Tisková konference předsedy vlády ČR Mirka Topolánka po jednání vlády 23. 1. 2008

Tisková konference předsedy vlády ČR Mirka Topolánka po jednání vlády 23. 1. 2008

Jana Bartošová, tisková mluvčí: Dobrý den, dámy a pánové, já vás vítám na tiskové konferenci po zasedání vlády. Dovolte mi zde přivítat členy vlády: předsedu vlády pana Mirka Topolánka, dále ministra financí pana Miroslava Kalouska, ministra kultury pana Václava Jehličku a ministra spravedlnosti pana Jiřího Pospíšila, ministr vnitra Ivan Langer za chvíli dorazí. Takže úvodní slovo má předseda vlády Mirek Topolánek.
Mirek Topolánek, předseda vlády: Ještě jednou dobrý den. Já si myslím, že zajímavé budou i ty informace, které se neprojednávaly v řádné agendě. Miroslav Kalousek vám podá informaci, protože na základě dnešních médií musela vzniknout celá řada spekulací. Ty informace o arbitráži nebo o tom řízení jsou dezinterpretovány způsobem, že cítíme potřebu říct, jak to skutečně je, abyste nepsali takové hlouposti.Myslím si, že informace, která je zajímavá a kde vláda bez toho, že bychom to nějak diskutovali hlouběji, vyjádřila uspokojení s vyjednáváním, je situace, kdy se nám podařilo vyjednat tu národní kvótu podílu obnovitelných zdrojů. Je to zaokrouhleno nahoru, je to třináct procent podle jiné metodiky, než byla ta původní. Je to fakticky na úrovni toho, co vláda rozhodla a s čím jela do Bruselu na tato vyjednávání. Jen tak pro zajímavost, Slovensko má čtrnáct procent, Polsko má patnáct procent, Maďarsko stejně jako my třináct, což my bereme jako relativní úspěch, protože se nám podařilo tu vládní pozici až na nějaké desetiny udržet. Z těch bodů, které byly nesmírně zajímavé a které vám předloží i ministři, tak je určitě koncepce boje proti organizovanému zločinu, kterou vám předloží Ivan Langer a již veřejně prezentovaná, nebo minimálně odborné veřejnosti prezentovaná, koncepce reformy justice, kterou vám předloží Jiří Pospíšil. Z těch bodů, které se pokusím okomentovat já, samozřejmě je tady Václav Jehlička, protože dnes, a to signalizuji, byl schválen věcný záměr zákona, o kterém se nějakou dobu hovoří, a vzhledem k tomu, že kolem něho panuje také spousta mýtů, ekonomických nesmyslů a podobně, myslím že je dobře, aby Václav Jehlička ty základní body, základní premisy a východiska věcného záměru na tiskové konferenci prezentoval. My jsme přerušili dva body, které se týkají vnitrozemské a námořní plavby ze zcela formálních důvodů. Ty body, které nejsou nebo nemají tu důležitost, zmiňovat nebudu. Projednali jsme bod, jehož projednávání očekáváme jako poměrně kontroverzní, bod byl nakonec většinou hlasů schválen a propuštěn fakticky do legislativního procesu v Parlamentu. Je to návrh na ratifikaci římského statutu mezinárodního trestního soudu. Ta diskuze se opakovaně v posledních letech vrací na jednání vlády i Parlamentu. Ta diskuze na vládě dnes kopírovala fakticky tu diskuzi v minulých letech. Existuje celá řada výhrad, nicméně nejen díky mému slibu, který jsem dal Poslanecké sněmovně při interpelacích, že přes tyto kontroverzní názory tento návrh ratifikovat římský statut mezinárodního trestního soudu předložíme v tomto funkčním období do Poslanecké sněmovny a Senátu, mimo jiné taky proto, že během českého předsednictví Evropské unii bychom měli řídit komisi, která se tím zabývá. Bylo to většinou hlasů schváleno. Myslím si, že jsme schopni potom na dotazy případně odpovědět, jakým způsobem a co to znamená. y jsme opravili služné vojákům v základní nebo náhradní službě, ale hlavně vojákům povolaným na vojenské cvičení. Tato částka dlouho nebyla valorizována, proto byla valorizována nařízením vlády.

Změnili jsme drobnosti v institucionální podpoře výzkumu a vývoje a myslím, že zajímavým bodem byl i bod, který jsme schvalovali až úplně nakonec. To bylo zřízení agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách, který předkládala paní ministryně Džamila Stehlíková. Bod, který si rovněž zaslouží pozornost a byl velmi aktuální, byl projednán v evropské agendě a byl to návrh o sjednání dohody o stabilizaci a přidružení mezi evropskými společenstvími a jejich státy na jedné straně a republikou Srbsko na straně druhé. Tento návrh byl schválen. To znamená, že patříme mezi země, které samozřejmě stojí o to, uzavřít takzvanou asociační dohodu se Srbskem. Vývoj v Srbsku tak pozitivní není, vnímáme první kolo prezidentských voleb, které vyhrál spíše proruský a nacionálně orientovaný Nikolić, nicméně projednávání té asociační dohody má své lhůty, je projednáváno ve standardním režimu a my jsme s tím neměli větší problém. Myslíme si, že Republika srbská má být pozvána k jednání o vstupu do Evropské unie. To je možná ode mě zhruba všechno. Já se potom ještě s panem Václavem Jehličkou podělím o to narovnání vztahu státu s církví.
Jana Bartošová, tisková mluvčí: Děkuji předsedovi vlády, nyní má slovo ministr financí pan Miroslav Kalousek.
