Dokumenty

8. 1. 2002 0:00

USNESENÍ vlády České republiky ze dne 28. července 1999 č. 789 o opatřeních proti hnutím směřujícím k potlačení práv a svobod občanů

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

ze dne 28. července č. 789

o opatřeních proti hnutím směřujícím k potlačení práv a svobod občanů

V l á d a

u k l á d á

1. ministru školství, mládeže a tělovýchovy, aby

a) do 31. října 1999 provedl rozbor osnov a obsahové náplně výuky předmětů občanská výchova a dějepis z hlediska problematiky národností, menšin a etnik a na základě tohoto rozboru učinil opatření, aby tato výuka odrážela nejen celou historii Čechů, ale i dějiny dalších společenství, která žila nebo žijí na českém území - Němců, Židů, Slováků, Romů a dalších, aby věnovala větší pozornost novodobým světovým dějinám, včetně zločinné podstaty nacistické ideologie a trvalého nebezpečí, které podobné ideologie představují, a aby informovala o současných tendencích k evropské integraci o příklonu k toleranci a pokroku v oblasti lidských práv,

b) do Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice zařadil a do 31. prosince 2000 rozpracoval pro základní a střední školy problematiku všech etnik, která žila nebo žijí na českém území, a problematiku dodržování lidských práv s důrazem na aplikaci v praxi,

c) trvale zabezpečoval pro pedagogy pracující v lokalitách s výskytem rasismu a etnických konfliktů speciální výcvikové kurzy v komunikačních technikách orientované na prevenci řešení konfliktů,

d) přijal opatření, aby v pregraduální přípravě učitelů byla zařazena tematika multikulturní výchovy, výchovy k toleranci a proti rasismu,

2. ministru vnitra, aby

a) do 31. října 1999 metodicky zabezpečil, aby se v trestním řízení při právním posuzování různých hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů a při jejich rozlišování usnadnilo dokazování, že skupina, v níž obviněný působí, patří k takovému hnutí, přičemž tyto kroky budou spočívat i ve využití poznatků ze znaleckých posudků a zadávání nových znaleckých posudků a odborných vyjádření,

b) přijal do 30. září 1999 opatření vedoucí k rozpuštění těch občanských sdružení, která vyvíjejí činnost směřující k omezování nebo popírání osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení náboženské vyznání a sociální postavení, nebo rozněcují nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, a v případě, že Ministerstvo vnitra dojde k závěru, že taková sdružení v ČR nepůsobí, podal o tom do 31. října 1999 informaci vládě,

c) zabezpečil, aby Policie ČR formou metodických zaměstnání a seminářů zvyšovala odbornost svých příslušníků, s důrazem na příslušníky pořádkové policie, a jejich schopnost rozpoznávat trestné činy a přestupky spáchané ke škodě jiného pro jeho národnost, rasu, původ, politické smýšlení nebo náboženské vyznání, a snižovala tak možnou bagatelizaci této kriminality při prvním kontaktu oběti s policií, a aby o plnění tohoto úkolu podal zprávu do 31. března 2000,

3. ministru spravedlnosti, aby

a) zabezpečil součinnost probačních pracovníků na přípravě resocializačního programu uvedeného v bodě 4 tohoto usnesení, a aby po vypracování tohoto programu s ním seznámil soudce prostřednictvím předsedů a místopředsedů soudů jako orgánů státní správy a všechny probační pracovníky cestou metodického pokynu,

b) zajistil do 31. října 1999 v souladu s doporučením Výboru pro odstranění rasové diskriminace z 19. března 1998, aby do odborné přípravy soudců a státních zástupců byla zahrnuta témata lidských práv a rasové tolerance,

c) státní zastupitelství v případech osob obžalovaných z trestných činů motivovaných rasovou, národnostní, politickou nebo náboženskou nesnášenlivostí důkladně zkoumalo možnost podání podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, pokud soud pravomocně nevyhoví obžalobě, a využívalo stávající znalecké posudky, případně zadávalo nové znalecké posudky a odborná vyjádření, v trestních věcech s těmi obviněnými, kteří mohou být na základě důkazů považováni za příslušníky hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod občanů,

4. zmocněnci vlády pro lidská práva, aby v součinnosti s ministrem spravedlnosti a ministrem práce a sociálních věcí vypracoval do 31. prosince 1999 koncepci pilotního resocializačního programu použitelného v trestním řízení pro případné podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem podle ustanovení § 60a trestního zákona nebo podmíněné upuštění od potrestání s dohledem podle ustanovení § 26 odst. 4 písm. b) a d) trestního zákona u osob, které se dopustí méně závažných trestných činů s rasistickou motivací,

5. přednostům okresních úřadů, aby s tímto usnesením včetně důvodové zprávy seznámili všechny starosty obcí.

Provedou:

ministři školství, mládeže
a tělovýchovy, vnitra,
spravedlnosti
1. místopředseda vlády a
ministr práce a sociálních věcí,
zmocněnec pro lidská práva
přednostové okresních úřadů

předseda vlády
ing. Miloš Z e m a n
v z. Vladimír Š p i d l a, v. r.
1. místopředseda vlády

II.

