Tisková konference premiéra M. Topolánka a předsedy vlády Slovenské republiky R. Fica v Kramářově vile 21. 8. 2008

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás přivítala zde v zahradě kramářovy vily na společném prohlášení pro tisk pánů Roberta Fica, předsedy vlády Slovenské republiky, a pana Mirka Topolánka, předsedy vlády České republiky. Dovolte mi, abych zde srdečně přivítala pana Roberta Fica, stejně tak vítám pana Mirka Topolánka, kterému tímto předávám slovo.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Dobrý den. My jsme se bavili, kdo má začít. Pan premiér říkal, že jsem doma, tak mám začít. Já jsem mu ale při tom přivítání říkal, že on se zde už také musí cítit téměř jako doma, protože se potkáváme velmi často. A překvapivě, to jsme zjistili až podle protokolu, je to jeho první oficiální návštěva České republiky jako premiéra, přestože tu byl na jaderném foru, měli jsme tu V4 společně se Sarkozym. Vídáme se velmi často. To dokumentuje vztahy a já nemíním opakovat to klišé, že vztahy České republiky Slovenska jsou nadstandardní, velmi přátelské, bezproblémové. Pokud nějaké problémy jsou, tak jsme schopni je velmi efektivně řešit. Nechtěl bych, aby to bylo klišé, chtěl bych, aby to byla pravda. Ona to je pravda a ty vztahy jsou na všech úrovních velmi dobré. Přijal jsem jako dokumentaci toho kondolenci Roberta Fica k neštěstí ve Studénce, stejně tak my bezprostředně reagujeme na problémy například s povodněmi na východním Slovensku. Říkáme si zda je potřeba pomoci, jsme v denním kontaktu. Robert Fico je v České republice na oficiální návštěvě v den, který patří k určitým mezníkům nebo významným datům, jak říkáme někdy těm fatálním osmičkovým datům minulého století. 40. výročí 21. srpna je určitě dostatečně dlouhá doba na to, abychom mohli bez nějakým mýtů, spekulací vyhodnotit celé to období oteplení, celé to období demokratizace až s násilným vpádem bratrských armád. Poznamenalo to naše životy, naše osudy. Vracíme se k tomu jako k období, které bylo velkou nadějí pro občany obou našich národů. Máme celou řadu aktivit, které spolu absolvujeme dnes v Praze. Myslíme si, že je to datum, které nám dává určitou zkušenost historickou, která by nás měla i při vedení našich vlád a našich zemí motivovat k tomu, abychom pracovali pro občany České a Slovenské republiky, abychom žili v tom svazku. Když už ne v jednom státě, tak v tom svazku přátelských zemí, nadstandardně přátelských zemí. Bavili jsme se o našich dvou ústavů, Ústavu paměti národa a Ústavu pro studium totalitních režimů. Já tomu taky říkám „Ústav paměti národa“, zdá se mi to lepší. I ve vztahu k tomu dnešnímu datu dávat více informací mládeži, pokusit se identifikovat oběti toho minulého režimu. Podporujeme tuto spolupráci. Bavili jsme se o celé řadě bilaterálních otázek. Spíše pozitivně. To, co nás spojuje, je společný zájem o energetickou bezpečnost. Bavíme se o spolupráci v elektroenergetice, bavíme se o spolupráci v plynárenství a projekt, který jsme už signalizovali, kde jsme podepsali jisté memorandum a který dostává jakési jasnější obrysy a to je spolupráce v železniční dopravě. Speciálně slovenského a českého Carga. Dnes jsme si vzájemně potvrdili zájem tuto věc dořešit. Naši ministři dostali mandát pro to, aby paritním způsobem, na základě rovnosti obou partnerů připravili vytvoření společného podniku. V této chvíli mají oba ministři, jak ministr Řebíček, tak ministr Vážný, od nás tento mandát. Bavili jsme se o multilaterálních problémech. Narazili jsme na problém Gruzie. Shodujeme se jednoznačně v tom, že v Gruzii má být zachována územní integrita. Shodujeme se v tom, že se nemá bojovat a mají se stáhnout ty jednotky na původní úroveň. To, že jsme poslali humanitární pomoc, případně my včera ve vládě schválili, to, že se bavíme se o další budoucnosti toho regionu je evidentní. Jestli se lišíme v hodnocení toho historického vývoje, případně toho, k čemu tam došlo, tak jsou to věci, které nás nerozdělují v těch hlavních věcech a to je právě území Gruzie, její celistvost a její integrita. Bavili jsme se o Lisabonské smlouvě, což je problém, který my budeme řešit, myslím doma, letos, v rámci EU, během našeho předsednictví. Vidíme to nejvíc ve vztahu k problému, kterým dnes některé země v Evropě podmiňují vstup Chorvatska do EU. Je to náš společný zájem a máme stejnou zahraničně-politickou prioritu a tou je západní Balkán a speciálně urychlené přijetí Chorvatska do EU a v tomto míníme detailně spolupracovat i během českého předsednictví a bereme to jako zásadní prioritu v rámci českého předsednictví od 1.1. 2009. Řešili jsme náš program během předsednictví. Dlouhodobě diskutujeme o spolupráci a nemám pocit, že bychom se lišili v identifikaci těch priorit, které ČR představuje v Evropské unii v první polovině roku 2009. To je mode mne zhruba všechno. Já jsme velmi rád, že Robert Fico přijel takto oficiálně, abychom mohli pokračovat v našich diskusích a znovu ho vítám v Praze v tak pěkném počasí, jako je dnes.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji předsedovi vlády České republiky a nyní poprosím předsedu vlády Slovenské republiky pana Roberta Fica.

