Tisková konference po jednání vlády, 9. ledna 2013

Michal Schuster, tiskový mluvčí vlády ČR: Dobré odpoledne, vážené dámy a pánové. Začíná tisková konference po jednání vlády, na které vítám předsedu vlády Petra Nečase, ministra spravedlnosti Pavla Blažka, ministra vnitra Jana Kubiceho a také ministra a předsedu Legislativní rady vlády Petra Mlsnu a nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Pane premiére, poprosím o úvodní vyjádření. Děkuji.

Petr Nečas, předseda vlády ČR: Dobrý den, dámy a pánové. Dnešní vláda ČR ve svém bloku bodů, které jsou k projednání s rozpravou, jako první projednala zprávu o průběhu amnestie, proto je tady se mnou pan ministr Blažek, pan nejvyšší státní zástupce Zeman a pan ministr a předseda Legislativní rady vlády Mlsna. Vedle toho jsme se zabývali návrhem zákona o veřejném dohledu nad hospodařením politických stran a hnutí. A také návrhem zákona, kterým se mění zákony o obcích, krajích a hlavním městě Praze, proto je tady pan ministr vnitra Kubice, jako předkladatel těchto návrhů.

Dovolte mi, abych v úvodu řekl několik informací, které se týkají amnestie prezidenta republiky, která byla vyhlášena 1. ledna letošního roku. Chci zdůraznit, že amnestie je výsostným právem prezidenta republiky v souladu s naším ústavním pořádkem. Je vyhlašována ve formě rozhodnutí prezidenta republiky. Její podstatou je ale individuální akt soucitu a milosrdenství. Právě proto, že je to tímto aktem, nemůže podléhat politickým jednáním a politickým negociacím, nebo dokonce nějakým politickým obchodům, či dohodám. Je u nás ústavní zvyklostí a právní tradicí, že se v případě našeho ústavního pořádku těchto aktů kontrasignace premiéra považuje za tzv. právní kontrasignaci. Tzn., že premiér svým podpisem stvrzuje, že toto rozhodnutí prezidenta je v souladu s naším ústavním a právním pořádkem. Za druhé že je vykonatelné a že vláda přebírá zodpovědnost za výkon tohoto rozhodnutí. Slouží současně jako ústavní pojistka proti zjevně nelegitimnímu a zjevně excesivnímu návrhu, který by se tam teoreticky mohl objevit. Pan ministr Mlsna vypustil do médií příklad s třiceti ranami holí jako alternativním trestem. Chci zdůraznit, že je to příklad, který je z učebnic práva první republiky. To není nějaká hypotetická záležitost. Tzn., pokud předseda vlády shledá to, že toto rozhodnutí prezidenta není v rozporu s právním pořádkem, že je vykonatelné a že neobsahuje zjevný nelegitimní exces, je jeho povinností podepsat, resp. nemůže nepodepsat. Mohl by nepodepsat pouze v případě, že některá z těchto tří podmínek není naplněna, alespoň jedna z nich. To v tomto případě, mimochodem jako ve všech případech kontrasignací prezidentských milostí za dob trvání demokratických poměrů u nás, nenastalo. Tzn. za 95 let, v tom samozřejmě vyjímáme z tohoto úseku období totality, vždy premiéři kontrasignovali amnestie, které vyhlásil prezident republiky. Za další je u nás také ústavní zvyklostí, že tato kontrasignace není schvalována a projednávána vládou ex-ante. Byly sice jenom dvě amnestie za doby této Ústavy, která byla přijata v roce 1992, v obou případech, tzn. jak v případě předsedy vlády Václava Klause v roce 1993, tak v případě předsedy vlády Josefa Tošovského v roce 1998 kontrasignoval předseda vlády tuto amnestii bez toho, aby to bylo projednáváno, nebo schváleno ve vládě ČR. V tom prvním případě vláda nebyla informována ani žádným bodem, v tom druhém případě byla ex-post informována, čili postupujeme v souladu s touto ústavní zvyklostí v rámci ČR.

Na druhé straně musím říci, že nemohu pominout to, že tato amnestie vyvolala silnou kontroverzi v médiích, ale i ve veřejnosti. Je to věc, která podle mého hlubokého přesvědčení nikoho z nás nemůže nechat lhostejným. Je to věc, která mne jako předsedu vlády i jako občana ČR trápí, protože jsem přesvědčen, že pokud má být vykonán akt, který je výrazem soucitu a milosrdenství, což je podstata amnestie, a výsledkem toho není jisté společenské smíření, ale naopak zvýšení společenského napětí, tak je to věc, která by nás, všechny občany této země měla vést k jistému zamyšlení. A já se nad tím zamýšlím a znovu opakuji, je to věc, která mne velmi trápí.

Na druhé straně problémy, na které tato amnestie poukázala, by podle mého názoru neměly zůstat nepovšimnuty. Tzn., je to i jednoznačný pokyn pro vládu, a dnes to vláda formulovala i ve svých usneseních, a je to i výsledkem debaty s panem nejvyšším státním zástupcem Zemanem. My zcela zjevně potřebujeme reformu vězeňského systému a potřebujeme jej učinit více efektivní. Aby tam zkrátka a dobře neseděli lidé zbytečně za tresty, za které v jiných západních zemích se ve vězení nesedí. Aby se více používalo alternativních trestů, abychom zauvažovali nad tím, zda nemáme jít touto cestou včetně možnosti domácího vězení, atd. Čili věci, které vláda řeší v průběhu tohoto volebního období, a chceme jít touto cestou.

