Tisková konference po jednání tripartity, 4. prosince 2023

Jakub Tomek, Odbor komunikace Úřadu vlády: Dobrý večer, dámy a pánové, já vás vítám na tiskové konferenci po jednání tripartity. O úvodní slovo poprosím vicepremiéra a ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku.

Marian Jurečka, místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí: Dobrý večer, já si dovolím shrnout dnešní jednání tripartity, kdy jsme probírali několik poměrně klíčových bodů. Dva z bodů se týkaly oblasti školství. Ten jeden se týkal zlepšení celoživotního profesního vzdělávání, kde dlouhodobě narážíme na to, že pokud česká ekonomika si má udržet svou konkurenceschopnost, tak opravdu tuto část musíme výrazně posílit.

Shodujeme se na tom za tripartitu a tady děkuji, tady byl velmi silný společný hlas jak zástupců zaměstnavatelů, tak zástupců odborů, že tato věc je pro ně také velmi důležitá. Chtějí se jí aktivně účastnit, chtějí převzít větší podíl spoluzodpovědnosti za tuto oblast a tady jsme se dohodli, že ještě v této věci budeme dopracovávat to, jakým způsobem opravdu do toho tyto partnery ještě daleko více zapojit. Počítáme logicky s tím, že tady musí být daleko intenzivnější spolupráce mezi resorty Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva práce a sociálních věcí, ale také právě zástupců zřizovatelů jak středních škol, tak i vysokých škol. Díky za to, že jak odbory, tak zaměstnavatelé chtějí být do tohoto procesu daleko více zapojeni.

Řešme tady technikálie, jakým způsobem ukotvit takovéto zapojení a tuto spolupráci. Byly tady dnes na tripartitě návrhy, že by tady případně vznikal úplně nový, řekněme, fond, který by tuto záležitost řešil, nebo případně možnosti dvou specifických pracovních skupin. My jsme se dohodli, že toto ještě v příštích týdnech dopracujeme. Pan ministr školství řekl, že zítra o tom také budou jednat v rámci jejich školské tripartity. Ale co je důležité, je cíl, abychom dokázali zvětšit a zvýšit kvalitu a rozsah celoživotního vzdělávání. Je to něco, co nás v tomto případě jednoznačně spojuje.

Pak jsme také projednali dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávací soustavy. Je to strategie, která vznikala na ministerstvu školství. Je to strategie, která je připravena k projednání vládě, a zase je tady záměr posílit kvalitu vzdělávání, zlepšit tu přípravu, praktickou, pro absolventy učebních, maturitních oborů, ale i vysokoškolských studijních oborů tak, abychom zase i v této oblasti pamatovali na tu nutnost zlepšit kvalitu absolventů všech úrovní vzdělávací soustavy v České republice.

Tak tyto body byly projednané za oblast školství. Pak jsme se věnovali poměrně dlouze debatě o materiálu, který jsem předkládal za MPSV já a to je návrh na zvýšení minimální mzdy. To znamená jednak ten dlouhodobý záměr, jak řešit předvídatelný transparentní mechanismus růstu a stanovení minimální mzdy tak, jak i nám ukládá evropská směrnice.

My jsme navrhli dvě varianty: cílit zvýšení minimální mzdy buďto na hodnotu padesáti procent minimální mzdy vůči průměrné mzdě za pět let s tím, že bychom v této variantě zrušili zaručenou mzdu. Anebo druhá varianta do pěti let zvýšit minimální mzdu na hodnotu 45 procent, ponechat mechanismus zaručené mzdy, ale s určitou úpravou a za snížení počtu stupňů ze současných osmi zhruba na čtyři.

A také v souvislosti s tím jsem prezentoval návrh na zvýšení minimální mzdy od 1. ledna příštího roku, který je zase ve dvou variantách: Jedna varianta by byla 2 100 korun a druhá varianta 1 600 korun s tím, že většina připomínkových míst se shoduje na tom cílit v tom pětiletém horizontu na tu výši minimální mzdy vůči průměrné hodnotě 45 procent a s tím souvisí ten návrh zvýšit minimální mzdu na hodnotu 1 600 korun od příštího roku, což je růst větší než devět procent.

Tady musím říct, že se nám naši partneři, ať už odbory, nebo zaměstnavatelé, u tohoto tématu neshodli, protože odbory požadovaly ještě vyšší růst minimální mzdy, naopak zaměstnavatelé o něco nižší částku. V zásadě z té debaty vyplynulo, že prostě stejně jako v předchozích všech případech i toto musí v tomto případě pro příští rok rozhodnout jednání vlády. Já počítám s tím, že by toto vláda projednala ten příští týden, protože tento týden máme výjezdní jednání vlády v regionu. Takže tady toto budeme projednávat ten další týden s tím, že většina připomínkových míst se kloní k té variantě zvýšit minimální mzdu o 1 600 korun.

