Dřeváky, nebo satelity?

Stane-li se Praha sídlem projektu Galileo, český vesmírný byznys získá nový impulz.

Minimálně v posledních čtyřech letech se občas oprášil nápad „Galileo do Prahy“. Češi usilují o to, aby se administrativní centrum navigačního satelitního systému Galileo, největšího projektu Evropské unie, nastěhovalo do budovy bývalé Konsolidační agentury v pražských Holešovicích. Česká vláda k tomuto účelu již objekt vyhradila.

Ještě že jsme novým členem

V Evropské unii se však o administrativní sídlo projektu Galileo uchází několik zemí. Vedle Čechů Španělé, Nizozemci a Belgičané. „Teoreticky by mohlo být rozhodnuto v první polovině letošního roku. Po přijetí nařízení vytvořit Úřad pro dohled nad evropským globálním navigačním družicovým systémem (GSA), které se očekává v březnu,“ uvedla pro týdeník EURO Milena Vicenová, šéfka české mise při EU. Dle ní však problém spočívá v tom, zda Španělé budou během svého předsednictví EU s rozhodnutím spěchat. Země v čele EU totiž obvykle během svého předsednictví potlačuje národní touhy a snaží se být spíše moderátorem debaty uvnitř klubu evropských států.

Střízlivý odhad Vicenové je v rozporu s optimistickým prohlášením ministra dopravy Gustava Slamečky za jeho návštěvy Bruselu. Ministr loni v prosinci novinářům řekl, že šance získat Galileo pro Prahu mírně vzrostly. Ostatní uchazeči z nových členských zemí byli totiž uspokojeni jinak. Slovinci získali centrálu regulační energetické agentury a na ostrově Malta má vzniknout úřad pro imigraci. Na úrovni EU navíc existuje rozhodnutí z roku 2003, dle něhož by vznikající unijní agentury měly sídlit v nových členských zemích. To automaticky vyřadilo z kandidatury Španělsko, Nizozemsko a Belgii.

Vládní zmocněnec pro projekt Galileo Karel Dobeš spatřuje v umístění agentury do Prahy obrovskou příležitost pro český vesmírný průmysl. Totéž se domnívá ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel. „Po rozhodnutí Evropské komise o zřízení technického kontrolního střediska pro Galileo v Oberpfaffenhofenu u Mnichova v roce 2004 se v okolí plánovaného centra začaly s pomocí bavorské vlády koncentrovat takzvané klastry pro satelitní navigaci. Od roku 2005 vzniklo v okolí Oberpfaffenhofenu 38 firem,“ řekl Chmiel. Také podnikatelé z oboru si myslí, že jde o pozitivní snahu. „Zvýšil by se zájem o české firmy,“ sdělil týdeníku EURO Marek Šimčák, ředitel brněnské společnosti Czech Space Research Centre (CSRC), jež vyrábí komponenty do vesmírných družic.

Za důkaz, že Česká republika bere kandidaturu vážně, považuje vládní zmocněnec Dobeš rozhovor českého premiéra Jana Fišera s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym. Nyní je dle něho nezbytné, aby politici prosadili otázku projektu Galileo na pořad jednání ministrů dopravy EU.

Bez státu to nejde

Jste zemědělec a chcete sledovat obdělávanou rozlohu svých polí a pohyb chovných zvířat? Navádíte loď nebezpečným průlivem? Chcete mít přehled, jak vaši zaměstnanci využívají služební vozy? Havaroval jste a požadujete nejrychlejší pomoc? Na tyto otázky má odpovědět Galileo, nejdražší projekt EU. A má také ambici stát se spolehlivějším a přesnějším systémem než satelitní navigace GPS vyvinutá v USA. Evropská komise počítá s tím, že do roku 2013 vyšle na oběžnou dráhu osmnáct satelitů „made in EU“. Čemu by měly sloužit?

Evropanům by se měly zpřístupnit nové a přesnější služby, které vytvoří pracovní příležitosti a podpoří rozvoj komerčních aplikací. Dle České kosmické kanceláře (ČKK) by do roku 2020 měly ekonomické přínosy projektu Galileo dosáhnout 74 miliard eur. „Rostoucí zájem zemí o účast v programu Galileo posiluje kapacitu světového trhu v oblasti navigačních družicových služeb. Odhady dnes počítají s používáním tří miliard přijímačů v roce 2020 a s tím spojeným finančním obratem 275 miliard eur ročně,“ píše se na webových stránkách ČKK.

„Většina uživatelů zná přístroje TomTom. Tato německo-holandská firma přitom ještě před sedmi lety neexistovala. Dnes je největším výrobcem satelitní navigace na světě. Nejde o hardware, který se vyrábí v Číně, ale o zpracování satelitních map. V tom tkví přidaná hodnota,“ upozorňuje Karel Dobeš. „U nás však chybí podpora špičkových technologií. Nerozlišuje se, vyrábíte-li dřeváky, nebo satelity. Ministerstvu průmyslu je to jedno,“ pojmenovává neduhy státních pobídek vládní zmocněnec. „Bez státu to nejde,“ vyzvedává zvláštní úlohu státu ve vesmírném odvětví Petr Bareš, prezident České vesmírné aliance a ředitel vývojářské společnosti Iguass Software Systems.

