Projev premiéra Mirka Topolánka na summitu NATO v Bukurešti 3. 4. 2008

Země jako Česká republika, si velmi dobře pamatují pozvánku a přijetí do NATO. Byl to pro nás velmi významný moment transformace a cítíme proto nutně odpovědnost za další rozšiřování Aliance. Pokud země NATO představují fakticky země bezpečí, svobody, demokracie a prosperity, je naopak v bytostném zájmu Ruska, aby se NATO rozšiřovalo a k ruským hranicím se tak blížil tento prostor bezpečí, svobody, demokracie a prosperity. Jsme tedy samozřejmě pro pozvání Gruzie do Akčního plánu členství (MAP) a jsme pro rozšíření NATO o všechny tři země Západního Balkánu. Česká republika změnila v posledním období svůj název čtyřikrát, snad to bude možné i v případě Makedonie.

NATO je už téměř šest desetiletí nejúspěšnější obrannou aliancí planety. Je jí díky důrazu na prevenci, na efektivní anticipaci potenciálních hrozeb. Severoatlantická aliance vždy uměla hrozby správně pojmenovat, analyzovat a následně jim i čelit. Jednou z potenciálních hrozeb, či přesněji aktuálních hrozeb dneška je útok jednotlivými balistickými raketami. Byl to pražský summit v roce 2002, který toto riziko POJMENOVAL a zahájil práci na Studii proveditelnosti pro oblast protiraketové obrany. Studie, čili ANALÝZA možností obrany byla s kladným výsledkem dokončena před summitem v roce 2006 v Rize. Ten opětně uznal existenci hrozby a doporučil orgánům v NATO, aby dále rozvíjely myšlenku protiraketové obrany. Nyní stojíme před otázkou, jak hrozbě raketového útoku ČELIT. NATO disponuje systémem protiraketové obrany bojiště. Nemá však efektivní obranu proti střelám středního a dlouhého doletu. Řešení nabízí americký třetí (či evropský) pilíř MD.

Jak jistě víte, usilujeme o instalaci tohoto protiraketového štítu ve střední Evropě. Známe hrozbu, analyzovali jsme ji a nabízejí se nám prostředky, jak jí čelit. Zbývá definitivně dořešit otázku, zda NATO vezme třetí pilíř za svůj. Zda Aliance skutečně využije výhod propojení existujícího systému ochrany bojiště s americkou antibalistickou ochranou a potvrdí princip nedělitelnosti obrany. Relevantní orgány NATO jako např. Konference národních ředitelů pro zbrojení, či Řídící pracovní skupina tuto synergenci potvrdily. Propojený systém jako celek může představovat efektivní protiraketovou obranu pro všechny spojence bez výjimky. br/>
Každé jiné hypotetické řešení by bylo dražší a časově příliš vzdálené. Proto doporučujeme Spojencům, aby na tomto Summitu dali třetímu pilíři zelenou. Když jsem tu mluvil o konkrétní hrozbě a jí odpovídajícím prostředkům obrany, musím tu také říci, kde hrozba není a před kým tedy třetí pilíř nechrání. Hrozbou není Rusko. Radar v Česku a deset interceptorů v Polsku také v žádném případě nemohou představovat obranu proti ruskému raketovému potenciálu. Zvolené prostředky prostě odpovídají definici hrozby. Tedy útoku jednotlivými raketami a nepředstavují žádné omezení ruských strategických schopností. Rusko to samozřejmě dobře ví a věříme, že probíhající konzultace s USA, na které nakonec přistoupilo, přinesou konkrétní výsledky. Že Rusko nakonec bude v otázce protiraketové obrany spojencem, ne soupeřem. Česká vláda od počátku ruskou stranu informovala o stavu vyjednávání a nikdy jsme nic netajili. Rusko je samozřejmě pro Alianci důležitým a respektovaným spojencem například v boji proti terorismu. Ani tyto ohledy však nemohou zpochybnit naši schopnost správně pojmenovávat, analyzovat a čelit hrozbám. Doba se mění a mění se i hrozby. Co se změnit nesmí, je naše společná vůle k obraně. Bez ní by NATO ztratilo smysl. Aliance tuto vůli má a prokazuje to bojem proti terorismu, či účastí v zahraničních misích. Věřím, že ji ukáže i ve věci protiraketové obrany a děkuji tímto za dosažený konsensus..