Zaznělo tady také to, že je potřeba se podívat na zvýšení příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, což jsem jasně říkal, že ano, že i toto musíme následně realizovat a i k tomuto kroku přistoupit. O tom samozřejmě budeme v rámci koalice i s panem ministrem financí jednat, jaké zvýšení jsme schopni zrealizovat, ale považuji to za nutnost, protože i ten chráněný pracovní trh, zaměstnávání osob se zdravotním postižením, je důležitá součást pracovního trhu a pomoc lidem s hendikepem.

My jsme měli původně ještě na jednání tripartity i bod situace ve zdravotnictví s tím, že podle toho, jak se bude vyvíjet jednání odborů s panem ministrem, tak se na ten bod buďto dostane, či nikoliv. Nicméně ten vývoj událostí vlastně už tu situaci a to, zdali budeme o tom diskutovat, vyřešil, protože v průběhu jednání tripartity dorazila informace, že to, co vlastně rozdiskutoval pan premiér ve čtvrtek minulý týden, tak dnes finálně se pan ministr Válek dohodl se zástupci odborů mladých lékařů na tom, že do konce tohoto týden by měla být naplněna ta dohoda i podpisem.

Tak jak se dnes na tom jednání dohodli z hlediska nejenom těch úprav a garancí z hlediska zvýšení platů, ale také i z pohledu úprav ještě zákoníku práce, my jsme něco už naplnili minulý týden jednáním ve Sněmovně, ale také některé závazky jsme jasně garantovali, že budeme řešit v těch příštích týdnech tak, abychom během zhruba příštího půlroku dořešili i tu otázku v oblasti zákoníku práce, která je důležitá pro zdravotníky.

A posledním bodem, který jsme projednávali, byl stav implementace programů fondů EU, to znamená čerpání, rychlost čerpání. Tady, abych byl už stručný, zrekapituluju to, že se nám daří čerpat v tomto novém období rychleji finanční prostředky EU, než bylo v tom období minulém s ohledem na stav, ve kterém jsme. My se tomu jako vláda věnujeme, je pro nás důležité, abychom čerpali nejenom z pohledu rychlosti, ale abychom také čerpali efektivně a na projekty, které mají smysl, mají přidanou hodnotu a pozitivní multiplikační efekt do těch oblastí, kam ty peníze jsou směřovány.

Tak tolik asi za mě shrnutí toho dnešního jednání tripartity. Možná ještě závěrem chci říci, že také jsme se dnes na jednání tripartity loučili s panem prezidentem Wiesnerem, což je osoba, která provází jednání tripartity úplně od prvopočátku. Takže je to opravdu osobnost, která byla významná nejenom, pokud jde o ta oficiální, formální jednání, ale také i o ta jednání mimo jednací sál tripartity. Je to člověk, který vždycky se snaží hledat konsenzus, dobré kompromisní řešení, takže i ze strany nás zástupců tripartity i pana premiéra mu bylo poděkováno za těch 33 let, kdy tady na tripartitě zažil nespočet jednání. Takže i to tady chci zmínit k závěru mého vystoupení na této tiskové konferenci. Děkuji.

Jakub Tomek, Odbor komunikace Úřadu vlády: Děkuji, o slovo poprosím prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jana Rafaje.

Jan Rafaj, prezident Svazu průmyslu a dopravy: Hezký večer, dámy a pánové, já v podstatě potvrdím slova vicepremiéra, který popsal průběh tripartity, snad jenom s důrazy za nás zaměstnavatele k prvnímu bodu celoživotního vzdělávání. My si uvědomujeme zásadní transformaci společnosti zejména v oblasti digitalizace, která se dotkne obrovského množství zaměstnanců v jejich profesích. Vidí to každý den lidé, tak jak se proměňují jejich pracovní prostředky, pracovní procesy atd. V této souvislosti skutečně budeme muset, stejně jako to dělá celá řada států kolem nás, investovat masivní prostředky jak na straně zaměstnavatelů, tak i státu na rekvalifikaci případně další vzdělávání velké masy lidí. My to odhadujeme někde na úrovni více než jeden milion zaměstnanců a to bylo potvrzeno i v celém tom materiálu.

My chceme být v celém to procesu partneři a tady se stalo v posledních letech, že navzdory tomu, že jsme tady vybudovali silné nástroje pro řešení trhu práce, tak zaměstnavatelé, respektive sektorové rady, ve kterých byli zaměstnavatelé zapojeni do celého procesu, tak přestaly fungovat a dnešní jednání bylo mimo jiné o tom, jak vrátit tu pozici. Hovořili jsme taky o tom, jakou formou financovat celý ten proces. Možná to byl jediný moment, kde nepanovala úplně shoda, na druhé straně jsme se shodli na tom, že budeme dále jednat a hledat cestu, jak zajistit dlouhodobé financování pro tuhle transformaci.

