Tisková konference předsedy vlády České republiky Mirka Topolánka a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, 21. července 2008

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já už jsem několikrát mediálně trpěl určitým nepřímým hodnocením práce ministerstva s tím, že jsem řekl, že Karel Schwarzenberg je podle mne nejlepším ministrem zahraničí v polistopadové éře naší země. To je nepochybně pravda a vážím si na práci ministerstva několika věcí. Jedna z těch věcí držení dlouhodobé konzistentní zahraniční politiky České republiky, ať si o tom myslí kdokoliv cokoliv. Ať se mediálně hraje cokoliv, tak si myslím, že to pravdou je. Ty základní atributy zahraniční politiky v polistopadové historii jsou dány několika hlavními tématy, jedno z těch témat je naše aktivní role v evropské politice. Ta po vstupu do EU jednoznačně dominuje, nejenom v tomto ministerstvu, ale i v nově zřízenému útvaru na Úřadu vlády, místopředsedy vlády Alexandra Vondry. Je to nepochybně transatlantická vazba, nejenom díky našemu členství v NATO, jsou to dobré sousedské vztahy a je to velmi aktivní politika v tom blízkém zahraničí, které vnímáme, samozřejmě, to není jen Evropa a EU, je to naše aktivní role v Afghánistánu, Iráku, na severu Afriky, Střední východ a podobně. Další, která patří do té polistopadové kontinuální, konzistentní zahraniční politiky je otázka lidských práv. Česká republika si v tomto období od roku 2006 udržela určitou dominantní a velmi aktivní roli v evropském kontextu, ať už je to otázka Kuby nebo je to otázka Běloruska, je to otázka Barmy-Myanmaru a celé řady dalších zemí, kde jsme aktivní. To, co patří k tomu, co jsme brali jako úkoly, které vyplývají nejenom z Programového prohlášení, ale z dlouhodobých směrů, je celá řada věcí, o kterých možná bude mluvit pan ministr. Je to změna řízení ministerstva související s těmi horizontálními úkoly s tím, že vládní agenda snižování počtu zaměstnanců, snižování, řekl bych, ztenčování, snížení úrovně řízení, snožení počtu různých příspěvkových přímo řízených organizací, práce s nebonitními aktivy, jako jsou budovy, pozemky, i tady ministerstvo udělalo obrovský kus práce. Přešlo od 1. ledna na jiný systém řízení, spíše projektový a v tomto smyslu má moje absolutorium. Souvisí to i s další dlouhodobou diskusí, která se nevede pouze za této vlády a to je určitá redukce počtu ambasád související s optimalizací naší zahraniční diplomatické služby, s naší aktivní účastí v jednotlivých teritoriích, jednotlivých regionech. Souvisí to s přechodem na obchodní, ekonomickou diplomacii, která je jedním z velkých úkolů. Některé ambasády jsme uzavřely, některé se ještě uzavřou. Myslím si, že podobně jako jiné země naší velikosti a našeho významu, jsme schopni určitá teritoria obsluhovat z jednoho místa, také to postupně budeme dělat. K některým konkrétním věcem, které pokládám, nikdy to nebyly nebo nejsou to věci jenom ministerstva zahraničí, ale převážně zrušení amerických víz, přestože to vypadá jako vyčichlé téma, musím říct, že to pokládám za obrovský průlom, obrovský úspěch, že se díky naší aktivitě podařilo zorganizovat skupinu zemí, podařilo se odbourat tu cestu, podařilo se vyjednat v Bruselu určitý paralelní proces jednotlivých zemí EU. To, že na přelomu roku budou víza zrušena, pokládám za velký úspěch. K určitým relativním neúspěchům, ale jenom relativním, ke kterým došlo v období posledních dvou let je to, že jsme nezískali místo nestálého člena Rady bezpečnosti. Ty analýzy ukazují, že jsme ho ani získat úplně nemohli. Myslím si, že ta naše mise byla úspěšná v tom smyslu, že jsme si nežádali podporu od různých velice diskutabilních režimů, že jsme udělali velmi dobrý dojem i tím, jakým způsobem jsme zvládli potom při vlastním jednání Valného shromáždění. Onu volbu pokládám nakonec ten výsledek za pozitivní i v tom smyslu, že by byly vázány naše diplomatické kapacity a my bychom měli velké problémy je naplnit právě během předsednictví Evropské radě v příštím roce. Jsme malá země, máme omezené kapacity, myslím si, že tu ambici nemáme opouštět, nemáme rezignovat, ale v žádném případě to nepokládám za chybu. Další