Tiskové konference

19. 8. 2021 14:31

Tisková konference k evakuaci z Afghánistánu, 19. srpna 2021

Eva Davidová, tisková mluvčí MZV: Dámy a pánové, hezký dobrý den, díky za trpělivost, vítám vás tímto na Ministerstvu zahraničních věcí na tiskové konferenci, na které vystoupí pan premiér Andrej Babiš, pan ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek a také vážený pan velvyslanec ČR v Afghánistánu Jiří Baloun. Prosím pana premiéra o úvodní slovo.

Andrej Babiš, předseda vlády ČR: Takže dobrý den, dámy a pánové, děkuji panu ministrovi za zorganizování vlastně první tiskové konference po tom, co nastala situace v Afghánistánu, která se dá označit jako katastrofický scénář po odsunu spojeneckých vojsk. Nikdo, ani naši spojenci, ani další analytici takový vývoj nečekali. My jsme zareagovali velice rychle, já už s panem ministrem minulý pátek jsem tu situaci řešil, my jsme zareagovali rychle a rozhodně a díky fantastické práci pana velvyslance Balouna,  tady s námi,  se nás skutečně ta záchranná akce povedla. Naši vojáci i pan velvyslanec předvedli neuvěřitelný výkon a v situaci, kdy šlo o hodiny a minuty při uzavírání zastupitelských úřadů a evakuaci na letiště v Kábulu dokázali něco, co si většina z nás ani neumí představit.

My jsme v sobotu večer 14. srpna svolali Bezpečnostní radu státu a po skončení Rady v deset hodin večer už následně 4 hodiny poté náš první letoun zamířil směr Kábul. Byla to velice komplikovaná cesta a myslím si, že skutečně díky našim vojákům a díky panu velvyslanci se podařilo zachránit mnoho životů. A hlavně my jsme zachránili všechny, které jsme chtěli, to znamená zaměstnance našeho velvyslanectví, tlumočníci, kteří pracovali s naší armádou, kteří byli prověřeni, a povedlo se to, tři lety, všichni, kteří jsou u nás, tím mise byla vlastně skončena. Skutečně velké uznání, velký respekt, a jsem rád, že tady je s námi pan velvyslanec, pan generál Baloun, takže já myslím, že jsme splnili naši povinnost, určitě to byla velice náročná operace v neuvěřitelných podmínkách, viděli jsme videa na sítích, jak to tam probíhalo. My jsme teď diskutovali, pan velvyslanec nás informoval o tom, jak to bylo náročné, jak naši vojáci a naši lidi v Kábulu uspěli. Za mě velké díky, já jsem rád, že jsme tady spolu s panem velvyslancem.

A samozřejmě děkuju strašně moc panu ministrovi, to jsem zapomněl, my jsme de facto byli denně ve spojení, několikrát jsme si telefonovali, společně jsme rozhodovali a od toho momentu Bezpečnostní rady státu jsme byli vlastně online a měli jsme různé alternativy, jakým způsobem zachránit lidi, kteří se vrátili k nám. Já myslím, že znovu musím poděkovat panu ministrovi, který skutečně s obrovským nasazením všechny problémy ve spolupráci se mnou řešil.

Eva Davidová, tisková mluvčí MZV: Děkuji a prosím teď o slovo pana ministra.

Jakub Kulhánek, ministr zahraničních věcí: Děkuji. Dámy a pánové, česká diplomacie a česká armáda má za sebou jednu z nejtěžších zkoušek posledních let. Neméně těžkou zkoušku za sebou mají i ti, které se nám podařilo evakuovat včetně jejich rodin a především malých dětí, kteří byli v přímém ohrožení života. Já jsem nedávno řekl, že ta evakuační operace byla jakýsi malý zázrak. Dovolte mi, abych se opravil. Prostě bez jakékoliv diskuse  je jasné, že se jednalo o zázrak velký. My jsme v neuvěřitelně krátkém čase, navzdory chaosu a složité bezpečnostní situaci v Afghánistánu, respektive v Kábulu, se nám podařilo zachránit naše armádní tlumočníky určené pro evakuaci a jejich rodiny, všechny afghánské zaměstnance naší ambasády a jejich rodiny a další Afghánce s vazbou na Českou republiku určené k evakuaci. Situace, která v uplynulých dnech nastala v Kábulu, nelze nazvat jinými slovy než totální a neočekávaný kolaps.   Tragédie, na kterou se nikdo nemohl připravit. My jsme ještě v pátek minulý týden měli podle všech dostupných informací, včetně údajů od spojenců a zpravodajských služeb, tak jsme pracovali s informacemi, že máme čas na evakuaci do konce září. V sobotu se již hovořilo o konci srpna, kdy by se Tálibán mohl dostat do Kábulu. To, že nám nakonec vpadnul už v pondělí do Kábulu, je jasným důkazem toho, jak dynamicky se celá situace vyvíjí. Nikdo na tento vývoj nebyl připraven. I přes krizovou situaci jsme zvládli během čtyř dnů vypravit tři letadla, která do ČR dovezla 170 Afghánců. Zvládli jsme domů dovézt opravdu všechny osoby, které byly k evakuaci schváleny.