Na druhou stranu se jednoznačně ukazuje, že je chybou našeho právního řádu, a především díky zastaralosti trestního řádu, že je možné prodlužovat jednotlivá trestní řízení a rozkládat je do velmi dlouhých časových období, kde po jistém období je nalezení spravedlnosti již jen velmi hypotetickou otázkou. Protože trestní řízení vedená 8, 10, 12 nebo dokonce ještě více let by nás neměla nechávat lhostejnými a jsme přesvědčeni, že je nezbytné provést reformu trestního řízení a i na tom chce vláda i na základě této konkrétní zkušenosti z této amnestie velmi intenzivně pracovat.

Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat všem pracovníkům Vězeňské služby, soudcům a státním zástupcům, kteří odvedli velký kus práce při praktické realizaci této amnestie, a byl to precizní a velmi rychlý výkon, který předvedli v těch uplynulých dnech a zaslouží si všechny tyto tři skupiny poděkování vlády ČR. Nyní bych k průběhu amnestie požádal pana ministra Blažka o informaci. Chci také zdůraznit, že vláda bude pravidelně vyhodnocovat průběh této amnestie, protože to neskončilo. Je tam celá řada dalších právních kroků, právních řízení, která poběží a ke kterým se tady vyjádří i pan nejvyšší státní zástupce. Takže pane ministře, prosím.

Pavel Blažek, ministr spravedlnosti: Děkuji za slovo. Já navážu na pana premiéra tím, že sdělím, že vláda uložila dnes ministerstvu spravedlnosti zpracovat novelizaci trestních právních předpisů, aby došlo k tomu, že už dále nebudou zbytečné průtahy v trestních řízeních, a také k tomu, aby se zefektivnila trestní politika. Rád bych zdůraznil to zefektivnění, tam máme na mysli i práva poškozených. Není to pouze o tom, aby ten proces byl rychlý, ale jde také o to, že není úplně dostatečně a amnestie to ukázala, řešena otázka poškozených. Rád bych také řekl, že amnestie slouží k tomu, že zcela správně ukáže některé jevy, které v pořádku nejsou. Rád bych zopakoval, že jsme s panem nejvyšším státním zástupcem už někdy na podzim loňského roku říkali, že trestní řád, což je zákon z roku 1961, byť xkrát novelizovaný, neodpovídá současnosti, mimo jiné proto, že je nesmírně složitý jak pro účastníky řízení, tak i pro orgány činné v trestním řízení. A je pravda, že i zde je určitý základ k tomu, že některá trestní řízení trvají neúměrně dlouho. Dále vláda uložila ministru vnitra, aby zajistil posílení činnosti Policie ČR při zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku. A dále, aby ministr vnitra sledoval náklady spojené se zvýšením sil a prostředků Policie ČR při zajištění vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku v souvislosti s amnestií a do 30. dubna 2013 se tyto náklady vyčíslily jako podklad k posílení rozpočtu Policie ČR.

Vláda dále schválila zprávu ministra spravedlnosti o dosavadním průběhu provádění amnestie. Rád bych zdůraznil slovo „schválila“, že to není žádné „bere na vědomí“. A musím říci, že na resort jsem hrdý, respektive na osoby, které v něm pracují. Už jsem několikrát děkoval, dovolte mi ale říci konkrétní čísla, která jste možná ještě nedostali. Jste pravidelně průběžně informováni o průběhu amnestie, zejména ve vztahu k propouštění odsouzených. Já vám řeknu čísla, kolik lidí se na té amnestii dosud podílelo, protože ta čísla považuji za zajímavá. Zatím to bylo 285 soudců, 111 státních zástupců, 388 administrativních zaměstnanců soudů, 520 zaměstnanců a příslušníků Vězeňské služby. To je zatím dosavadní číslo. Během těch pár dnů po vyhlášení amnestie předvedli enormní výkon.

Dokud mám slovo, pane premiére, nemohu nereagovat na včerejší některá prohlášení pana poslance Zaorálka, přestože se v politice nepovažuji za konfrontační typ politika. Nicméně když někdo vystoupí způsobem, jakým včera vystoupil pan Zaorálek, k tomu ještě napsal článek, že Jakl, Blažek ad., se dopouštějí největší právní blamáže, na to reagovat musím. Pan Zaorálek se včera mýlil v základních věcech. Jestli úmyslně nebo neúmyslně nechám na vás, a to v souvislosti s tzv. rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva a to ve věci Santos proti Portugalsku. Za prvé, to je moje subjektivní sdělení, já jsem tímto rozhodnutím nikdy neargumentoval, argumentovali jíní. Ale když už tento rozsudek je zmiňován, tak základní nepravda, které se pan Zaorálek dopustil, a naprosto mate veřejnost, je jeho nepravdivé tvrzení, že toto řízení bylo civilní. Nebylo civilní, bylo to trestní řízení a jediné v čem měl pravdu, a my to od začátku víme, je to, že ho napadal poškozený, to je pravda. Ale napadal trestní řízení, které v Portugalsku trvalo šest roků a dva měsíc a Evropský soud pro lidská práva jednoznačně řekl, že takováto doba trvání trestního řízení je nepřiměřená. On používá vždy termín nepřiměřená. Nikdo nikdy neříkal, že se to nemá posuzovat individuálně, pokud jde o rozhodování soudů. Nicméně když už někteří představitelé ČSSD chtějí v této docela těžké době hrát na nejnižší pudy, na které hrají, tak bych byl velmi rád, kdyby aspoň uváděli pravdivé údaje. To rozhodnutí, budete-li chtít, je přeložené, kdykoli vám ho poskytnu, ale ta zásadní nepravda, že se jednalo o civilní řízení, ta zde musela být vyvrácena, protože naprosto mate veřejnost.