věc, kterou pokládám za velmi důležitou, velmi diskutabilní, velmi problematickou, je uznání Kosova. Udělali jsme správnou věc ve správné chvíli. Není to žádné řešení nad kterým bychom mohli jásat, je to nejméně špatné řešení, které jsme mohli udělat a udělali jsem ho. Udělali jsme ho dobře a nejenom proto, že máme velkou misi v Kosovu, že západní Balkán tvoří jednu z našich zahraničně-politických priorit. Jsme velmi aktivní ve všech zemích regionu. Patříme k zemím EU, které dobře ví a dlouhodobě působí v tomto teritoriu a dobře ví, že zapojení těchto zemí do rozšiřovacího procesu EU tato oblast nemá nějaké perspektivní řešení a zůstane nadále určitým sertitivním bodem v Evropě. To, že budeme trvat na dodržování lidských práv, že chceme ochraňovat menšiny v Kosovu, že jsme v tomto teritoriu aktivní obchodně a že si myslíme, že ta obchodní diplomacie speciálně v tomto regionu může pomoci, ukazuje, že jsme udělali správné rozhodnutí a že se snad vyřeší problém s návratem srbského velvyslance a s pokračováním normální spolupráce. To, co bych chtěl vyzvednout, je rozvojová a humanitární pomoc. Podařilo se nám zastavit pokles. Podařil se nám ve statistice mírný, ale nárůst podílu na HDP naší rozvojové a humanitární pomoci. My se dlouhodobě snažíme o to, docílit jak humanitární, tak rozvojové pomoci do těch zemí, které podporu potřebují, nebo z hlediska rozvojové pomoci, kde máme obchodní zájem. Zřídili jsme rozhodnutím vlády Českou rozvojovou agenturu. Snažíme se centralizovat rozvojovou a humanitární pomoc, daří se nám to. Vznikla určitá rada mezirezortní, která dnes rozhoduje o umístění této pomoci a Česká rozvojová agentura v budoucnosti bude orgán, který mimo ministerstvo bude tuto pomoc řídit. Co se týká zahraničně-politických účastí našich vojáků, což není jenom ministerstvo obrany, je to problém i ministerstva zahraničí, mám pocit, že ten dlouhodobý přístup, menší počet misí s větší angažovaností v jednotlivých zemí se vyplácí jak v Kosovu, tak v Afghánistánu. V Iráku dneska máme spíše formální účast. V Iráku se snad po dlouhém čase buduje mírová situace, obnovuje se tu region, je to velmi komplikované dlouhodobé řešení, nicméně, naši roli vidím v této chvíli v Afghánistánu, Lógaru, našem provinční rekonstrukčním týmu se všemi komplikacemi, které to přináší, s koncentrací našich sil, které tam budeme soustřeďovat. Pokládám za velmi úspěšné akce právě ekonomické, obchodní diplomacie. Mám pocit, že průlomově se podařilo svolat poprvé v historii polistopadové České republiky či Československa setkání honorárních konzulů. Někteří byli poprvé v Praze. Mělo to velký význam v nastavení a představení našich priorit, jejich vtažení do celého procesu obchodní a ekonomické diplomacie a pokládám to za velký úspěch rezortu. Začínáme spolupracovat v oblasti science technology, tedy spolupráce ve výzkumu a vědě. To není jenom otázka našich priorit, věci vyjednání radaru, našich dohod s Izraelem. Proběhl tady velmi úspěšný seminář s japonskými představiteli japonského výzkumu. Pokládám to za správnou cestu správným směrem pro Českou republiku. Pořádají se kulaté stoly, podnikatelské mise, regionální spolupráce. Je to jeden z klíčových projektů, ekonomizace naší diplomacie. Je to realizace našich obchodních zájmů, To, co možná řeknu úplně na závěr, věc, kterou pokládám za velký úspěch ministerstva zahraničí, je vyjednání té základní smlouvy o umístění radaru. Všichni diplomaté a všichni pracovníci rezortu, kteří se podíleli na uzavření té smlouvy a na jejím následném podpisu, si zasluhují absolutorium. My jsme v těchto otázkách základní smlouvy šli s velmi ambiciózním cílem a podařilo se americkou stranu přesvědčit o všech otázkách, vyjednat tyto otázky ve prospěch České republiky a já bych chtěl jak ministrovi Schwarzenbergovi, tak celému týmu poděkovat. Ministerstvo zahraničí je v této chvíli velmi dobrou vizitkou České republiky a mně se s ministerstvem, protože jsme spolutvůrci zahraniční politiky, spolupracuje velmi dobře. Děkuji.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji předsedovi vlády, nyní poprosím ministra zahraničních věcí pana Karla Schwarzenberga.