Na místě byly větší armády, než je ta česká. Často s lepším vybavením a s většími letadly, ale česká armáda vše zvládla v extrémně těžkých podmínkách na výbornou. Šlo o neuvěřitelně pohotovou reakci, která se  ostatním členským státům NATO a Evropské unie často nepodařila. Ostatně to dokazují i ty scény s prázdnými či poloprázdnými letadly některých našich evropských partnerů, které opouštěly Kábul. Když v Kábulu přistávalo naše druhé evakuační letadlo, Slovensko a Polsko teprve připravovalo odlet. Nabídli jsme proto také pomoc Slovensku či Polsku a některé jejich občany jsme byli schopni dostat do bezpečí.

Já také chci prozradit to, že jak od amerického ministerstva zahraničí, tak i od americké armády, která má provoz na letišti v Kábulu na starosti, se nám dostalo pochvaly, respektive našim vojákům se dostalo velké pochvaly, že spolupráce s našimi vojáky na letišti byla jedna z nejlepších a nejefektivnějších.      Věřím, že vše lépe pak může popsat pan velvyslanec Baloun, který byl na místě a podílel se na koordinaci těch evakuačních operací.

Dovolte mi se ještě krátce vyjádřit k fungování krizového štábu Ministerstva zahraničních věcí, který od soboty fungoval takřka nepřetržitě a koordinoval s naší armádou průběh evakuace. Je za tím opravdu spousty neuvěřitelné práce, provolaných hodin, koordinačních schůzek. Kromě vyjednávání na místě v Kábulu, komunikace s evakuovanými bylo také potřeba zajistit spoustu povolení pro přelety a přistání    a vést  diplomatická jednání. My jsme, a hovořil o tom pan premiér, my jsme byli takřka v neustálém telefonním kontaktu a konzultovali jsme jednotlivé kroky této evakuační operace.

Já vnímám, že afghánská společnost bude potřebovat naši pomoc i do budoucna, a proto se česká diplomacie bude Afghánistánu věnovat i nadále. V tom širším kontextu budeme prostě muset být daleko pragmatičtější. Už teď je jasné, že NATO a EU budou v případě Afghánistánu muset usilovat o aktivnější spolupráci s regionálními hráči, jako jsou Pákistán,  Čína nebo Katar, kteří mají kontakt na Talibán. To bude také důležité pro zvládání případné nekontrolované migrace z oblasti. V úterý jsem o tom jednal na jednání ministrů zahraničí EU a v pátek mě čeká mimořádné jednání ministrů zahraničí členských států NATO. Je předčasné teď říkat, jaké vztahy budeme mít s novou vládou v Kábulu. Měli bychom ale využít humanitární pomoci na podporu afghánské společnosti a její poskytování podmínit zachováním některých práv, které si např. afghánské ženy za posledních 20 let vydobyly.

Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat všem svým kolegům tady na ministerstvu zahraničí, a někteří tady jsou, já je tady vidím, já jsem strašně rád, že se to podařilo, ale ten obrovský dík patří vám všem. A samozřejmě chci poděkovat také armádě, bez které by pochopitelně ta operace nebyla možná. A chci také poděkovat panu premiérovi, že se do této věci velmi aktivně vložil a pomohl tak k úspěchu této evakuační operace, která byla bezprecedentní.    A také chci oznámit, že jsem se rozhodl zde přítomnému panu velvyslanci udělit nejvyšší ocenění Ministerstva zahraničních věcí, tedy Medaili za zásluhy o diplomacii. Děkuji.

