podílí ministr průmyslu a obchodu, ministr financí (pokud jde o transferové investiční fondy), ministr školství (zejména v souvislosti s novelou vysokoškolského zákona) a další orgány státní správy (třeba CzechInvest či Národní akreditační úřad pro vysoké školství).

Chtěl bych však zdůraznit, že – i přes toto komplexní nastavení – recept na konkurenceschopnost nestačí vyhlížet jen na straně státu. Úspěšné inovace nevznikají tím, že si je stát objedná nebo zafinancuje – jsou výsledkem atmosféry, důvěry, dlouhodobě rozvíjeného prostředí.

Proto vidím velkou naději v tom, že se dnes představovaná reforma neomezuje na technicko-legislativní rovinu podmínek pro transfer, ale zapojuje všechny součásti inovačního ekosystému – kromě legislativního rámce tedy veřejný a soukromý kapitál, firmy a samozřejmě výzkumné instituce.

Na výsledných opatřeních se podílely různé pracovní skupiny a promítly se do nich zkušenosti nejrůznějších aktérů z různých úrovní systému.

Je velmi důležité, že se tu dnes zástupci všech těchto stran setkávají a že tu představí svůj vlastní pohled, ať už jde o členku vlády, představitele Svazu průmyslu a dopravy, České bankovní asociace, České konference rektorů, Akademie věd či o zástupce startupů.

Děkuji za to. Bez spolupráce a nasazení všech součástí inovačního ekosystému se významně neposuneme dál.

Dámy a pánové, dnes tedy představujeme výsledky této práce. Nejlepší zpráva podle mě je, že část opatření, o kterých dnes uslyšíte, není jen „na papíře“ – mnohé legislativní úpravy probíhají už dnes.

Vláda směřuje k tomu, aby reforma efektivně změnila systém transferu technologií do poloviny příštího roku, pokud se do ní skutečně zapojí všichni klíčoví aktéři.

Dáváme tak České republice naději, že se dobré nápady a kvalitní výsledky našich expertů zřetelně promítnou i do našeho rostoucího bohatství, do naší strategické odolnosti, a že je budeme moct lépe využívat jako svoji konkurenční výhodu.

Děkuji vám za pozornost a přeji vám úspěšnou konferenci.

Petr Fiala, předseda vlády