Miroslav Kalousek, ministr financí: Hezký den, dámy a pánové. Já jsem dnes vládu informoval o výsledku arbitrážního nálezu Česká republika - Petrcíle. Po přečtení dnešního denního tisku pokládáme za užitečné, aby tato informace byla předložena tiskové konferenci. Já myslím, že se všichni shodneme na tom, že pokud by Česká republika byla neúspěšná a byla odsouzena k tomu, aby zaplatila 5,6 miliardy, včetně příslušenství, což by bylo sedm miliard, bylo by to dnes na všech titulních stranách všech prestižních deníků a odborné špičky redakcí by se věnovaly příčinám a důsledkům takovéhoto rozhodnutí. Protože jsme uspěli, byl jsme konfrontován s tím, že v Mladé frontě a v Hospodářských novinách zpracovávaly týmy, které buď nechtěly, nebo nebyly schopny pochopit, o co opravdu jde. Lidové noviny o tom pomlčely a v podstatě jediný deník, který se tomu věnoval s náležitou odbornou péčí, v tomto případě bylo Právo. Dovolte tedy, abych ještě jednou řekl, v jaké situaci byla Topolánkova vláda, co mohla, nebo nemohla pokládat za úspěch. Existuje smlouva Fondu národního majetku z roku 1996 s firmou Petrcíle, ve které se Fond národního majetku zavazuje, že za určitých podmínek odprodá firmě Petrcíle předmětný balík akcií, což je zhruba čtrnáct procent firmy, za cenu jejíž maximální hodnota podle výpočtu by nikdy nemohla přesáhnout 850 milionů korun. To pak Česká republika neudělala z řady důvodů, neboť měla pocit, že ta smlouva nebyla naplněna a existuje o stejném balíku akcií smlouva z roku 2002 s firmou Mital, že za předpokladu, že Česká republika získá v soudním sporu tento balík akcií, odprodá ho za tři miliony dolarů, což je 57 milionů korun dle aktuálního kurzu, firmě Mital. Topolánkova vláda tedy nebyla ani v teoretické možnosti, jak získat tento balík akcií k volnému nakládání. Čelila riziku, že zaplatí sedm miliard korun a potom tento balík akcií odprodá buď za 850 milionů korun, nebo za 57 milionů korun. Žádné jiné alternativy tato vláda neměla. Výsledek je ten, že nemusí platit 5,6 miliardy korun, s příslušenstvím tedy sedm miliard korun, že se podařilo dosáhnout toho, že tato žaloba firmy Petrcíle byla zamítnuta a uplatní-li firma Petrcíle opci na 850 milionů korun, tedy je naší povinností prodat tento balík akcií za 850 milionů korun. Pokud tuto opci neuplatní, bude naší smluvní povinností odprodat tento balík za 57 milionů korun, nevím jak se bude vyvíjet kurz, prostě za tři miliony dolarů. Je to ta nejvýhodnější varianta, je to absolutní úspěch České republiky v této arbitráži. Ti kteří dnes píší v novinách, že stát je ze hry, nebo pochybují o tomto úspěchu, by měli dokázat říct svým čtenářům, jakou lepší možnost vláda měla. Pokud to nedokáží, nezbývá než vyjádřit politování, že se těmto otázkám v prestižních denících věnují lidé, kteří tomu málo rozumějí. Ať už bude ochota k objektivním informacím v těchto otázkách taková či onaká, v každém případě platí, že jsme připraveni pokračovat v agresivní strategii ve vedení arbitrážních sporů v zájmu státního rozpočtu České republiky a že s Topolánkovou vládou skončila doba, kdy statní rozpočet byl často snadnou kořistí pro účelové arbitrážní žaloby. Tolik k této informaci, kterou jsem dnes podal na vládě. Dále dovolte, abych vás informoval, že vláda schválila návrh zákona o vydání dluhopisového programu. Víte, že byl schválen rozpočet s deficitem 70,8 miliard korun a že rovněž bylo rozhodnuto o vypořádání tohoto deficitu tak, že 60 miliard z této částky bude řešeno vydáním dluhopisů delších než jeden rok. To samozřejmě nelze jinak než ze zákona a návrh tohoto zákona jsem dnes předložil, vláda ho schválila a předkládáme ho do Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.
Jana Bartošová, tisková mluvčí: Děkuji ministru financí, nyní má slovo ministr vnitra Ivan Langer
Ivan Langr, ministr vnitra: Vláda se v dnešním jednání zabývala koncepcí boje proti organizovanému zločinu. Je to další z koncepčních materiálů, které jsem předkládal této vládě a je to jen potvrzením toho, že bezpečnostní složky tohoto státu, tato vláda, považují za jednu ze svých hlavních priorit v oblasti vnitřní bezpečnosti vedle boje proti terorismu také boj proti organizovanému zločinu. Je to koncepční dokument, který pokrývá několik oblastí. První: samotná práce, činnost, struktura, fungování specializovaných policejních útvarů a jejich spolupráce mezi sebou a spolupráce s jinými institucemi tvořenými nebo reprezentovanými ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem financí. Současně také druhou oblastí, které se tato koncepce věnuje, je zaměření se na lepší ochranu těch, kteří ve jménu státu bojují proti organizovanému zločinu, dostávají se do rizika ohrožení svého života a zdraví. Třetí oblastí je zaměření se na to, co je podstatou organizovaného zločinu a majetkové trestné činnosti, a to jsou výnosy, které z ní pocházejí, a jednoznačně deklarovaná snaha naleznout účinnější mechanismy toho, jakým způsobem odebrat zločincům majetek, který pochází z trestné činnosti. Čtvrtý okruh této koncepce se zabývá tematikou vzdělávání a prevence. Mohu říci, že z této koncepce vyplývá zhruba dvanáct, respektive