Jeho zkušenosti však dokládají spíše přezíravý postoj úředníků a politiků. Jako příklad Bareš uvádí svůj rozhovor o vesmírném byznysu s exministrem průmyslu Martinem Římanem (ODS). Ten prý ho vyslechl a následně se zeptal: „A kolik peněz se v tom točí?“ A při zjištění, že se obrat počítá v desítkách milionů eur, se jen pousmál. „To víte, šlo mu o velké věci. Především o energetiku, v níž se dají dělat,“ říká Bareš. V odborných kruzích jsou však známy studie, které přiznávají investicím do kosmických technologií až pětinásobnou návratnost.

Byznys o přestávce

Pražská společnost Iguass Software Systems patří mezi firmy, která se prosadily v evropské konkurenci a dosáhly na projekty Evropské vesmírné agentury (ESA). Dříve vytvářela software pro pátrací a vyhledávací pilíř projektu Galileo. Dnes participuje na systému, který zkvalitňuje vlastnosti GPS v Evropě. Díky tomu vývojáři připravili pro španělskou telekomunikační společnost i sekundární aplikaci – navigaci pro slepce. Na otázku ohledně klíče k úspěchu Petr Bareš odpovídá, že technologické postupy umí v České republice mnoho firem, prosadí se však jen ty, které „jsou u toho“. „Vysvětluji lidem z branže, že musejí jezdit na různá mezinárodní setkání, aby byli vidět. Je jedno, o čem se tam baví. Důležité je to, co se domluví o přestávce na kávu,“ přibližuje prostředí vesmírného byznysu šéf Iguassu. Kosmická komunita je malá. Bareš proto tvrdí, že k velkým projektům se nelze dostat bez předchozí zkušenosti s dílčími úkoly. Marek Šimčák z brněnského CSRC k tomu dodává, že jde o soubor několika faktorů, v nichž dominuje špičková kvalita výstupů, vysoce specializované know-how a absolutní spolehlivost ve spolupráci s obchodními partnery.

Zajímavé také je, že velké zahraniční firmy na obřích kosmických projektech nevydělávají. „ESA tlačí na ceny, a proto společnosti využívají vítězství v jejích tendrech především k propagaci a marketingu. Dávají si projekty ESA na první stránku výročních zpráv,“ říká Bareš. A uvádí jako příklad vlastní firmu. Ta se v minulosti ucházela o zakázku na dodávku klimatizace do autobusů v USA, aniž by se tímto oborem někdy zabývala. Vyhrála ji, protože se pochlubila referencemi z práce na satelitech. To prý na Američany zapůsobilo.

Na peníze se neptejte

Na jakou částku nakonec Galileo přijde? Když program v roce 1999 začínal, hovořilo se o částce 1,8 miliardy eur. Cílem bylo vytvořit evropský navigační systém, který by byl na rozdíl od amerického GPS veřejně kontrolovaný. Komise tehdy počítala i s tím, že Galileo vznikne jako projekt PPP, na kterém by se podílely soukromé subjekty a veřejné instituce. Původním záměrem bylo spustit systém do roku 2008. A vzniklo dokonce konsorcium osmi evropských firem. V květnu 2007 se však sny o rychlém spuštění Galilea rozplynuly. Zainteresované společnosti se totiž nedokázaly dohodnout na spravedlivém rozdělení objemu prací. Ani se jim nelíbilo, že by měly nést komerční rizika z případného neúspěchu bez ohledu na jasné záruky, že se jim investice vrátí. Po krachu PPP přišla Evropská komise s plánem, dle něhož náklady na spuštění satelitní navigace přejdou na EU. Novým termínem dokončení se stal rok 2012. Předpokládané výdaje se vyšplhaly na 3,4 miliardy eur. Eurokomisař pro dopravu Antonio Tajani pak letos v lednu prohlásil, že Galileo by měl odstartovat v roce 2014. Odmítl však prozradit částku, na niž tento projekt přijde. Hovoří se o pěti miliardách eur.

„Nevědí to. Evropská komise nyní počítá vstupy. Náklady na vynesení družice na oběžnou dráhu vzrostly o 75 procent,“ uvedl pro týdeník EURO Evžen Tošenovský, zpravodaj legislativy pro řídicí struktury Galilea. Tošenovského zprávu projedná 4. února výbor pro průmysl, výzkum a energetiku Evropského parlamentu. V březnu bude výbor o návrhu legislativního opatření hlasovat a plénum poslanců k němu zaujme stanovisko na setkání 19. až 22. dubna. Okruh sporných otázek se dle Tošenovského zredukoval na hlasovací práva Evropské komise v řídicím orgánu projektu Galileo a na problém bezpečnosti a certifikace. Tošenovský také potvrdil, že navrhované opatření neupravuje finanční a majetkový model Galilea. O něm by se prý mělo rozhodnout později.

Galileo v číslech

Navigační systém Galileo bude obsahovat 30 družic obíhajících zeměkouli ve výšce 23,5 tisíce kilometrů.

Družice bude mít rozměry 2,7 krát 1,1 krát 1,2 metru a vážit sedm set kilogramů.

Družice díky nastavení a umístění umožní držiteli přijímače signálu  určit polohu s přesností jednoho metru.

Předpokládá se, že se Galileo uplatní z 80 procent v dopravě a v aplikacích vázaných na informace o zeměpisné poloze.

Odhad nákladů na program nebyl zatím přesně stanoven. Předpokládané ekonomické přínosy by mohly do roku 2020 dosáhnout 74 miliard eur.

Projekt by měl být spuštěn v roce 2013.