Projev premiéra M. Topolánka na summitu Evropské unie v Bruselu

Na úvod svého vystoupení chci poděkovat předsedovi Evropské komise panu José Manuelu Barrosovi a předsedovi francouzské vlády panu Francois Fillonovi za pozvání. Budu se za prvé věnovat obecně snaze minimalizovat následky globální nestability finančního sektoru. Vláda České republiky chápe, že země přímo postižené touto nestabilitou musí činit kroky vedoucí k návratu důvěry ve finanční instituce. Uvědomujeme si jaké důsledky na hospodářský růst a zaměstnanost by mělo přetrvávání krize. Nejen v postižených zemích, ale zprostředkovaně i na nás. Předesílám, že český finanční sektor je zdravý a stabilní. 

Dovolte mi přesto říci z pozice České republiky několik poznámek, které vyjadřují obavy z dopadů případných unáhlených rozhodnutí motivovaných snahou vlád radikálně zasáhnout. Zvláště když se jedná o rozhodnutí selektivní, přijatá bez společného postupu celé Unie.

Za prvé. Jakékoli rozvolnění Paktu stability vnímáme jako přímé ohrožení důvěry v eurozónu a za nebezpečný precedens do budoucna. Porušování finanční disciplíny ohrožuje dlouhodobou stabilitu a důvěryhodnost finančního sektoru a projektu společné měny. V tom je česká vláda zajedno jak s Českou národní bankou, tak s představiteli významných finančních institucí. 

Za druhé. Masivní veřejná podpora poskytovaná některými vládami finančnímu sektoru má za následek dominový efekt a neznamená ve své podstatě nic jiného než vývoz krize do zemí, které jí nejsou zasaženy. Toto politické rozhodnutí motivuje občany přesouvat své prostředky do jiných bank bez ohledu na to, zda jsou, či nejsou zdravé, ale právě na základě veřejně deklarované pomoci státu. 

Za třetí. Odmítám často opakovanou tezi, že finanční nestabilita je selháním liberálního kapitalismu. Právě naopak. Jde o fatální selhání intervencí do trhu. Byla to státní podpora hypoték, která vedla k tomu, že je ve velkém počtu využívali lidé, kteří nebyli finančně způsobilí k jejich splácení. A pod dojmem této státní podpory riskovaly finanční instituce daleko více, než by bylo zdrávo a poskytovaly tyto špatně zajištěné úvěry. Nynější zestátňování bank de facto pokračuje v této nezodpovědnosti, protože snímá z těchto institucí podnikatelské riziko a nahrazuje je státní kuratelou. 

Za čtvrté. Nemohu zde zamlčet, že biliony věnované na sanování nezodpovědného jednání vedení finančních institucí půjdou z kapes všech daňových poplatníků. Včetně lidí práce, kteří tak zaplatí za chyby velkopodnikatelů. Vlády budou muset někde tyto ohromné prostředky vzít. Buď se dále zadluží, nebo budou muset omezit veřejné služby. 

Tolik tedy k našim obavám. Jinak samozřejmě platí, že i česká vláda musí na současnou situaci nějak reagovat. V souladu s doporučením vláda navrhla zvýšit pojištění vkladů ze současných 25 tisíc EUR na dvojnásobek a bez spoluúčasti. V podstatě jde do značné míry o finanční a kursovou korekci původní částky stanovené v roce 2001. 

Systémové řešení, které bude do budoucna předcházet krizím, vidíme ovšem nikoli v dalších regulacích, ale naopak v liberalizaci. V souladu s naším programovým prohlášením pokračujeme v liberalizaci pracovního trhu, v odstraňování byrokracie a zlepšování podnikatelského prostředí, zjednodušování daňového systému, v sociální reformě a přípravě penzijní reformy. A v neposlední řadě ve zvyšování veřejných a podpoře soukromých investic do vzdělání, vědy a výzkumu. Všechny tyto kroky povedou k udržení co nejvyššího ekonomického růstu i v případě cyklických výkyvů a krizí. Věřím, že tyto reformy by mohly být inspirací i pro další členské země. Regulace nezvýší, ale sníží globální konkurenceschopnost Evropské unie. 

Tím se dostávám k druhé části mého vystoupení, ke „Klimaticko-energetickému balíčku“. Vy dobře víte, že už dříve jsme měli vážné výhrady k některým chystaným opatřením. Zejména k aukcím povolenek. Ale i k výši limitů, které v navržené podobě nereflektují chování zbytku světa, států jako Čína, Indie, Brazílie, Rusko či USA. Reálně tak hrozí, že přínos klimaticko-energetického balíčku pro životní prostředí bude mizivý (pokud se k nám někdo nepřidá, pak 20 % snížení emisí představuje jen 3 % světové produkce). Zato dopady na konkurenceschopnost evropského průmyslu budou fatální. 