čtrnáct konkrétních úkolů, kde jsou rozděleny jednotlivé gesce, počínaje věcmi, které souvisejí s exekutivním rozhodnutím uvnitř příslušného rezortu, tedy ministerstva vnitra, respektive Policie České republiky, a v té druhé oblasti jsou to věci související s příslušnou legislativou, kde ty kompetence se různě sdílejí: ministerstvo vnitra, ministerstvo spravedlnosti s ministerstvem financí. V tuto chvíli z těch konkrétních úkolů bych zdůraznil tlak na lepší strukturu fungování specializovaných policejních útvarů sdílením informací mezi nimi, spoluprací mezi nimi tak, aby výsledky, které by měly předkládat, byly lepší, než tomu bylo v minulosti. Druhou věcí, kterou považujeme za velmi důležitou, je přijmout opatření, které by minimalizovalo riziko úniku informací, se kterým my spojujeme vážné znedůvěryhodnění orgánů činných v trestném řízení a považujeme za nahlodání té elementární důvěry, kterou musejí požívat. Třetím konkrétním bodem je zlepšení spolupráce mezi policejními útvary a zpravodajskými službami, neboť obě dvě tyto bezpečnostní složky státu disponují důležitými informacemi a cíl je zcela jasný − shromáždit je, sjednotit je tak, aby nedocházelo k tomu, že jedna složka státu má některé informace, zatímco ta druhá je nemá. Samotná problematika lepšího potírání výnosu trestné činnosti se nese ve dvou možných opařeních, a to je zaměření se na lepší prokazování takovéhoto majetku. To souvisí mimo jiné s tím, že se mění styl policejní práce, kdy oproti minulosti se nejprve odhalovala trestná činnost a teprve následně se odhalovaly ty výnosy z trestné činnosti. Tyto jdou ruku v ruce od prvního okamžiku, to je jedna rovina věci. Druhá je nalezení mechanismů, které by umožnily skutečně majetek, o kterém je důvodné podezření, že pochází z trestné činnosti, tak zabavit té osobě, která byla odsouzena za páchaní této trestné činnosti, případně ji dodatečně zdanit, respektive dát působnosti finančních úřadů tak, aby bylo jasné, že ten základní motor, který znamená výnosy získávání neoprávněného prospěchu je významným způsobem utlumen. Poslední věc, kterou bych chtěl zmínit v rámci problematiky boje proti organizovanému zločinu, je věc, o které jsem již informoval po minulém jednání vlády, a to je velký důraz na zlepšení ochrany svědků, kteří vystupují ve prospěch státu proti zločineckým strukturám,

a i toto považujeme za jeden z důležitých předpokladů pro to, aby boj státu proti organizovanému zločinu byl efektivnější než dosud. To je zatím vše. Jana Bartošová, tisková mluvčí: Děkuji ministru vnitra. Nyní má slovo ministr spravedlnosti pan Jiří Pospíšil.
Jiří Pospíšil, ministr spravedlnosti: Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Já jen stručně přiblížím to, co dnes vláda schválila. Schválila celkovou koncepci reformy české justice. Jak už řekl pan premiér, ten materiál byl podrobně diskutován s odbornou veřejností, proběhla během měsíce listopadu velká konference na Žofíně, kde víceméně přes 400 zástupců justičního a právního stavu se k tomuto materiálu vyjadřovalo a v zásadě jej podpořili. Já nechci zde podrobně popisovat materiál, který má několik desítek stran, odkazuji tedy na stránky ministerstva spravedlnosti, kde si můžete dočíst detaily, ale dovolte mi tedy pouze několik obecných vět. Celá reforma justice stojí na třech základních pilířích. Legislativní pilíř, který znamená změny právních předpisů, kterých počítáme, že bude přes 60, pak takzvaný pilíř elektronizace justice, kdy předpokládáme celkovou elektronizaci české justice, která by na konci volebního období měla vrcholit tím, že přejdeme na elektronický soudní spis, a pak dále řeknu personální pilíř, který počítá se změnami v oblasti počtu soudců a hlavně se změnami v počtu zaměstnanců justice. Mám-li říci několik vět k onomu legislativnímu pilíři, tak, jak jsem již řekl, půjde o více než 60 novel nebo nových právních předpisů. Vláda za poslední rok a půl projednala přes dvacet návrhů, které pocházejí z dílny ministerstva spravedlnosti, to znamená už třetina byla odsouhlasena a další část se v těchto dnech připravuje. Jenom to klíčové: počítáme, že v tomto volebním období by mohly být dokončeny a schváleny tři klíčové kodexy práva: trestní zákoník, občanský zákoník a obchodní zákoník. Je to opravdu, dovolím si říci, historický průlom, protože tyto tři právní předpisy tvoří základ právního řádu každého státu. Pokud se to podaří, pak se české právo výrazně změní a výrazně posune v duchu demokratického právního státu. Vláda dneska podrobně diskutovala otázky spojené s občanským zákoníkem, domluvili jsme se, že připravíme na jaro tohoto roku některé důležité pasáže z občanského zákoníku. Je to otázka sňatku, otázka nájemního práva, dědického práva, a tyto věci ještě budeme diskutovat před tím, než konečná paragrafovaná verze občanského zákoníku opustí brány ministerstva spravedlnosti. Nicméně máme takový závazek, že bychom do konce roku chtěli, aby občanský zákoník byl k dispozici vládě a vláda jej mohla projednat. Mohl bych zde hovořit o procesních předpisech, zákonech, o soudech a soudcích, detenčních ústavech a tak dále, ale to jsou věci, které si můžete