Předkládací zpráva

Rozšiřující se projevy rasismu a neofašismu, které nepochybně směřují k potlačení práv a svobod občanů, vyvolávají u české i mezinárodní veřejnosti oprávněné znepokojení. Také Výbor pro odstranění rasové diskriminace, který je mechanizmem mezinárodní smlouvy OSN, jíž je Česká republika vázána, doporučil 9. března 1998 České republice, aby účinně předcházela a čelila názorům i činům souvisejícím s rasisticky motivovaným násilím páchaným na příslušnících menšin, zejména Romech. Proto z iniciativy předsedy vlády vypracoval vládní zmocněnec pro lidská práva návrh opatření, jimiž se má šíření těchto negativních jevů čelit.

Původní návrh materiálu, včetně návrhu usnesení, který prošel dvěma koly meziresortního připomínkového řízení, se od dnešního značně lišil. Po připomínkách a námitkách příslušných ministerstev zpracovatel doplnil analýzu činnosti registrovaných občanských sdružení, jichž se týká bod 2 b návrhu usnesení. Analýza je obsažena v části III předloženého materiálu. Druhé kolo připomínkového řízení bylo se souhlasem předsedy vlády omezeno na resorty, kterým jsou ukládány úkoly nebo které vznesly v prvním kole připomínky. Vypořádání s těmito připomínkami je uvedeno v části IV předloženého materiálu.

Opatření v působnosti ministra školství, mládeže a tělovýchovy mají podpořit výchovu k toleranci a lidským právům hlubším poznáváním multikulturního charakteru dějin českých zemí a poukazováním na domácí humanistické tradice. Po vypořádání s připomínkami provedl zpracovatel na žádost předkladatele – místopředsedy vlády – redukci úkolů určených ministrovi školství, která již není ve vypořádání zanesena. Návrhy týkající se tohoto ministerstva jsou předkládány bez rozporu.

První z opatření v působnosti ministra vnitra (2 a) má umožnit efektivnější a rychlejší postih pachatelů trestných činů motivovaných rasovou, národnostní, politickou nebo náboženskou nesnášenlivostí, kteří jsou členy skupin směřujících k potlačení práv a svobod občanů. Druhé opatření v působnosti ministra vnitra (2 b) by mělo vést k rozpuštění těch občanských sdružení, která vyvíjejí činnost směřující k omezování nebo popírání práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, původ, rasu, náboženské vyznání a sociální postavení atd. Oba návrhy jsou předkládány s rozporem, Ministerstvo vnitra je označuje za duplicitní. Poukazuje zejména na bod 1. opatření, směřujících k posílení postihu a prevence trestné činnosti s extremistickým podtextem, vydaná vládním usnesením č. 720 ze 14. července 1999. Toto opatření se však od navrhovaného úkolu (2 b) liší, neboť má dlouhodobý charakter, týká se i politických stran a hnutí a navíc se v jeho odůvodnění výslovně uvádí, že nesouvisí s případným rozpouštěním organizací. Naproti tomu úkol navrhovaný zpracovatelem vyplývá z vládního usnesení č. 686/1997, kde se v bodě 3 f Ministerstvu vnitra ukládá nejen kontrolovat, zda občanská sdružení nevyvíjejí činnost propagující rasovou či národnostní nesnášenlivost nebo fašismus, nýbrž taková sdružení i vyzvat, aby od této činnosti upustila a popřípadě je rozpustit.

Třetí opatření v působnosti ministra vnitra (2 c) má za cíl přispět zásadním způsobem k rozvoji tolerance a respektu k lidským právům u vyšetřovatelů a policistů. Tento návrh je předkládán bez rozporu. Bez rozporu je předkládáno rovněž na to navazující první opatření v působnosti ministra spravedlnosti (3 a): školení soudců a státních zástupců, jímž má být dosaženo účinnějšího postihu trestných činů rasistického charakteru.

Třetí úkol v působnosti ministra spravedlnosti (3 c) navazuje na úkol 2 a: směřuje k využití znaleckých posudků a dalších prostředků k efektivnějšímu postihu pachatelů rasisticky motivovaných trestných činů. Možnost využití mimořádného opravného prostředku - stížnosti pro porušení zákona - sleduje případné vydání judikátu Nejvyšším soudem, který by měl značný význam pro další posuzování obdobných věcí. Ministerstvo spravedlnosti souhlasí, dílčí rozpor se týká jen využívání dosavadních znaleckých posudků v nových trestních věcech (viz část IV předloženého materiálu).

Opatření v působnosti zmocněnce pro lidská práva (bod 4, v součinnosti s ministry spravedlnosti a práce a sociálních věcí) a druhé opatření v působnosti ministerstva spravedlnosti (3 b) mají za cíl umožnit výchovné působení na zmanipulované mladé lidi, kteří se dopustili relativně méně významných trestných činů, například projevování sympatií k fašizmu, a přitom je naděje dosáhnout u nich nápravy vhodně zvolenými metodami alternativních trestů, prostřednictvím sociálního výcviku či psychologického poradenství. Záměrem opatření není upouštět od potrestání u těch, kdo se dopustili rasisticky motivovaného fyzického násilí.