Robert Fico, předseda vlády Slovenské republiky: Vážený pane předsedo vlády České republiky, vážené dámy a pánové. Pro mne je též velkou ctí, že mohu navštívit Českou republiku a hlavní město České republiky v období, které je symbolicky též důležité nejen pro Slováky ale především pro Čechy. Před 40 lety došlo k události, která úplně zlikvidovala jeden velký sen, který tehdy žijící lidé v Československu měli. Sen, který začala éra tzv. Bratislavského předjaří a potom Pražské jaro. Sen demokratizace společnosti, sen vážných diskusí o tom,. Jak spojit vážné ekonomické reformy se sociálním cítěním. Sen o tom, jak se intenzivněji zabývat lidskými právy. Proto pro mne jako politika, který v tom čase měl jen čtyři roky, jsou odkazy tohoto období velmi silné a jsem velmi rád, že i naše dnešní setkání premiérů je právě pokryté touto událostí před 40 lety a je také možností navázat na mnohé zajímavé věci z toho období. My jsem s panem premiérem rozdělili diskusi na dvě části. To je diskuse o vzájemných bilaterálních vztazích a potom diskuse na téma mezinárodních otázek, protože jsme společně ve všech mezinárodních institucí a proto mi dovolte jen některé věci v krátkosti potvrdit, jak to naznačili pan premiér a možná o některých povím něco víc. Pokud jde o spolupráci České a Slovenské republiky, dominuje v našich diskusích v posledním období zejména téma energetiky. Jsem rád, že ministři hospodářství podepsali v době jaderného fora memorandum o spolupráci mezi ČEPS a SEPS, což umožní vytvoření společného energetického trhu, ale jsou tu další projekty hlavně v oblasti jaderné energie, protože Slovensko jde do výstavby dalších bloků a nemůžeme a ani nechceme vylučovat spolupráci s ČEZ, kde vidíme velké kapacity, velké zkušenosti. Česká republika samotná provozuje jaderné elektrárny a má obrovské zkušenosti podobně jako Slovensko. Velmi otevřeně, doufám, že jsem byl dostatečně konkrétní, jsem pana předsedu seznámil o krocích, které slovenská vláda v oblasti energetiky dělá. Informoval jsem ho o určitých těžkostech, které vnímáme při dostavbě třetího a čtvrtého bliku v Mochovcích, o našich plánech ohledně Jaslovských Bohunic, ale říkal jsme mu i velmi otevřeně o ambici vlády Slovenské republiky, že jak by pokračovala energetická politika monopolů, které zprivatizovali energetické podniky na Slovensku vůči slovenským lidem, přistoupit k vyvlastnění těchto podniků, které by připadali do úvahy. To není žádná falešná hrozba, je to reálná věc, na to existují konkrétní zákony, je to institut, která zná celá Evropa. Jak někdo půjde proti zájmům Slovenské republiky v energetice, tak slovenská vláda je připravena takové možnosti v plné síle použít. Informoval jsem pana premiéra i o jiných regulačních opatřeních, které vláda Slovenské republiky přijímá, protože naše politika byla a bude založena na tom, že jakékoliv cenové opatření na Slovensku musí odpovídat koupěschopnosti slovenského obyvatelstva. Jsem ještě daleko od průměrné životní úrovně EU a je povinností vládou Slovenska se takto k této věci postavit. Doufám, že naši čeští partneři ocenili otevřenost a především hloubku informací, kterou v tomto ohledu dostali. Stejně jako český premiér, i já mimořádně vítám, že jsem se dohodli na zásadách na kterých by