Jde o boj s korupcí, ne o marketing

Je možné karikovat snahu vlády bojovat s korupcí (viz články T. Syrovátky a T. Strnadové v MF DNES 15. 2.), nebo ji považovat zatím za nedostatečnou. Je nicméně skutečností, že protikorupční strategie, která byla schválena právě před rokem, už přináší konkrétní výsledky. Nejsme populisté, abychom veřejnosti slibovali, že desítky let trvající problém korupce vyřešíme na počkání. Takovou ambici nikdo soudný mít nemůže. Jedná se o mix drobných, často technických kroků, které ve svém souhrnu postupně omezují prostor pro tyto nelegální praktiky.

Roční bilancování v tomto směru na legislativním a nelegislativním poli samozřejmě není a nemůže být úplné a zobrazuje dílčí stav řešení problému. Proto by bylo korektnější „známkovat“ vládu skutečně až na konci volebního období. Už dnes jsme však o kus dál proti všem podobným snahám v minulosti. To potvrzují i nezávislé organizace, které se bojem proti korupci zabývají. Některé z nich se ostatně podílely, podobně jako NERV, na přípravě změn příslušných zákonů.

Boj s korupcí je celospolečenské téma, které veřejnost vnímá negativně právě v době nutných úspor. Více se o něm mluví, existuje větší veřejný „dohled“. Hlasitě se ozývají některé protikorupční aktivity, z nichž některých si vážím a jiné spíše vzbuzují otazníky. Nabízí se otázka, proč se tak hlasitě neozývaly například v době masivní medializace nejrůznějších „šibalů“ za vlád ČSSD. A ani dnes se tímto směrem většinou neohlížejí.

Moc přerozdělování škodí

Korupce je však celoevropský jev. Náklady, které způsobuje hospodářství EU, se odhadují ročně na 3 biliony korun. U nás se v důsledku úspor objem prostředků, který je na veřejné zakázky vynakládán, proti minulosti snížil. Nyní dosahuje trh veřejných zakázek zhruba 14,5 procenta HDP, z toho tvoří veřejné prostředky 12 procent HDP, tedy 450 miliard korun. Zbytek jsou zakázky sektorových zadavatelů. Už samotným snížením provozních výdajů státu o 10 procent na všech ministerstvech se prostor pro korupci snižuje, podle konzervativních odhadů o 5 procent. Čím větší je míra přerozdělování, tím více nabobtnává i prostor pro potenciální korupci.

Opatrné odhady ukazují, že se bezprostřední přínosy schválené novely zákona o veřejných zakázkách mohou pohybovat kolem 15 miliard korun ročně. Některé konkrétní kroky vlády však přinesly významné úspory už dnes. Zrušení ekotendru ušetřilo podle expertních studií nejméně 10 miliard korun, což potvrzuje i Transparency International. Zrušení dostavby Ústřední vojenské nemocnice přinese úsporu 6 miliard korun. Další miliardy lze ušetřit zrušením prostředníků na obraně a on-line aukcemi na nákup materiálu například ve zdravotnictví.

Spokojeni ještě nejsme

Nemůžeme však být v žádném případě spokojeni a hodně práce je ještě před námi. Ať už jde například o zřízení specializovaných protikorupčních útvarů státního zastupitelství, omezení anonymních akcií v souladu s evropskou legislativou, problematiku „odhalení vlastníků firem“ nebo zprůhlednění financování politických stran podle doporučení mezinárodní skupiny GRECO. Boj s korupcí přitom nelze vyhrát líbivými marketingovými kampaněmi, siláckými hesly nebo stavěním dalších politických stran a hnutí. Je trpělivým během na dlouhou trať s řadou postupných kroků, které nemohou selhání lidského faktoru nikdy zcela vyloučit, ale mohou ho výrazně zkomplikovat.

Závěrem je nutné uvést, že ČSSD měla dlouhý časový prostor ukázat, co v této věci dokáže nejen změnami zákonů, ale i přístupem k některým podezřelým kauzám typu Mostecké uhelné, gripenů nebo OKD. Proto dnes vyznívá její opožděný a kritický pohled na úsilí vlády poněkud farizejsky. Každou seriózní snahu vtomto směru však vítám a právě v této věci lze nalézt řadu styčných bodů napříč politickým spektrem.

Komentář premiéra byl zveřejněn v Mladé frontě DNES dne 16. února 2012.