Druhým bodem byl dlouhodobý záměr vzdělávání, ve kterém bych rád vyzdvihl důležitou věc, která je pro nás, samozřejmě pro zaměstnavatele důležitá. To je nějakým způsobem skutečně zanesení do legislativy duálního vzdělávání tak, abychom tady měli systém pro zaměstnavatele, kteří chtějí dlouhodobě participovat na vzdělávání mladých lidí v technické oblasti.

To vůbec neznamená, že ti lidé budou končit někde na učilištích, to vůbec ne. Ti lidé můžou pokračovat dál na vysokých technických školách, ale bude tady nastaven princip zapojení zaměstnavatelů, ověřování těch kvalifikací, ověřování kompetencí tak, aby mladí lidé, kteří končí technické školy, mohli přímo s certifikáty nastupovat do zaměstnání a být připraveni pro trh práce, který v současné době je.

Dalším bodem, tím nejdelším logicky byla diskuze o minimální mzdě. Za zaměstnavatele my držíme stále mnoho let stejnou pozici. Říkáme, že minimální mzda má růst tempem růstu ostatních mezd. To znamená, pokud ve fabrikách, ve firmách vyjednáváme s odbory a dohodneme se na průměrném růstu nějakém, obdobným tempem by měla růst i minimální mzda a neměli bychom tím zpochybňovat ta jednání, která probíhají. Proto se domníváme, že ten náš návrh, se kterým přicházíme, přesně tomu odpovídá. Vycházíme z predikce České národní banky, která byla použita i pro státní rozpočet v roce 2024, a to, že mzdy porostou tempem zhruba šesti procent. Náš návrh je šest procent růst minimální mzdy, což je 1 000 korun.

Zároveň jsme navrhli, že pokud by ale skutečně došlo už od roku 2024 k implementaci evropské směrnice o minimálních mzdách a skutečně jsme zaimplementovali model do budoucna, blížili jsme se nějakému vyššímu podílu minimální mzdy na průměrné mzdě, směřovali k tomu, co my navrhujeme, to znamená jednoho dne 45 procent, pak je potřeba ale taky tu českou minimální mzdu přizpůsobit tomu, co je zvyklostí v Evropské unii, a to ji nemít navázanou na systém zaručených mezd. Pokud by došlo k odpojení minimální mzdy od zaručených mezd, pak jsme připraveni diskutovat a třeba i o rychlejším nebo větším nárůstu minimální mzdy. Nicméně ani na tom jsme se dnes neshodli.

Já bych chtěl zdůraznit jednu věc: Český právní rámec není nastaven v tuto chvíli na to, aby minimální mzda byla sjednaná dohodou mezi zástupci zaměstnanců a zástupci zaměstnavatelů. Ten princip vždycky bude takový, že i kdybychom se shodli, tyto dvě strany, tak stejně vláda rozhoduje suverénně a ani jednou jsme nedostali stejně ujištění toho, že v koalici je dohoda na tom, že na čem se shodnou sociální partneři, tak že to automaticky bude promítnuto. Tudíž my tady ten systém takhle nastavený nemáme a je logické, že tedy přicházíme s vlastními návrhy, a je logické, že nakonec rozhoduje vláda svým suverénním rozhodnutím. Právě proto, aby to bylo odpolitizované do budoucna, navrhujeme ten vzorec, o kterém hovoříme, to znamená, aby minimální mzda rostla tempem růstu mezd ostatních, které se vyjednávají kolektivně ve firmách.

Dalším bodem byl stav čerpání evropských zdrojů. My jsme ocenili to, že vláda představila komplexní materiál, i to, že České republika čerpá poměrně plynule. Jsme pátou zemí z hlediska načerpaných prostředků, takže ty věci fungují, jak mají. Nicméně v některých konkrétních programech nám nefungují, a na to jsme upozornili.

To, co nás teď trápí nejvíc, je například program OP TAK, kde bohužel dochází ke značnému zpoždění hodnocení v programu Aplikace, a tady jsme skutečně vyzvali, přestože už s MPO pracujeme na zlepšení toho systému, tak pro mnohé podnikatele jsou to už opravdu dlouhé měsíce, kdy čekají na tady tento program, který má posunout Českou republiku dál v přidané hodnotě.

Jsou to projekty ve výzkumu a vývoji, jsou to projekty, které mají zvyšovat ve firmách přidanou hodnotu. Samozřejmě pro nás je důležité, aby i ta zahájená diskuze o tom budoucím rámci financování byla dobře vedena, aby souvisela s těmi strategickými investicemi, o kterých dnes hovoříme s vládou, ať už je to v dopravní infastruktuře, digitální či energetické.