Návrhy v bodech 3 b a 4 jsou nyní předkládány bez rozporu. Navrhovaný úkol předpokládá vyhodnocení zahraničních zkušeností s podobnými programy a zpracování koncepce, kterou by bylo možno vyzkoušet formou pilotního projektu. Ve věci bodu 4 jednal zpracovatel s Ministerstvem spravedlnosti, Ministerstvem vnitra a Ministerstvem práce a sociálních věcí. Všechna oslovená ministerstva souhlasila s ideovým záměrem, ale současně uvedla, že úkol nespadá přímo do jejich kompetence. Proto zpracovatel připravil kompromisní návrh, aby koncepci připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí v součinnosti se zmocněncem pro lidská práva, čímž se také zpracovatel (konkrétně odbor pro lidská práva) přihlásil k účasti na tomto úkolu a pokusil se zabránit tomu, aby byl trvale přesunován z jednoho resortu na druhý. (Zpracovatel rovněž vytvořil zatím šestičlennou pracovní skupiny, v níž jsou zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí, odboru pro lidská práva a nestátních organizací, a začal již shromažďovat zahraniční podklady k plnění úkolu.) Protože však Ministerstvo práce a sociálních věcí i tento kompromisní návrh odmítlo, přijímá zpracovatel jako poslední možnost jeho protinávrh, aby gestorem přípravy pilotního programu byl zmocněnec pro lidská práva v součinnosti se zmíněnými ministerstvy, i když takové řešení považuje za značně nesystémové.

Tento materiál byl předložen členům Rady vlády České republiky pro lidská práva a její sekce proti projevům rasismu. Připomínek členů Rady i sekce bylo využito.

Navrhovaná opatření jsou v souladu s Mezinárodní úmluvou o odstranění všech forem rasové diskriminace a s doporučeními Výboru pro odstranění rasové diskriminace (CERD).

Navrhovaná opatření budou hrazena z rozpočtových prostředků kapitol příslušných resortů schváleného státního rozpočtu.

III.

Důvodová zpráva

Z iniciativy předsedy vlády vypracoval vládní zmocněnec pro lidská práva návrh opatření, jímž se má čelit šíření rasistických a neofašistických projevů, které směřují k potlačení práv a svobod občanů a vyvolávají znepokojení české i mezinárodní veřejnosti.

Výbor pro odstranění rasové diskriminace (CERD), jenž je smluvním mechanizmem Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace, která je pro ČR závazná podle článku 10 její Ústavy, uvedl dne 9. března 1998 ve svém závěrečném hodnocení poslední zprávy ČR předložené tomuto výboru mj. toto:

“16. Výbor doporučuje, aby účastnický stát pokračoval ve svém úsilí účinně předcházet a čelit názorům i činům souvisejícím s rasisticky motivovaným násilím páchaným na příslušnících menšin, zejména Romech a osobách afrického či asijského původu, a aby přijal další opatření směřující k účinnému a včasnému projednání rasisticky motivovaných trestných činů před soudem a potrestání pachatelů.
17. Výbor dále doporučuje, aby účastnický stát v souladu s článkem 4 Úmluvy věnoval více pozornosti činnosti politických stran a jiných organizací i hromadných sdělovacích prostředků šířících rasistickou propagandu a myšlenky rasové nadřazenosti.
19. Výbor doporučuje, aby byla věnována zvýšená pozornost zavádění právních předpisů, které mají zajistit pro všechny skupiny obyvatelstva možnost požívat bez diskriminace hospodářská, sociální a kulturní práva uvedená v článku 5 Úmluvy, a to konkrétně právo na práci, právo na bydlení, právo na vzdělání a právo přístupu na všechna místa a na používání všech služeb určených pro veřejnost.
24. Navrhuje se, aby účastnický stát zvážil možnost zintenzívnit odbornou přípravu a výchovu k rasové toleranci a lidským právům pro některé profesní skupiny, např. soudce, právníky a státní úředníky, s cílem vyloučit případy obtěžování nebo nevhodného chování ve vztahu k příslušníkům menšin.”

Tím je návrh usnesení zdůvodněn.

Zvláštní zdůvodnění je však třeba k bodu 2 b, který se týká činnosti registrovaných občanských sdružení. Ministerstvo vnitra se již v polovině 90. let začalo zabývat registrovanými občanskými sdružení, která propagují neofašistické, rasistické nebo xenofobní názory. Materiál MV Informace o projevech extremistických postojů v České republice (1995), vypracovaný pro vládu ČR, zařadil do kapitoly nazvané “Nejvýznamnější skupiny (hnutí), jejichž aktivity (nebo aktivity jejich sympatizantů) byly provázeny extremistickými postoji” Vlasteneckou ligu (VL), Vlasteneckou frontu (VF) a Národní front castistů (NFC). Ideologii VL hodnotil tento materiál MV jako “český fašismus (vlastenectví)”, ideologii VF jako “nacionální socialismus, rasismus, antisemitismus, neonacismus” (str. 8). Na podporu tohoto označení však nebyly uvedeny dostatečné faktické doklady.

