20 Minut Radiožurnálu: Myslím, že Evropská komise by mohla být shovívavější, říká k možné pokutě za zákon o emisních povolenkách Šalomoun

Proč vláda odložila rozhodnutí, který úřad bude odpovědný za rozdělení desítek miliard korun získaných prodejem emisních povolenek? Hrozí Česku kvůli tomu pokuta od Evropské unie? A neporušili premiér a ministr vnitra programové prohlášení i legislativní pravidla své vlády, když návrh na zavedení korespondenční volby předložili jako poslaneckou iniciativu? Tomáš Pancíř se ptal ministra pro legislativu Michala Šalomouna (Piráti).

Vláda minulou středu odložila hlasování o změně zákona, který upravuje pravidla obchodování s emisními povolenkami. Zákon má do českého práva přivést evropskou směrnici. Termín k tomu vypršel na konci minulého roku. Je to problém? Vystavila tím vláda Česko riziku pokuty?

V každém prodlení je určité riziko. Než ale Evropská komise přistoupí k žalobě, která by vyústila v pokutu, je procedura formalizovaná. Musíte dostat formální upozornění a následně odůvodněné stanovisko, což samozřejmě nějaký čas trvá. Navíc je nutné si uvědomit, že obzvláště daná legislativa byla docela dynamická.

Komise tam v průběhu času ještě doplňovala další různá sdělení a nařízení. I proto byl materiál poměrně dynamický, šlo to v nějakém módu a po připomínkách se to navíc přizpůsobovalo vývoji v Evropě, tudíž byl poměrně zázrak, že se vše podařilo připravit.

Myslím, že pokud Komise na transpoziční lhůtu dala takto krátkou dobu a navíc v jejím průběhu ještě upravovala určité parametry, mohla by být trochu shovívavější.

Novela zákona týkající se emisních povolenek, kterou předložil ministr životního prostředí, předpokládá, že veškeré výnosy z nich musí jít na opatření, která budou snižovat nebo kompenzovat důsledky změny klimatu. Zatím podmínka platí jen pro polovinu výnosů. Už v připomínkovém řízení se nemohla jednotlivá ministerstva shodnout, kdo má peníze spravovat a kontrolovat jejich využívání. Je právě daný spor důvodem, proč jste rozhodnutí na vládě odložili?

Víceméně to tak je. Směrnice se týkají více oblastí. Jedna letecké dopravy a ta základní, transponovaná, námořní dopravy. Jsou tam i určité dekarbonizační cíle. Už z podstaty věci se některé cíle samozřejmě týkají průmyslu. Ministři mají ještě určité otázky, zdali se návrhem dostatečně podchycuje to, aby jejich dekarbonizační úsilí nebylo nějakým způsobem opomenuto. Shoda mezi nimi se hledá.  

Rozumím tomu správně, když to na mne působí tak, že jde o to, komu peníze připadnou a jednotlivá ministerstva bojují, aby měly část výtěžku na opatření právě v jejich oblastech?

Samozřejmě ve sporu nejde o to, že daná směrnice a následně i zákon říkají, na co všechno se to dá použít. Spor se vede o to, jaký zvolit mechanismus, který může být v zásadě dvojí. Buď může jít o příjem do státního rozpočtu, nebo do Státního fondu životního prostředí. Druhá věc je, jestli o tom má rozhodovat přímo vláda nebo, jak je to navrženo v mechanismu, jakýsi poradní orgán vlády a vláda by rozhodovala jen v případě určitých konfliktů.

Na daných věcech mezi ministry nepanují shody. Místo toho, aby vláda pokračovala diskusí mezi příslušnými ministry, tak to nebylo komfortní pro ostatní členy vlády, kteří žádná dekarbonizační opatření plnit nebudou. Vyhodnotili jsme tedy, že bude nejlepší, aby to ministři ještě prodiskutovali.

Celý rozhovor najdete zde.