A samozřejmě v závěru v různém jsme rovněž otevřeli, jak zástupci zaměstnanců, tak zástupci zaměstnavatelů, otázku hutních podniků na severní Moravě, zejména v Liberty Steel, protože ta situace skutečně je napjatá, ať už z pohledu jejich drobných anebo středních firem-dodavatelů, ale vůbec z komplexu celého toho problému v regionu. Přestože chápeme, že vláda v tuto chvíli nemůže do toho vstoupit, protože je to soukromý subjekt, který postupuje podle svého rozhodnutí, přesto se domníváme, že je potřeba být velmi pozorný nad těmi kroky, které se dějí, protože to není triviální záležitost a má velmi masivní dopady nejenom na region. Tolik za mě.

Jakub Tomek, Odbor komunikace Úřadu vlády: Děkuji a poprosím také předsedu Českomoravské konfederace odborových svazů pana Josefa Středulu.

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Dobrý večer, děkuju za slovo. Dnešní tripartita byla samozřejmě z mnoha důvodů očekávána, co se odehraje a co se odehrávat bude. První – k společnému záměru podpory dalšího profesního vzdělávání. Tady musím říct, že došlo k průlomu. Tak jak to tady pojmenoval pan místopředseda vlády, tak musím říct, že to bylo opravdu po dlouhé době pro nás, pro sociální partnery tak asi po patnácti až sedmnácti letech, kdy to prosazujeme, tak poprvé jsme se dostali podle našeho soudu o notný kus cesty dále.

My totiž žádáme o to, abychom dostali větší zodpovědnost, abychom mohli v oblasti celoživotního vzdělávání učinit rázný krok pozitivním směrem. Budu velmi rád, pokud se najde způsob a forma, protože dosud jsme hovořili o fondu, ale věřím tomu, že najdeme i nějakou jinou formu, protože česká ekonomika to potřebuje.

Je to obrovská věc do budoucna, aby lidé, kteří pracují, byli připraveni na změny, které je čekají. Já věřím, že se v tomto dohodneme, že najdeme cestu. Nebude to vůbec jednoduché. My připouštíme, že ta situace může být složitější, ale v tomto případě bych rád tady poděkoval za způsob a formu, jak k tomu přistoupili členové vlády, a pan místopředseda to tady velice pozitivně a dobře shrnul.

Co se týká dlouhodobého záměru vzdělávací soustavy, tam panuje shoda v tom směru. Samozřejmě bude potom hodně záležet, jak budou finanční prostředky pro to, aby se toto mohlo realizovat. A když už tady zaznělo téma jedno z toho, to znamená duální vzdělávání, tak upozorňujeme dlouhodobě, že systémy duálního vzdělávání, které jsou známy primárně z Rakouska a z Německa, tak obsahují jednu velmi významnou změnu, kterou tady nemáme, a to, že ten, který vstoupí do v tomto případě učňovského zařízení, tak se stává zaměstnancem té firmy, dostává za to gáži a ta gáže třeba ve třetím ročníku už je tak velká, že je na úrovni minimální mzdy té dané země, což znamená v tomto případě daleko více, než je v České republice. A to je vysoký a velmi účinný motivátor, ať už to pro ty samotné účastníky toho systému, tak samozřejmě i pro jejich rodiče.

Co se týká minimální mzdy, tak asi neočekáváte, že tady budu úplně pozitivní. Ne, nebudu. Podle našeho soudu ta situace je opravdu vážná. Návrh pana ministra, který předložil, předložil, zmínil v pořadu České televize, a to 18 900 korun, sice opticky může vypadat velmi zajímavě, ale my si počítáme dlouhodobě, jak to vypadá s minimální mzdou. A tady musím konstatovat, že ten návrh, který byl předložen, přestože je nominálně tak vysoký, tak upozorňujeme, že toto je jeho současná úroveň, minus jedenáct procent kupní síly oproti roku 2021. Tehdy byla inflace 3,8 procenta, potom 15,1 procenta, teď bude jedenáct procent a příští rok předpokládáme kolem pěti procent. Takový je dopad toho návrhu, to znamená, že proti 15 200 klesá kupní síla toho návrhu, který předkládá vláda.

A pokud byste chtěli vidět, jak by měla vypadat minimální mzda se zohledněnou inflací za tento časový úsek, tak je to 21 165. Pokud by takto vypadal dnes návrh na minimální mzdu, tak by v tom případě byla rovna hodnotě z roku 2021, kdy měla hodnotu nominální 15 200. To je to zohlednění té inflace. Takže jestliže odbory přichází s 19 500, tak to je skutečně kompromis. To je velký kompromis a nám se nelíbí, že to má jít zase pod tuto úroveň.

A ano, formulovali jsme to na jednání tripartity včetně těchto údajů, které tady říkám, protože to považujeme za špatné. Když srovnáme zemi, která je sousední na sever, Polsko, tak tam bude od 1. ledna v nominální hodnotě 23 670 a od 1. 7. příštího roku 23 994 korun v přepočtu zloté vůči české koruně.