najít v materiálech. Důležité téma je zákon o soudech a soudcích, kde upravujeme odvolávání soudních funkcionářů. Chceme přijít s časově omezenými mandáty, ostatně ten návrh byl projednán Legislativní radou vlády a v nejbližších dnech bude na programu vlády České republiky. Detenční ústav je klíčový bod vlády v oblasti bezpečnostní politiky rezortu spravedlnosti. Je třeba, aby po třiceti letech zde byly zřízeny ústavy, kam budeme umisťovat pachatele trestné činnosti, kteří z důvodu duševní poruchy nebo nějaké jiné odchylky nemohou být v zásadě plně odpovědni za svoje jednání a hlavně je u nich velké nebezpečí recidivy. To znamená samotné umístění do výkonu trestu je nezbavuje, nebo nepřinese efekt, že se v zásadě polepší a socializují. Jedna dvě poznámky k elektronizaci. Jak víte, spustili jsme od 1. 1. insolvenční rejstřík, i přesto, že je to velmi složitý systém, zatím běží v zásadě bez problému, v nejbližší době vyhodnotíme první zkušenosti a pak vás budeme informovat, ale již dnes nový insolvenční zákon využily desítky našich spoluobčanů a podali například návrh na oddlužení sami na sebe. K personálnímu aspektu, v těchto dnech dokončujeme personální audit a veřejnosti brzy předložíme, jak změnit strukturu deseti tisíc zaměstnanců české justice tak, aby se větší podíl z těchto zaměstnanců věnoval práci v justičních mini týmech a byl k dispozici předsedům soudů při rozhodování, nikoliv aby vyjednával administrativu, protože podíváte-li se na počet zaměstnanců české justice, pak je analogický například se stavem v Bavorsku, ale mnohem menší podíl těchto zaměstnanců se věnuje právě práci pro soudce, pro samotné rozhodování a to také chceme změnit. Takže já to shrnu dámy a pánové, byl schválen materiál, který již reflektuje to, co vláda dělá, vláda již podle mého názoru třetinu toho, co materiál obsahuje, připravuje, nebo to již poslala do Parlamentu, pouze tento materiál ukazuje, že jednotlivé dílčí novely, kterých je celá řada, nejsou nepromyšlené a samostatné návrhy, ale dohromady vytvářejí koncepci, která by měla vést ke zkrácení délky soudního řízení a ke zkvalitnění české justice. Děkuji.
Jana Bartošová, tisková mluvčí: Děkuji ministru spravedlnosti. Nyní má slovo ministr kultury pan Václav Jehlička.
Václav Jehlička, ministr kultury: Dobrý den, dámy a pánové. Jak již pan premiér uvedl, na dnešním zasedání vlády byl jednomyslně schválen návrh věcného záměru zákona, kterým se narovnávají vztahy mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, a dojde také k nápravě, podtrhuji některých majetkových křivd. Chtěl bych říci, že tento návrh není návrhem mým a není návrhem ministerstva kultury, ale je společným návrhem několika ministrů. Chtěl bych jmenovat pana ministra zahraničí, pana ministra financí, pana ministra zemědělství a paní ministryně Džamily Stehlíkové. Členem vládní komise je ještě také paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Němcová. Tato komise, která začala pracovat někdy v polovině minulého roku, předložila tedy dnes věcný návrh zákona. Tento věcný záměr zákona je určitým kompromisem, který je myslím podle mého názoru velmi přijatelný jak pro obce, tak pro stát, tak pro církve. Principem tohoto návrhu je částečné fyzické navrácení uchváceného majetku a finanční náhrada za nevydávaný majetek. Ta finanční náhrada představuje zhruba dvě třetiny majetku církví a třetina bude fyzicky navrácena řádům a kongregacím. Ta finanční náhrada je vyčíslena na 83 miliard a jak jistě všichni víte, bude splácena po dobu šedesáti let. Stát tedy nesplatí církvím tuto náhradu okamžitě. Rozhodně asi část majetku bude převedena na obce, část bude privatizována a část si stát ponechá, na to by ale asi lépe mohl odpovědět pan ministr Gandalovič. Týká se to zřejmě také lesů. Chtěl bych říci, že je zde ještě také přechodné období dvaceti let. Je to určitý takový nárazník nebo polštář, kdy si církve budou zvykat na to, že musí samostatně hospodařit a bude jim vyplácena náhrada. V prvním roce bude odpovídat současné sumě, kterou církve dostávají na svou existenci a po dvacet let se bude vždy po pěti procentech snižovat, až bude nulová. Nároky na hospodářské zabezpečení církví rok od roku stoupají a stát se zbaví břemene, které by v budoucnu mohlo bát velmi neúnosné. My jsme spočítali určitá taková ilustrační čísla, pokud by docházelo k nárůstu podle počtu duchovních, jak je tomu od roku 1990, takže za těch 60 let by stát zaplatil o 300 miliard víc, než se vyplatí tímto způsobem, který navrhujeme. Neuvažujeme také o tom, nebo nezapočítali jsme, že přijde celá řada církví, které budou registrovány a kterým by stát vlastně podle ústavy musel platit výdaje na jejich hospodářskou činnost. Celý návrh je tedy kompromisem, kdy církve z řady svých požadavků ustoupily a uměli jsme se dohodnout, Chtěl bych také zdůraznit, že nedošlo ke konsenzu mezi reprezentací státu a církvemi, ale že došlo také k velké historické dohodě všech sedmnácti státem financovaných církví, které se samy mezi sebou dohodly o rozdělení finanční náhrady za nevydávaný majetek. Myslím, že se jedná o ojedinělou událost v celém celoevropském kontextu. Děkuji.