Eva Davidová, tisková mluvčí MZV: Děkuji a prosím teď o slovo váženého pana velvyslance Balouna.

Jiří Baloun, velvyslanec ČR v Afghánistánu: Dobrý den vám všem. V úterý, když jsem nastupoval v pozdní odpoledne do letadla, tak jsem řekl kapitánovi letadla: Jsem rád, že vás vidím, pane plukovníku. A on mi řekl: To vám věřím. Tak já chci říct, že rád vidím i vás, protože to znamená, jsme doma a jsme živí a zdraví. To jedna věc. Druhá věc, chtěl bych říct, že to samozřejmě není pouze moje zásluha, jak by se z některých proslovů mohlo zdát, ale nás bylo 17, tzn. to je děleno sedmnácti naprosto rovným dílem, protože každý jsme měli rozděleny svoje úkoly a každý jsme věděli, co máme dělat podle plánu, ale bohužel situace se vyvinula tak, že každý potom operativně se musel rozhodovat podle vlastního uvážení.

Dovolte mi pár slov jenom na vysvětlení situace a samozřejmě potom budete mít dotazy. My máme evakuační plány, samozřejmě počítáme s tím, že se něco může zvrtnout a může být něco špatně. Pan ministr ví, že když jsem tady byl v červenci, tak jsem tady říkal, že situace se, může očekávat ten zlom někdy koncem srpna, měli jsme na 2. 9. naplánovanou poradu. Predikce byly původně na měsíce, potom na týdny, na dny, na hodiny a nakonec na letišti se to všechno řešilo v minutách všechno. My když jsme měli jednání NATO, tak vypadala situace ještě v měsících, pak bylo další jednání minulý týden, kdy Američané řekli, my snižujeme počty, budeme snižovat úroveň bezpečnosti tzv. green zóny (?), kde byla většina mezinárodní komunity, a my jsme si začali upřesňovat plány, že máme několik dní. Druhý den bylo mimořádné jednání, kde se řeklo 31. 8. a asi méně, druhý den ráno v sobotu přišel bezpečnostní důstojník z americké ambasády a říkal, bohužel bude to jenom do 20. 8., odešel a za 30 minut na to jsme dostali urgentní zprávu, že ten večer se zavírá tzv. bezpečnostní brána, která byla si 20 metrů od naší brány, a ochrana ji bude opouštět. Zároveň jsme zjistili, že nás soused Ahmad Masúd odjel z domu, tzn. že jsme přišli o veškerou bezpečnost, protože i jeho dům byl plný ozbrojenců, a tím pádem pro nás  určitá úroveň bezpečnosti. Museli jsme všechno předělat s tím, že máme několik málo hodin.

Tzn. zaměstnanci ambasády a ochranný tým začali s evakuačními pracemi ve dvou fázích. V první fázi Ministerstvo zahraničních věcí, tam už jsme tedy byli dva, já a paní hospodářka, tím bych jí chtěl taky poděkovat, vynikající, vysoká úroveň pevnosti nervů, protože v okamžiku nejhorším nezačala panikařit, naopak začala vykonávat úplně přesně všechno přesně podle plánu, což byla vynikající pomoc. Takže my jsme někdy v noci před půlnocí odjeli na letiště a kluci z ochranného týmu se vrátili a začali nakládat svůj materiál a začali, tak jak říká evakuační plán, ničit materiál, který se zničit musí, aby tam nezůstal těm, kteří tam potom samozřejmě vniknou. Nad ránem přijeli, my jsme během noci dostali informaci, že letadlo je v Baku, letadlo přiletí, informovali jsme všechny místní, že mají ráno přijet na letiště s rodinami.