V usnesení vlády č. 686/1997 ke Zprávě o situaci romské komunity v ČR a k současné situaci v romské komunitě bylo v bodě 3 f Ministerstvu vnitra uloženo “provádět kontrolu, zda občanská sdružení nevyvíjejí činnost propagující rasovou nesnášenlivost, fašismus a národnostní nesnášenlivost, v kladném případě je vyzvat, aby od takovéto činnosti upustila; jestliže sdružení v takovéto činnosti pokračují, rozpustit je”.

Podle dalšího vývoje však lze jen obtížně usuzovat na to, jak je tento úkol plněn. Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin za rok 1997 nejmenovala konkrétně ani jedno z těchto sdružení. Necelou stránku (str. 12-13) věnovala blíže neurčeným “registrovaným protisystémovým organizacím pravicového či levicového zaměření”, o nichž uvedla: “Nedopouštějí se protiústavní, ani jiné viditelné činnosti, která by byla v rozporu se zákony České republiky. Jejich členové nebývají mezi pachateli deliktů s extremistickým podtextem. Pokud se tak i stane, nelze jednoznačně prokázat vazbu mezi jednáním fyzické osoby a činností organizace. Po formální stránce, vnějškově, se tudíž tyto organizace jeví jak z hlediska státobezpečnostního, tak pořádkového téměř bezproblémově.” Následná Zpráva o postupu státních orgánů… za rok 1998 rovněž žádnou registrovanou organizaci neuvádí; obsahuje však návrh, aby byla od příštího roku uváděna fakta o problematických registrovaných organizacích, včetně politických stran. Zpráva o bezpečnostní situaci v ČR za rok 1998 se v kapitole věnované extremistické kriminalitě o registrovaných občanských sdruženích nezmiňuje.

V návrhu usnesení ovšem nejde o to, zda jsou ta či ona sdružení “extremistická”, ale o to, zda porušují § 12, odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb, tj. zda jde o sdružení, jejichž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů. Protože v prvním kole připomínkového řízení několik ministerstev namítalo, že zpracovatel nedostatečně odůvodnil návrh na zahájení kroků k rozpuštění registrovaných občanských sdružení, je důvodová zpráva doplněna následující stručnou analýzou činnosti některých z nich. Zpracovatel připomíná, že nemá k dispozici pravomoci ani personální vybavení k systematickému sledování těchto organizací a že by Ministerstvo vnitra, pokud plní úkol daný usnesením č. 686/1997, mělo mít k dispozici řádově větší objem poznatků o činnosti těchto sdružení.


I. Vlastenecká fronta (VF)

VF byla zaregistrována jako první z předmětných organizací - 17. června 1993. Již v roce 1995 o ní bylo řečeno, že “není sice významná počtem svých členů, má však zcela zásadní význam v tom, že dokládá existenci úzkých kontaktů uvnitř české extrémní pravice, z nichž asi nejzajímavější jsou kontakty mezi otevřenými neonacisty a teoretiky židozednářského protikřesťanského spiknutí” (Mazel, str. 25). O úzkém vztahu mezi VF a otevřenými neonacisty z Bohemia Hammer Skins (BHS) svědčí i skutečnost, že totožnou poštovní schránku č. 8, Šlapanice 664 51 nacházíme uvedenu v publikacích BHS i VF.

Antisemitismus

Jak už bylo řečeno, Ministerstvo vnitra hodnotilo v Informaci o projevech extrémistických postojů v ČR (1995) ideologii VF jako “nacionální socialismus, rasismus, antisemitismus, neonacismus” (str. 8) a zařadilo ji do rubriky Neonacistické organizace (str. 7), zatímco VL mezi Vlastenecké organizace.

Na ustavujícím sněmu Vlastenecké fronty byli účastníci vyzváni, aby se dostavili v černých košilích; na samotném sněmu hrála neonacistická skupina Zášť 88 (číslice 88 symbolizuje písmena HH, tedy Heil Hitler) a rozdávaly se tam protižidovské časopisy toho nejhrubšího kalibru. Na druhé schůzi VF 27. listopadu 1993 vystoupil například Josef Tomáš, někdejší vydavatel hrubě antisemitského Týdeníku Politika (Mazel, str. 25). Periodikum VF Národní listy opakovaně publikovalo antisemitské útoky proti sochaři Opočenskému a jeho “souvěrcům”, jakož i rubriku “Názory význačných našich i cizích velikánů na židovskou otázku”. Antisemitský charakter měla i demonstrace VF proti pořádání výstavy o zavražděném izraelském premiérovi Jicchaku Rabinovi v Brně. Jak uvádí Charvát (str. 41), je pro VF vzorem francouzský ultranacionalista Le Pen a do jejich ideové výbavy patří i popírání holocaustu (historický revizionismus).

Antisemitská orientace VF zůstává i v současnosti nezměněna. V dalším periodiku vydávaném VF, Hlasu národní mládeže (č. 10, str. 13, 1999) se v článku “Plány tajného sionismu” dočteme o sionských mudrcích a o tom, že “naším úkolem a povinností je odhalovat, objasňovat a zveřejňovat jejich světovládné plány”.