Karel Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí: Já bych chtěl především poděkovat za pochvalná slova ...(část věty ze záznamu nesrozumitelná)... tady dělají úředníci na ministerstvu zahraničí a tak dále. A mohl bych tu také poděkovat za tato slova. Co se týká promelče, pan premiér zhodnotil minulost a to, co jsme dělali. Chtěl bych ještě upozornit, na co se budeme soustředit v příštích krocích. Samozřejmě, že nejdůležitějším úkolem před námi je předsednictví, kde, samozřejmě, má vedoucí úlohu Úřad vlády s panem místopředsedou vlády Vondrou v čele. Nicméně, ta podkladná změť dokumentů, ve větách, na místech a tak dále, to pořád ještě zůstává na ministerstvu zahraničí. Tedy ta vlastní práce, je tady toho habaděj, to nás bude zaměstnávat, (část věty ze záznamu nesrozumitelná), neboť v tom tedy zde prokážeme jako opravdu zralá evropská země. V té souvislosti bych rád upozornil na jednu věc, že se podařilo v rámci vyváženosti naší evropské politiky (část věty ze záznamu nesrozumitelná) budeme samozřejmě ve vnitřní reformě pokračovat. Doufám, že tedy během příštího roku a půl opravdu se (část věty ze záznamu nesrozumitelná). Co se týká ambasád, tak bohužel, musím trošku zklamat pana premiéra. Na jedné straně je pravda, že budeme rušit, na druhé straně je jasné, že budeme na (část věty ze záznamu nesrozumitelná). Ještě jednou bych rád opakoval, co jsem řekl při příležitosti podpisu smlouvy s paní státní tajemnicí Riceovou, když byla na návštěvě u nás v Praze, že postavení České republiky spočívá právě na těch dvou pilířích. Jeden pilíř je Evropa (část věty ze záznamu nesrozumitelná) a na druhé straně euroatlantická spolupráce. Jedná se o utužení tohoto vztahu. Ty dva pilíře (část věty ze záznamu nesrozumitelná) to bude teď nadále hlavním směřováním naší politiky. Děkuji moc.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji ministrovi zahraničí a předsedovi vlády. Nyní je prostor pro vaše dotazy. Prima.