Nakonec se to všechno povedlo přes různé organizační, provozní problémy, které se tam musely vyřizovat, tím nebudu zdržovat, a naše místní jsme jako jedny z prvních dostali přes bránu na letiště, začalo jejich procesování, aby mohli do letadla s tím, že se situace začala horšit, brány se začaly uzavírat, ale v tu chvíli už naši místní pracovníci s rodinami byli uvnitř. Naše letadlo ale nemohlo odletět ve stanoveném termínu, proto se stalo, že mělo asi 9 hodin zpoždění, odletělo až večer a my jsme si oddechli samozřejmě, že první část byla pryč, která byla k dispozici okamžitě. Mezitím tady začalo plánování, to děkuju panu ministrovi za řízení krizového štábu, který byl schopen se sejít, vyhodnotit situaci, a když skončili, tak já jsem oznámil panu ministrovi druhou,    že už to není o dnech, ale o hodinách, takže pan ministr v desítkách minut svolal další jednání krizového štábu a potom byla Bezpečnostní rada státu, jak říkal pan premiér. Takže děkuju za tu rychlou reakci, která samozřejmě nám pomohla, protože ty pokyny z ústředí jsou pro nás směrodatné, na základě informací od nás.

V pondělí se bohužel situace vyhrotila, kolem letiště začaly stanovat desetitisíce lidí, byla střelba, já jenom, samozřejmě jste o tom četli, zprávy máte, bylo několik mrtvých, ze strany mezinárodního štábu byla čtyři střelná poranění, ze strany států a zaměstnanců NATO, takže byla čtyři střelná poranění během toho pondělí, letiště bylo zavřené, dráha byla zavřená, takže naše letadlo ani nemohlo přistát, museli jsme ho nechat odletět zpátky s tím, že bude vyčkávat  na vývoj situace. V noci se situace zlepšila, brány se otevřely a ranvej byla provozuschopná, všechny systémy začaly pracovat, tzn. naše letadlo mohlo přiletět v úterý dopoledne a my jsme postupně začali cestou ústředí, operačního štábu armády obvolávat spolupracovníky s jejich rodinami. Naši lidi na ně čekali na bráně, zase situace se zkomplikovala  s tím, že už tam byli ale Talibánci kolem celého letiště asi 200, 300 metrů před těmi branami kontrolovali všechny, kteří na letiště přichází.

Díky vynikající práci našeho ochranného týmu přímo tam na místě jsme nakonec postupně všechny lidi dostali na letiště. Takže sice jsme odletěli o nějakých 4 – 5 hodin později, což, sice tady nejsou, ale musím poděkovat i managementu letiště, který tu situaci pochopil a nechal to naše letadlo tam, byť trval jednoznačně na tom, že po nějaké době letadla musí odletět, aby tam neblokovala místa dalším, protože ten chaos a množství letadel nedovolovalo, aby ta letadla  prostě blokovala, to je jak parkoviště, prostě  stojánky, jestliže není místo na stojánce, letadlo nemůže přistát. Takže i díky tomuto pochopení a našemu určitému tlaku to naše letadlo tam zůstalo až do pozdních odpoledních hodin, byť mělo odletět v půl jedné, odletěli jsme kolem páté hodiny a měli jsme všechny lidi, kteří v té době podle seznamu byli k dispozici. S tím, že jsme odletěli i já a ochranný tým, protože podle toho, jak se situace vyvine, byl plán poslat další let s novými čerstvými silami. Samozřejmě to není informace, která je podstatná, ale protože jsme byli čtvrtý den na nohou, tak i fyzické vyčerpání bylo značné a bylo lepší, když tam dojede nový tým, což nebyl plán jenom náš, ale byl to plán i jiných států. Nevím, nemám v současné době informace, jak se jim to podařilo provést.

Jinak k tomu tam, jestli víte, určitě víte, že tam přiletělo např. 600 lidí z Velké Británie pomoci s evakuací, 60 lidí pro Německo, po tisících pro Spojené státy, ani nehovořím. Takže nám se tyhle věci podařily, podařila se i ta středa, myslím si, že když hodnotím tuto situaci, nehledě na to, co je Afghánistán, bez ohledu na to, co k tomu vedlo, když hodnotím tuto situaci, tak Česká republika se nemá za co stydět a vzala maximum lidí, které mohla, včetně toho, jak říkal pan ministr, veškeré místní síly a spolupracovníky armády, kteří  v usnesení vlády jsou. Takže to je za mě, a pokud by bylo něco dalšího, samozřejmě jsem tady k dispozici případně na vaše dotazy odpovědět. Děkuju.  

Eva Davidová, tisková mluvčí MZV: Děkuji, první dotaz Česká televize.