mohlo dojít ke vzniku společného česlo-slovenského podniku v oblasti železničního carga. Ty zásady spočívají především na tom, že chceme vytvoření silného podniku, který by působil v Evropě a byl by konkurence schopný jiným cargům, které na území Evropy působí a dále je to zásada rovnocenného partnerství pokud jde o paritní zastoupení ve všech orgánech společnosti i pokud jde o celkové postavení Slovenské a České republiky. Dnes je na ministrech dopravy, jak tyto principy, na kterých jsme se dohodli, přetaví do konkrétních projektů. Možná, že narazí na technické těžkosti, které dnes neumíme předvídat, ale je zájem bavit se o spojení sil, protože jen tedy, když podniky tohoto typu budou silné, budou konkurenceschopné, mohou garantovat nejen výkony, ale i sociální smír, zaměstnanost a příjmy do státních rozpočtů obou dvou republik. Poděkoval jsme dnes panu premiérovi za starost, kterou Česká republika neustále projevuje v oblasti vysokoškolských studentů, kde počet Slováků studujících na vysokých školách v České republice je několikanásobně vyšší, než je tomu opačně a chceme poděkovat, protože ty reakce Slováků studujících v České republice jsou jen a jen pozitivní a doufám, že to nadále bude posilňovat naše vynikající vztahy. Pokud jde o věci týkající se mezinárodní politiky. Postoje vlády Slovenské republiky ke Kosovu, ke Gruzii a dalším tématům jsou dostatečně jasné a zřejmé. My jsme si tyto názor vyměnili, ale soustředili jsme se hlavně na české předsednictví v EU. Děkuji českému premiérovi za možnost, aby dva pracovníci ze Slovenské republiky mohli po dobu šesti měsíců působit v orgánech ČR, hlavně na Úřadě vlády České republiky, abychom pozorovali, nabírali zkušenosti, protože předsednictví je mimořádně vážná úloha a do určité míry nezávidím panu premiérovi povinnosti, které mu od 1. ledna v tomto ohledu nastanou. Poslední věc, kterou chci zmínit se týká Lisabonské smlouvy, kde nadále přetrvávají určité těžkosti, které jsou způsobené výsledkem referenda v Irsku. Máme ale stejný názor s panem premiérem v tom, že tyto formální překážky nesmí zabránit dalšímu rozšiřování EU a to především o Chorvatsko. Máme na to absolutně stejný názor a při každé jedné příležitosti budeme zdůrazňovat i velkým zemí, které jsou v EU, že není možné bránit státům, které splňují podmínky na vstup do EU, aby vstoupili do unie jen proto, že existují nějaké jiné překážky formálního charakteru se kterými Chorvatsko či další významní adepti nemají nic společného. To je tedy náš společný postoj, který chceme dnes prezentovat, aby dostatečně i další členské státy EU věděli, jaký je náš postoj k rozšiřování EU. Myslím si, že ostatní věci pojmenovat vlemi přesně pan předseda vlády, nás ještě čeká další společné setkání, kde se chceme informovat především o ekonomickém a sociálním vývoji v obou dvou zemích, protož se trošku rozcházíme. Slovenská republiky nastupuje 1. ledna 2009 s novou měnou. Já jsem chtěl panu premiérovi přinést slovenské EURO, ale mě to nedovolili, jednoduše to nebylo možné, protože existuje nějaký precedens, tak pan premiére, budu vám moci dát EURO až kdžy přijdete na Slovensko jako předsedající EU 7. ledne. Již touto cestou tě zvu, protože bude ceremonie zavádění EUR na Slovensku a budeme hovořit...