Dále vláda dnes schválila zprávu nejvyššího státního zástupce o postupu státního zastupitelství při individuálním zastavování trestních řízení, zvláště se zřetelem na práva poškozených, což jestli pane premiére dovolíte, myslím, že to je ideální chvíle proto, aby dostal slovo pan Zeman.

Pavel Zeman, nejvyšší státní zástupce: Děkuji za slovo. Já jsem informoval vládu o tom, že v současné době předpokládáme, že na základě tzv. článku dva amnestijního rozhodnutí prezidenta je předpoklad, že na obou Vrchních státních zastupitelstvích, tzn. v Praze a Olomouci, je 18 kauz, kterých se tento článek může týkat. Tím neříkám, že dojde k zastavení trestního stíhání u všech obviněných v těchto kauzách, nebo u všech těchto kauz. Jenom jsem vymezil, že tohoto okruhu se může aboliční rozhodnutí prezidenta republiky týkat. To je první věc. Dále jsem informoval o tom, že lze velice těžko odhadnout, kolik celkem zastavení trestních stíhání v rámci celé ČR nakonec na základě článku dva amnestie bude. Odhadl jsem to velice skromně zatím na zhruba 100 – 150 věcí v rámci celé ČR. Berte to jako předběžný odhad, mohu se mýlit. Bližší závěry ohledně statistik lze předpokládat v polovině února, neboť jsem požádal soustavu státního zastupitelství o informace, abych mohl připravit zvláštní zprávu o aplikaci článku dva amnestie prezidenta republiky. Tzn., že předpokládám, že v polovině února tohoto roku budu mít k dispozici čísla, kolika věcí se toto ustanovení skutečně týkalo. Nicméně podotýkám, že ta čísla nemusí být finální, neboť lze předpokládat, že bude rozhodováno ještě po tomto datu.

Ještě bych řekl jednu věc, všech těchto 18 kauz, které jsem zmínil, jsou kauzy dosti závažné, složité, komplikované. Nelze tedy říci, že rozhodnutí bude vydáno do týdne. Je nutné si uvědomit, že jsou to kauzy před soudem, tzn., bude záviset na posouzení soudu. Já jsem hovořil s oběma vrchními státními zástupci již dříve a shodli jsme se na tom, že jednotliví dozoroví státní zástupci budou posuzovat každou kauzu individuálně a budou zkoumat pečlivě, zda skutečně na kauzu, na kterou bylo vztaženo amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky, zda na ni za prvé dopadá, a budou brát v úvahu i zájmy poškozených. Jenom k tomu dodám, případnou stížnost státního zástupce nelze aplikovat univerzálně u všech věcí, je nutné tyto věci individuálně zkoumat, zda jsou tam podmínky pro podání stížnosti.

Petr Nečas, předseda vlády ČR: Děkuji. A k ústavnímu a právnímu rámci amnestie bych ještě požádal pana ministra Mlsnu, předsedu Legislativní rady vlády.

Petr Mlsna, ministr, předseda Legislativní rady vlády: Já bych velmi stručně jenom doplnil, co vyjádřil pan premiér. Amnestie je součástí našeho ústavního systému od roku 1918. Za existence Československa a ČR nedošlo ani k jedinému případu, kdy by předseda vlády, nebo určený člen vlády odmítl podepsat rozhodnutí prezidenta o amnestii. Samotný akt kontrasignace je vnímán v historii tak, jak v období první republiky, tak i po druhé světové válce jako skutečně právní úkon usvědčující, že akt prezidenta republiky, rozhodnutí o amnestii je v souladu s ústavním a právním pořádkem, a že vláda jako součást výkonné moci, stejně tak jako prezident republiky, bude moci příslušné rozhodnutí o amnestii uvést. Je potřeba se zmínit i o praktické realizaci amnestie v dobách minulých. V období první republiky vyhlásil prezident Tomáš Garrigue Masaryk deset amnestií, které byly svým rozsahem velmi značné, ale vedle toho také udělil více než 4 tisíce individuálních milostí, které byly všechny kontrasignované vládou. Tzn. Ústava a její článek 63 odstavec 3, který hovoří o tom, že předseda vlády podepisuje, spolupodepisuje rozhodnutí prezidenta republiky, je skutečně pouhým právním aktem bránícím excesu hlavy státu, aby vybočila ze stávajícího právního řádu. Taktéž je Ústavou umožněno pověřit jiného člena vlády případným kontrasignačním aktem. Ale je velmi důležité zmínit, že v odstavci třetím je zmíněno, že tento člen vlády je případně pověřen předsedou vlády ke kontrasignování daného rozhodnutí, a nikoliv vládou, což vyvrací i pochybnosti či spekulace, že snad rozhodnutí o amnestii mělo být nejprve projednáno vládou jako celkem a nikoliv pouze předsedou vlády. V případě kontrasignace vystupuje předseda vlády a realizuje své ústavní zmocnění jako individuální akt, který není výkonem kolektivního rozhodování vlády.

Petr Nečas, předseda vlády ČR: Děkuji. Ke dvěma návrhům zákona, které předkládalo ministerstvo vnitra, pan ministr Kubice.