Tak stejně nesouhlasíme s tím, jak tam hovořili zaměstnavatelé, že se mají zrušit zaručené tarify. Nesouhlasíme s tím. Považujme to za velmi nebezpečný krok, který může vést ke snížení mzdové úrovně jako takové. To se týká tak stejně mezd, jako se to týká platů.

Co se týká úrovně, takovéto nízké úrovně, to znamená snížené úrovně ještě minimální mzdy, tak my to hodnotíme tak, že v tomto případě budou daňoví poplatníci sanovat ty podnikatele, kteří platí tak nízkou minimální mzdu svým zaměstnancům. Protože tito lidé se dostávají do situace, že budou pod hranicí příjmové chudoby pro jednotlivce pro letošní rok, to znamená, v příštím roce tak budou mít tak nízkou – my jsme to přepočetli na přibližně, ta hranice 18 900 bude asi 16 440 korun. Současná, odhadujeme hranici chudoby pro jednotlivce za rok 2023 ve výši 16 660 korun. Takže ten, kdo bude pracovat za tuto minimální mzdu, tak mu bude daňový poplatník, tomu zaměstnanci, pokud půjde pro sociální dávky, tak mu budeme od daňových poplatníků dotovat podnikání? To považujeme za zcela neakceptovatelné.

Takže, co se nás týká, opravdu myslíme si, že má být vyšší minimální mzda a zároveň ten poměr k průměrné mzdě má mít padesát procent. Řekl jsem, že si umíme představit dynamiku toho nárůstu na padesát procent čtyři až pět let. Ano, není to možné udělat hned, ale musím říct, že tak, jak mě slyšíte, že ta debata mezi námi opravdu nebyla klidná, rozhodně. Argumenty zaznívaly přesně tohoto charakteru, jak tady teď ode mne slyšíte, ale myslím si, že to bylo důstojné projednávání toho bodu. V řádném případě to nebylo povrchní.

Zazněla tam taky kritika v souvislosti se zaručenými mzdami ze strany řidičů autobusů, protože to je veřejná služba, která se potom řeší prostřednictvím dlouhodobých smluv, a my se obáváme, že to nebude v této chvíli možno řešit adekvátním způsobem. Byl jsem při vyjednávání posledních tranší desetiletých kontraktů, některých, a musím říct, že právě díky tomu, že se zvedla zaručená mzda u řidičů, tak to pomohlo při tom sjednávání toho kontraktu.

Každopádně bude to nejednoduchá situace a já věřím, že vláda rozhodne ve prospěch toho našeho návrhu, to znamená 19 500 korun od 1. ledna a padesátiprocentní poměr průměrné mzdy ke mzdě minimální v tom dlouhodobém, nebo respektive střednědobém výhledu. Tolik v zásadě kolem minimální mzdy.

Jenom, pro vaši představu, současná úroveň minimální mzdy: například Litva má 840 eur, to znamená výrazně víc než Česká republika, Polsko má nad úrovní České republiky, jak už jsem řekl, tak stejně je to v Estonsku, mají současné úrovni české minimální mzdy vyšší a nemyslíme si, že by to takto mělo být při výkonnosti české ekonomiky, která je nejvyšší ze všech nových členských zemí, které vstoupily po roce 2004 do Evropské unie.

Co se týká dalšího bodu, to znamená situace ve zdravotnictví, už to tady pojmenoval pan ministr s tím, ale že příští témata tripartity, která by, nebo požadujeme, aby byla co nejdříve, to znamená v půli ledna, obsahovala následující body: státní energetickou koncepci plus ceny energií, důchodovou reformu, protože běží v této chvíli vnější připomínkové řízení, dále zdravotnictví, protože se chystají další změny týkající se sítě nemocnic, respektive taky akutní péče a jejího poskytování v nemocnicích.

Dále otázka strategických investic. To je bod, který nebyl dnes projednán, protože nebyl připraven, a požádali jsme taky o informaci, jak už říkal pan prezident Rafaj, o Liberty Ostrava, protože jsme jako odbory vznesly, protože je to opravdu velmi vážné, a také jsem požádal členy vlády, aby i ve veřejném prostoru dali jasně najevo, že chování konglomerátu pana Gupty je neakceptovatelné, že je velmi špatné, ohrožující nejenom zaměstnanost, ale taky dodávky různých typů energií v Moravskoslezském kraji, a považujeme to za velmi nebezpečný způsob, jak se tento představitel indického kapitálu v České republice chová.

My jsme připraveni i k tomu, aby byla mimořádná jednání, protože to je příliš velký podnik na to, aby padl, a ohrožení v regionu by mohlo být velmi silné. Ale jsem rád, že tady máme poměrně dobrou shodu, a musím ale také poznamenat, že vláda nemá v rukou žádný kouzelný nástroj, kterým by tuto situaci mohla řešit. V tuto chvíli je to vlastnictví soukromého vlastníka, ten má všechna práva s tím spojená a tady není, vláda v této chvíli nemá žádný nástroj, jak by se mohla této firmy přímo zmocnit v tom nejlepším slova smyslu, aby mohla ty problémy řešit. Takže tady je to plně na stávajícím vlastníkovi.