Xenofobie a rasismus

Letáky VF šířené na veřejných místech zjevně rozněcují nenávist a nesnášenlivost proti uprchlíkům, přistěhovalcům a jiným cizincům. Letáky podepsané VF například předkládají odpudivé karikatury černochů nebo jiných cizinců s textem “Udělej něco pro svůj národ! Zastav přistěhovalce!” V únoru 1999 se v pražských tramvajích objevily letáky s identickými karikaturami cizinců, již bez signatury VF, šířící nepravdivá tvrzení o tom, jak ČR přijímá a bohatě platí zločince, kteří by všechny jiné státy odmítly.

Další letáky VF se netají rasismem. Příkladem může být obrázek bílé rodinky s dítětem a slogan: “Je prostě pravdou, že narodit se jako BĚLOCH - člen NÁRODA, je poctou a privilegiem.” V ideovém materiálu Ty a nacionalistické hnutí, vydaném VF v roce 1994, se v § 2, čl. 5, dočteme: “Lidé smíšené krve postrádají pocit příslušnosti k některému lidskému druhu, který propůjčuje jedině příroda, a také víru, která pochází od Boha, neboť rasový chaos je bezbožný.” Jde o to, “aby byl zachován každý lidský druh ve své původní formě.” Tyto názory jsou takřka přesnou citací nacistických rasových teorií. Nejvyšší hodnotou je podle VF “hlas nefalšované krve”, neboť nacionalista nikdy nepodléhá “úvahám mozku”.

Nové periodikum, které VF vydává (a šíří prostřednictvím Internetu!), Hlas národní mládeže, přináší v čísle 10 z roku 1999 celý soustavný program diskriminace přistěhovalců, z něhož stojí za to citovat delší pasáž:

“Ve veřejné dopravě: Nepouštět ani staré či těhotné přistěhovalky sednout, nepomáhat jim s kočárkem. Pokud si vedle vás bude chtít sednout přistěhovalec, pokuste se mu v tom zabránit. Jestli to nepůjde, provokativně se zvedněte. Pokud bude volné místo jen vedle cizáka, nesedejte si tam.
V domě: Pokud s cizáky bydlíte v jednom domě, nehovořte s nimi, s ničím jim nepomáhejte, nejezděte s nimi výtahem. Přesvědčujte k bojkotu i ostatní spolubydlící.
V práci a na úřadech: Je dost dobře možné, že do vašeho pracovního kolektivu bude dosazen přivandrovalec. S ničím mu nepomáhejte, nerozmlouvejte s ním... Odmítejte s přistěhovalcem pracovat, mít společnou šatnu nebo umývárnu. Pokud se setkáte s cizákem v roli úředníka, vyhledejte zaměstnance Čecha.
Na ulici a ve společnosti: Jestli si sednou k vašemu stolu, prohlašte místo za obsazené. Pokud jste vy prodavač, číšník apod., obsluhujte především Čechy.
Ve škole: Neseďte vedle přistěhovalců v lavici, nemluvte s nimi, neodpovídejte na jejich otázky. Přesvědčujte ostatní spolužáky, že díky přivandrovalci tam nemůže být další český student. Pokud máte děti nebo až je budete mít, veďte je také k tomuto bojkotu” a tak dále.

Hodnocení

Podle názoru zpracovatele této analýzy VF po celou dobu svého působení evidentně porušuje zákon § 83/1990, protože veškerá její činnost je politická a jeho cílem je omezování práv jiných obyvatel zejména pro jejich původ a rasu. I oficiální Program Vlastenecké fronty je zjevně programem politického hnutí či strany, ne občanského sdružení, a také jeho xenofobní a protiromská orientace je zřejmá. V oddílu Zahraniční politika například žádá Program VF “zastavení přijímání zahraničních uprchlíků” a “urychlení repatriace azylantů”. V oddílu Armáda a policie, bod 8, se píše: “Prosazujeme nekompromisně zavedení domovského práva pro Cikány!” V oddílu Národní hospodářství, bod 7, žádá “zavedení přistěhovalecké daně pro ty podniky, které zaměstnávají přistěhovalce”.

VF v roce 1999 stupňuje svou aktivitu a snaží se prosadit své xenofobní, rasistické postoje jako legitimní součást politického spektra. Téměř ve stejné době, kdy se objevily v pražských tramvajích nové proticizinecké letáky, se předseda VF ing. Miroslav Knapovský obrátil na vládního zmocněnce pro lidská práva (20. ledna 1999) s formální žádostí o přijetí zástupce VF do Rady, s tím, že pokud by v Radě měli “zasednout lidé, kteří soustavně znevažují vlastenectví a národní cítění, bude se jednat spíše o komisi proti lidským právům českého národa”.

V případě VF se rozpuštění jeví z právního hlediska jako jednoznačně odůvodněné - a navíc by vzhledem k jejím rostoucím snahám o legitimizaci xenofobie a rasismu mělo i nezanedbatelný praktický význam.