Mirek Topolánek, předseda vlády: Já jsem sledoval tu diskuzi, která mediálně probíhala a protože existuje celá řada mýtů, tak cítím potřebu se k tomu vyjádřit. První věc, to není věc která spadla z nebe, je na tom zhruba tři roky práce a věc, kterou málokdo ví, diskuze s církvemi se ještě dlouho před volbami za ODS účastnil Petr Nečas, Mirek Topolánek, Miroslava Němcová, Vlastimil Tlustý. Ta celá konstrukce, která nakonec byla východiskem pro to řešení, je fakticky duševním vlastnictvím Vlastimila Tlustého, který vlastně odblokoval ty diskuze o asignacích a rentě a jako kompletní za celý majetek a podobně a ten kompromis, který nakonec vznikl vychází z těch diskuzí, které jsme vedli ještě dlouho před volbami. To, že vznikla jedna komise, kterou jsem já najmenoval, jakoby vládní a jedna komise církevní a že nakonec došlo k vyrovnání, nebo, řekl bych, k dohodě těchto dvou komisí, pokládám za průlomové a myslím si, že je třeba celou sadu těch problémů, které s sebou ty nevyrovnané vztahy církve a státu historicky nesly, že je třeba odblokovat a je to jedinečná šance. Řešíme v podstatě souběžně čtyři problémy, proto to vůbec není jednoduchá norma. Ten první komplex problémů je možná spíše morálního charakteru, i když má samozřejmě ekonomické pozadí, a to je problém vyrovnání se s minulostí. Už po revoluci autoři všech restitučních zákonů věděli, že není možné vydat všechen majetek, že se jedná o nápravu jen některých majetkových křivd, a toto je fakticky dokončení tohoto procesu. To znamená, dochází k nápravě některých majetkových křivd na majetku, který ukradli v podstatě komunisti za minulého režimu. Ten druhý problém, který je řešen tímto návrhem, je fakticky částečná odluka církví a státu a už o tom mluvil Václav Jehlička. Ono přibývá nejen kněží, ale i církví, které jsou, a které je závazek státu, že je bude fakticky financovat v tom rozsahu, jak je dneska podle zákona standardní. To, že bude degresivní, přechodné období, kdy se bude vyplácet z toho dnešního stavu pořád méně po dobu dvaceti let, tak to je otázka kompromisu, který i ekonomicky je výhodný pro stát, a proto jsme na něj nakonec šli. Ten třetí problém, který řešíme, je řešení památkové péče a uchovávání národního bohatství, které samozřejmě bude po vyplácení renty financováno velkým dílem právě církvemi. Ty dneska tato povinnost je na státu a fakticky kromě financování církví ještě památková péče přináší další náklady, a pokud bychom si je skutečně diskontovali, a to je ta diskuze o těch číslech, tak ty náklady jsou narůstající v čase a jsou obrovské, takže pro stát to je výhodné. Čtvrtý problém, který já pokládám za zásadní, je odblokování stavebních záběrů u těch nedokončených restitucí, ty dneska nemůžou obce, nemůže stát, nemůžou nakládat s majetkem, ať už je to majetek movitý, nebo nemovitý, který je tímto blokován a který tím pádem nepřináší peníze. Dalo by se spočítat na základě velmi konzervativních výpočtů, že ta ušlá příležitost jsou částky za těch osmnáct let obrovské a tím, že se tento majetek odblokuje a bude ho moci stát buď prodat, nebo předat obcím, nebo ho využívat sám, tak samozřejmě přichází dnes k těžce vyčíslitelným přínosům a výnosům, které samozřejmě celou tu transakci, a to je svým způsobem historická transakce, zvýhodňují. Problém, který se vyskytuje v médiích, a já bych poprosil, já vím, že je složité prosit redaktory Práva, které Miroslav Kalousek pochválil, aby nepoužívali číslo 260 miliard, protože je to lež. Když si kupujete auto, které stojí 250 000, tak má pro vás tuto hodnotu a když si kupujete auto na leasing, tak celkově zaplatíte dvaapůlkrát až třikrát víc. Když si koupíte byt na hypotéku, tak fakticky Topolánek zaplatí více jak za svůj luxusní byt na Valech, který byl často vzpomínán v médiích, zaplatí samozřejmě mnohem víc pomocí té hypotéky. Nicméně hodnota toho bytu je osm a půl milionu a hodnota toho auta 250 000 a proto i ta finanční náhrada rozložená v čase je 83 miliard a mění se pouze v závislosti na inflaci, diskontování a budoucí hodnotě peněz, a v tom smyslu tu hodnotu to má pořád stejnou. Myslím si, že teď nahradím Miroslava Kalouska v diskuzi o tom, jakým způsobem jsme došli k onomu úročení této částky 4,85. Myslím, že je to velmi jednouché, bylo to už v médiích popsáno, ta částka samozřejmě úročena být musí a to, že my bychom mohli ty peníze samozřejmě vyplatit najednou a bylo by to podstatně dražší, protože by tím pádem bylo úročeno někde na úrovni osmi, devíti procent a těch 4,85 je fakticky úročení, nebo výnos z obligací na těch šedesát let, zhruba z této částky a je to prostě pro stát přijatelné a ta hodnota fakticky vyplacené renty se tím nemění. Já jsem z těch mediálních komentářů vycítil, že toto ne úplně chápou i ekonomičtí redaktoři jednotlivých deníků, proto jsem cítil potřebu, aby toto bylo pečlivě vysvětleno veřejnosti a těm, kteří mají pocit, že se jedná o částku vyšší, než je částka 83 miliard. Děkuji.
Jana Bartošová, tisková mluvčí: Děkuji všem členům vlády. První dotaz, televize Nova.
Televize Nova: Dobrý den, já bych chtěl jenom dvě takové technické otázky. Jednak by mě zajímalo, jestli nám můžete vyčíslit tu částku toho přechodného období, kdy se bude vyplácet. Jaká je to částka za těch dvacet let? Potom jsem se chtěl zeptat, jak chcete, pane premiére, vysvětlit i některým vašim poslancům to, že nejde o 267 miliard, protože to není jenom problém novinářů, i oni to třeba vnímají jako složitou částku. Děkuji.
Mirek Topolánek, předseda vlády: Tak já předpokládám, že nakonec to pochopí novináři a jsem velký optimista a domnívám se, že to nakonec pochopí na základě, řekl bych, odborné argumentace i poslanci.