Petr Kozlíček, Česká televize: Dobrý den, já bych se rád zeptal, co vlastně znamená, evakuační operace byla ukončena, znamená to, že už nepoletí další letadlo, znamená to, že už nebudou probíhat třeba další komunikace s dalšími státy, které posílají svoje letadla? A otázka rozšířená na pana velvyslance, jak vlastně probíhala komunikace, výběr a selekce s těmi spolupracovníky, pokud v tuhle chvíli už dokážeme říct, že jsme skutečně dokázali odvézt všechny, co jsme odvézt chtěli a měli? Děkuju.

Andrej Babiš, předseda vlády ČR: Ano, my jsme konstatovali, že záchranná akce byla ukončena, tzn., že jsme dostali do ČR všechny, které jsme chtěli na základě požadavků velvyslanectví a armády.

Jakub Kulhánek, ministr zahraničních věcí: Já bych si to možná dovolil doplnit. Samozřejmě my jsme v kontaktu s našimi spojenci a partnery, kteří jsou stále v Kábulu, ta komunikace probíhá, já nemůžu vyloučit, že v řádech jednotek, pokud by se ještě identifikoval nějaký afghánský spolupracovník nebo člověk s vazbou na ČR, tedy držitel třeba trvalého pobytu, tak se můžeme bavit o tom, že by proběhla evakuace prostřednictvím našich spojenců na místě. Ale jak o tom tady hovořil pan premiér, ale ostatně i pan velvyslanec, my jsme všechny spolupracovníky Armády ČR, kteří byli určeni a vybráni pro evakuaci, tak jsme je dostali do bezpečí, dostali do bezpečí jejich rodiny. My jsme evakuovali všechny afghánské místní síly, které pracovaly na zastupitelském úřadu v Kábulu, ty jsou také v bezpečí. Vedle toho jsme ještě evakuovali osoby, které mají vazby na ČR, ti všichni jsou v bezpečí. A vedle toho, a já si myslím, že máme právem být na co hrdí, protože bylo ještě v letadle místo v momentě, kdy se chystalo na odlet, tak jsme dokázali pomoci našim polským a slovenským sousedům, kteří nám za to děkují, a dostali jsme jejich lidi zpět do bezpečí.

Eva Davidová, tisková mluvčí MZV: Děkuji. Český rozhlas.

Martin Balucha, Český rozhlas: Dobrý den, já bych se chtěl nejprve zeptat, jestli se po tom včerejším evakuačním spoji podařilo dostat naše afghánské spojence na palubu dalších aliančních spojů? Od toho včerejšího evakuačního letu jestli jsou už naši afghánští spojenci, kteří by eventuálně mohli zůstat na místě, na palubě jiných aliančních letadel? Další otázka, co bude s těmi Afghánci 170, kteří už jsou na území ČR, teď jsou v budovách Armády ČR, jaký bude ten další proces? Děkuju.

Jakub Kulhánek, ministr zahraničních věcí: Já se přiznám, že jsem neslyšel první otázku, můžete zopakovat jenom u první otázku?

Martin Balucha, Český rozhlas: Ještě jednou tu první otázku třeba šířeji, ministr Jan Hamáček dnes na Radiožurnálu řekl, že se podařilo evakuovat skoro všechny ty afghánské spolupracovníky. Znamená to tedy, že někteří mohli ještě eventuálně zůstat, a pak se  objevily informace, že někteří už by mohli být na palubách aliančních spojů. Druhá otázka byla o Afgháncích v ČR. Děkuju.  

Jakub Kulhánek, ministr zahraničních věcí: Tak je potřeba si uvědomit, že ne se všemi se nám podařilo spojit. Ta komunikace probíhala opakovaně, ale prostě také se mohlo stát, že s některými prostě nebylo už možné se spojit, ale všichni byli kontaktováni a všichni, kteří reagovali a projevili zájem, tak se dostali do bezpečí. My máme teď informaci, a prosím, berte na vědomí to, že situace je mimořádně nepřehledná, ale máme informaci, že dva Afghánci s vazbami na ČR by měli být přepravováni americkým letectvem. Ale tuto informaci, ta je velmi čerstvá, ještě ji ověřujeme, takže to nemohu 100% potvrdit.