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já tě překvapím ještě.

Robert Fico, předseda vlády Slovenské republiky: Dobře. Budeme ještě hovořit o vývoji inflace v hospodářském růstu. To jsou témata, které jsou pro slovenskou a česko veřejnost velmi důležité. Pane premiére, děkuji za nádherné přivítání, za nádherné prostředí, které bylo vytvořené na toto naše setkání a věřím, že celý průběh dnešního dne opět ukáže, jak nadstandardní jsou vztahy mezi Slovenskou republikou a Českou republikou. Děkuji.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji předsedovi vlády Slovenské republiky a nyní je prostor pro dva dotazy. Jeden z české a jeden ze slovenské strany. Poprosím televizi Markýzu.

TV Markýza: Otázka na oba pány premiéry. Obyvatelé velmi často porovnávají invazi v roce 1968 k situaci, která nastala v Gruzii. Podle vás, dá se to porovnat? Je tam nějaká paralela? Jak vidíte budoucnost Gruzie v NATO a případně účast obou dvou zemí v mírové misi v této zemi? Děkuji.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Ta paralela je tam nepřímá. Možná existují jiné paralely, ale ty bych už vůbec nechtěl připomínat. Každopádně, řekl bych, že ta paralela je v tom, že jak už sovětský imperialismus, nebo dnešní ruská federace hodlají chránit své sféry vlivu, své nárazníkové pásmo, své okolí a míní proto použít i nestandardních prostředků, případně vojenských. Tady se ta paralela nabízí a možná, že není úplně přitažená za vlasy. Rozdíl je v tom že zatímco tehdejší Československo bylo pořád totalitním státem i přes ten proces, který tady probíhal, Gruzie je dne země svobodná, svrchovaná, mířící do NATO a případně do dalších struktur a v tomto smyslu, v tom se možná lišíme, mi připadá ta stávající odpověď ještě méně adekvátní než ten bratrský internacionální vstup těch „spřátelených“ armád v roce 1968. Co se týká vstupu Gruzie do NATO, Gruzie nedostal v Bukurešti pozvánku do MAP programu a já to pokládám za jeden z důvodů vyeskalování té krize na Kavkazu. Určitě bude tendence tento krok v prosinci provést, ale stejně, jako to nebylo jednoduché v Bukurešti, nemyslím si, že to bude jednoduché i v prosinci 2008. Česká republika bude podporovat vstup Gruzie do NATO a pokud vzniknou mezinárodní pozorovatelé a mírové síly, tak my zatím zjišťujeme, jak na ministerstvu zahraničí, tak na ministerstvu obrany, zda-li bychom byli schopni kapacitně, finančně, z hlediska rotací účast na takové misi zabezpečit. Politická vůle pro toto řešení existuje.