Televize Prima: Já jsem se chtěl vrátit ještě k té evropské agendě, mluvil o tom i pan premiér. Je naprosto jasné, kdo bude vést jednání evropského summitu? Jestli to budete vy, nebo pan prezident? A kdy popřípadě očekáváte vyřešení této otázky?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já se domnívám, že pokud se jedná o Evropské rady, proběhnou dvě během našeho předsednictví v Bruselu, tam nepochybuji o tom, že je nakonec budu řídit já. Myslím si, že se na tom shodneme i s panem prezidentem a fakticky jsou tři typy akcí, které z důvodů řízení ministrů, osazování a implementace, by měl v souladu s Ústavou a podle zvyklosti v Evropě premiér. Celá řada akcí, které sluší prezidentovi, a celá řada akcí, o které se budeme muset podělit a spíš si v kalendářích na to udělat místo všichni. Naše účast je prostě žádaná, nicméně, není nutná, musíme si tu práci rozdělit. Takže v tomto smyslu se domnívám, že obě Evropské rady povedu já a myslím si, že je to správně.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji, další dotaz. Prosím.

Radiožurnál: Dobrý den, já bych se chtěla zeptat na dvě věci pana premiéra. (část věty ze záznamu nesrozumitelná), ratifikace obou smluv ve sněmovně a v senátu s ohledem na informace, které máme, pokračují jednání o smlouvě SOFA. Existuje nějaký předběžný termín nebo alespoň odhad, kdy by mohla ratifikace té smlouvy v parlamentu být?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já si myslím, že to jsou dva procesy, které spolu souvisejí. Je to otázka vyjednávání a ratifikace. U té druhé smlouvy nepředpokládám, že by během cesty Vlasty Parkanové došlo k nějakému zásadnímu průlomu v té jediné otázce, kde doposud není úplně jasno, jak bude vyjednána. Čekáme na nabídku z americké strany. Domnívám se, že budeme hledat kompromis v otázce, případně respektovat, že na celém světě jsou vyjednány ty daňové podmínky tímto způsobem, proti tomu chceme postavit, nechci říkat offsety, ale určitý balíček, který by kompenzoval tento náš případný ústupek. Jasno není, myslíme si, že to je věc, kterou chceme dojednanou v pořádku, a čekáme spíše v řádu týdnů uzavření této bilaterální NATO SOFA smlouvy a potom bychom obě smlouvy dali do Parlamentu společně do prvního čtení, jak do senátu, tak do sněmovny. Tam ten proces nejsem schopen úplně časově předjímat, ale doufám, že se nám podaří letos obě smlouvy ratifikovat.