Miroslav Kalousek, ministr financí: Samozřejmě, že existuje alternativa, jak vyplatit 83 miliard okamžitě. My vyplácíme 83 miliard, budeme je splácet 60 let, protože možnosti veřejných rozpočtů neumožňují vyplatit 83 miliard jednorázově. Nicméně teoreticky ta alternativa existuje. Vydal by se státní dluhopisový program ve výši 83 miliard. Z jeho výtěžku by církve dostali 83 miliard, ani o korunu více. Nebylo by možné spekulovat, jestli je to méně nebo více, prostě dostaly by 83 miliard a my bychom těch 83 miliard spláceli finančním institucím, které by si od nás ty dluhopisy koupily. Byla by to pro stát neskonale dražší operace.
Václav Jehlička, ministr kultury: Já jsem tady spočítal to přechodné období, bude to přibližně něco přes čtyři miliardy za těch dvacet let.
Miroslav Kalousek, ministr financí: To asi ne.
Mirek Topolánek, předseda vlády: Já si myslím, že čtyři miliardy to nebudou.
Václav Jehlička, ministr kultury: Pardon, bude to víc, já tady k tomu nemám potřebná čísla.
Jana Bartošová, tisková mluvčí: Další dotaz, Česká televize.

Daniel Takáč, Česká televize: Dobrý den, já bych se tedy ujistil, to znamená po dobu těch dvaceti let bude stát platit církvím onu částku za ten majetek plus ten postupně se snižující příspěvek, který teď je miliarda a postupně po těch pěti procentech bude klesat.
Václav Jehlička, ministr kultury: Ano, já se omlouvám, já tady nemám ta potřebná čísla, ale každoročně bude platit anuitní splátku, ve výši 4,275 miliardy a po dobu dvaceti let bude splácet prvním rokem jednu miliardu dvacet osm setin a z této částky se vždy bude odpočítávat pět procent, bude to více a já tady nemám všechna čísla a sečetl jsem omylem pouze jejich asi třetinu, takže my toto dodáme, kolik je to. Dá se to spočítat.
Daniel Takáč, Česká televize: Tak a já jestli mohu pokračovat jinými otázkami na pana premiéra ještě.
Mirek Topolánek, předseda vlády: Přes palec deset miliard, to bude.

Daniel Takáč, Česká televize: Bude záviset na vašem palci.
Mirek Topolánek, předseda vlády: Ne, tak jako zhruba když to počítáte od miliardy k nule. 21 let, tak nějak to bude.
Daniel Takáč, Česká televize: Jasně, kdybychom mohli dál, rád bych se zeptal, pane premiére, na otázku vyjednávání ohledně amerického radaru. Amerika, Pentagon tvrdí, že to je, zjednodušeně řečeno, blízko před dohodou. Česká strana to tak úplně netvrdí. Prosil bych vaše stanovisko, v jakém stádiu jsou se stranou americkou vyjednávání o radaru. Pana minstra financí Kalouska bych ohledně firmy Petrcíle chtěl poprosit o jednu věc, když v minulosti existoval důvod, proč stát neodprodal tyto akcie, kvůli čemuž vznikla ta arbitráž, jestli tedy tento důvod pominul a nebo náhodou jestli stát nemá důvod jít do nějaké arbitráže, že nechce tuto transakci uskutečnit, tedy co se nadále s tímto podílem bude dít? Druhá otázka, stát nabídl v minulosti to předkupní právo nejen firmě Petrcíle, ale i Arserolu, podle tedy informací mého kolegy. Proč vlastně tam bylo dvojí nabídnutí tohoto podílu? Ponese za to někdo odpovědnost? Nějaké vysvětlení k tomu? Děkuji.
Mirek Topolánek, předseda vlády: Já teď nechci odpovídat za Miroslava Kalouska, nevím jestli je to otázka na něj, ale k tomu, co jste se ptal, co se týká protiraketové obrany a štítu. To je samozřejmě prohlášení americké strany, my nic nového, než co už jsme řekli, říct neumíme a nechceme, ani ministerstvo obrany, ani ministerstvo zahraničních věcí, natož vláda si nestanovily žádnou konkrétní lhůtu. Cílem je vyjednat co nevýhodnější podmínky. Ty naše požadavky jsou možná trochu rozdílné od těch polských, ale jsou to samozřejmě také záruky týkající se bezpečného fungování štítu. Je to zajištění účasti českých firem na budování a je to to, co my bereme jako naplňování priority vlády, a to je, aby ta dohoda zaručila přínos pro Českou republiku, specielně ve vojenském a zbrojním výzkumu a vědě. Takže nám jde o kvalitu, nikoli o rychlost, jakou se ty smlouvy uzavřou. Další kolo vyjednávání proběhne o obou smlouvách, jak o té velké, tak o té malé. My v žádném případě nepredikujeme termín uzavření. To, že máme ambici a v ideálním případě máme nějaký scénář, to je jedna věc, ale to, že až to vyjednávání ukáže, jak dalece postoupíme ten příští týden, je věc druhá, takže od nás žádný takový termín a bombastické prohlášení: příští týden končíme, neuslyšíte, přestože se nebudeme snažit jakýmkoli způsobem to jednávání blokovat.
Jana Bartošová, tisková mluvčí: Děkuji. Ministr financí.