II. Národní front castistů (NFC)

Ideologií NFC je český exaltovaný český nacionalismus a šovinismus. Protože jsou ostře protiněmečtí, vystupují castisté odmítavě vůči neonacistům. Ideologie castistů však fakticky kopíruje nacistický model takřka do detailu, s tím rozdílem, že místo němectví dosazuje češství.

Šíření nenávisti vůči přistěhovalcům

Kampaň proti přistěhovalcům je konstantou činnosti NFC. Letáky NFC např. pod textem “Naše vlast není nezničitelná” ukazují mapu ČR, na kterou míří šipky PŘISTĚHOVALCI - DROGY - BYTOVÁ KRIZE - EKOLOGICKÝ KOLAPS. Přímo k útoku na přistěhovalce pak vyzývá článek Smetiště Evropy v Národním boji č. 8/1995 (str. 8), podle něhož naše “zem řízená úchylnými pseudohumanisty” přijímá každého přistěhovalce, kteří pak “vraždí nevinné domácí obyvatelstvo jako by se nechumelilo... Vláda je zastavit nechce a proto musíme vzíti naši zem do našich rukou. Castisté již nechtějí přihlížet plenění a ničení naší vlasti a také se svou prací snaží, aby Česká země znovu patřila těm, kterým podle práva rodu patřit má. Pojďte s námi očistit Čechy od špíny a všemožného bahna. Vaše děti Vám jednou poděkují, protože nebudou žít na smetišti Evropy, ale v Castistickém státě, kde bude vládnout hrdost, síla, řád a pořádek na věky.”

Pro ilustraci postoje k cizincům lze uvést i reakci NFC na “zrůdné snahy araba a kosmopolitních potkanů” vystavět v Teplicích mešitu - to by podle NFC vedlo k “masakrům civilního obyvatelstva”, protože islámští extremisté by v pražských ulicích již brzy začali “zabíjet nevinné děti” (Národní boj, 4/1996, str. 11).

Výzvy k omezování práv českých občanů - Romům a homosexuálům

V postoji k Romům se NFC hlásí k jednoznačně rasovým hlediskům, jak dokládá následující citát z Národního boje: “Možná řeknete, že oni jsou také Češi, ale to by byl naprostý omyl, oni mají, bohužel, také české občanství, ale Češi jsme my - Slované. Jestli jediný cikán bude o sobě tvrdit, že je Slovan, tedy Čech, tak je to naprostý blábol a měl by být vyšetřen u psychiatra. Mějme tedy velkou údernou sílu, kdyby někdo chtěl změnit ještě k horšímu stav v našem státě. Nenechme zahynout tento národ, nedejme, aby kdejaký parazit či cikán poškozoval český stát.”

Castisté žádají také represi vůči homosexuálům, zrušení registrace a zákaz činnosti organizací homosexuálně orientovaných občanů (Národní boj, 4/1996, str. 8).

Vůdcovský princip, otevřený odpor vůči demokracii

NFC otevřeně působí jako politická organizace, jež hlásá nahrazení demokracie režimem pevné ruky. “Tribun” NFC ing. Roman Skružný píše (Národní boj 4/1996, str. 3), že “skupina vlastenců a čestných bojovníků si do čela postaví toho nejlepšího.... Od tohoto základního rozhodnutí musí mít tento Vůdce prakticky neomezené možnosti a pravomoci.” (Už v Národním boji č. 1/1994, str. 9, ostatně začal na pokračování vycházet seriál “Kdo byl Duce”.) Za klasicky fašistické lze považovat i následující ideové teze NFC: “Humanismus nám jen škodí. Z historie víme, že přežívá jen silný a jednotný národ. Svět je plný boje a ten národ, který se neumí bránit, zahyne pod údery nepřátel... A proto naše heslo zní VÍTĚZSTVÍ NEBO SMRT!” (Národní boj č. 1/1994, str. 13).

Člen “Zemské rady NFC” P. Krautschneider v článku Generace (Národní boj 7/1996, str. 5) dokonce tvrdí: “My nebudeme malou a odstrkovanou zemí, staneme se velkou říší po všech stránkách. Česká říše, nové generace čistých lidí, pevná a bezpečná Země se svým Vůdcem v čele, to je budoucnost. Naše krev, naše síla, naše životy patří Castismu a velké České říši.” Tímto Vůdcem je míněn Jaroslav Janovec, který také své úvodníky do Národního boje podepisuje jako Vůdce. Kromě oslavy boje a vůdcovského principu castismus napodobuje i jiné projevy: výzvy českému národu, aby se množil a vyráběl tak nové “bojovníky”; mýtizace pohanských bohů; rituáĺy přijímání do tzv. castistické elity (velmi podobné jako přijímací rituály u SA a SS).