Robert Fico, předseda vlády Slovenské republiky: Naproti tomu, že tuto otázku považuji jako jasný pokus vrazit klín mezi nás, tak se to určitě nepodaří, protože pokud jde o postoj ke Gruzii, dovolte mi říci následující zásady, kterých se drží vláda slovenské republiky. První zásada je, musí okamžitě skončit, už k tomu i dochází, jakékoliv boje, nesmí být ohrožováno civilní obyvatelstvo a je naší povinností pomoci lidem, kteří trpí jakýmikoliv vojenskými konflikty. Druhá zásada je územní celistvost Gruzie, říkám to za vládu slovenské republiky o to oprávněněji, protože znáte názor slovenské vlády ve věci Srbska a Kosova. Ještě jednou opakuji, území celistvost, územní integrita Gruzie je to, co vláda slovenské republiky prosazuje tak, jak jsme to prosazovali v případě Srbska, kde bylo hrubě porušené mezinárodní právo a došlo k tomu, k čemu došlo. Pokud jde o další aspekty, já bych se jimi nezabýval, protože naším cílem je, aby nikde v prostoru, kde žijí lidé, nedocházelo k takovým aktivitám k jakým docházelo. Já jsem vždy pro, aby se říkala pravda. Co bylo na začátku konfliktu, jak to celé probíhalo. Odmítám černobílé vidění, moje výroky jsou dostatečně známé. Pokud ujde o členství v mezinárodních organizacích, bez ohledu na to, jde-li o členství Gruzie v NATO či členství v jiných států v jiných organizacích. Každá mezinárodní organizace má svoje pravidla hry a má podmínky členství. Pokud kterákoliv země splní podmínky členství, bude to vyhovovat ostatním členským zemím, tak daná země v té organizaci bude. Pokud nebude plnit podmínky a nebude to vyhovovat, tak tam nebude. Tak to vnímám i možnou účast Gruzie na aktivitách NATO.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji. Dotaz za českou stranu. Česká televize.

Jakub Nettl, Česká televize: Dobrý den. Já bych se chtěl zeptat, připomínáme si výročí roku 1968. Existuje dnes nějaká pojistka, aby se něco podobného, taková okupace, už neopakovalo? Mám na mysli, Polsko při té příležitosti podepsalo smlouvu o radaru s americkou stranou. Tak jestli konkrétně toto tomu může nějakým způsobem zabránit.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Tak my jsme podobnou smlouvu podepsali už před nějakým časem. Nemám pocit, že by to byla ta zásadní pojistka. Já si myslím že svoboda, nechci, aby to znělo jako fráze, není automatická. Svoboda se nedědí, není to součást nějaké smlouvy, je to zabezpečení určitých procesů, svobodných voleb a jestli máme nějakou odpovědnost, a to se nedá ničím garantovat, tak je oprašovat a zalévat tu květinku zvanou svoboda, a to vám nikdo garantovat neumí. Ani obranný pakt NATO a členství v tomto paktu, protože pokud by svobodná vůle, jako v roce 1946, ať už si o tom myslím co chci, byla taková jaká byla, tak ve svobodných volbách komunisté vyhráli, tak nemáte nikdy garantováno, že se nevrátí to, co bude. V tomto to memento roku 1968 je významné i pro dnešek, ta zmařená naděje a to, co já pokládám za hlavní poselství, to je nereformovatelnost toho režimu zevnitř, tak to je dodnes. V tomto smyslu žádné pojistky proto zachování svobody a demokracie kromě obrany svobody a demokracie, neexistují.

Robert Fico, předseda vlády Slovenské republiky: Považuji evropský prostor za mimořádně stabilní a myslím si, že ať je to EU a nebo členství evropských zemí v NATO, to jsou dostatečné záruky, aby tento prostor zůstal zónou stability, pokoje. Zónou velmi dobrého a zajímavého hospodářského růstu a dobrého života lidí, neboť to je to nejcennější, čeho si lidé na Evropě váží. Mám-li na vaši otázku odpovědět ze světového pohledu, tak se podívejte na Irák a dostali jste okamžitě odpověď na svoji otázku.

Jana Bartošová, tisková mluvčí vlády ČR: Děkuji oběma předsedů vlád, vám za pozornost, nashledanou.

Robert Fico, předseda vlády Slovenské republiky: Děkuji pěkně.

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Přeji hezký den.