Eva Davidová, tisková mluvčí MZV: Děkuji, ČTK.

Soňa Remešová, ČTK: Já bych se ještě chtěla zeptat, tady kolega se ptal na situaci těch Afghánců, kteří už jsou tady.

Andrej Babiš, předseda vlády ČR: No tak my už jsme o tom informovali, všichni dostali, nebo probíhá procedura pobytových víz, tzn. naše armáda ve spolupráci s Ministerstvem vnitra se o ně postarala, samozřejmě všichni jsou v karanténě. Co je podstatné, je potřeba zjistit, jaké mají plány, jestli budou chtít zůstat v ČR, někteří už mluví o rodinách v jiných zemích EU, takže je na nich, jak se rozhodnou. Pokud požádají o azyl, tak proběhne klasická procedura Ministerstva vnitra.

Eva Davidová, tisková mluvčí MZV: Ještě chce doplnit pan velvyslanec.

Jiří Baloun, velvyslanec ČR v Afghánistánu: Ještě tady pán z České televize se ptal na výběr spolupracovníků atd. To bohužel vám musím říct, že to není otázka na mne, já jsem ten výběr spolupracovníků nedělal, my jsme realizovali už tu konečnou fázi na základě toho, jak byli ti spolupracovníci vyzýváni, my jsme  dostávali seznamy a tam jsme kooperovali samozřejmě s příslušníky  vedení letiště, Turky, taky s Američany a bohužel taky s Talibánem.

Jiří Baloun, velvyslanec ČR v Afghánistánu: Představte si situaci, kdy na terminálu jsou tisíce chaoticky pobíhajících lidí, mezi tím chodí stovky amerických mariňáků s nabitými zbraněmi a organizují to nějakým způsobem, teď poslední,  před tím to byli turečtí zaměstnanci nebo Turci. Venku před branami stojí tisíce lidí a před nimi, mezi branou a těmito lidmi stojí několik set Talibánců u každé brány. Do toho naši vojáci, kteří zároveň dopravují ty lidi z té brány na terminál, což je kilometr a půl až dva kilometry, podle toho, od které brány, prach, horko, chaos, do toho střelba, létající vrtulníky a zajišťování provozu letiště, velice slabé sítě telekomunikační, tzn. každý druhý hovor prostě se k němu nedostanete, protože neproběhne kvůli špatnému  spojení a ten první hovor je přerušovaný, takže ty informace jsou velice kusé. Tzn. stávalo se kolikrát, že ti lidé samovolně, bez vyzvání, zamířili k letišti a potom se nějakým způsobem snažili spojit s příslušnými orgány nebo na naše telefonní čísla, což se některým podařilo, některým ne, hovořil o tom pan ministr, že tam jsou někteří, kteří na tom seznamu nebyli, ale bohužel v mnoha případech se to nepodařilo. Čili představa, že někdo přijede na Terminál 1 pražského ruzyňského letiště, vystoupí, vezme kufr, jde k check-inu a řekne, já jsem ten a ten a letím někam, tak to prostě od toho úplně hvězdné vzdálenosti jsou. To bych jenom k tomu chtěl říct. Já vím, že ta představa nelze tady vytvořit, ale snažil jsem se vám aspoň trošku to popsat.