A co se týká evropských fondů a zapojení sociálních partnerů, my považujeme tuto věc za velmi důležitou, protože ve stejném období se bude řešit hospodářská strategie České republiky. Bude se řešit otázka budoucího designu možného čerpání prostředků pro rozpočtové období 2028+. A my bychom chtěli, aby do toho samozřejmě sociální partneři byli velmi silně zaangažovaní, a také jsme hovořili o tom, že bychom považovali za vhodné při informaci o kvantifikaci, respektive kolik peněz se vyčerpalo, kolik projektů bylo předloženo a podobně. Takže máme zájem taky o kvalitativní analýzu, to znamená, jaký to mělo efekt pro regiony, jaký to mělo efekt pro firmy, pro odvětví a pro českou ekonomiku. Tolik za mne vše.

Jakub Tomek, Odbor komunikace Úřadu vlády: Děkuji, otevírám prostor pro dotazy. Jako první tedy Česká televize:

Izabela Šroubková, Česká televize: Já bych se nejdřív zeptala zástupců odborů a také zaměstnavatelů, pokud tedy vláda za týden rozhodne o navýšení minimální mzdy o 1 600 korun na 18 900, co to tedy pro vás bude znamenat? V případě odborů hrozí nějaké další stávky nebo protesty?

Pak mám dotaz na pana ministra: Odbory dnes chtěly také řešit kompenzaci pro energeticky náročná odvětví, tedy kompenzaci cen energií, například pan Ďurčo mluvil o tom, že by chtěli sedm až devět miliard, nicméně podle informací České televize na to vláda vyčlenila zhruba tři miliardy. Tak je tam prostor pro jednání? Jste ochotni tu částku zvýšit?

A třetí téma, které mě zajímá, jsou důchody, důchodová reforma. Jestli jste to dnes probrali, případně jestli jste probírali předčasné odchody do důchodu pro náročné profese. I to bylo poměrně zásadní téma například pro předsedu Svazu KOVO. Tak jestli jste se na to dostali, nebo to bude téma příštího jednání?

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Takže já začnu u důchodů. Důchody budou na příští termín, protože toto je předmětem toho materiálu, který je ve vnějším připomínkovém řízení. My jsme dostali pouze informaci, informace se tady neprojednávají. Navíc minulý týden zveřejnil Český statistický úřad predikci, která je pro toto jednou z těch důležitých. A co se týká profesí, které by mohly jít předčasně do důchodu, tak to by mělo být také předmětem toho jednání, protože my rozhodně toto téma otevřeme. To je jedna věc.  

Co se týká energetiky. Už jsem říkal, že příští tripartita by se měla zabývat také bodem energetická politika plus ceny, protože to je velmi důležité a to s tím samozřejmě úzce souvisí. Takže protože to nebylo předmětem dnešního jednání, tak to bude předmětem toho příštího. A omlouvám se, jestli tam ještě byla…

Minimální mzda. Já věřím, že vláda rozhodne v této věci pozitivně. Už jsem říkal, rozdíl mezi 21 200 takřka a 18 900 je opravdu velký a myslíme si, že by mělo se přistoupit k vyššímu nárůstu.

Izabela Šroubková, Česká televize: Pardon, a je to tak zásadní otázka pro odbory, že by mohly hrozit nějaké další protesty nebo stávky, pokud by vláda schválila tuto variantu?

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Je to zásadní otázka, a zda by byly, či nebyly protesty, je na rozhodnutí orgánů odborových svazů v tomto případě.

Jan Rafaj, prezident Svazu průmyslu a dopravy: Já za zaměstnavatele potvrzuji taky to, že vlastně důchodová reforma bude na programu. Co se týče energií, tak u toho jsem osobně. Vyjednáváme, já bych se teď opravdu chtěl vyhnout diskuzi o konkrétních částkách, protože ta jednání probíhají a máme dohodu, že dokud nepadnou finálně rozhodnutí, nebudeme to komentovat.

Pro nás je důležité, že nebude platit nebo nemělo by platit to, co oznámil ERÚ. Pro zákazníky na vysokém a velmi vysokém napětí by finálně poplatky měly být nižší. Ale o to, jaké budou, o tom stále jednáme.

Co se týče té výše částky minimální mzdy, pro nás je ohromně důležité, jak k tomu vláda přistoupí z hlediska celého systému, protože pokud by vláda zvyšovala o více než tisíc korun a zůstával by tady zachován systém zaručených mezd, tak by to znamenalo, že tím bude ingerovat do celé série kolektivních vyjednávání. Protože zaručené mzdy skutečně mají vliv na kolektivní vyjednávání a nebyl by to dobrý signál.