Radiožurnál: Ještě druhou otázku. Mluvil jste o posunu rozšiřování EU směrem na Balkán. Ze strany některých francouzských politiků se ozvalo, že bez Lisabonské smlouvy nebude rozšiřování Evropské unie a tak dále. Jak tedy ČR dále s Lisabonskou smlouvu naloží, až Ústavní soud rozhodne, a do jaké míry je pravděpodobná eventuální možnost, že byste chtěli vyměnit Lisabonskou smlouvu za smlouvu o radaru?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: To je strašně otázek najednou. Já to musím postupně. Rozšiřování Evropské unie přímo nesouvisí s Lisabonskou smlouvou. Je třeba říci, že i smlouva z Nice počítala s Bulharskem a Rumunskem, takže, formálně by šlo stávající smlouvu změnit, rozšířit o nějaký doplněk, o nějakou minitreaty, jak se jí říká, která by umožňovala například přijetí Chorvatska, což je jediný nejbližší termín, který je třeba vyřešit, kde mohou být tři děti, tam se vejdou i čtyři, kde dnes funguje 27 států i s komplikacemi může fungovat 28. Ze strany Francouzů je to, nechci říct vydírání, ale velmi silný nátlak, protože to řešení samozřejmě existuje. Já to vnímám jako věc, která se týká všech 27 zemí, nejenom Francie a České republiky. Když Francouzi odmítli Ústavní smlouvu, tak dostali možnost řešit ten problém. Vyřešili ho i tím, že se nevraceli k novému referendu, nevraceli se k Ústavní smlouvě. Začalo se vyjednávat o té smlouvě. Nechme politikům Evropské unie, aby během říjnového summitu, říjnové Evropské rady začali hledat řešení, jak postupovat dál, že v této chvíli není hotová analýza. Na říjnové radě se k tom vlastně vrátíme. To je možná jedna věc. Co se týká našeho procesu, jsem rád, že na poslední Evropské radě bylo respektováno naše tempo, byla respektována řekl bych nejenom česká zvyklost, a to je podrobení tohoto vládního dokumentu zkoumání z hlediska ústavnosti. Tento zvyk je běžný v Německu, byl běžný ve Francii. Země případně korigují svoji ústavu ve věci nové smlouvy nebo vyjednávají o jiném způsobu, o nějakých dodatcích. Takže u nás, pokud naplní Ústavní soud určitý předpokládaný termín, to je začátek podzimu, tak se může dostat Lisabonská smlouva do parlamentu na podzim. Já si myslím, že bychom měli hlasovat v letošním roce, že by měla být podrobena ratifikaci v letošním roce. Nejsem schopen to v této chvíli nějak ovlivnit. To spojování, já se trochu zlobím na některé komentátory, protože já jsem nikdy neřekl, nikdy jsem nespojoval ratifikaci Lisabonské smlouvy a radar. Já jsem pouze řekl, že část poslanců a senátorů ODS může mít problém v případě neratifikace smluv o protiraketové obraně, například i Lisabonské smlouvy. Sám jsem uvedl ve stejném pořadu v Rádiu Česko, že spojím ratifikaci všech těchto smluv, to znamená všech tří, jak té Lisabonské, ta těch dvou smluv týkajících se umístění protiraketové obrany na českém území nebo radaru. Musím říct, že posun, který nastal v médiích, mne trochu zarazil a pokládám ho za obvyklý, takže chci uvést věci na pravou míru. Myslím si, že obě ty smlouvy, nebo fakticky všechny tři, naplnily zahraničně-politické priority české diplomacie, zájmy českého státu a České republiky a v tomto smyslu já nebudu brzdit ani jednu z nich, budu podporovat jejich ratifikaci.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji předsedovi vlády, další dotaz.

Česká televize: Možná na pana ministra, jestli bychom v Ázerbajdžánu (dotaz ze nesrozumitelný).

Karel Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí: Já vám něco řeknu. Nejdůležitější v blízké budoucnosti je pouze Ázerbajdžán. My uvažujeme o tom (část věty ze záznamu nesrozumitelná) jsme nedostatečně zastoupeni, musíme tedy ještě (část věty ze záznamu nesrozumitelná) uvidíme, jestli všechny ty návrhy můžeme v této formě udržet nebo jestli by zase bylo takové řešení účinnější. Uvažujeme o tom, nikoliv ambasádu, ale silnější zastoupení ve Vietnamu, kde ekonomika prudce stoupá, tudíž je teď dobré, abychom nejen v Hanoji, nýbrž i v Saigonu byli zastoupeni. (Věta ze záznamu nesrozumitelná)

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: (odpověď ze záznamu neslyšitelná)

Karel Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí: (Věta ze záznamu nesrozumitelná) My jsme to ještě jednou podrobili plánu. Kdyby se režim tam změnil, tak bychom asi uveřejnili. V zásadě je to klíčová africká země. (Věta ze záznamu nesrozumitelná).

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji, další dotaz? Prosím.

Jakub Dospiva ČTK:

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: To já nevím. To nechávám na ministrovi, nicméně, to, že se snažíme zabezpečit nějakou přepravní kapacitu České republiky, je evidentní. Ono to souvisí i s případným partrovým L-159. Doufám, že se nám podaří dopravní letadlo dostat co nejdřív, i když to kapacitu neuspokojí nebo tu potřebu. Samozřejmě, to souvisí s našimi dlouhodobými závazky, řekl bych, natrvalo, s našimi závazky z hlediska misí.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Pane ministře, doplňte. Děkuji. Prima.

Tomáš Drahoňovský, televize Prima: Já jsem se chtěl zeptat ohledně těch nových zastupitelských misí, zda je už jasné, kdo by měl být vedoucí zastupitelského úřadu v Ázerbajdžánu, popřípadě, zda už existují i fauvy, které v těch dalších očekávaných úřadů, které by mělo ministerstvo zahraničí otevírat? Kdo by měl být velvyslancem v Ázerbajdžánu a zda už jsou i konkrétní jména?