Jan Kubice, ministr vnitra: Děkuji za slovo, dobrý den. Dnes jsem předkládal zákon o dohledu nad hospodařením politických stran a hnutí. Tento návrh zákona v té podobě, ve které jsem ho předkládal, nebyl přijat. Tzn., že byla zamítnuta varianta vzniku samostatného úřadu, který by vytvářel tuto kontrolu. To zamítavé stanovisko vlády bylo většinově z důvodu nárůstu finančních prostředků. Tato vláda na straně jedné snižuje agendy a snaží se i do budoucnosti snižovat agendy a na straně druhé by vzniknul naprosto nový nákladný úřad. Takže vláda mi uložila do 30 dnů předložit nový návrh zákona s tím, že ten zákon bude usnadňovat přístup veřejnosti k údajům o hospodaření. Strany a hnutí mají povinnost financovat své volební i jiné výdaje pouze prostřednictvím tzv. transparentního účtu, na němž jsou údaje o provedených transakcích veřejně přístupné. Nově se bude stanovovat povinnost předkládat samostatné zprávy o financování volební kampaně. Dále se zavede standardní úprava správních deliktů a přestupků.

Dále vláda přijala novelu zákona o územně samosprávných celcích, kterým se mění zákony o územně samosprávných celcích, a některé další zákony, kterými ministerstvo vnitra plní úkoly vyplývající z vládou schválené strategie vlády v boji proti korupci. Cílem závažných změn je dosažení maximální transparentnosti jednání a úkonů orgánů obcí, krajů a hl. města Prahy, která posílí možnosti veřejné kontroly a přímé odpovědnosti volených funkcionářů územní samosprávy. Vláda tento návrh zákona projednávala již v září 2012, ale jeho projednávání bylo přerušeno za účelem dořešení stávajících rozporů v návrhu zákona se zástupci Svazu měst a obcí. Tato jednání proběhla celkem dvě. V novele je např. zahrnuto jmenovité hlasování členů zastupitelstev či posílení práv členů zastupitelstev na informace, zpřísnění pravidel při zpeněžování majetku územních samosprávných celků, zveřejňování záměrů dispozic s obecním nebo krajským nemovitým majetkem na portálu veřejné správy, povinné zveřejňování některých smluv uzavřených územními samosprávnými celky a pravomoc státních zastupitelství domáhat se soudně neplatnosti takových smluv a další věci, které jsou obsaženy v tom zákoně.

Michal Schuster, tiskový mluvčí vlády ČR: Děkuji. A nyní je prostor pro vaše dotazy.

Lidové noviny, Jan Kálal: Pane premiére, včera se objevila iniciativa šéfa TOP 09, pana předsedy Schwarzenberga, aby se vláda postarala o ty, na které se kvůli amnestii nedostane odškodnění. Jestli to nějak zasáhlo do dnešního programu vlády, nebo to je zatím pouze v myšlenkách pana Schwarzenberga? Druhá věc na pana Zemana. Vy jste říkal, že je to 18 kauz, to zní jako nízké číslo, ale umíte říct, zda jsou to jednotky nebo desítky mld. korun, o které se v těchto kauzách hraje? Na pana premiéra, vy jste pro server idnes už odmítl myšlenku, že šlo o nějaký obchod s panem prezidentem, že vy podepíšete amnestii, on podepíše daně. Vylučujete i to, že byste to pobírali ve stejný den, kdy jste byl na Hradě orodovat za daňový balíček, že byste řešili amnestii s panem prezidentem?

Petr Nečas, předseda vlády ČR: Samozřejmě, že to vylučuji a je to spekulace, která není založena na pravdivých faktech. Pan prezident podepsal konsolidační balíček, protože jako bývalý předseda vlády, jako bývalý ministr financí a jako ekonom a člověk, který vždy hájil prostředí podnikání, si byl dobře vědom, co by případné nevstoupení toho balíčku z hlediska určitých daňových jistot znamenalo v případě, že by nevstoupil do platnosti před koncem roku. Že by toto teoreticky mohlo vést k tomu, že během prvních dvou měsíců letošního roku by se třikrát změnila sazba DPH. Čili toto s tím nemělo absolutně nic společného.

Co se týče názoru, který jsem od pana místopředsedy vlády zaznamenal v médiích. Dnes jsme se o tom bavili jenom velmi okrajově v rámci tohoto bodu, nicméně vláda drtivě většinově konstatovala, že v tuto chvíli, vzhledem k tomu, že není ani přesně znám konkrétní stav těch zhruba 18 kauz, které potenciálně by mohly pod tuto amnestii spadat, není známo, kterých z nich se to bude týkat, jak je tam dopad na případné poškozené apod., včetně myšlenky, že i případné rozhodnutí soudu by přiznalo odškodnění nebo finanční kompenzaci. Vláda to a priori nesmetla ze stolu, debatu o možné kompenzaci, nicméně nic bližšího k tomuto nezaznělo právě proto, že nikdo nedokáže odhadnout, kterých a kolika kauz se to bude týkat. Jako to nešlo odhadnout ani v době, kdy ten text amnestie vznikl, protože nešlo např. přesně určit, kolika propuštěných vězňů se to bude týkat. Ten odhad byl s přesností na tisíce, nebo na stovky. Pět tisíc, plus mínus jeden tisíc v tomto horizontu, protože momentálně se jedná o necelých 6 300 propuštěných vězňů. Tato myšlenka zazněla, nebyla smetena ze stolu, nicméně nic bližšího k tomu diskutováno nebylo.

Pavel Zeman, nejvyšší státní zástupce: Já řeknu obecně k těm kauzám. Opět se jedná o škodu, která u jednotlivých kauz se pohybuje v rozmezí cca od 300 mil. do 1,5 – 1,7 mld. na kauzu. Škody jsem nesčítal. Počet poškozených je u některých kauz jeden, u některých jsou to tisíce.

Petr Nečas, předseda vlády ČR: Na druhé straně i dnes pan nejvyšší státní zástupce konstatoval při jednání vlády, že např. v případě některých bankovních ústavů, družstevních záložen apod., je nezbytné připomenout, že tam bylo použito odškodnění z fondu pojištění vkladů. Tak již jisté kompenzace např. vůči střadatelům proběhly.