Násilí

NFC propaguje ve svých tiskovinách ruční palné zbraně, což v kombinaci s jejich bojovou rétorikou působí výhružným dojmem. Pokud jde o násilnou činnost, stojí za zmínku, že 24. září 1997 napadlo šest prominentních příslušníků NFC 15-letého mladíka a pod pohrůžkou pistolí a břitvy v ruce na něm požadovali sdělení adresy autora článku, který označoval NFC za militantní sdružení. 15. října 1997 se dva skinheadi z řad NFC dopustili podobně motivovaného napadení, které vedlo k lehkému zranění. Pachatelé byli stíháni pro trestné činy § 9/2 a § 235/1, 2b, c. Mezi pachateli byl i “Vůdce” Janovec, který byl v červnu 1999 odsouzen k dvouletému podmíněnému trestu.

Hodnocení

Je zřejmé, že činnost “občanského sdružení” NFC je od samého počátku činností politickou, a nesporné je i její směřování k omezení práv občanů (zejména pro jejich národnost, původ a rasu). Předkladatel proto navrhuje, aby MV učinilo kroky k jeho rozpuštění.


III. Vlastenecká liga (VL)

VL byla registrována jako občanské sdružení 19. listopadu 1993. Reprezentuje specificky českou větev skinheads - kališníky. Její ideologií je český nacionalismus.

Rozporné jevy u VL

Otevřenými fašisty a neonacisty bývá VL hodnocena převážně kriticky; ve svých tiskovinách Český štít a Práče sama často kritizovala neofašisty jako primitivní násilníky. Opakovaně se hájila (i soudně), že není rasistickou ani fašistickou organizací. Analýza tiskovin vydávaných VL, provedená zpracovatelem, neprokazuje, že by VL měla jednoznačně rasistický nebo fašistický program.

Podle Charváta (str. 44) je ovšem proklamovaný odstup VL od rasismu a fašismu rozporuplný, neboť její individuální členové se dopustili několika rasisticky motivovaných útoků a v jejích tiskovinách se objevuje staro- a neofašistická frazeologie (“židozednářství”). Jednotliví přívrženci VL se na shromážděních dopouštějí excesů (hajlování). Je však třeba říci, že za to jsou pak vedením v tiskovinách VL kritizováni.

Prominentním členem a propagátorem VL je zpěvák první české skinheadské kapely Orlík Daniel Landa, jejíž texty byly zřetelně rasistické (vznikly ovšem před založením VL). Militantně působil i Landův videoklip z roku 1995, který de facto vyzýval k likvidaci sochaře Opočenského. Za zmínku stojí také skutečnost, že podobně jako NFC obsahuje i tiskovina VL Český štít obsáhlé komentáře ke krátkým palným zbraním na trhu - jaké mají parametry, kde je lze najít apod.

Hodnocení

VL se dosti výrazně liší od předchozích dvou organizací. Její forma českého nacionalismu je přinejmenším implicitně xenofobní, ve srovnání s NFC a VF však přece jen umírněnější. Mazel soudí (str. 23), že VL nechce být považována za politické hnutí, ale za sdružení občanů nespokojených s některými stránkami společenského života, že v podstatě ctí pravidla demokracie a že se jako organizace rasistické činnosti již nedopouští (přestože někteří její představitelé v minulosti rasistické názory vyjadřovali). U VL by na rozdíl od VF a NFC by mohlo dokazování narazit na značné obtíže. V případě VL proto lze alespoň dle dostupných informací soudit, že zatím nejsou jednoznačné doklady, které by opravňovaly MV k tomu, aby zahájilo kroky k jejímu rozpuštění; je však dostatečně odůvodněno, aby byla její činnost nadále vyhodnocována, zda se neocitá v rozporu se zákonem č. 83/1990 Sb. Rovněž je třeba uvést, že souběžně se svou snahou o korektnější vystupování ztrácí VL přitažlivost pro radikální skinheady, takže její činnost v poslední době upadá. Nová generace skinheadů se postupně osměluje a přechází k militantnějším, otevřeně neonacistickým sdružením.


IV. Další organizace

Podle údajů Hnutí občanské solidarity a tolerance (HOST) působí v ČR také několik novějších občanských sdružení, jejichž činnosti se vyznačuje xenofobní nebo rasistickou orientací, ale je dosud málo zmapována. Příkladem je Národní aliance (zaregistrována 1998), jejíž projevy mají být podobné, ne-li ještě radikálnější než u VF. Její členové se zúčastnili demonstrace na 1. máje 1999 a na ní, podobně jako na předchozí demonstraci v Rakovníku, aktivně šířili nenávist k různým etnickým skupinám.


V. Nejčastější námitky proti rozpuštění organizací

K záměru rozpustit některá občanská sdružení se objevily různé námitky, k nimž se tato analýza musí pochopitelně vyjádřit:

1. “Rozpuštění sdružení by bylo neliberálním krokem, ohrožujícím svobodu projevu.” Zákon č. 83/1990 však hovoří zcela jasně, že sdružení nesmějí vyvíjet politickou činnost nebo popírat práva občanů pro jejich původ, rasu, národnost apod. To je totiž evidentním zneužitím občanských sdružení k jiným cílům. Podle názoru předkladatele je nepřípustné navrhovat, aby stát záměrně toleroval porušování zákona (ať už by se tak mělo stát z důvodů ideových nebo praktických). Navíc je třeba dodat, že Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace uvádí v čl. 4 odst. b): “Smluvní státy... se zavazují zejména prohlásit za nezákonné organizace a rovněž i organizovanou a jakoukoli jinou propagandistickou činnost podporující a povzbuzující rasovou diskriminaci”. Tato Úmluva je bezprostředně vykonatelná a má přednost před zákonem.