Marian Jurečka, místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí: Já si dovolím k tomu reakci. Já jsem to říkal i dnes na tripartitě. To zvýšení minimální mzdy o těch 1 600 korun, tak to bude, pokud se nepletu, nominální zvýšení největší v historii. Když se na to podíváme procenticky, tak vloni jsme zvyšovali minimální mzdu meziročně o sedm procent letos je to o víc než devět procent. Jak tady správně bylo poznamenáno ze strany zaměstnavatelů, tak růst mezd loni ani letos těchto hodnot úplně nedosahuje.

To znamená, my jsme jako vláda přistoupili k poměrně výraznému zvyšování loni i letos, nebo letos a pro příští rok, ať to přesně zarámuji, a když se na to podíváme i z pohledu toho, jak se za posledních patnáct let vyvíjela minimální mzda vůči průměrné mzdě, tak jsme měli i roky, kdy jsme byli i okolo 32 procent hodnoty minimální mzdy vůči průměrné. Za zhruba posledních deset let se ta hodnota pohybovala někde mezi 36–38,5 procenty, až teď se dostáváme přes čtyřicet procent a ta kalkulace na příští rok je, že by ta výše minimální mzdy vůči průměrné mzdě měla být na hodnotě 41,1 procenta a postupně v těch pěti letech se blížit k 45 procentům.

Já chápu pohled jak odborů, tak i zaměstnavatelů. V tom se asi nepotkávají oni dlouhodobě, ale dovolím si ještě jednu poznámku. To zahraničí, tady je potřeba se ještě dívat na jednu důležitou věc a to je daňová oblast a slevy na poplatníka. A to je třeba jiná situace v Polsku, než je u nás. My máme jedny z největších slev na poplatníka vůbec v tom středoevropském regionu, ten systém daňových slev a daňových bonusů máme zdaleka nejvíce propracovaný oproti těm státům, které chceme srovnávat.

A poznámka a odpověď na vaši otázku k energiím. My jsme jako vláda jasně řekli, a já jsem to říkal už asi zhruba před čtyřmi týdny, že jsme připraveni hledat cestu, jak pomoci firmám, především v těch energeticky náročných profesích, s podporou toho, aby si dokázaly udržet konkurenceschopnost, aby nemusely propouštět, a to platí za vládu.

Samozřejmě sledujeme vývoj zaprvé rozhodnutí ERÚ, které bylo finální až minulý týden ve čtvrtek. Sledujeme rozhodnutí ostatních vlád, které jsou sousedními státy. Vidíme ten obrovský obrat v Německu za poslední dva týdny. To je potřeba také vnímat do kontextu té debaty. A samozřejmě jsme připraveni se dohodnout na formě a způsobu, kterým podpoříme náš průmysl, protože my rozhodně nechceme, aby náš průmysl ztratil konkurenceschopnost a aby musel propouštět lidi. To je rozhodně společný cíl, který máme.

Ale samozřejmě musíme to dělat s nějakým rozumem, uváženě, protože ty naše finanční možnosti rozhodně nejsou neomezené a jsou do určité míry limitující. Ale rozhodně uděláme všechny kroky k tomu, abychom se dokázali rozumně dohodnout. Navrhneme případně ještě i jiné kroky, třeba správné nastavení Modernizačního fondu, snižování spotřeby energií v našich provozech průmyslu, podpora inovací. To všechno se děje a rozhodně se bude dít s velkou intenzitou. Tak ještě tolik do toho kontextu.

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Já ještě s dovolením doplnění. Co se týká Polska, tak Polsko už před dvěma lety mělo poměr jejich průměrné mzdy ke mzdě minimální 45 procent. Nikdo se nehroutil, nikdo nepadal, žádný problém nenastal. Jsou země, které mají ještě vyšší podíly a taky nekrachují. Jedná se o důstojnou minimální mzdu. Česká taková, bohužel není. Co se týká dotací na energie, jestliže původní dotace na POZE byla 36 miliard a jestli ta informace by byla taková, jako říkáte, že bude tři, tak to se všechno promítne do cen.

A ještě tady máme teplo, to je sedmnáct miliard, které byly zrušeny, a to jsou další finanční prostředky. A to samozřejmě někde musí skončit. To nikdo nesmaže. Nikdo si nesníží ziskovost, přenese to na tíhu nebo k tíze toho zákazníka a ten to zaplatí. Takže ten problém je tak velký.

To má proinflační charakter, velmi nebezpečný proinflační charakter, a proto jsem rád, že to příští téma, jedno z témat příští tripartity je státní energetická koncepce plus ceny a cenový vývoj, protože to samozřejmě ovlivňuje konkurenceschopnost nejen českých subjektů, ale primárně českých subjektů v české ekonomice. 

Jakub Tomek, Odbor komunikace Úřadu vlády: Děkuji, další dotaz, prosím.