ČTK, Jakub Dospiva: Dobrý den. Jak vnímáte chystanou ústavní stížnost, návrh na zrušení jednoho z těch článků a zda to může mít vliv na posuzování těch kauz v nejbližších týdnech?

Petr Nečas, předseda vlády ČR: Tu informaci beru na vědomí, rozhodovat bude Ústavní soud, mně to nepřísluší komentovat.

Česká televize, Vladimír Keblůšek: Pane premiére, věděl jste, když jste získal text amnestie, že se může týkat těchto nezastavených závažných hospodářských kauz? Připravovalo k tomu ministerstvo spravedlnosti nějaké podklady pro Hrad? Bod změna zákoníku práce prošel, neprošel? Mluví se tam o možném řetězení smluv na dobu určitou, jestli můžete říct proč ano, pokud to prošlo?

Petr Nečas, předseda vlády ČR: V prvé řadě bych chtěl říci, a lépe by to řekl pan Mlsna jako předseda Legislativní rady vlády, že abolice, čili zrušení trestního řízení byly součástí všech amnestií, o kterých jsme tady mluvili, dokonce lze vystopovat ve skladbě textu a struktuře odstavců, že se používá stejná struktura textu sahající až do první republiky. Podrobnosti by dokázal pan ministr Mlsna uvést. U všech předcházejících amnestií vždy docházelo k plošné abolici, čili ke zrušení trestního stíhání. Za další, zda jsem věděl nebo mohl vědět o těch konkrétních kauzách. No nemohl, v žádném případě jsem o nich nemohl vědět a nemohlo o nich ani vědět ministerstvo spravedlnosti, protože ty spisy jsou dnes na konkrétních soudech. Navíc podstatou amnestie je, že je to plošný akt milosrdenství, tzn., nehledí na konkrétní jednotlivé případy, na rozdíl od milosti, která je individuální, týká se konkrétního člověka nebo lidí. Amnestie je, dovolte mi použít ten termín, jako kdyby slepá, protože zasahuje plošně všechny a nemůže se dělat s ohledem na znalost konkrétních případů, které ani exekutiva nemá k dispozici. U všech těchto případů je to na státním zastupitelství nebo u soudu. Není to k dispozici např. na ministerstvu spravedlnosti apod. Ta znalost tam ani nemůže být. A ani by v případě rozhodování o amnestii nebyla správná. Nerozhoduje o tom premiér, to není spolurozhodnutí premiéra. To je rozhodnutí prezidenta republiky, kde je pouze právní kontrasignace předsedy vlády.

Co se týče těch konzultací, já jsem to samozřejmě jako předseda vlády konzultoval s panem ministrem spravedlnosti, tzn. potom i ten konkrétní text, který jsem kontrasignoval. Na druhé straně chci zdůraznit u amnestie jeden důležitý moment. Všechny amnestie musí být projednávány v přísném utajení. Když by se prosáklo hypoteticky, že může být nějaká amnestie a může se týkat těch nebo oněch trestných činů, především ve vězení, tak by to mohlo způsobit obrovskou problematickou situaci ve vězeňství. Právě proto jsou vždy amnestie připravovány ve velmi značném utajení s tím, že každý, ke komu se ta informace dostane, musí postupovat v režimu tajného dokumentu. Nikde o tom nemluvit. Právě proto mi nějaké detaily procedurální, časové ani nebudeme zveřejňovat, prostě proto, že někdy v budoucnosti nějaká situace opět nastane, kdy prezident republiky bude chtít vyhlásit amnestii, a pokud by bylo známo, jak to probíhá, tak by některé identifikační znaky mohly vést k tomu, že by se někdo mohl dovtípit, že se amnestie připravuje, a to by pro to vězeňství jak v minulosti, v současnosti, tak v budoucnosti mohl být velmi riskantní prvek.

Pavel Blažek, ministr spravedlnosti: Dvě věty. Za prvé, já jsem tu už jednou říkal. Představte si, kdyby se před vánocemi do věznic donesla informace, že bude možná nějaká amnestie, co by se v těch věznicích dělo. Tam ta situace byla napjatá už i tak. Za druhé, jedna věc je argument zákonem požadovaný, že je to v určitém režimu, pokud jde o utajení té amnestie. Druhá věc je, opravdu si představte situaci, kdybych já zadával na ministerstvu, zjistěte mi veškeré případy, které jsou starší 7, 8, 9, 10, 11, 12 let, pan prezident se rozhodne pro nějakou dobu, to je jeho rozhodnutí. Co by se dělo. Dovozování toho, že ta hranice byla právě proto stanovena, a že jsme hledali tu hranici tak, aby tam některé konkrétní případy byly či nebyly. Tzn., že to rozhodnutí je-li paušální, tak pan prezident se rozhodl proto, že přiměřená lhůta podle jeho rozhodnutí, používám termín toho štrasburského soudu, je osm let, toť vše. Nic víc možné nebylo a nebylo by to ani správné.

Petr Nečas, předseda vlády ČR: Já to chci znovu zdůraznit. Kdyby se ověřovaly konkrétní kauzy, právě proto by vzniklo silné podezření, že ta amnestie, která má být plošná, a já znovu zopakuji ten termín slepá ve smyslu, že nemá brát v potaz individuální případy, na rozdíl od milostí, tak právě by mohly vzniknout tyto spekulace, že se to šilo na míru.

Vláda vyjádřila souhlas s tímto návrhem, který odpovídá mimo jiné i dohodě sociálních partnerů, tzn. více liberalizovat prostředí v oblasti smluv na dobu určitou. Chtějí to jak odbory, tak zaměstnavatelé.