2. “Tiskoviny jednotlivých sdružení ani individuální projevy či trestné činy jejich členů nemohou být považovány za doklady o jejich činnosti.” Podle názoru předkladatele je tato námitka formalistická. Není pravda, že se rasistických projevů nebo trestných činů dopouštějí jen marginální členové těchto sdružení. Naopak, u VF i NFC se jich dopouštějí i vůdčí představitelé. Navíc tyto individuální projevy a činy jsou zjevně v souladu s ideologií, kterou sdružení hlásají, takže jejich výskyt nelze považovat za náhodný jev, ale naopak za konkrétní realizaci dané ideologie. Námitka k tiskovinám by snad měla určitou platnost, kdyby se jednalo o rasistické či xenofobní názory vyjadřované v příspěvcích řadových členů. Na stránkách tiskovin i na letácích však nacházíme také programová stanoviska vydávaná jménem sdružení - a v nich se tato sdružení nepokrytě hlásí k činnosti odporující zákonu č. 83/1990 a Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace.

3. “Rozpuštění sdružení nebude mít praktický význam.” Tuto pragmatickou námitku lze očekávat především ze strany tisku. Nehledě na to, že zcela pomíjí právní aspekt problému, je i věcně sporná. Význam legitimity, kterou oficiální registrace sdružením poskytuje, totiž není vůbec zanedbatelný. Jak ukazují zkušenosti, v trestním řízení se skinheady obviněnými z trestného činu s podezřením na rasistickou nebo ideologickou motivaci může být z členství v “legitimní” organizaci vyvozováno, že pro takovou motivaci nic nesvědčí. V případě organizace rozpuštěné pro projevy rasismu nebo xenofobie by tomu bylo jinak. Registrované občanské sdružení může rovněž za trestně stíhaného člena (i nečlena) nabídnout společenskou záruku; může žádat i o granty ze státního rozpočtu. Především pak právě status registrovaných sdružení zřejmě těmto organizacím dosud zaručoval, že se jejich názvy dosud neobjevily ve výroční Zprávě o postupu státních orgánů... za rok 1997 a 1998 ani v příručce Extremismus (1997).

Podle zkušeností od našich nejbližších sousedů se navíc zdá, že rozpuštění organizace může být poměrně efektivní. Německá Bezpečnostní zpráva za rok 1997, která věnuje závadné činnosti registrovaných organizací přes 40 stránek textu, současně uvádí, s jakými potížemi se potýkají organizace již rozpuštěné. Zákaz třinácti organizací hodnocených jako neonacistické, ke kterému došlo v roce 1992, vedl podle Bezpečnostní zprávy k ochromení neonacistické scény. “Neonacisté se také v roce 1997 snaží s malým úspěchem překonat zákaz organizace... Dřívější akční schopnost a mobilitu nemohou znovu docílit” (str. 94). “Hodně dřívějších členů se po zákazech politické práci nevěnuje” (str. 101). Lze předpokládat, že přinejmenším u některých českých neofašistů by rozpuštění organizací mohlo mít podobný efekt. Pro mnohé z nich je účast na této činnosti módní záležitostí; jiní čerpají svou sílu z rozšířeného názoru, že jsou jim nakloněny orgány zodpovědné za jimi vzývaný “pořádek” ve státě, totiž MV a policie. Rozpuštění občanských sdružení by tedy podle názoru předkladatele bylo nejen naplněním zákona a Úmluvy, ale i žádoucím signálem, že se neofašisté ve svém spoléhání na tyto skryté sympatie mýlí.

Citované primární zdroje:

Český štít (Vlastenecká liga, od roku 1994)
Hlas národní mládeže (Vlastenecká fronta, 1999)
Národní boj (Národní front castistů, od roku 1994)
Národní listy (Vlastenecká fronta, od roku 1994)
Práče (Vlastenecká liga, od roku 1994)
Program Vlastenecké fronty (1994)
Ty a nacionalistické hnutí (Vlastenecká fronta, 1994)
letáky signované Národním frontem castistů (nedatováno)
letáky signované Vlasteneckou frontou (nedatováno)

Za zpřístupnění primárních zdrojů děkuje zpracovatel Dokumentačnímu středisku pro lidská práva.

Citované sekundární zdroje:

Bezpečnostní zpráva za rok 1997 (Spolkový úřad na ochranu Ústavy)
Charvát, Jan: Zpráva o hnutí skinheads v České republice (zadavatel: senátor Josef Jařab, 1998)
Chmelík, Jan: Extremismus (1997)
Informace o projevech extremistických postojů v České republice (1995)
Mazel, Michal: Současný pravicový extremismus v ČR (1995)
Zpráva o bezpečnostní situaci v ČR za rok 1998 (1999)
Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin za rok 1997 (1998)
Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin za rok 1998 (1999)

vytisknout   e-mailem   Facebook   twitter