Iva Vokurková, Český rozhlas: Dobrý večer. Já bych vás, pane Rafaji, ještě poprosila, připojila bych se k dotazu tady kolegyně z České televize, kdybyste mohl přece jenom víc polopaticky osvětlit tu souvislost růstu minimální mzdy a rušení těch zaručených mezd. Vy jste řekl, že to teda vstupuje do toho kolektivního vyjednávání a nebyl by to dobrý signál. Co přesně tím myslíte? Děkuju.

Jan Rafaj, prezident Svazu průmyslu a dopravy: Česká republika má raritní systém, který téměř nikde v Evropě není. Když se tady zmiňovalo Polsko, tak to zaručené mzdy nemá. Celá řada jiných států. V České republice, když zvednete minimální mzdu, tak automaticky s tím zvedáte dalších osm úrovní mezd nebo těch úrovní, podle kterých se odvozují další mzdy. To nikde jinde není. A proto v těch ostatních zemích ta debata o růstu minimální mzdy je jednodušší.

Bavíme se jenom o skupině lidí, kteří skutečně berou nejmenší mzdu, což v našem případě je minimálně malá skupina lidí, téměř nejmenší ze všech zase států Evropské unie. A to je daleko přijatelnější debata, než když zvýšením minimální mzdy, v tomto případě o devět procent, budete zvyšovat i dalších sedm úrovní mezd a budou ovlivňovat další kategorie, tím pádem i budou ovlivňovat kolektivní vyjednávání. Protože přijdou odbory s tím a řeknou: Podívejte se, ale pro tuhle kategorii mezd, například u té dopravy, které jsou v úrovni nějaké, tak my očekáváme minimálně devět procent.

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Já ještě k tomu, prosím, zareaguju. Takže systém, pokud někomu vadí systém zaručených mezd, tak to znamená, že chce podlézt ten stávající systém zaručených mezd. To je jednoznačné. To vůbec není o tom debata. Jestliže řidič autobusu má 134 korun na hodinu, tak se to zdá někomu moc, protože tím pádem to nechce. Takže to znamená nějakých 24 000 korun měsíčně. Takže z tohoto pohledu to považuju za naprosto neakceptovatelné, ale…

Nebo potom budeme postupovat všichni stejně, když to tak někdo navrhuje. Takže se poslancům bude měnit systém, takže už nebudou mít garantováno, že předseda výboru má tolik, místopředseda tolik, předseda sněmovny tolik, místopředseda sněmovny tolik, místopředseda vlády tolik. Protože přece to je špatně, že jo, když to takto stanovujeme dokonce zákonem v tomto případě.

Mně se nelíbí tento způsob selekce. Pro obyčejné lidi nemá být garance při jejich jasně garantované profesi, kolik ta profese má mít minimální zaručený tarif? To někomu vadí? Přitom jsou tak nízko nastavené! Není pro to žádný důvod. A je to dobře, že to je, protože tím pádem se to nemůže podlézt. Ve chvíli, kdy bude jedna hranice, tak se bude podlézat všech těch stávajících osm, nebo těch sedm, pardon, které jsou nad tím. A vláda už to udělala. Udělala pro letošní rok to, že pokřivila celou tu tabulku. A v čím zájmu? Zaměstnanců? Nikoli. Je to v zájmu kapitálu a to se nám opravdu nelíbí.

A proto je z naší strany jednoznačně odpor k tomu, aby se se zaručenými tarify dělo něco velkého. My jsme souhlasili s tím, aby se snížil počet těch zaručených stupňů mezd na pět, respektive čtyři, ale rozhodně ne, aby se zrušily. Není pro to žádný důvod. Tam je garantováno, že ten člověk při odstupňované složitosti a náročnosti práce má garantovanou o něco vyšší zaručenou mzdu. Myslím si, že je to v 21. století vcelku dobrá věc. A jestliže se bavíme o jakých zemích, takže Slovensko a Německo to má také.

Marian Jurečka, místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí: Já jenom doplním: Tady vidíte v živém přenosu, jak ta debata, to jednání je složité v rámci tripartity na tomto tématu. Já si dovolím podotknout prakticky: Nad tou debatou o výši zaručených mezd stojí kolektivní vyjednávání vyššího stupně. V rámci smluv vyššího kolektivního stupně je možné stanovit pro ty dané profese vyšší hodnotu, než je zaručená mzda, ale i také nižší hodnotu, než je zaručená mzda v tom daném stupni. Tak tolik jenom pro kontext té informace, že tady logicky ještě ta síla toho kolektivního vyjednávání toto může přebíjet nahoru i dolů.

Jakub Tomek, Odbor komunikace Úřadu vlády: Děkuji. Další dotaz nevidím, tiskovou konferenci tedy ukončuji. Přejeme vám pěkný večer a děkujeme za pozornost.