IDnes, Kopecký: Dobrý den, já jsem se chtěl zeptat, jestli některý z ministrů na jednání vlády vznesl požadavek nebo návrh, aby při projednávání hlasování o nedůvěře vládě byl do sněmovny přizván i prezident Václav Klaus, aby vysvětloval svoje rozhodnutí o amnestii, protože podle našich informací minimálně někteří ministři z jedné koaliční strany o takovém nápadu uvažovali, tak jestli jste se o tom bavili a jak to dopadlo? Děkuji.

Petr Nečas, předseda vlády ČR: Za prvé, není mým zvykem, a to si určitě potvrdíte, abych komentoval to, co běží na uzavřeném zasedání vlády. Takže mohu pouze konstatovat, že součástí usnesení je doporučení pro předsedu vlády, aby probral s panem prezidentem jeho možnou účast na jednání Poslanecké sněmovny s tím, že z Ústavy má pan prezident právo kdykoliv do sněmovny přijít a kdykoliv tam vystoupit. K tomu nepotřebuje ten nebo onen názor té nebo oné politické strany, předsedy vlády, vlády, nebo kteréhokoli jiného ústavního orgánu. To je prostě jeho právo.

Televize Nova, Jan Moláček: Já mám dotaz na pana nejvyššího státního zástupce a na pana premiéra. Vy jste mluvil o tom, že v těch osmnácti případech při rozhodování bude brán zřetel i na práva poškozených. Ale jak? Přece v tom textu amnestie je řeč o délce trestního stíhání a o případné trestní sazbě, čili jakým způsobem by se tam mohl brát ohled na práva poškozených? Premiéra bych se zeptal, vy jste použil termín excesivní použití nástroje amnestie. V takovém případě byste měl právo zasáhnout a amnestii nepodepsat. Co by podle vás už bylo excesivní využití práva amnestie? Řada kritiků už za excesivní využití považuje to, co udělal prezident republiky právě teď.

Petr Nečas, předseda vlády ČR: Tak tomu není a drtivá většina právních autorit by vám toto stanovisko nepotvrdila. Excesivní, já jsem tady jeden případ uvedl. Když by např. prezident navrhl, aby nějaký trest byl změněn na způsob, který vůbec náš právní řád nezná. Uvedl jsem ten příklad z těch prvorepublikových učebnic, že má být trest za krádež odnětí svobody nahrazen 30 ranami holí. Nebo když by prezident republiky např. rozhodl o tom, že mají být omilostněni občané ČR, kteří jsou cizími soudy odsouzeni podle jejich právního řádu a vykonávají trest odnětí svobody v cizině podle jejich právního řádu. Prostě nevykonatelné, to vláda nemůže vykonat. Určitě za již excesivní rozhodnutí by bylo např. propuštění všech z vězení. To určitě by byl nelegitimní zjevný exces, který by byl v rozporu s právem a na který by premiér asi těžko mohl přistoupit. Ale debata, kde s některým názorem u té abolice a té osmileté lhůty, kdy s ním třeba nesouhlasíte, nebo nesouhlasíte výrazně, ještě neznamená, že ten názor je nelegitimní, nebo že je dokonce excesivní. Právě proto, že existuje judikatura Evropského soudu pro lidská práva, kde se prostě projednávají ty lhůty a byť na individuálním případě, rozhodování soudu je vždy individuální, na rozdíl od plošné amnestie, je v určitých případech konstatováno, že již nějaká délka je prostě považována za nepřiměřenou a ztěžuje nalézání spravedlnosti. Čili toto nebyl ten případ. Znovu opakuji, premiér zkonstatoval tím podpisem a přede mnou všichni premiéři, kteří kontrasignovali amnestie, že nejsou protiprávní, že nejsou v rozporu s Ústavou, že jsou vykonatelné, a tudíž, že vláda přebírá zodpovědnost za výkon té amnestie a že tam není žádný zjevný nelegitimní exces.

Pavel Zeman, nejvyšší státní zástupce: Je to velice dobrý dotaz, nicméně odpovím, že všech těch osmnáct kauz je v řízení před soudem. Jakmile ty kauzy jsou v řízení před soudem, postavení státního zastupitelství se mění z pána přípravného řízení na stranu. Tzn., my jsme jednou ze stran. Na druhé straně je obviněný, obžalovaný. Já určitou představu mám, jakým způsobem by to teoreticky šlo dělat, ale nebudu druhé straně veřejně sdělovat, jakým způsobem budeme postupovat.

Televize Prima, Zikmund: Dobrý den. Pane premiére, přibývají školy i obecní úřady, které sundávají portrét prezidenta republiky ze zdi. Co na to říkáte jako na formu vyjádření nesouhlasu, jako formu protestu?

Petr Nečas, předseda vlády ČR: Já samozřejmě respektuji, jsme svobodní občané ve svobodné zemi. Každý může reagovat, jak chce. Mně to jenom připadá zbytečné, prohlubující napětí, dokonce ve vztahu k tomu, že je to prezident republiky, který této zemi sloužil v pozici prezidenta deset let a teď končí mandát, jenom proto, že nesouhlasíte s nějakým jeho krokem, za krok, který je zbytečný a hloupý. Mně to připadá jako věc, která zbytečně zvyšuje společenské napětí, ale jak říkám, nemá význam to nějak dál komentovat, protože svobodní lidé ve svobodné zemi můžou dávat svůj názor najevo veřejně, jakým způsobem chtějí, pokud to nepřekračuje zákony.

