Projev vicepremiéra Bělobrádka na konferenci k 25. výročí Evropského institutu pro postgraduální vzdělávání

Místopředseda vlády vystoupil 21. září 2015 na konferenci k 25. výročí Evropského institutu pro postgraduální vzdělávání. Vicepremiér vystoupil na konferenci v rámci jednodenní návštěvy Drážďan, kde jednal o posílení česko-německé spolupráce ve vědě.

Projev vicepremiéra

Vážení rektoři, dámy a pánové,

 děkuji za možnost vystoupit zde na tomto akademickém fóru. A úplně na úvod mi dovolte poblahopřát vašemu Evropskému institutu pro postgraduální vzdělávání k významnému jubileu.

Sasko i Česko patří k průmyslovým evropským zemím s dlouhou tradicí, která sahá až do raného středověku. Mám za to, že co bylo dobré pro naše předky a co nás zařadilo mezi nejvyspělejší národy, je dobré i pro nás.

Píle, schopnost získávat nové poznatky a učit se novým věcem, ochota investovat do vzdělání, neustálé inovace a zavádění pokročilých technologií…díky tomu všemu jsme si společně dokázali udržet konkurenceschopnost našich výrobků po dlouhá staletí.

Zároveň jsme spolu vždy velice úzce spolupracovali, jak v oblasti průmyslu, tak v oblasti vzdělávání, vytvářeli jsme společnou intelektuální a hospodářskou kulturu, naši společnou "Mitteleuropa".

Na těchto hodnotách, které spolu sdílíme, není ani dnes podle mého názoru třeba nic měnit. Stále platí, že vzdělání, věda a inovace jsou naší komparativní výhodou. Dokonce to v globalizovaném světě platí čím dál více. Protože to, co jsme včera uměli vyrobit pouze my, umějí jiní dnes vyrobit ve stejné kvalitě levněji.

Musíme využívat nové poznatky a znalosti a zavádět nové technologie a výroby rychleji, než morálně zastarají a než je druzí stihnou kopírovat. Věda je a musí být tou silou, která dokáže zvyšovat produktivitu a přidanou hodnotu výrobků rychleji, než roste cena práce. Protože ani vy ani my jistě nechceme konkurovat na globálním trhu nízkými mzdami našich lidí.

Inovační cyklus se neustále zrychluje. Stírá se rozdíl mezi základním a aplikovaným výzkumem a mezi výzkumem a vývojem. To samozřejmě klade zvýšené nároky na vzdělávání. Nejen na jeho kvalitu v průběhu dospívání. Ale také na schopnost učit se novým poznatkům prakticky po celý život.

Tam, kde dříve stačil výuční list, je dnes zapotřebí střední školy. Kde dříve stačila maturita, je dnes třeba vysokoškolské vzdělání. A kde dříve stačil akademický titul, je dnes třeba ho doplňovat postgraduálním vzděláváním.

Tento vývoj je logický. Nejen proto, že školní vědomosti čím dál rychleji zastarávají. Neméně důležitý je fakt, že s rostoucím objemem lidských znalostí a rostoucí složitostí hi-tech výrobků nutně roste potřeba čím dál užší specializace. Přičemž ale platí, že čím později mladí lidé ke specializaci přistoupí a čím déle procházejí procesem všeobecného vzdělávání, tím jsou pak pružnější a schopnější přizpůsobit se změnám a vstřebávat nové poznatky.

Z toho plyne, že skutečná specializace nutně nastává až v rámci postgraduálního vzdělávání. A že toto vzdělávání de facto nikdy nekončí.

Viditelným příkladem tohoto procesu je rozvoj digitální ekonomiky. Ta zásadním způsobem proměňuje naše vnímání světa, přístup k informacím, vytváření nových produktů. “Digital skills” a jejich neustálé rozvíjení se stávají nepostradatelnou součástí vědomostní výbavy všech generací včetně té nejstarší.

Tak jako dříve dominovaly globální ekonomice těžařské a železářské koncerny, dnes jí dominují obory IT. Proto se mluví o tzv. IV. průmyslové revoluci. A já stale častěji slyším i od tradičních firem, jak důležité je s touto revolucí držet krok a získat z ní maximum.

Myslím ale, že nás čekají ještě daleko větší dobrodružství. Dnešní boom digitální ekonomiky je založen na myšlenkách a objevech včerejška. Svět zítřka bude postaven na nových myšlenkách a nových objevech, které musíme podpořit dnes.

Biologie, chemie, lékařství, fyzikální chemie, kvantová mechanika, relativistická a částicová fyzika. Pokrok v těchto a dalších oborech změní průmysl dokonce ještě daleko zásadněji, než to dokázaly polovodiče. Poptávka výzkumných institucí i firem po vysoce kvalifikovaných odbornících a po celoživotním vzdělávání dále poroste. Naše vzdělávací soustava na to musí být připravena.

Proto jsou tak důležité instituty jako je ten váš. I Česká republika se snaží přizpůsobit potřebám vědecko-technického pokroku. Budujeme špičkové výzkumné kapacity v tradičních vzdělávacích centrech země – v Liberci, v Plzni, v Brně. Hledáme možnosti mezinárodní spolupráce jak ve vědě, tak ve vzdělávání. A logicky se ohlížíme nejprve po našich nejbližších sousedech. A Sasko je nejen naším sousedem, ale, jak jsem již řekl, po dlouhá staletí i osvědčeným partnerem.

Úzké vazby Saska a přilehlých regionů České republiky jsou šancí a výzvou. Univerzita Nisa, dvojjazyčné gymnázium v Pirně a v Liberci. Spolupráce při dalším vzdělávání učitelů. Přímá partnerství škol nebo stipendijní programy pro doktorandy, mladé vědecké pracovníky i vysokoškolské pedagogy. Výzkumná spolupráce mezi univerzitami v Drážďanech, Saské Kamenici, Liberci, Ústí nad Labem, Ostravě, Plzni – například ve strojírenství, textilním průmyslu a materiálových vědách, ale i v humanitních oborech. To vše jsou již v praxi osvědčené cesty.

Nakonec, ale ne v poslední řadě, chci připomenout, že zcela nedávno se rektoři některých českých a saských univerzit setkali v Saské Kamenici a začali hledat další témata pro spolupráci (collaboration). To je krok, který může posunout česko-saskou kooperaci (cooperation) opět o kus dále. A společně posuneme dále i náš svět.

Budoucnost je výzva. Vy zde v Drážďanech jste za čtvrtstoletí vaší existence dokázali, že jste připraveni na nové výzvy. Že jste připraveni na budoucnost. Svět se za těch 25 let hodně změnil. Jsem si jist, že za další čtvrtstoletí se změní ještě daleko zásadněji. A to i díky vám. Přeji vám na této úžasné cestě pokroku v lidském poznávání mnoho úspěchů.

Děkuji za pozornost