Jistě není v našem zájmu, aby jediným výsledkem nové legislativy bylo přesunutí zdrojů znečištění o pár kilometrů dále za hranice EU, do zemí, v nichž nebudou platit tak přísné limity. Evropa by tak pouze přišla o další pracovní místa – se všemi sociálními dopady - ale z hlediska emisí by se nestalo nic pozitivního. Je proto třeba zasadit se o celosvětově koordinovaný postup při snižování emisí CO2. Pouze obnovitelné zdroje problémy s energií nevyřeší. Jednou z možností, jak plnit limity klimaticko-energetického balíčku a nepodlomit konkurenceschopnost EU, je rozvoj jaderné energetiky. Jde o zdroj nízkoemisní, bezpečný, stabilní a laciný. Jsem rád, že se alespoň rozbíhá diskuse na toto téma, že jaderná energetika již není v Evropě tabu. Nicméně řada států i sama EK ještě nejsou připraveny na otevřenou podporu jádra. 

Přijetí klimaticko-energetického balíčku beze změn a bez současné renesance jaderné energie by si vyžádalo enormní investice do energetického a zpracovatelského průmyslu i do návazných odvětví, aby byly dodrženy navržené limity. A pokud by se naplno rozjely aukce s povolenkami již od roku 2013, odčerpalo by to z energetického sektoru další prostředky potřebné právě na investice do nových nízkoemisních technologií. Česká republika na rozdíl od jiných zemí EU plní Kjótský protokol. Potřebujeme však více času, abychom mohli náš průmysl přizpůsobit novým požadavkům. Kritická bude zejména situace u energeticky náročných odvětví. Ale ke snižování zaměstnanosti dojde také v řadě subdodavatelských firem. Řada pracovníků zejména ze starých členských zemí se již přesvědčila o tom, že firmy velice bedlivě analyzují náklady. Jestliže v minulosti přesouvali své závody za levnější pracovní silou, v příštích letech by to mohlo být i z důvodů nižších výrobních nákladů v zemích mimo dosah evropského klimaticko-energetického balíčku. Pozitivní impuls pro odvětví zabývající se obnovitelnými zdroji energie a v sektoru zelených pracovních příležitostí (green jobs) tento výpadek nenahradí. Zmíněné obory zůstanou ještě dlouho na evropském pracovním trhu marginální. 

Proto je podle našeho názoru třeba přijímat novou legislativu ve spolupráci s výrobci, na něž dopadne. Již dnes mě představitelé ohrožených podniků žádají o pomoc buď při prosazení postupného náběhu akcionovaných povolenek v elektroenergetice, či při snížení vysokých pokut z překročení tvrdých limitů v případě automobilového průmyslu. Nebo o nejrůznější domácí podpory, což však naráží na evropskou legislativu v oblasti vnitřního trhu, kterou bych velice rád dodržoval. 

Nelze opomíjet ani sociální dopady balíčku. Zdražení všech druhů energií včetně elektrické řada občanů pocítí velice citelně. Dojde i k celkovému zvýšení cenové hladiny. Vyšší inflace dopadne na osoby s nízkým a středním příjmem, na rodiče s dětmi, na důchodce, zdravotně postižené, nezaměstnané a další znevýhodněné skupiny obyvatel. Při diskusích o ekonomickém balíčku bychom neměli zapomínat, že rok 2010 bude vyhlášen jako rok boje s chudobou. Chudí obecně upřednostňují věci laciné, nikoli ekologicky šetrné a je bohužel smutným faktem, že vyšší ceny dopadnou na sociálně slabší občany EU daleko silněji než na bohatší. 

Právě ohledy na onu zranitelnější většinu občanů spojují obě části mého dnešního vystoupení. Jak v případě nestability na finančních trzích, tak u klimaticko-energetického balíčku platí, že důsledky neuvážených kroků by zaplatili převážně chudí. Musíme najít rozumnou míru kompromisu. Musíme najít kompromis, který vrátí finančnímu sektoru důvěryhodnost. Musíme najít kompromis, který pomůže životnímu prostředí a nepodlomí konkurenceschopnost EU. V obou případech jde také o to, jaký vliv bude mít naše rozhodnutí v širším kontextu. Zatímco veřejná podpora bankám v některých zemích přenáší krizi na další státy, přijetí klimaticko-energetického balíčku bez koordinace se zbytkem světa naopak vyhání průmysl z Evropy a přitom nepomáhá snižovat celosvětové emise CO2. 

Věřím tedy, že vlády členských zemí EU a Evropská komise budou jednat nejen s odvahou, ale také s rozvahou.