Miroslav Kalousek, ministr financí: Já myslím, že jsem to už říkal, ale zkusím to říct ještě jednou z jiného úhlu. Součástí toho arbitrážního rozhodnutí, které nám včera bylo doručeno, je zamítnutí žádosti firmy Petrcíle na vyplacení finanční částky, což je klíčové, a rozhodnutí o tom, že pokud Petrcíle uplatní opci na ty akcie, tak jsme povinni je prodat za 850 milionů korun, což je důležité, ne klíčové, ale důležité, protože kdyby toto rozhodnutí nebylo, byli bychom povinni na základě smlouvy, kterou Česká republika podepsala s Arserolem v roce 2002, tento balík akcií prodat Arserolu za tři miliony dolarů, tedy za 57 milionů korun. Já teď nehodnotím uzavření těch smluv. Musíte se zeptat těch, kteří je uzavírali, a já rozhodně jsem dalek toho, abych je podroboval nějaké účelové kritice, protože ta by nebyla na místě. Já pouze vysvětluji hřiště, na kterém jsme hráli spor s firmou Petrcíle, a vysvětluji, že uhrát výsledek, že nezaplatím korunu a prodám ty akcie za 850, nikoli za 57, je ten nejlepší možný výsledek, který jsme mohli, na hřišti, které jsme převzali, dosáhnout. O tom nemůže být pochyb.
Daniel Takáč, Česká televize: Tedy neznalost, že Arserol a Mital jsou totéž, to je moje chyba, za to se omlouvám, ale jestliže tedy stát, a tam směřovala moje otázka, jestliže stát v minulosti měl důvod tu opční smlouvu nenaplnit, jestli ten důvod třeba nadále netrvá, jestli stát nemá zájem jít do arbitráže, aby tato opce nemusela být naplněna?
Miroslav Kalousek, ministr financí: Já jsem vás informoval, že to je obsahem toho arbitrážního rozhodnutí. Stát podepsal nějakou smlouvu, tu vypověděl, protože měl pocit, že v minulosti, opět mluvím za ty, kteří tam byli před námi, že ta smlouva nebyla naplněna a ti, kteří se tím cítili poškozeni, uplatnili proti České republice arbitráž. Ta arbitráž dopadla tak, že jim nemusíme dát ani korunu a oni se domáhali 750 miliard, pardon sedmi miliard, a jsme povinni jim ty akcie prodat za předpokladu, že uplatní opci, za 850, což upřímně řečeno necítím jako finanční újmu, protože kdyby tam toto rozhodnutí nebylo, jsem povinen na základě smlouvy z roku 2002 je prodat za tři miliony dolarů. V žádném případě jsme neměli ani teoretickou možnost dosáhnout toho, že bychom mohli s těmi akciemi volně nakládat, naopak čelili jsme riziku, že zaplatíme obrovské penále, protože už jednou v této souvislosti v minulosti byla Česká republika odsouzena ke dvěma miliardám, že zaplatíme obrovské penále a ještě budeme akcie prodávat za 850 nebo za 57. Jedině za toho předpokladu, že by Petrcíle neuplatnila opci na 850 a poté ani Mital neuplatnil opci za tři miliony dolarů, což je z mého hlediska absurdní a nepředpokládatelný stav. Teprve poté bychom s tím mohli volně nakládat. My jsme sevřeni smlouvami z obou dvou stran a jsou to smlouvy, které Topolánkova vláda zdědila. Proto jsem znovu vysvětloval, že na hřišti, na kterém jsme hráli tu nesmírně náročnou hru, kde riziko, že zaplatíme miliony bylo obrovské, jsme uhráli ten nejlepší možný výsledek jak z hlediska toho, že nezaplatíme korunu penále, tak z hlediska možné ceny akcií.
Mirek Topolánek, předseda vlády: Takže je to úspěch.
Jana Bartošová, tisková mluvčí: Další dotaz.
Tereza Kručinská, Česká televize: Já bych měla dotaz na pana ministra Langera, jestli by mohl upřesnit, jak přesně plánuje zlepšit ochranu těch, kteří bojují s organizovaným zločinem? Nějaké konkrétnější kroky.
Ivan Langr, ministr vnitra: Já v tuhle chvíli neřeknu konkrétnější kroky, protože to je koncepční materiál, který říká, jaký je cíl a kdy ho chceme dosáhnout. V každém případě my musíme být schopni dosáhnout, aby ti, kteří nesou svou kůži na trh, měli pocit, že se stát o ně umí lépe postarat. Neřeknu teď nic konkrétního.
Tereza Kručinská, Česká televize: A potom druhá otázka s tím také souvisí, jestli budete chtít, nebo respektive jestli byste mohl přiblížit postihování právnických osob za protiprávní jednání, které se taky zmiňuje v tom koncepčním materiálu?
Ivan Langer, ministr vnitra: Ano, to je koncept z právního trestání, respektive diskuze o tom, zda trestněprávně postihovat právnické osoby, či postihovat instrumenty správních sankcí. V tuto chvíli my se kloníme k tomu správnímu trestání. Je to otázka pokuty, otázka vyloučení přístupu k některým veřejným zdrojům z veřejných financí.
Tereza Kručinská, Česká televize: Děkuji moc a jestli ještě můžu, poprosila bych ministra Pospíšila, jestli by mohl říct svůj pohled na zmiňovaný plán zabavování, nebo účinněji zabavovat výnosy z trestné činnosti, tak jak to nastínil pan ministr Langer?
Jiří Pospíšil, ministr spravedlnosti: Tak já velmi souhlasím s tím, že toto téma jsme otevřeli. Probíhá o tom diskuze a je třeba připravit instrumenty, aby v případě páchání majetkové trestné činnosti byl majetek pachatele takovéto trestné činnosti tedy lépe postižen. Je třeba zanalyzovat, zda současné platné instituty jsou dostatečné, nebo ne. V praxi se na některých případech ukazuje, že nikoliv, takže jsme na počátku diskuze a je třeba připravit změny v oblasti trestního práva jak hmotného, tak procesního.
Ivan Langer, ministr vnitra: Já řeknu ideu. Je to o tom, že buď přijde soud a zabaví majetek pachatele trestného činu, který nebyl schopen prokázat původ jeho nabytí, nebo přijde finanční úřad a pekelně mu to zdaní.