Jiří Baloun, velvyslanec ČR v Afghánistánu: To je podle těch seznamů, ta jména, ale nejsou to ti lidé všichni, kteří asi nám volali, protože nám volaly desítky, jenom na mém telefonu jsou desítky a desítky dalších vzkazů, s nimiž já jsem nějak komunikoval, ověřil, ale to je dlouhodobý proces nebo dlouhý proces, já jsem si musel ověřovat, jestli  ta jména, protože prioritní bylo naši lidi, naši lokální zaměstnanci a usnesení vlády  a potom ti  další. Takže toto probíhalo, ta kolečka ověřování, vemte si, že  v těchto podmínkách my jsme všechno ověřovali cestou krizového štábu, na velitelství pro operace, museli jsme to mít potvrzené, protože my jsme si nemohli dovolit na letiště vpustit, nebo vzít někoho, kdo by tam byl na terminálu, protože  jakmile ten stát si tam toho člověka vzal nebo tu rodinu, tak za ni byl zodpovědný. A kdybychom je neměli kam posadit, tu rodinu bychom tam nechali a ztrácíme kredit, a to je jeden z důvodů, proč s Američany jsme měli vynikající spolupráci, s Turky,    protože ten kredit jsme neztratili, všechny, které jsme tam dovezli, tak jsme posadili do letadla a odletěli, na rozdíl od jiných států. Potom se stávalo i to, třeba v noci mi volali, že tam je někdo odkazující se na ČR, přijel jsem tam, to bylo těsně před odletem prvního letadla, že tam máme dvě rodiny, tak jsem přišel v doprovodu tureckého vojenského policisty a zeptal jsem se toho člověka: Kdo vás sem přivezl? A oni: Češi. Já na to, že já jsem český ambasador  a my jsme vás nedovezli.  Já říkám: Tak ještě jednou, kdo vás sem dovezl? On řekl: No my jsme na bráně řekli, že patříme k Čechům a Američani nás sem přivezli. A já říkám: A ta druhá rodina? Tak mi ukázali druhou, já jsem k nim přišel a ptám se: A vy jste odkud? A přišel Ital a říkal, to je naše, ale dostala se dovnitř na Čechy v uvozovkách. Takže i díky té spolupráci od začátku, díky tomu kontaktu s těmi lidmi na tom letišti, kteří byli zodpovědní za všechny ty procedury,  tak my jsme vlastně dokázali spoustu věcí, které třeba jiné státy nedokázaly.

Eva Davidová, tisková mluvčí MZV: Díky. Poslední dotaz Prima CNN News

Jiří Baloun, velvyslanec ČR v Afghánistánu: A pardon, pán mi tady ještě ukazoval vlajku, tak to je vlajka, která byla na české ambasádě, všechny vlajky NATO, EU, české včetně znaku ČR a mosazné cedule Embassy of the Czech Republic, tak jsou v mém osobním zavazadle na úkor mých osobních věcí.

Eva Davidová, tisková mluvčí MZV: Díky, slíbený poslední dotaz.

Sabina Dračková, CNN Prima News:  Dobrý den, já bych se chtěla zeptat, pane premiére, vy jste mluvil o tom, že někteří už mluví o tom, že by chtěli za svými rodinami do zahraničí. Mě by zajímal, možná i od pana velvyslance, nějaký odhad, kolik by jich mohlo být, kolik třeba aspoň odhadem mluví o tom, že by chtěli zůstat v Česku, a možná nějaký předpoklad, jak si myslíte, že se bude dařit je integrovat do té české společnosti? A také prosím druhý dotaz, jak nákladná celá ta akce byla?

Andrej Babiš, předseda vlády ČR: Nákladná, to nevím, my jsme nepočítali, tam šlo o životy, takže já myslím, že je to úplně jedno. No já nechci spekulovat, to je otázka, na kterou si musíte počkat na odpověď. V současnosti bylo o lidi postaráno a budou rozhovory, dostali jsme nějaké informace, že někteří se ptali na Německo a tak dále, tak uvidíme, to je jejich rozhodnutí, oni jsou svobodní k tomu, aby se rozhodli, že jestli tady zůstanou, jestli tady nezůstanou, takže to asi potrvá.

Eva Davidová, tisková mluvčí MZV: Děkuji a ještě poslední dotaz tedy Seznam Zprávy.

Jaroslav Gavenda, Seznam Zprávy: Já mám jenom jeden stručný dotaz, prezident Miloš Zeman řekl, že Spojené státy odchodem z Afghánistánu ztratily prestiž světového lídra a NATO vyvolává pochybnosti o oprávněnosti své existence, protože dramaticky selhalo, tak bych chtěl poprosit pana premiéra nebo pana ministra, jestli se s názorem pana prezidenta ztotožňujete nebo máte jiny? Děkuji.

Andrej Babiš, předseda vlády ČR: Já myslím, že máme obrovské množství komentátorů a analytiků, kteří určitě to budou řešit dlouho, takže já bych to nechal na ně. Děkujeme, na shledanou.

Eva Davidová, tisková mluvčí MZV: Díky moc, já se omlouvám z časových důvodů, děkujeme za pozornost a za pochopení, na shledanou. 

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter

Zvuková příloha

Tisková konference k evakuaci z Afghánistánu, 19. srpna 2021

Související zprávy