Právo, Rovenský: Dobrý den. Pane premiére, ústavní právníci z pražské právnické fakulty říkají, že jste svou roli při kontrasignacích pojal zbytečně submisivně, že jste mohl třeba rozsah amnestie ovlivnit. Vy sám jste říkal, že vás ta situace trápí, jestli vás to netrápí trochu s křížkem po funuse? Také jste řekl, že by to mohlo vést k nějakému zamyšlení. Co by to zamyšlení mělo být? Jestli jste měl například na mysli nějakou ústavní změnu a jestli byste souhlasil s prezidentem Klausem, který včera říkal, že ta negativní vlna reakcí na amnestii je kampaň proti němu? Pana doktora Mlsny, jestli souhlasí se svými kolegy, co se týče kontrasignací a role premiéra? Děkuji.

Petr Nečas, předseda vlády ČR: Já nevím, kteří právníci to říkají, já nechci zbytečně snižovat bonmotem: Dva právníci říkají tři právní názory. Pak je tady ještě něco, co bych nazval ústavní tradice. Tímto způsobem, jako jsem postupoval já v demokratických poměrech za posledních 95 let, první amnestie v roce 1918, která ještě nebyla kontrasignována, tak se vždy postupovalo takto. Vždycky. Ve 100 % případů, čili ústavní zvyklost je také zdrojem práva, nebo nalézání postupu a z tohoto pohledu jsem postupoval takto. Chci zdůraznit ještě jednu věc, která není až tak právní otázkou. Řekl jsem ji v úvodu a opakuji ji několikrát, u někoho tím budím úsměv, ale já to chci skutečně zdůraznit. Amnestie v těchto případech není politickým aktem. Není to dokonce ani legislativní akt. Je to výraz milosrdenství, je to akt milosrdenství. Individuální, který dělá konkrétní člověk prostě s nějakou znalostí věci, s nějakými pocity, s nějakou znalostí situace, a akt milosrdenství nemůže být předmětem nějakých politických vyjednávání, dojednávání, kompromisů apod., to by bylo v přímém rozporu. Milosrdenství je přeci něco, co je v rozporu někdy i se spravedlností, protože vy někoho propustíte, kdo na základě pravomocného rozhodnutí soudu byl odsouzen k tomu trestu smrti. Čili jako kdyby, to milosrdenství narušuje spravedlnost. Protože ta spravedlnost toho člověka poslala do vězení. To je něco jiného. O aktu milosrdenství, o aktu soucitu není možné vést politická vyjednávání. I proto se vyvinula tato ústavní tradice a zvyklost, že se jedná pouze o tzv. právní kontrasignaci, nikoli o tzv. politickou kontrasignaci. Kdyby to totiž ústavodárce chtěl, aby to bylo výsledkem politických dohod, např. mezi prezidentem a vládou nebo prezidentem a premiérem, tak by to v té Ústavě formuloval. V naší Ústavě a našich zákonech je plno formulací, kde je řečeno, typu u soudců Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu nebo předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jmenován prezidentem na návrh vlády. Prostě zákonodárce to uvede, když to takhle chce. Když uvede kontrasignaci, tak má na mysli zpravidla tu právní kontrasignaci, je to situace řídká, ale vycházíte z ústavní zvyklosti. A ústavní zvyklost u nás je taková, a je i v kontextu s touto Ústavou, podle amnestie z roku 1993 a 1998.

Petr Mlsna, ministr, předseda Legislativní rady vlády: Já to jen doplním. Platí podle Ústavy základní princip, že státní moc lze vykonávat jen v mezích a způsobem, který stanoví zákon. To je základní ústavní princip, který limituje státní moc při jejím výkonu. A jak předseda vlády, tak prezident republiky jsou orgány státní moci a nemohou dělat nic jiného, než to, co jim stanoví ústavní pořádek v tomto konkrétním případě. Jestliže článek 63 Ústavy říká, prezident republiky má tyto pravomoci, které jsou tam výslovně uvedeny, včetně práva amnestie, tak může tuto pravomoc vykonávat pouze on sám. Pokud by ústavodárce předpokládal, že to má vykonávat ještě společně s parlamentem nebo předsedou vlády, muselo by to být v Ústavě jednoznačně uvedeno. Tzn., po právní stránce není ani možné, aby prezident republiky vyjednával s předsedou vlády o textu amnestie, a stejně tak ani předseda vlády s prezidentem republiky. Tím by došlo k překročení působnosti, která je jednotlivým státním orgánům Ústavou stanovena.

Petr Nečas, předseda vlády ČR: Navíc já teď řeknu ještě jednu širší politicko-ústavně-právní věc. Jsem přesvědčen, že v posledních zhruba 5 – 8 letech náš ústavní pořádek trpí tím, že je tady snaha řady institucí ex-tendovat své pravomoci až za hranici toho, co bylo úmyslem ústavodárce. Zavádění něčeho, abychom se my všichni jako ústavní činitelé, nebo představitelé ústavních institucí, vraceli k něčemu, co já klidně nazvu jako jistý princip sebeomezení, tzn. střízlivé používání, nenatahování té Ústavy, je podle mého názoru správně. Stabilita našeho právního systému, větší používání principu sebeomezení od všech, od Ústavního soudu, od premiéra, od prezidenta, od Senátu, Poslanecké sněmovny, od vlády, od obecních soudů, Nejvyššího správního soudu potřebuje. Mohl bych tady rozjet politologický seminář a jmenovat x případů, kde řada z těchto institucí, nebo prakticky všechny podle mého názoru v posledních letech ex-tendovala své pravomoci, tzn., činili tu Ústavu gumovou, natahovali ji až na mez pružnosti. Podle mého názoru to je špatně. Měli bychom se všichni vrátit ke střízlivému používání pravomocí, které nám dává Ústava, a ne ex-tendovat, nepokoušet se pořád rozšiřovat to své pole působnosti do oblastí, které již mohou vychýlit rovnováhu, např. v tomto případě rovnováhu pravomocí mezi dvěma představiteli exekutivy, což je prezident a předseda vlády. Ale to je na širší politologicko- ústavní seminář, kde tiskovka na to není místem.