Jana Bartošová, tisková mluvčí: Prosím další dotaz.
Ženka, Ekonomická redakce ČTK: Dobrý den. Já bych se chtěl vlastně stran toho zákona o vypořádání církevních restitucí zeptat, jakým způsobem byla stanovena nebo oceněna ta půda, za kterou budou vlastně církvi vypláceny náhrady, a pokud to bylo v aktuálních tržních cenách, je-li to mravní v kontextu toho, že se připravuje zákon o vyrovnání posledních křivd transformace družstev, kde se operuje s cenami z počátku devadesátých let? Děkuji.
Mirek Topolánek, předseda vlády: No, chybí nám tu pan ministr Gandalovič
Miroslav Kalousek, ministr financí: Nicméně proběhlo základní ocenění. Bylo odvozeno od účetní hodnoty a samozřejmě, že to číslo je výrazně zatíženo politickou dohodou. Nedávalo by žádný smysl provádět aktuální tržní ohodnocení v okamžiku, kdy celá ta transakce je postavena na klíčové dohodě. To znamená dohoda byla 83 miliard.
Jana Bartošová, tisková mluvčí: Já vám děkuji. Další dotaz Právo.
Jitka Goetzová, Deník Právo: Dobrý den. Tady zazněly argumenty o té dohodě koaliční o narovnání majetku státu s církvemi, ale dneska ráno se vyjádřila místopředsedkyně sněmovny Miroslava Němcová v Radiožurnálu, podle ní se tato dohoda mírně vychyluje ve prospěch církví a náboženských společností. Jak tomu lze rozumět, když byla členkou komise? Děkuji.
Mirek Topolánek, předseda vlády: Já jsem Miroslavu Němcovou do této pracovní komise poslal mimo jiné, také proto, že jsem chtěl, aby ty argumenty a ta čísla měla ona k dispozici. Myslím si, že to budu muset ještě jednou a všem poslancům vysvětlovat nejenom já, protože se tady operuje s celou řadou čísel a časových a číselných řad a je třeba to vzít v celém komplexu. Ta dohoda je pro stát i finančně přijatelná. Nemluvím o tom morálním aspektu vyrovnání se s minulostí, ale ekonomicky z toho dlouhodobého hlediska by stát zaplatil podstatně více za ochranu památek a za, řekl bych, hospodářské vztahy s církvemi, placení kněží a vůbec to všechno, co je, a samozřejmě ušlou příležitost. Já se opravdu pokusím najít někoho, kdo dokáže vyčíslit ušlou příležitost majetku, které nemohou být využívány pokud by tento princip nebyl nastolen. Touto cifrou nikdo neoperuje, ten pozemek se dá buď prodat na výstavbu domku, dá se využít na průmyslovou zónu. Dá se prostě využít jakkoli a i ten nejkonzervativnější odhad ukazuje, že za těch šedesát let by ta částka nevyužitá, z titulu nevyužívání těchto, řekl bych, stavebních závěrů zastavených pozemků a nemovitého majetku, prostě byla podstatně vyšší, než ty cifry, o kterých se tady bavíme. To znamená ta diskuze je trochu iracionální, my ji chceme dostat do reálných argumentů, do reálných čísel, které opravdu trochu respektují základní ekonomické vzdělání, a pak si myslím, že všichni pochopí, včetně mé kolegyně Miroslavy Němcové, že není pravda, že tato dohoda je nevýhodná pro stát. Principem té dohody bylo, že se dohodnou církve, což vůbec nebylo jednoduché, od doby, já nevím, někdo říká mistra Jana Husa, prostě do dnešního dne se nenašla taková dohoda církví, včetně celé Židovské obce. To, že jsme našli tuto dohodu, tak není diskuze o tom, jestli je výhodnější pro stát, nebo pro církve. Já si myslím, že je nutné tuto nápravu provést, a toto je ten nejlepší ekonomický princip, jak na tom stát zcela jistě neprodělá, občané České republiky.
Jana Bartošová, tisková mluvčí: Doplní ministr vnitra.
Ivan Langer, ministr vnitra: Já jsem chtěl přesně na to zareagovat takto. Je to skutečně historický okamžik a já jsem bytostně přesvědčen o tom, že se tato dohoda vyplatí všem občanům, kteří nejsou zaregistrováni v žádné z těch církví, které jsou součástí této dohody. Jsem doopravdy přesvědčen, že se to vyplatí i těm, kteří nejsou členové žádné z těch církví.
Jana Bartošová, tisková mluvčí: Další dotaz.

Španělská tisková agentura: Mohl by pan Topolánek říci, jestli je tam určitá ekonomická výluka, že dokonce stát nebude přispívat do památkové péče, protože ve Španělsku je výluka a stát spolupracuje s církví, aby zachránil ty budovy, které jsou památky. Znamená to, že stát nebude přispívat ani korunu do budoucnosti?
Václav Jehlička, ministr kultury: Na církevních památkách je zhruba za 50 miliard vnitřní dluh, protože církvím a nejen církvím, celé veřejnosti, protože ty památky, je to nakonec v té Vatikánské smlouvě, že jsou veřejnosti přístupné, že jsou veřejným majetkem, jsou turistickým cílem, že vznikla škoda 50 miliard, stát nemá tu možnost samozřejmě ty peníze do toho vložit, takže tady ve spolupráci církví a státu budeme památky opravovat a stát každoročně do církevních památek dává peníze a bude tomu tak i nadále. Jako například když se vrátily historické domy soukromým vlastníkům, tak jim stát také dále pomáhá při jejich údržbě, při jejich stavební obnově, a bude to tak i u církevních staveb, které jsou vlastně tím dominantním v našem kulturním dědictví.
Jana Bartošová, tisková mluvčí: Děkuji vám. Ještě nějaký dotaz? Děkujeme vám za pozornost. Nashledanou.