Seriál k Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením – 4. díl

Další díl seriálu k Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením (dále jen „Úmluva“) je zaměřen na článek 6 Úmluvy týkající se žen a dívek se zdravotním postižením.

Článek 6 Úmluvy je ustanovením deklarujícím rovné postavení žen a dívek se zdravotním postižením a jejich právo na plné užívání všech lidských práv a základních svobod na rovném základě s ostatními. Článek má tedy průřezový charakter, který jej neoddělitelně propojuje s dalšími ustanoveními Úmluvy (např. právo na rovný přístup ke vzdělávání nebo zdravotní péči). Zákaz diskriminace žen a dívek se tak kromě článků obsahujících výslovný zákaz diskriminace z důvodu pohlaví vztahuje také na všechny další články, jejichž porušení může zakládat diskriminaci žen se zdravotním postižením.

V České republice je dle šetření ČSÚ v populaci 6 % žen se zdravotním postižením. Zatímco v mladším věku do 34 let je evidováno více mužů se zdravotním postižením než žen (55 %), tento poměr se v závislosti na rostoucím věku obrací a ve skupině osob se zdravotním postižením starších 80 let už tvoří muži pouze 29 %.

Právě věk a pohlaví jsou kromě zdravotního postižení dalšími z faktorů, na základě kterých mohou být ženy se zdravotním postižením diskriminovány. Častěji se tak setkávají s tzv. vícenásobnou diskriminací, kdy je k nim nerovně přistupováno nejen na základě jejich zdravotního postižení či zdravotního stavu, ale také na základě pohlaví, věku či dalších důvodů. Řadí se tak mezi zvlášť zranitelné skupiny vyžadující zvýšenou míru ochrany.

Studie také ukazují, že jsou ženy a dívky se zdravotním postižením dvakrát častěji vystaveny násilí na základě pohlaví ve srovnání se ženami a dívkami bez postižení. Zvýšené riziko sexuálního násilí a zneužívání je pouze jedním z mnoha aspektů, které ženám a dívkám se zdravotním postižením brání v požívání široké škály lidských práv na rovném základě s ostatními. Po dlouhou dobu nebyly ženy se zdravotním postižením, a to jak kvůli svému pohlaví, tak kvůli svému postižení, zahrnovány do participativních procesů.

Z těchto důvodů se stal součástí Úmluvy samostatný článek 6, ačkoliv byla již v roce 1979 přijatá Valným shromážděním OSN Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen obsahující obecné závazky smluvních států týkající se odstranění diskriminace žen. Ta se však specificky ochranou žen se zdravotním postižením nezabývá.

Státy mají na základě článku 6 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením nejen povinnost přijmout všechna vhodná opatření k odstranění diskriminace a zajištění rovného využívání lidských práv žen se zdravotním postižením, ale musí také zajistit rozvoj, pokrok a posilování jejich postavení ve všech oblastech, kterými se Úmluva zabývá včetně jejich účasti na veřejném rozhodování a zapojení do práce poradních orgánů.

V rámci členství ve Vládním výboru pro osoby se zdravotním postižením týkající se zastoupení občanské společnosti je zohledňováno také zastoupení žen se zdravotním postižením a odbornic na tuto problematiku. V současné době činí podíl zástupkyň za občanskou společnost ve Výboru 60 %.