O kampani proti prezidentovi si myslím, že je to velmi individuální. Ale slyším-li názory konkrétních lidí a znám-li jejich dlouhodobé názory, tak u některých z nich se odráží to, že nekritizují konkrétní krok, ale konkrétního člověka jako kdyby, jsou rádi, že na něj mají hůl. Ale nejde to zase udělat plošně, že všichni. Je skutečností, že tato amnestie, a před tím nebudu strkat hlavu do písku, že prostě způsobila kontroverze. A je to pro mne opravdu věc, která mne trápí a ze které jsem zklamán. A zamýšlím se také, co případně mohlo proběhnout jinak apod. Ta amnestie, ten dokument se jmenuje Rozhodnutí prezidenta republiky, to je třeba respektovat. Ale to, že akt milosrdenství v této společnosti způsobil společenskou kontroverzi a ne jistý prvek zklidnění a smíření, je věc, nad kterou se opravdu musíme zamýšlet.

Český rozhlas, Martina Spěváčková: Já bych měla tři dotazy. První je na vás, pane ministře spravedlnosti. Do kdy máte zpracovat novelu, která má urychlit trestní řízení a kdy by ta nová pravidla mohla začít platit? Dvě otázky na vás, pane premiére. První je, zda vláda odsouhlasila vyslání českých vojáků na hranici Turecka a Sýrie, na misi NATO, a zda tam plánujete posílat ještě další, nebo už ta mise tím končí? Čeká vás jednání ve formátu K3, s čím na něj jdete a zda můžeme očekávat nějaký výstup? Děkuji.

Petr Nečas, předseda vlády ČR: Začnu opět odzadu. Jednání K3 proběhlo, to bylo velmi operativně, protože bylo dnes jednání vlády, na kterém jsou předsedové všech tří koaličních stran. Vzali jsme na vědomí informaci, kterou nám řekla paní předsedkyně Peake, že strana LIDEM zrušila své usnesení, kterým vyzvala ke čtvrtku 10. ledna své členy vlády k odchodu z vlády. Dohodli jsme se na tom, že do konce ledna bude zpracována nová koaliční smlouva včetně programové části, a že na tomto díle bude pokračovat dosavadní skupina, která na ní začala pracovat již před vánoci. Tzn. dva zástupci každé koaliční strany, čili jakási programová šestka, která na tom pracuje, to je výsledek tohoto kroku.

Co se týče vyslání, to bylo schváleno. Zatím nepočítáme s nějakým rozšířením tohoto vyslání.

Pavel Blažek, ministr spravedlnosti: Lhůta, o té věci, které jste říkala, v tom vládním usnesení není, ona tam ani být nemůže. Je potřeba uvažovat o dvou cestách. Buď totální rekodifikace, to se samozřejmě dá omezit lhůtou velice těžko, protože připomínkových míst v takové záležitosti je hodně, a je to obrovské množství práce, já se tomu nebráním. Ale omezovat to lhůtou nelze. Nebo je možnost připravovat dílčí novely, což já za mnoha okolností nemám příliš rád. Raději bych se bavil o té rekodifikaci. Budeme zvažovat s panem doktorem Mlsnou, tak i se soudy a státními zástupci, jak jsme schopni a jakou cestou se to má ubírat. S panem ministrem vnitra už jsme shodou okolností některé věci projednávali, aniž bylo známo, že má být amnestie, které se týkaly zejména postavení policejních orgánů, alias vyšetřovatelů. Teď s tím nechci obtěžovat. Tzn., lhůta tam není a napřed se musí dohodnout cesta, kterou se půjde a možná dokonce oběma současně. Upravovat něco, o čem budu vědět, že bych docela rád změnil celé postupně, je složité, ale můžeme dospět i k tomuto stanovisku. Já ještě dovolte mi k té debatě předtím, vyjádřit jazykově. Postavení prezidenta, všichni říkáte, že je to hlava státu. Při vší úct k Petru Nečasovy, který je můj stranický nadřízený, vládní nadřízený, není hlavou státu a neměl by si na ni ani hrát.

Česká televize: Já jsem měla otázku na pana premiéra, týká se úspor ve státní správě do roku 2014. Jaká opatření dnes vláda přijala, případně jak klíčová by byla pro dodržení schodku státního rozpočtu? Děkuji.

Petr Nečas, předseda vlády ČR: Vláda tento materiál dnes neprojednávala. Právě proto, že byl dnes poměrně náročný a dlouhý program, bude se jím zabývat příští týden. Chci připomenout, že je tady dotaz České televize, že v té části amnestie se vláda ještě zabývala jedním dílčím tématem, a sice drtivá většina členů vlády sdílí negativní stanovisko na způsob vysílání České televize o této amnestii ve smyslu poměrně rasistického informování. Jako kdyby ti propouštění byli pouze jedné etnické skupiny. To bylo diskutováno na vládě a drtivá většina členů vlády vyjádřila názor, že by paní ministryně kultury měla zvážit podání stížnosti do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na to, že je z této věci dělána etnická záležitost zaměřená pouze proti jedné etnické skupině.

Michal Schuster, tiskový mluvčí vlády ČR: Děkujeme za vaši účast i za dotazy a hezké odpoledne.