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Vzhledem k tomu, že na vládě se projednává tento materiál v režimu vyhrazené, tak vám ta jména nikdo dnes nesmí říct ani naznačit. My máme dnes, a vláda schválila určité akutní výměny, zhruba pět velvyslanců, které jsou u podpisu u pana prezidenta, pokud se nemýlím. Tím, že některým velvyslancům z hlediska českého předsednictví prodlužujeme jejich misi a k té výměně dojde až po českém předsednictví, tak se nám nahromadí poměrně velká personální obměna, jak z hlediska rotace, tak z hlediska standardní výměny právě v letech 2009 a 2010, celý balík těchto jmen je otázkou velké diskuse. Takže se to týká i toho vašeho dotazu. Nicméně, je standardní, že tyto věci se řeší v režimu vyhrazené a nikdo vám žádné jméno v tuto chvíli říci nesmí.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji, ještě nějaký dotaz? Prosím.

Dotaz: Já mám jeden, který se netýká dnešní návštěvy. Vy jste v rozhovoru pro Hospodářské noviny, pane premiére, řekl, že česká koruna není problém pro ekonomiku.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já jsem nedělal žádný rozhovor pro Hospodářské noviny. To z toho nevyplývá a také říkám dopředu, aby se takové dotazy nepokládaly.

Dotaz: Vaše vyjádření v Hospodářských novinách vyvolalo reakce...

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já jsem neřekl, že neškodí české ekonomice.

Dotaz: Máte pocit, že česká koruna je tedy pořád...

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Česká koruna je dnes nadhodnocená, vůči určitému jevu by měla mít sílu, vůči Euru a dolaru, je to dáno určitými spekulativními nákupy zřejmě a teď čekám na vyjádření bankovní rady, případně naší centrální banky. Neumíme, a to bych řekl, že je to hlavní mé vyjádření, krátkodobým způsobem řešit kurzové otázky koruny vůči dolaru a Euru. Krátkodobě to bude znamenat problémy pro českou ekonomiku. Ta otázka, jak jsem ji já pochopil, nazírala na věci dlouhodobě nebo jestli vůbec změna kurzu může poškozovat českou ekonomiku. To se nedomnívám. Dochází k posilování české koruny v závislosti na našem ekonomickém růstu, na síle naší ekonomiky, a ten anomální vývoj v poslední době je třeba analyzovat a vláda se tímto nepochybně bude zabývat a ty kroky, které může udělat nepochybně udělá. Zcela jistě je do té doby nebude zveřejňovat. Koruna krátkodobě postihuje exportéry, koruna postihuje, řekl bych, turistický ruch, protože klesá zájem při té korelaci, nicméně, není v silách žádné vlády nějakými krátkodobými opatřeními tu situaci řešit. Zabývat se tím zcela jistě budeme. Souvisí to s přijetím Eura, a tady platí to, co všichni snad víme a co jsme už mnohokrát řekli, záleží to na složené letošního rozpočtu, dodržení střednědobých výdajových limitů a schválení dalších reformních kroků, speciálně v agendě stárnutí obyvatel. To znamená zdravotní reforma, druhá etapa důchodové reformy. Po naplnění těchto základních atributů vláda bude schopna minimálně predikovat z důvodů naplnění těch reformních kroků a řekl bych dlouhodobého pokračování konvergenčních kriterií nějaké datum, kdyby Česká republika do Eurozóny přijet, nebo mohla EURO akceptovat. Do té doby mi to připadá velmi hazardní a nezodpovědné. Tato vláda jako první vláda dělá pro přijetí Eura skutečné reálné kroky. To znamená, my nejsme ti, kteří přijetí brzdí, je to naopak.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji. Děkuji vám za pozornost a zítra se uvidíme na ministerstvu zemědělství a ministerstvu pro místní rozvoj.